Mike Nichols: Kdo se bojí Virginie Woolfové

Who is Afraid of Virginia Woolf?

USA 1966 / 136 min.

Režie:Mike Nichols

Scénář:Edward Albee

Kamera:Haskell Wexler

Hudba:Alex North

Hrají:Elizabeth Taylor – Martha

Richard Burton – George

George Segal – Nick

Sandy Dennis – Honey

Film oceněný 5 oscary

Namícháš mi drink zlato?

Hořké pití, trpký život, iluze, přetvářka a kruté hry, to jsou ingredience koktejlu namíchané v černobílém snímku Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Film je dramatem se čtyrmi herci. Psychologické hrátky mezi starším manželským párem a nově příchozí dvojicí. Martha v podání Elizabeth Taylor je silnou, despotickou ženou, připomínající včelí královnu panující ve svém úlu. Je obskakovaná svým trubcem… Georgíkem, jejím věrným chotěm, v podání Richarda Burtona (také ve skutečnosti její manžel). Královna si vymýšlí pořád nové hry, aby se mohla zabavit. S nimi také ovládá svého manžela i nově příchozí manželský pár.

Nejde tu o prostředí, o poetiku a nejde ani o příběh. Jde čistě o psychologii postav a jejich vztahy, manipulaci, moc a pestrost dialogů. Kde je hranice mezi fikcí a realitou? Kam až může člověk zajít?

Příběh se odehrává z největší části v domě Marty a George během jediné noci. Film je rozdělen zhruba na 3 části. Stejně jako v knize, která má tři dějství. První část se odehrává v domě a je nejdelší. Druhé dějství je venku a v baru, poslední je zpět doma a je završeno závěrečnou pasáží odehrávající se u okna před rozedněním.

Děj začíná pozdě večer příchodem manželů z večírku domů. Tady proběhnou jejich první dialogy. Nejdříve nás chce Marta s Georgem přesvědčit, že jde o opileckou legraci, vzájemné poštuchování a škádlení. Jakmile přijde návštěva, cítíme že tomu tak není. Jejich narážky nabírají na drsnosti a rafinovanosti. Čím déle je sledujeme, je nám jasnější, že se chtějí vytočit na nejvyšší obrátky až na krajní meze a dostat svůj denní příděl…Martha bičuje George svými ostrými poznámky a George se si snaží zachovat chladnou hlavu. Jejich vztah je jako droga, jsou závislí a potřebují zvyšovat dávku, aby nastoupil účinek.

Marta je dcerou rektora univerzity, kde je její muž profesorem. George byl dříve nadějný profesor, ale v očích Marty málo ambiciózní a dravý a nikam to nedotáhl, což mu dává všemi účinnými prostředky najevo. Příchod mladého, stejně nadějného, ale ambicióznějšího profesora Nicka a jeho manželky Honey, dává Martě novou zbraň k útoku.

Některé scénky musím opravdu ocenit např. když vystupňované napětí a neustalé ponižování manžela je tak nesnesitelné, že zoufalý George jde pro pušku, zamíří hlaveň na Marthy rozvrkočenou hlavu a… bang!

Očekávaný masakr se ale nekoná a divák stejně jako Martha pocítí neskutečnou úlevu, že její hlava zůstala v pevném skupenství nasazená na krku. Šlo o pouhou atrapu pušky a „monstrum“ žije dál.

Postupem času všichni podléhají více alkoholu. Stejně tak se cítí i divák. Film je drsným drinkem, kdy pochybujeme je-li tohle vůbec skutečné. Snaží se nás snad režisér obalamutit? Stejně prožívají události Nick a Honey. Alkohol je spojujícím elementem a jediní, kdo znají pravdu, jsou George a Martha, ale i oni vypili moc.

Člověk je střídavě vystavován napětí a úlevě, napětí a úlevě…napětí…. . Tento moment je výborně vystižen, když George předvádí mladou novomanželku Honey a její fiktivní těhotenství. „Pluf“…náhlé splasknutí jejího břicha je dokonalou metaforou toho, co s námi film dělá. Nafukuje a splaskává…nenechá nás chvíli v klidu.

Hlavní terčem bitvy Marty proti Georgovi a naopak je jejich syn. Jakpak se má asi synáček? Žije vůbec? Proč nepřijede? „Květiny pro mrtvé…“

Film končí scénou u okna, vidíme, že se právě rozednívá (třetí dějství). Martha i George jsou unaveni, mají kocovinu a stejně tak divák. Žaludek je převrácen, střeva jsou zpřeházena a všichni jsme znaveni. Vypili jsme příliš mnoho. Teprve teď nás realita dobíhá. Nevíme jestli Martha je tím monstrem, za které se vydává, ani ona sama to neví.

Autorem předlohy je američan Edward Franklin Albee, který napsal Kdo se bojí Virginie Woolfové v roce 1962 jako divadelní hru. O čtyři roky později byla zfilmována. Pokud jde o zpracování tohoto dramatu, jak jsem již uvedla zůstává nadále divadelní hrou ve filmovém podání.

Na rozdíl od divadla, mohou psychologii umocnit další faktory, jako reálné prostředí,  časovost, vizualita..kamera a střih

Jestliže u divadla víme, že jde o iluzi, tj. herci stojí na jevišti a hrají své role, ve filmu se tento prvek stírá. Jsme jako diváci postaveni před iluzivní realitu, které v dané chvíli věříme. Věříme, že věci se opravdu dějí a tím vzrůstá větší zmatek a napětí…je to pravda co říkají? Má Martha opravdu syna? Vyspala se Martha s Nickem? Zabil George své rodiče? Kdo se bojí Virginie Woolfové?…“já se bojím“.

Edward Franklin Albee (12. března 1928) je americký dramatik. Sám sebe považuje za realistického autora.

Kdo se bojí Virginie Woolfové – 1962 (v Čechách pod titulem Kdopak by se Kafky bál). Pravděpodobně nejslavnější autorova hra.

Další díla:

-Stalo se v ZOO – 1958

-Balada o smutné kavárně – dramatizace novely Carson McCullersové
– Pískoviště – 1959, krátká hra o generačních problémech.
– Smrt Bessie Smith – 1960, tato hra se opírá o skutečnou událost, kdy (v 30. letech) lékaři odmítli ošetřit smrtelně zraněnou černošskou zpěvačku.
– Malcolm – 1965
– Křehká rovnováha – 1966
– Všechno v zahradě – 1967
– Naslouchání – 1976
– Muž, který měl tři paže – 1982
– Chůze – 1984
– Koza aneb kdo je Sylvie?
– Tři velké ženy – 1991
– Americký sen