Základní terminologie knižní publikace
Knižní publikace je dílo autorské, typografické a knihařské. Autor odpovídá za strukturu díla a myšlenkovou kvalitu celého díle. Typograf za estetické provedení díla a jeho dobrou optickou čitelnost. Knihař je odpovědný za volbu papíru pro tisk, kvalitu samotného tisku, volbu materiálu pro knižní vazbu a za kvalitní a estetické provedení vazby publikace. V době počítačových textových editorů často autor sám odpovídá za typografické provedení díla, např. u vysokoškolských skript.
Obor průmyslu zabývající se celou problematikou od návrhu až po tisk tiskovin se nazývá polygrafie. Jednotlivé části knižní publikace mají své názvy. Ty si zde uvedeme.
Seřazené a spojené archy nebo listy díla, připravené k vazbě, nazýváme knižní blok. Ten se po ořezání skládá z listů. Každý list má lichou a sudou stránku. Při dopředném listování vidíme u listu nejdřív lichou a poté sudou stránku. Jakýkoliv jiný systém číslování je z hlediska knihařského nelogický. Knižní blok se musí pro praktické čtenářské použití vyvázat. Podle způsobu provedení vazby se rozlišuje: měkká (tzv. brožovaná vazba neboli brož), polotuhá (používá se např. u dětských leporel) a tuhá vazba. Tuhé vazbě se často říká i pevná vazba. Knižní desky, které tvoří jádro pevné vazby mohou být z různého materiálu, případně materiály lze kombinovat. Podle použitého materiálu na knižní vazbu nejčastěji mluvíme o celopapírové, poloplátěné, celoplátěné, polopergamenové, polokožené a celokožené vazbě. U tzv. polovazeb pevnější materiál obvykle chrání rohy a hřbet publikace.
U brožovaných knih ochranný nebo ozdobný papír, obvykle přilepený ke hřbetu knižního bloku, se nazývá obálka. Ochranný i ozdobný papír navlékaný na knihy s pevnou vazbou nebo obálku brože se nazývá přebal. Pro zjednodušení se někdy u brože vždy mluví o obálce a u pevné vazby o přebalu. U vysokoškolských skript se na přední liché stránce obálky (skriptum obvykle vychází jako brož) skript obvykle uvádí: název školy, evidenční číslo skript, logo školy, název, autoři, místo dislokace školy a rok vydání.
Předsádka je dvoulist ze silnějšího a pružného papíru, jehož první list (přídeští) je přilepen na vnitřní část knižní desky a druhý list spojuje knižní desku s knižním blokem. Předsádka je přední a zadní. Předsádka je nejvíc namáhaná část knihy, proto by měla být provedena z kvalitního papíru, jinak hrozí (důvěrně známé) uvolnění knižního bloku z vazby.
Za předsádkou následuje list, kterému říkáme patitul. Na liché stránce patitulu se uvádí nejčastěji název díla, název nakladatelství a případně edice v níž titul vyšel. Sudá stránka by měla zůstat z estetických a psychologických hledisek prázdná, má totiž dát vyniknout liché stránce titulního listu. Někdy před patitulním list se umísťuje list s textem věnování, např. Veronice a Kateřině. Věnování by opět mělo být na liché stránce, sudá stránka zůstává prázdná.
Titulní list, následuje za patitulním listem, je z hlediska typografického nejdůležitější list celého knižního díla. Na jeho liché stránce se uvádí autor nebo autoři díla, plný název díla, rok vydání a plný název nakladatelství. Na sudé stránce titulního listu je uvedeno tzv. impressum, což jsou různé autorské a nakladatelské záznamy. Obvykle se zde uvádí.: autor nebo autoři díla; plný název díla; ISBN díla; název edice, v níž dílo vyšlo, kdo je vlastníkem autorských práv; textové prohlášení ve vztahu k autorským právům; plný název a adresa či jiný kontakt na nakladatelství; jméno odpovědného redaktora; jméno odborného korektora; jméno jazykového korektora; jméno překladatele, jméno recenzenta; a jména všech pracovníků, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na tvorbě knižní publikace, např. kdo provedl návrh obálky, sazbu. Kdysi se část těchto údajů uváděla v tiráži. Dnes v době většího respektování autorských práv převládá tendence uvést všechny osoby, které jsou vlastníky autorských práv ve vztahu k vydanému dílu, na sudé stránce titulního listu.
Na posledním listě knihy se umísťuje tiráž, což je obvykle soupis výrobně technických údajů o díle. Obvykle se na liché stránce uvádí: název díla, autoři, edice v níž dílo vyšlo, ISBN, nakladatel, pořadové číslo publikace vydané nakladatelstvím, kdo publikaci tisknul (včetně jeho adresy), druh použité tiskové techniky, kdo knihařský zpracoval, počet stran, počet samostatných příloh, formát papíru (někdy tiskového archu), druh papíru, druh písma, evidenční údaje o zakázce, rok vydání, číslo vydání, případně informace o tom, zda se jedná o přepracované vydání, a počet výtisků. Někdy se uvádí i cena. U vysokoškolských skript se často tiráž tiskne na sudou (vnější) stránku zadního listu obálky. V tiráži se uvádí i vedoucí katedry nebo ústavu.
Jak je to s formáty knih. Rozměr knihy se obvykle uvádí v centimeterch na jedno desetinné místo. Nejdřív se uvádí šířka pak výška, např.: 17,5 x 23,5 cm. U řady titulů najdeme uveden rozměr tiskařského archu. Když se chcete prezentovat jako bibliofil uveďte rozměry takto: folio v případě, že vazba knihy je nad 35 cm výšky, 4º v případě, že rozměr je mezi 25-35 cm výšky, 8º mezi 15-25 cm výšky a 16º do 15 cm výšky.
Bláha Richard: Přehled polygrafie, vydalo SNTL, Praha 1959, 1. vydání.