Bioart – živé umění
Úvod
Biologické procesy a struktury inspirovali umělce po staletí, ale v posledních dvou dekádách umělci začali spolupracovat s biology, aby vytvořili díla, jež využívají lidské a zvířecí tkáně, baktérie a živé organizmy jako materiál. Nově vznikající oblast působnosti Bioartu, tedy živého umění, může být extrémně provokativní a přináší s sebou různé technické, logistické a etické problémy. Existuje skupina lidí, kteří vůbec nevědí, co je to Bioart. A právě tuto skupinu lidí bych chtěl poučit a vlastně i částečně sebe. Zaměřím se vše, co se týče Bioartu, pokusím se nic neopomenout.
- Začátky Bioartu
V roce 1995 anesteziolog Charles Vacanti z univerzity Massachusetts a jeho MIT¹ kolega, chemická inženýrka Linda Griffith-Cima², implantovali laboratortně vyrostlou chrupavkovou strukturu ve tvaru lidského ucha pod kůži bezsrsté myši. Ten fakt, že ta struktura byla ve skutečnosti zhotovena z hovězích buněk, nesnižuje zarážející obraz malinkého holého hlodavce s něčím, co vypadalo jako lidské ucho, vyčnívající ze zad toho hlodavce, a kůže nataženou po celém tom uchu. Ačkoliv tento zvláštní hybrid pojmenovaný Earmouse, do češtiny to lze těžko přeložit, řekněme – uchomyš , byla vytvořena s čistě vědeckými cíli, byla to tak silná myšlenka, že inspirovala novou vlnu umělců k experimentování s použitím biologických struktur jako média. Ionatt Zurr, Ph.D. kandidát v umělecké laboratoři Symbionica, jenž pracoval v té době jako fotograf, řekl, že sen surrealistů se stává skutečností a že jsme si uvědomili, že život může být použit jako surový materiál.
Bylo to právě liberální bioložka Miranda Grounds na univerzitě Západní Austrálie, která přivítala Zurru a jejího kolegu Oron Katz v její laboratoři. Toto umožnilo této dvojici lépe porozumět limitům, možnostem a etice růstu tkání pro umělecké úsilí.
¹MIT – Massachusettský technický institut. ² Linda Griffith-Cima – je transplantační chirurg.
2.Vznik názvu Bioart
Vznik názvu – Bioart se uskutečnil v roce 1997, když umělec Eduardo Kac pojmenoval tuto novou disciplínu – Bioart, do Bioartu patří umělecká díla transgenové povahy, na nichž pracují biotechnologičtí umělci společně s vědci v laboratoři, důležité je, že používají živé tkáně, zvířata, buňky a molekuly DNA, zmíněný Kac například popsal svoje dílo Časová kapsule, kde implantoval mikročip do svého vlastního kotníku. Souhrné řečeno Bioart je slovo užívané k odkazování na postup, kdy umělec pracuje s živými tkáněmi, baktériemi a živými organismy. Tento vědní obor náleží pod širší prapor ve jménu umělecké snahy, kterou někteří nazývají – sciart³, který zahrnuje umělce a vědce spolupracující společně, aby zkoumali vědecká témata napříč uměními.
³Sciart – vědní umění, spojení anglických slov science (věda) a art (umění)
- Rozvoj a úskalí Bioartu
Tři roky po vzniku názvu Bioart, umělecká laboratoř Symbiotica byla založena Mirandou Grounds, neurovědcem Stuartem Buntem a umělcem Oron Catts. Laboratoř byla projektována jako místo pro umělce, aby se mohli věnovat vědě, sdílení zdrojů, myšlenek a zkoumání nových technologií.
Když se přesuneme časem do současnosti, vidíme více a více vědců spolupracovat s umělci. Aplikování uměleckých cen, které financují umělecké projekty zkoumající biomedicínskou vědu se od roku 2006 více než dvojnásobilo. Spolupráce v prostoru Bioartu vyžaduje konkrétní úzké vazby mezi umělci a biology, hlavně protože vyžadují využití laboratoří a vědeckého aparátu nebo hlubokého porozumění biologických procesů. Umělecká díla, která budila největší pozornost jsou například – Vlajka⁴ –od Andrewa Krasnowa, která vznikla v roce 1990, byla vytvořena z částí darovaných lidských kůží, dále chirurgicky implantované ucho v levé ruce umělce Stelarca z roku 2007, geneticky modifikované hybridní rostliny od George Gesserta a například také ,,Tkáňová kultura a umělecký projekt prasečích křidélek – malinkatá křidélka vytvořená z laboratorně vyrostlých prasečích buněk.
Tyto umělecká díla jsou velice provokativní a vznášejí různou míru technologických, logistických a hlavně etických problémů. Je to tak složitý problém, že jen velice málo galerií vystavuje tyto díla a ty jež tak činí, jsou opravdu velké vědecké instituce. Nejprve části, které užívají zvířecí a lidské tkáně musí být vypěstovány v laboratoři, která simuluje tělo, ve kterém buňky přirozeně rostou, to je například teplo a vlhko. Jedno dílo Symbiotiky se jmenuje ,,Napůl žijící panenky odstraňující obavy’’. Jsou to tkáňově vypěstované skulptury inspirované guatemalskými panenkami odstraňující obavy, které jsou darovávány dětem. Ve světě Bioartu, žijící buňky rostou tak, že vytvoří masité struktury, které vypadají právě jako ty panenky.
Galerie, které chtějí vystavit Bioart by měly vzít v potaz fakt a uvědomit si, že možná budou potřebovat licenci na vystavení lidských tkání. Umělci jako Krasnow a Julia Reodica⁵ často využívají lidské tkáně ve svých pracích. Je zajímavé, že člověk, který chce vystavovat lidské tkáně, musí například ve Spojeném Království požádat úřad, který se jmenuje Human Tissue Authority o povolení.
Není mnoho galerií, které by dostaly povolení pracovat s lidskými tkáněmi v Británii, jednou z mála z nich je GV Gallery, je to jediná soukromá galerie v Británii, která tu licenci má. Této galerii trvalo devět měsíců, než tu licenci dostali. Tato licence musí být vystavena během výstav, aby ji mohl každý vidět, a diváci musí dát souhlas k prohlížení a ne k ničení vystavených Bioart prací. Toto pravidlo, tedy nutnost poskytnutí souhlasu jen k prohlížení a neničení těch Bioart prací, je myslím pochopitelné, protože je velmi jednoduché takové vystavené práce zničit a celá práce by vešla vniveč.
⁴Vlajka(flag) od Krasnowa je vyrobena z lidské kůže, má hvězdy a pruhy jako skutečná vlajka USA. ⁵Julia Reodica bydlí v USA, je to umělecká a vědecká pedagožka, ale také umělkyně.
Navzdory problémům s licencemi nebo například logistickými problémy, jsou výsledky neuvěřitelné a neskutečné, jen přesunutí laboratorních přístrojů, dané do kontextu s uměleckou galerií, stačí k tomu, aby se vyprovokovala debata.
Ionatt Zurr říká, že bychom měli být opatrní, co se týče lidské arogance. Že bychom měli být post humanističtí, ale že pro nás živočišný druh není důležitý, že na něm nezáleží. Na konto etických obav, jak se zbavit živých tkání na konci výstavy, je jasné, že jakmile se různé části odstraní z laboratoře, už nemohou být dány zpět, protože jsou kontaminované. Zurr v jednom rozhovoru vysvětlil způsob zničení tkání, které jsou odstraněny z laboratoře. Že si vytvořili speciální zabíjecí rituál, kde zvou publikum a kurátory, aby vystavili tkáně vnějšímu prostředí, dotýkali se těch tkání a tím pádem je kontaminovali.
Myslím, že je správná, ta myšlenka, vtáhnout lidi do etického rozhodování, povzbuzovat je, aby pochopili nějaké vědecké snahy, ilustrované v uměleckých dílech. Je jednoduché, aby byl Bioart zastíněn senzacechtivostí. Jistý Robert Devcic⁶, který vystavoval v GV Gallery práce Andrewa Krasnowa ve Spojených státech na konci devadesátých let minulého století a které zahrnovaly již zmiňovanou vlajku, ale také hamburger vyrobené z lidské kůže, měl pak problémy, protože politici se pokusili cenzorovat tu práci a následně byl Devcic deportován z krajiny bezpečnostními složkami.
Devcic, který je vegan, což je pozoruhodné, rád zdůrazňuje, že nutné zdůraznit důležitost tkáňových bank a darování tkání.
Umělci, zabývající se Bioartem, jen jednoduše zkoumají techniky, které už byly použity v laboratořích výzkumníky, kteří to dělají potají a obvykle ve spolupráci s vědeckou komunitou. Zurr například řekl, že umělci tu věc zviditelňují, ale neměl by střílet posel a že spousta výzkumu se děje potajmu v laboratořích, které mi vůbec neznáme, ale právě umělci tyto praktiky zviditelňují. A právě toto ty umělce dělá zranitelné a lehko kritizovatelné a je hodně lehké z nich udělat obětní beránky.
⁶Robert Devcic – zakladatel a ředitel GV ART komerční galerie v Londýně, v současné době dohlíží až na 30 umělců.
Závěr
Z toho, co jsem pochopil, a snad i ostatní, kteří se nad Bioartem zamyslí, je Bioart velice důležité umění, které dokáže rozproudit debatu nad různými tématy, stačí jedna, ať už kontroverzní či nikoliv, výstava a lidé a média se tím tématem budou zabývat ještě dlouhé týdny, rozebírat takové téma do nejmenších detailů, takových umění není nikdy dostatek. Svůj cíl, který jsem měl, a to tedy zjistit a poučit se, co to ten Bioart je, jsem myslím splnil. Důležité, ne-li nejdůležitější je si položit otázku, zda vystavovat všechny tyto věci, zda to nehanobí živé organismy a zda by nebylo lepší vystavovat jen zvířecí buňky a ne lidské. Toto je však na delší debatu, já si ovšem myslím, že rozhodně to nehanobí živé organismy, právě naopak. Ukazuje to krásu živých organismů a ostatně i my jsme živé organismy, takže to ukazuje i krásu nás samých.
Seznam použité literatury a pramenů
Web: <http://www.actaeon.cz/Pojmy/Bioart.aspx>
Web: <http://www.sva.edu/special-programs/summer-residency-programs/bio-art>
Web: <http://www.wired.com/underwire/2011/07/bioart/ >