Jean-Baptiste Colbert a jeho ekonomické teorie

1. Úvod

Vybral jsem si tohoto významného politika, myslitele a ekonoma pro svou práci z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je doba  místo jeho působení, protože Francie 17. Století byla proslulá svými intrikami a pokoutnými metodami vedení státu a s tím také souvisí další důvod pro který jsem si vybral tohoto politika, kterým je jeho snaha o poměrně rozsáhlou reformu financování státu, krému nedostačovali finance z daní a obchodu. Díky tomu často docházelo k nevolím poddaných a poměrně značným problémům. Doufám, že se mi podaří vystihnout všechny důležité milníky jeho konání a života.

2. Život Jeana Babtisty Coleberta

Jean Babtista Colbert se narodil 29. srpna 1619 ve francouzské Remeši v rodině obchodníka, který údajně měl i skotské kořeny a nedoložený post generála námořnictva. Po studiích na jezuitské koleji se stal podřízeným tehdejšího ministra pro válečné otázky Michela le Telliera, který byl otcem Jeana Chapelain. Mezi smetánku a královskou rodinu se dostal až v roce 1648, kdy se velmi dobře oženil s Marie Charronovou, dcerou člena královské rady a tím Colbert získal stavovský titul. Zajimavé je to, že Colbert podepsal velmi výhodnou předmanželskou smlouvu s otcem své nastavájící ženy a tato smlouva garantovala Colbertovi přísun nemalých finančních prostředků.

V roce 1649 se stal vládním radou. Během sporů krále s parlamentem v roce 1651, kdy byl nucen kardinál Mazarin uprchnout z Paříže, se Colbert stal Mazarinovým agentem v Paříži. Na doporučení Mazarina král Ludvík XIV. Kterému bylo pouze 11 let přijal Colberta do svých služeb a tím pro Colberta začala jeho velmi ůspěšná etapa života ve službách krále.. Kardinálova smrt v roce 1661 pak už Colbertovu hvězdu nemohla zadržet. Ten se velmi brzy dokázal zbavit ministra financí Fouqueta a sám začal shromažďovat pravomoci ke kontrole nad peněžními prostředky.

Colbert stál za zrodem Akademie věd a Observatoře ve Francii, toto se mu podařilo díky přilivu peněz do královského dvora.

Ke konci kariéry začal Colbert upadat v nemilost krále, především díky intrikám, ministra války, markýze de Luvois. Colbert, který zemřel 6. září 1683 tak byl na prahu zbavení úřadu. Přesto však je historicky považován za jednoho z nejdůležitějších francouzských státníků, který významnou měrou přispěl k reformě celé státní správy.

3. Ekonomické myšlení a reformy

Zastánci merkantilismu viděli podstatu bohatství v penězích a za základní zdroj bohatství země považovali zahraniční obchod. Merkantilismus byla ekonomicko-politická doktrína, kde se prosazoval hospodářský nacionalismus a sledování národních zájmů. Dříve byly peníze transakčním prostředkem, v době Colberta byly chápány jako uchovatel hodnot. Merkantilisté věřili, že bohatství světa je konečné a že nárůst bohatství v jedné zemi může být dosažen jen na úkor jiné země. Hlavní cílem bylo akumulovat bohatství získávané díky převaze vývozu zboží nad dovozem za silné podpory ze strany státu, který reguloval výrobu, podporoval export, uvaloval clo na dovoz, vydával nařízení garantující různá obchodní privilegia a chránil obchod s koloniemi. Ve Francii měl tento způsob vedení ekonomiky krátkodobě obrovský efekt, ale v důsledku nákladného způsobu života Ludvíka XIV. se pak francouzská ekonomika začala opět propadat.

Jean Babtista Colbert získal první zkušenosti a znalosti o státních financích ve službách u tehdejšího ministra války Michela le Telliera, pro kterého vedle finanční agendy armády.

Prvním z jeho ekonocmických činnů bylo přivěst bankrotující Francii do stavu, kdy ufinancuje královský dvůr a neztratí svůj glanc. Kladl důraz na aktivní zůstatek obchodní bilance a rozšiřování francouzských koloniálních držav.

V této době začal Jean Babtista Colbert se svými reformami a změnami, které vycházeli z merkantelismu (kolbertismu), které o sám viděl jako jediné východisko Francie.

Merkantilistická teorie stála a padala s obchodní silou státu a udržení kapitálu uvnitř jeho hranic. V Colbertově době bylo založeno mnoho manufaktur, které zvyšovaly hospodářskou produkci Francie. Tato produkce nejen že uspokojovala domácí poptávku, ale zároveň jí bylo dosti i pro vývoz, za nějž stát získával drahé kovy, které schraňoval. Naopak proti dovozu byly postaveny vysoké celní bariéry, což je výrazně prodražovalo a v některých případech činilo až nemožnými – toto ukazuje na protekcionistické myšlení Colberta. Těmito kroky, se snažil Colbert chránit Francouzský trh, ale vedle toho rozšiřovat francouzskou moc dale do světa. Tím, že se Colbert stav v roce 1669 ministrem námořnictva, začal aplikovat svou vizi na rozšíření francouzských kolonií o další státy a další suroviny, které Francie potřebovala, a se kterými mohla obchodovat. V této době zakládá take obchodní námořnictvo Francie. Zde se take projevuje další z jeho merkantelistckých myšlenek, dovážet z kolonií jen to, co jde upravit nebo spotřebovat a pak dále prodat se ziskem.

Jak se zvyšovaly počty kolonií, museli se zvyovat I počty zpracovatelských manufaktur, které Colbert po celé Francii zakládal s vizí soběstačnosti. Colbert měl take představu, která se v budoucnu ukázala jako velmi správná a to, že k tomu aby bylo možné co nejefektivněji a nejlépe zpracovávat všechny suroviny je potřeba mít poměrně rozsáhlou a silnou infrastrukturu. Proto se pod jeho působením začaly budovat kilometry silnic, obchodních cest a hlavně budování nových přístavů. Tím take zajistil práci tisícům lidí z Francie (a samozřejmě otrokům). Vedle toho byl iniciátorem vzniku Východoindické a Západoindické společnosti, které vyváželi a dováželi suroviny z indických států.

Colbertovi se podařilo provést v krachující Francouzské společnosti mnoho daňových reforem. Ve Francii byl největší problém s privilegováním různých občanských tříd Francie, kteří platili různé vyše daní a někteří díky těmto privilegiím neplatili daně žádné, velké problemy byly se samotným věběrem daní. Klíčovou část reformy viděl Colbert ve věřejných půjčkách, které nebyly spláceny a v korupci, která byla spojena se schvalováním těchto půjček.

Colbert při svých reformách zavedl přímé a nepřímé daní bez rozdílu na třídy obyvatelstva, což samozřejmě nebylo vůli šlechtě a bohatým občanům Francie. Kompletně vyměnil úředníky, kteří se starali o výběr daní a po krátké době to vedle ke značnému naplnění královské pokladny, což nebylo po vůli církvi a některým aristokratickým klanům ve Francii. Problém byl v tom, že toto vydželo jen pár let po smrti Colberta, poté se už zase zavedli daně, které na své poddan uvaloval král podle své vůle a rozmaru.

Závěr

Jean Babtista Colbert po sobě nezanechal velké množství spisů o ekonomických teoriích jako ostatní myslitelé, ale z toho co víme, a co bylo napsáno o době, ve které on sám aktivně působil se domnívám, že Francii posunul o kus kupředu svými reformami a činy.

Už jen samotné založené a zafinancování francouzské Akademie věd, bylo jednou z myšlenek do budoucnosti. Colbert věřil. Že pouze vzdělaná a silná Francie může odolávat okolnímu světu.

Samozřejmě, že všechny Colbertovi změny a tahy nebyly správné, kupříkladu jeho tažení proti Nizozemsku stálo Francouzskou pokladnu značné množství prostředků a sil, které vyšly vnivež, ale i přesto si myslím, že merkantelismus (kolbertismus) měl z krátkodobého hlediska ve Francii velmi značný vliv na její vzestup a slávu ve 2. Polovině 17 století.