Vybrané kapitoly z didaktiky

 – vymezení oboru, základní pojmy, vývoj obsahu

vzdělávání, vzdělávací koncepce, přístupy k obsahu vzdělávání v současnosti,

sebevzdělávání

———————————————————————————————————–

 

Didaktika = je samostatný vědní obor

– název je odvozen z řeckého DIDASKEIN = učit, vyučovat     17.stol.

– poprvé pojem použil něm.pedagog Wolfgang Ratke

– didaktikou se zabýval J.A.Komenský, v jeho pojetí měla širší význam / teorie výchovy

   a vzdělávání /

 

Didaktika studuje procesy vzdělávání v rámci školního prostředí

Předmětem didaktiky je výuka, tj. organizovaný proces, který probíhá v určitém

                                                           prostoru a čase, má systematicky vymezené učivo,

                                                           probíhá interakce mezi učitelem a žákem.

Didaktika rozvíjí žáka ve třech oblastech :

a/ kognitivní – týká se poznávacích procesů,intelektiuálních schopností a dovedností

b/ afektivní –  formování postojů, ovlivňování zájmů a charakterových rysů osobnosti

c/ psychomotorická – vytváření pohybových dovedností, pracovních, sportovních,

 

 

Základní didaktické pojmy

 

    Vyučování (vyučovací proces) = je to proces, který se projevuje konkrétními činnostmi

učitelů a žáků, opírá se o určité cíle, obsahy, zásady,

organizační formy apod.

Učení = formativní proces, v němž člověk mění své chování, vytváří si nové dovednosti,            realizuje své schopnosti 

                 Rozlišujeme učení : bezděčné /nevědomé/, záměrné /ve škole/,sociální,

učení poznatkům,činnostem, vlastnostem,napodobování

Vzdělávání = proces všestranné humanizace a kultivace člověka, celoživotní proces

přípravy člověka pro jeho specificky lidské úkoly (např. tvorba nových

hodnot, aktivní občanství) např. volby, činnost v občanských sduženích

Vzdělání = výsledek vzdělávání, osvojený systém vědomostí, dovedností, návyků, postojů,

názorů

= soustava poznatků a hodnot z jednotlivých oblastí vědy, techniky, umění

i společnosti

Cíl vzdělání = zamýšlený a očekávaný výsledek vzdělávací činnosti( s ohledem na spol.

potřeby, individ.požadavky)

Obsah vzdělání = transformovaný systém poznatků, činností a dalších kvalit, které

si má člověk osvojit

 

DRUHY VZDĚLÁNÍ :

1. a) podle obsahu – všeobecné ( CJL, MAT, DEJ, OBN)= poskytuje systém vědomostí o základních zákonitostech přírody, společnosti, myšlení a dovednosti, které

jsou nezbytné pro optimální rozvoj osobnosti člověka, nezávisle na jeho budoucím povolání;

součástí jsou teoretické vědomosti a praktické dovednosti technické povahy; vytváří široký

základ pro vzdělání odborné

– odborné ( PED, PSY, BIO a hygiena dítěte)= systém vědomostí a dovedností, jejichž osvojení je nutné pro výkon určitého povolání/kvalifikace/

 

 

1. b) podle úrovně – základní (ZŠ)   základy vzdělání – ve speciálních školách

–  střední ( SŠ)

– vyšší ( VOŠ)

– vysokoškolské (VŠ)

 

KURIKULUM ( curriculum vitae – běh života, životopis) = jsou plány určené k řízení

výuky ve školách. Je to komplexní projekt cílů, obsahu, organizace vzdělávání,

realizace obsahu ve výuce, způsoby kontroly a hodnocení výuky.

Zahrnuje i mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou,

aktivity k domácímu studiu, přípravu žáků na výuku.

Dále zahrnuje i klima školy, vztahy mezi učiteli, žáky a rodiči, mezi

učiteli navzájem a další  ( pozn. skryté kurikulum, hůře měřitelné)

 

Vzdělávání a jeho pojetí v historii a současnosti / vývoj koncepcí/                                                           

                    Vzdělání je historickou kategoií, jeho cíle a obsah byly určovány na základě

společenského vývoje.

 

a/ prvotní výchova a vzdělávání  / prvobytně pospolná společnost/ se uskutečňovaly

v pracovním procesu( učení nápodobou). Postupně si vývoj společnosti vynutil zřizování

institucí, které vzdělávání zprostředkovaly.

 

b/ starověk – antika / starověké Athény/

univerzální vzdělání – zahrnovalo veškeré poznatky té doby, kalokagatia – harmonie

tělesná a duševní, zdůrazňovala se přiměřenost, všestrannost, opomíjena tělesná práce,

vytváří se trivium a kvadrivium, pro svobodné občany

 

c/ středověk – feudální společnost 4.-13.stol.

obsah vzdělání podřízen náboženství, nejdůležitější je náboženská a mravní výchova (ostatní potlačeny), latina, scholastika( memorování), přísná kázeň, tělesné tresty, oslovská lavice

 

d/ 14.-15.stol.

období renesance a humanismu, rozvoj vědy, techniky, zámořské objevy – koncepce

humanitního vzdělání, snaha o návrat k hodnotám antické kultury / filosofie, dějiny,

umění/, studium latiny,řečtiny, vznik městských škol

e/ 16.-17.stol.

rozvoj věd, zvláště přírodních; potřeba reálného vzdělání, které má vztah

k reálnému životu; víra v sílu lidského rozumu; vzdělání mělo charakter encyklopedický

f/  přelom 18. -19 stol.

objevují se 2 zásadní koncepce ( proudy ve vzdělání)

1. materiální vzdělání – cíl: co největší množství důlež. poznatků pro život                                                                                                        nevýhody : nebyla stanovena kritéria pro výběr obsahu,                                                                                                               přetěžování žáků
2. formální vzdělání – cíl: rozvíjení určitých stránek osobnosti člověka,                                                           zejména myšlenkových procesů a rozum. schopností,

staví na názoru, že poznatky rychle zastarávají, zapomínají

se a je těžké stanovit, které jsou pro život důležité

 nevýhody: podceňování obsahu, odtržení teorie od praxe

g/ současná koncepce – zahrnuje obsahovou a formální stránku vzdělání, člověk má získat

určitý vědomostní základ a současně si osvojit příslušné dovednosti,

– myšlenkové operace,metody poznání – celoživotní vzdělávání.

Snaha o celoživotní vzdělávání ( vzdělávání zastarává a je třeba

inovovat)

U nás se o vytvoření nové koncepce obsahu vzdělání pokusil

v 50.letech Otokar Chlup- formuloval koncepci základního učiva,    

vše podstatné pro formování těla i ducha.Při výběru obsahu musí

respektována:

1. vědecký pokrok společnosti
2. vědecká správnost – vědecky podložené informace
3. kritérium věkových a individuálních zvláštností žáků /přimě

řenost požadavků na žáka/

 

Koncepce vyučování

( nebo-li didaktické systémy)

 Koncepce vyučování = je souhrn znaků vyučovacího procesu a jejich vzájemných

                                        vztahů. Jde o o znaky

a/ procesuální stránky – tj.cíl, úkoly, výběr obsahu, metod, zásady,interakce mezi Ua Ž

b/ formální stránky – tj.čas, prostor, materiální vybavení, počet žáků

 

Podle toho, zda byl více zdůrazňován zřetel činnosti učitele nebo činnosti žáků, rozlišujeme

2 základní jednostranně pojaté koncepce vyučování  

1. Tradiční systém – didaktika Herbartovská, zaměřuje pozornost na činnost učitele,

žáka chápe jako pasivní objekt(žák si pasivně a mechanicky osv.učivo)

2. Progresivistický systém – didaktika Deweyovská, zaměřuje pozornost na činnost žáka,

role učitele jako poradce a koordinátora

Obě tyto krajní alternativy nevyhovují požadavkům efektivního vyučování.

3. Současný vzdělávací systém – učitel má řídící funkci a žák je chápán nejen jako

pasivní objekt učitelova působení, ale současně jako aktivní

subjekt vyučovacího procesu ( Rámcový vzdělávací program)

 

V rovině organizačních forem vyučování rozlišujeme tyto koncepce:

  1) individuální vyučování – viz. ot.3

         2) hromadné ( frontální) – viz. ot. 3

         3) skupinové vyučování – viz.ot. 3

         4) individualizované – Daltonský plán, Winnetská soustava

            – vzniká poč.20.století, každý žák se učí sám, časové jednotky jsou nahrazeny jednot    kami práce, vznikají tzv. plány : daltonský plán, winnetská soustava

 

daltonský plán            – žáci postupovali podle měsíčních plánů pro jednotlivé předměty,

plány obsahovaly nové učivo, otázky a problémy, odkazy na literaturu,

pokyny k přezkoušení a časové dispozice, pracovali samostatně v odborných

učebnách, učitel měl roli poradce, dozorce, přezkušoval;

vedle individuální práce existovaly společné činnosti, konference, výchovy,

převládala metoda projektová a problémová    , po splnění měsíčních plánů

všech předmětů dostal žák další, nikdo nepropadal, každý postupuje svým

tempem.      NEDOSTATKY : málo opakování a upevňování vědomostí,

nedostatek příležitostí k ústnímu projevu, velké nároky na učební pomůcky,

nesnadnost kontroly výsledků

winnetská soustava – programy jsou dvouleté, žáci postupují různým tempem

v různých předmětech podle svých schopností a zájmů; učivo je stejné,

liší se tempo postupu a počet cvičení; individuální učení je kombinováno

se společnými činnostmi – hry, dramatizace, shromáždění, skupinové

a hromadné projekty; zjišťování výsledků – diagnostické testy, pravidelné

opakování a prověřování učiva; propracované učebnice : učivo analyzováno

na prvky, logicky seřazeno,součástí správné výsledky a odpovědi – zpětná

vazba.     PROBLÉM : rozptyl mezi žáky – administrativní potíže

 

Důsledky individualizovaného vyučování : nesoustavné vědomosti, problematické

sociální vztahy

 

           5) diferencované vyučování – respektuje individuální zvláštnosti žáků, dělí je

podle schopností, individuálních zájmů, dle pohlaví,

předpokládané profese

2 formy diferenciace:

a/ vnější – žáci rozděleni do speciálně zaměřených tříd, škol

( volitelné předměty od 2.stupně, běžné na SŠ,VŠ)

b/ vnitřní diferenciace – rozdělení uvnitř třídy do 2-3 skupin                                                                                         větších podprůměrné-průměrné-nadprůměrné, úkoly různé

obtížnosti, učivo se probírá do různé hloubky podle sch.

Výhody: možnost pružně přeřazovat žáky,větší aktivizace,

učitel se může věnovat se menší skupině !

 

 

          6) týmové vyučování- skupina učitelů provádí společnou výuku, význam pro platnost

mezipředmětových vztahů / 3 učitelé v 1 třídě zároveň, př.

učitel DEJ + OBN + VV/; nebo spolupráce skupiny učitelů,

kteří v rámci školy připravují, realizují a hodnotí programy pro        !!

skupiny žáků, celé třídy nebo ročníky. Význam: pro real. mezipř.vzt.

 

Z hlediska převládajících didaktických metod rozlišujeme koncepce :

1) slovně- názorné vyučování

         2) problémové vyučování

         3) programované vyučování a algoritmizované

         4)rozvíjející vyučování

 

 

 ad 1/  SLOVNĚ  NÁZORNÉ  VYUČOVÁNÍ

převládá výklad učitele, vede žáky k pasivitě, menší kázni, zvýhodňuje žáky,

kteří učivo lépe pamětně zvládnou

Fáze: 1)  vytváření představ a pojmů a jejich osvojování

přímo – na základě vlastní činnosti nebo předváděním pomůcek

nepřímo – slovním popisem

2) osvojování si obecných vědomostí

analýza, syntéza, indukce, dedukce, srovnávání

3) upevňování vědomostí, dovedností, návyků – příklady, opakování

prvotní opakování – formou otázek, opakování celků v jiný den, v jiném pořadí

4)  používání osvojených vědomostí a dovedností v praxi      

žák odpovídá na otázky vlastními slovy, řeší úlohy, různé projevy samost.práce

ad 2 )  PROBLÉMOVÉ  VYUČOVÁNÍ          ( Polák  W.Okoń – představitel p.v.)

kritizuje slovně názorné vyučování

– podstatou je řešení didaktického problému = to je teoretická nebo praktická

obtíž, kterou žák samostatně řeší a aktivním zkoumáním získává nové poznatky

a zkušenosti, případně se učí již osvojené používat při řešení nových, problém. situací

způsoby řešení :

1. a) pokusem a omylem – neumí zdůvodnit použitou metodu řešení
2. b) náhlým vhledem – náhle pozná způsob řešení
3. c) rozumovou analýzou – žák ročlení problém na jednotlivé úseky

utváření problémových situací a jejich zařazení do vyučování závisí:

1. a) na věku
2. b) na možnostech vyučovacího předmětu
3. c) na cíli vyučování

 učitel může řešit problémové úlohy takto : 

1. a) učitel problém vytyčí a řeší sám – vzbudí zájem, ale není to problémové vyučování
2. b) učitel vytyčí problém a řeší frontálním způsobem
3. c) problémy řeší malé skupiny žáků (3-4) – dostatek materiálů

 Frontální řešení problému

1. a) vymezení problému – motivace (obrázek, pracovní list), vztah učitele a žák
2. b) rozbor obtíží spojených s řešením problému, formulace problému
3. c) samostatné řešení žáků, ověřování hypotéz vede k nalezení problému ( měl by                         zapojit i méně nadané žáky – lehčí úkol)
4. d) hodnocení a ověřování výsledků, aplikace na podobné situace

 

VÝHODY: vyvolává intelektuální a citové napětí, motivace,řešení problémů

přispívá k rozvoji poznávacích procesů, tvořivého myšlení, fantazie,

zvídavosti, pomáhá udržet pozornost a zájem ( Proč? Z jakých důvodů..?)

OBTÍŽE:  náročné pro učitele( příprava) a žáka( musí neustále přemýšlet), větší

nároky na čas a organizační přípravu

DOPORUČENÍ : kombinovat se skupinovým vyučováním, zařazovat do systému

hromadného vyučování

 

ad 3)  PROGRAMOVANÉ  VYUČOVÁNÍ  a  ALGORITMIZOVANÉ

vznik 60.léta 20.stol., zakladatelem B.F.SKINNER, který vymezil principy,

které umožňují řídit učení rychlejším a přesnějším způsobem, u všech žáků by mělo

být dosaženo stejných výsledků. Žák je aktivní.

 PROGRAM = postupné předávání informací

Principy : a)  princip malých kroků – malé dávky učiva

1.    b)  princip aktivity – udržování aktivity
2. c)  princip individuálního tempa, rovnocenná péče, vedení k samostat.
3. d) princip zpětné vazby – kontrola
4. e) princip hodnocení

 

1.    a) B.F.SKINNER – LINEÁRNÍ  PROGRAM s tvorbou odpovědi

1- 2 – 3

 

žák je uveden do aktivity otázkou, odpověď musí být samostatně

vysouzena, správná, vytvořil techniku nápovědy (do učení nepatří chyba)

 

1. b) PRESSLY – ALTERNATIVNÍ  PROGRAM s  volbou odpovědi

1 – 2  – 3

 

tento program má podobu kvízu, žák si odpověď vybírá, ale neví, proč

chyboval

 

1. c) N.A. CROWDER – VĚTVENÝ PROGRAM – má 2 linie

1 – 2 – 3

 

.  hlavní linie pro nadané žáky, vedlejší linie pro slabší žáky

Výhody : viz principy – aktivita,…

Nevýhody : ztáta souvislostí, zájmu o probírané učivo, omezení mezilidských

vztahů, potlačuje tvořivost, iniciativu ( pouze čtení a psaní),

nedostatek času k ústnímu projevu, sklouznutí k šablonovitosti

 

ALGORITMIZOVANÉ  VYUČOVÁNÍ– patří k programovanému

Algoritmem rozumíme: přesný a naučitelný sled operací s jejichž pomocí

 řešímeúlohy dané třídy(obtížnosti) např. matematika

– písemné dělení

Rozlišujeme alg.řešící – k řešení úloh

 alg.rozpoznávací – usnadňují volbu vhodného řešení

Důležité je, aby žáci sami za pomoci učitele algoritmy objevovali

 

 

Programy mohou plnit různou didaktickou funkci : např.

– prezentace nového učiva

– program k opakování učiva

– program k prověřování a zkoušení učiva

 

 

ad 4)  ROZVÍJEJÍCÍ  VYUČOVÁNÍ

– řeší netradičním způsobem vztah mezi vyučováním a vývojem žáků, snahou je dosáhnout co největšího vlivu vyučování na vývoj žáků.

Vychází z myšlenek psychologů, že je nutné v každém vývojovém stupni se zaměřit na

rozvoj těch psychických funkcí, které jsou ve stádiu zrání a utváření.

Důležitá je aktivita žáků,nejdříve si osvojují obecné pojmy, později jednotlivé předměty

 

S e b e v z d ě l á v á n í

= autodidaktika

= vzdělávání jedince podle vlastního programu, jedinec se učí metodami a prostředky,

které si volí sám. Vychází z jeho potřeb, možností, věku. Záleží na motivaci.

Prostředky :

odborná literatura (knižní, časopisecká), hromadně sdělovací prostředky, výukové

programy( počítačové)