ÚMLUVA O PRÁVECH DÍTĚTE
– úmluva o právech dítěte je právním dokumentem, který formou mezinárodní úmluvy o lidských právech stanoví povahu a rozsah práv příslušejících dítěti kdekoli na světě, vychází z přesvěčení, že dítě je lidská bytost, a prot mu náleží všechna lidská práva
– v Úmluvě jsou stanovena pouze , to neznamená, že děti nemají své povinnosti
– každé právo vždy evokuje minimálně jednu povinnost!
– za dítě jem považována každá osoba mladší 18 let
– Úmluva o právech dítěte byla po desetileté přípravě přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 20.11.1989
– je závaznou normou pro členské státy OSN, jejichž vedoucí představitelé ji podepsali a jejich parlamenty posléze ratifikovaly
– pro Českou a Slovenskou federativní republiku vstoupila Úmluva v platnost 6.2.1991, Česká republika je jí vázána od svého vzniku 1.1.1993
– Úmluva jako všechny ostatní ratifikované dokumenty o lidských právech je nadřazena národním zákonům
Úmluvu o právech dítěte nepřijaly pouze dva státy – USA a Somálsko ( USA tento dokument podepsalo, ale nedošlo k jeho ratifikaci )
-Úmluva má celkem 54 článků, zabývá se těmito okruhy:
Práva na přežití – zaručují zachování žiovta a uspokojování základních životních potřeb dítěte, týkají se výživy a bydlení, životní úrovně rodiny, zdravotnické péče, sociálního zabezpečení, zařízení pro děti zaměstnaných rodičů apod.
Práva na rozvoj – týkají se harmonického vývoje dětské osobnosti po stránce tělesné, duševní, mravní a společenské, jde o právo na vzdělání, na hru, na volný čas a o účast v kulturních a uměleckých činnostech, o přístup k informacím, o svobodu myšlení, svědomí a náboženství apod.
Práva na ochranu – zajišťují dětem bezpečnost a chrání je před všemi druhy zneužívání, násilí, zanedbávání nebo vykořisťování, ochranu potřebují všechny děti, zvláštní pozornost však vyžadují děti postižené, děti bez rodiny, děti uprchlíků, děti z menšinových skupin a děti žijící v obtížných podmínkách ( za války, ve vězení apod. )
Práva na účast – zaručují dítěti možnost vyjádřit své názory v záležitosti, které se ho týkají, je úkolem dospělých, aby názorům dětí věnovali patřičnou pozornost odpovídající jejich věku a úrovni zralosti, jde o účast při rozhodování o dalším životě dítěte, o ochranu jeho soukromí, o právo na zakládání organizací a účast v nich, a to vždy s ohledem na přípravu dětí na odpovědný život ve svobodné společnosti
Mezinárodní organizace zabývající se dětmi, dětskými právy:
OSN – Organizace spojených národů
WHO – World Health Organization – světová zdravotnická organizace
UNICEF – dětský fond OSN
ILO – International Labour Organization – Mezinárodní organizace práce
Dítě má právo vyjadřovat svá mínění a získávat i rozšiřovat informace a myšlenky bez ohledu na hranice.
Stát má respektovat právo dítěte na myšlení, svědomí a naboženství za přiměřeného usměrňování ze strany rodičů.
Stát zajistí dětem přístup k informacím i materiálům z rozmanitých zdrojů a podpoří hromadné sdělovací prostředky při šíření informací, které jsou pro dítě sociálně i kulturně prospěšné. Stát učiní kroky k ochraně dítěte před materiály, které mu škodí.
Každé dítě má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Základní zodpovědnost za zabezpečení takové úrovně nesou rodiče. Povinností státu je zabezpečovat, že jejich odpovědnost může být a je plněna. Stát přitom může poskytnout rodičům a jejich dětem materiální pomoc.
Výchova má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte a jeho nadání, rozumových i fyzických schopností v co nejvyšší míře. Výchova má připravovat dítě na aktivní život dospělého člověka ve svobodné společnosti a posilovat úctu k jeho rodičům, k vlastní kultuře a jazyku i hodnotám kultur jiných.
Děti mají právo stýkat se s jinými dětmi a zapojovat se do jejich sdružení nebo tato vytvářet.
Rodiče mají společnou a prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Stát je má v tom podporovat a poskytovat jim při výchově dětí přiměřenou pomoc.
Státy mají klást zvláštní důraz na zajištění základní a preventivní péče, na veřejnou zdravotnickou osvětu a na snižování kojenecké a dětské úmrtnosti. Státy mají v tomto směru podporovat mezinárodní spolupráci a snažit se, aby žádné dítě nebylo zbaveno přístupu k efektivním zdravotnickým službám.
Stát má poskytovat zvláštní ochranu dítěti zbavenému rodinného prostředí a má mu zabezpečit vhodnou náhradní rodinnou péči nebo umístění v příslušném zařízení. Přitom je třeba brát ohled na kulturní zázemí dítěte.
Zvláštní ochrana má být poskytována uprchlickému dítěti, které o status uprchlíka usiluje. Stát má spolupracovat s organizacemi, které takovou ochranu a pomoc poskytují.
Dítě má právo na ochranu před prací, která ohrožuje jeho zdraví, výchovu nebo rozvoj. Stát stanoví nejnižší věkové hranice pro vstup do zaměstnání a upraví pracovní podmínky.
Stát má chránit před sexuálním vykořisťováním a týráním včetně prostituce a před jejich zneužitím v pornografii.
Účastnické státy učiní všechna proveditelná opatření, aby děti mladší 15 let se přímo neúčastnili bojových akcí. Žádné dítě mladší 15 let nebude povoláno do ozbrojených sil. Dětem postiženým ozbrojenými konflikty zabezpečí státy ochranu a péči v souladu s příslušným mezinárodním zákonem.