Sociální pedagogika – vymezení oboru, Úmluva o právech dítěte, instituce zajišťující ochranu dětí, vliv hromadných sdělovacích prostředků na soc.chování dětí
SOCIOLOGIE VÝCHOVY – zkoumá postavení výchovy ve společnosti
Zabývá se těmito aspekty
a/ společenskou podmíněností výchovy, vlivem výchovy na společnost a naopak
b/ sociálními vztahy, k nimž dochází v průběhu výchovy a vzdělávání / např. socializace
žáka, vztahy mezi učitelem a žákem, vztahy mezi školou a rodinou/
c/ strukturou a organizací výchovně vzdělávacích institucí, jejich sociálními
podmínkami a důsledky jejich činností
Úloha prostředí při výchově
Člověk se rodí do určitého prostředí a v něm se také formuje jeho osobnost.
Prostředí = soubor všech vnějších podnětů podmiňujících vývoj jedince
Typy prostředí:
a/ podle obsahu
. přírodní / s nejrůznějšími zásahy – zalesňování, zavodňování, atd., které
určují množství ponětů/
. společenské / dáno typem společensko ekonomické formace /
. kulturní / představuje výsledky historické činnosti člověka, které působí
na jednotlivce, kultura hmotná i duchovní/
b/ z hlediska velikosti prostoru
. mikroprostředí / prostředí jedince – např.rodina/
. mezzoprostředí / prostředí velké soc.skupiny – škola/
. makroprostředí / stát/
c/ podle charakteru prostředí
. venkovské
. městské / velkoměstské/ hlučnost, prašnost, zeleň, stoupající doprava,../
d/ podle povahy činností
. pracovní
. obytné
. rekreační
e/ podle frekvence podnětů
. přesycené podnětově / s přemírou podnětů, vede k přetěžování, neurózám/
. optimální
. chudé / poskytuje málo informací a zkušeností, děti – málo vyvinuté abstraktní
myšlení, představy ../
f/ podle skladby, struktury podnětů
. mnohostranné / dostatečné množství podnětů ze všech oblastí života, všestranný
rozvoj/
. jednostranné / nejsou rovnoměrně zastoupeny jednotlivé druhy podnětů/
g/ z hlediska kvality prostředí
. podnětově zdravé
. podnětově vadné / přetrvávají návyky závadné – v rodinách alkoholiků, recidivistů/
Výchovné prostředí = mnohostranný komplex organizovaných a náhodných vlivů a podnětů.
Odehrává se na bázi interakce jedince a prostředí.Člověk není pasivním
objektem působení, ale subjektem formování sebe sama.Existují
2 možnosti adaptace/ vyrovnávání se s prostředím/
a/ akomodace = pasivní forma adaptace, přizpůsobení se novým situacím v prostředí
b/ asimilace = aktivní forma adaptace, jedinec zasahuje do prostředí, které mu nevyhovuje,
pozměňuje podle svých potřeb
Přírodní prostředí má pro člověka dvojí funkci :
a/ materiální užitnosti
b/ příznivého obytného prostředí
Všechny faktory tohoto prostředí ovlivňují utváření osobnosti člověka.Př. závislost temperamentu na geografické poloze, závislost nervových poruch na atmosférickém tlaku.
V současné době je přír.prostředí nejdůležitějším místem odpočinku, zotavení.
Sociální prostředí představuje souhrn interakčních pochodů mezi lidmi.Hlavními prostředky
společenského vlivu na jedince jsou
a/ hromadně sdělovací prostředky – masový vliv,zabírají velké množství času,neplní
výchovně vzdělávací funkci v té míře, jaké by mohly
b/ skupinové mínění – rodina, společ.instituce – škola
c/ veřejné mínění
Kulturní prostředí – zahrnuje kulturu hmotnou i duchovní včetně názorů lidí, zvyků, morálky,
Formování osobnosti probíhá na základě určitých schemat jednání –
kulturních vzorců /obyčeje, mravy/.Dítě si osvojuje vzorce a učí
se na základě nich jednat.Schema jednání musí být v souladu s výchov.
cíly.
Výchovný proces nelze oddělit od prostředí = existuje spojitost.Dítě přichází do styku
s prostředím ve třech rovinách
1/ úzký osobní kontakt s rodinou, učitelem, kamarády
2/ lokální prostředí – vymezené místem, kde žije
3/ širší okruh prostředí – mimo rámec místních podmínek
Toto prostředí rovin poskytuje podněty usměrňující vývoj jednotlivce.
Ú m l u v a o p r á v e c h d í t ě t e
– je to právní dokument, který formou mezinárodní úmluvy o lidských právech stanoví
povahu a rozsah práv příslušející dítěti kdekoli na světě.
1989 návrh této úmluvy
1991 vstoupila v platnost ČSFR
1.1.1993 platí pro Českou republiku / nástupnický stát ČSFR/
Uvedená práva se vztahují bez výjimky na každé dítě i nezletilou mládež / do 18 let/
Obsahuje :
a/ právo na přežití – zaručuje zachování života a uspokojování základních potřeb
dítěte.Týkají se výživy a bydlení, životní úrovně rodiny,
zdravotnické péče, sociálního zabezpečení, zařízení dětí
zaměstnaných rodičů
b/ práva na rozvoj – se týkají harmonického vývoje dětské osobnosti po stránce
tělesné, duševní, mravní a společenské, patří sem právo na
vzdělání, na hru, na volný čas, účast v kulturních a uměleckých
činnostech, o přístup k informacím, o svobodu mašlení, svědomí
a náboženství aj.
c/ práva na ochranu – zajišťují dětem bezpečnost a chrání je před všemi druhy zneužívání,
násilí, zanedbávání a vykořisťování. Zvláštní pozornost vyžadují
děti postižené, děti bez rodiny, děti uprchlíků, děti z menšinových
skupin a děti žijící v obtížných podmínkách/ za války, ve vězení../
d/ práva na účast – zaručují dítěti možnost vyjádřit své názory v záležitostech, které
se ho týkají.Jde o účast při rozhodování o dalším životě dítěte,
ochranu jeho soukromí, o právo na zakládání organizací
Sociálně – právní ochrana dětí
od 1.4.2000 upravena v samostatném zákonu
Rozumí se zejména :
a/ ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu
b/ ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění
c/ působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny
Předním hlediskem této ochrany je zájem o blaho dítěte.
Sociálně právní ochranu zajišťují:
. obce v přenesené i samostatné působnosti
. krajské úřady
. ministerstvo práce a sociálních věcí
. Úřad pro mezinárodní ochranu dětí se sídlem v Brně
. výkonem mohou být pověřeny v určitém rozsahu i právnické a fyzické osoby / tzv.
pověřené osoby/. Významnou organizací je např. Fond ohrožených dětí – FOD
Každý je povinen upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče.
Každý je povinen upozornit orgán soc.právní ochrany na porušení nebo zneužití
rodičovských práv.
Dítě má právo požádat orgány sociálně právní ochrany, státní orgány, školy, školská zařízení
a zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv a to bez vědomí svých rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dětí.Tyto orgány a právnické a fyzické osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc.
Orgány soc.právní ochrany zejména vyhledávají děti, kterým je třeba pomoci ze strany státu,
zprostředkovávají náhradní rodinnou výchovu, podávají soudu zprávy o chování dětí
a vykonávají funkci tzv.kolizního pracovníka, který zastupuje dítě v soudních řízeních.
Právy dětí a jejich ochranou na mezinárodní úrovni se zabývají: OSN, UNESCO, UNICEF
Odraz Úmluvy o právech dítěte v zákonodárstvu České republiky
- Zákon o rodině
- Trestní zákon
- Školský zákon
- Občanský zákoník
- Zákon o pěstounské péči
- Zákon o sociálním zabezpečení
- Zákon o uprchlících
Vliv hromadných sdělovacích prostředků na sociální chování
(Tisk, rozhlas, televize, video – masmédia )
Znaky – působení na značný počet lidí ( proto označení hromadné)
– dostupnost
– přitažlivost
Význam – informační, vzdělávací, výchovný, zábavný
Působení lze rozdělit na přímé a nepřímé.
- a) přímé – za přímé považujeme to, co je děti přímo sledují, ať už je určeno právě jim
( např. vysílání pro děti a mládež) nebo celé populaci ( může být i škodlivé
– akční filmy, pořady s nevhodným sexuálním obsahem)
- b) nepřímé – za nepřímé označujeme to, které je určeno dospělým za účelem zkvalitnění
výchovného působení ( vysílání a články pro rodiče a výchov.pracovníky)
Vliv televize
Přitažlivost spočívá ve spojení barevného obrazu se zvukem, nabízí spoustu podnětů smysly a
není to taková námaha jako soustředěné naslouchání nebo čtení. Televize nabízí spoustu
programů, sortiment se rozšiřuje ve spojení s videem a televizními hrami.
Nejvíc lidi přitahují líbivé seriály ( únik od reality, touha po líbivém světě), sport a akční
filmy.Zákonodárství do jisté míry zabraňuje tomu, aby se do médií dostávaly nevhodné programy. Chrání děti a mládež – v televizi od 6.hod. do 22.hod.večerní nesmí být nic, co by
mohlo ohrozit mravní nebo duševní vývoj dětí a mládeže.Bohužel, zákon postihuje jen ty nejzávažnější prohřešky proti pohodě a mravnímu vývoji děti a mládeže. Není možné zakázat
nevkus, kýč, hrubost, běžnou sprostotu. Z toho vyplývá, jak velkou zodpovědnost mají rodiče
a výchovní pracovníci.Pro zdravý vývoj dítěte je nutné :
- a) zajistit, aby se dívaly na to, co jim prospívá
- b) naučit děti, aby si samy správně vybíraly
- c) vést je ke kritickému, inteligentnímu diváctví
Negativní vlivy televize
o příliš mnoho násilí – vede k růstu agresivity, citovému otupění, vede k bojáctví ( počítač.hry)
o vede k pasivitě, omezuje rozvoj tvořivosti, fantazie, vede ke spotřebnímu způsobu života
– negativní dopad reklamy ( vsugeruje, že něco potřebujeme vlastnit)
o řada pořadů podává falešný, zkreslený a ochuzený obraz světa
o negativní vliv na fyzickou stránku – omezuje zdravý pohyb, křiví páteř, kazí oči, působí
na nervový systém(mozkové buňky), zkracuje dobu spánku, narušuje
J a k ž í t s o b r a z o v k o u ? Dodržujme zásady :
o nepouštět bez předběžného výběru
o naučit děti televizi vypínat ( pokud je pořad nevhodný)
o vysvětlovat dětem škodlivost násilí apod., sledovat TV s dětmi,rozebrat co je dobréa špatné
o nevhodné pořady zakazujme, neodkládejme děti k televizi,abychom stihli určitou práci
o odměřujme sobě i dětem, kolik hodin týdně se mohou dívat ( starší 5 hod. týdně)
o půjčit dětem či naučit děti zacházet s videokamerou ( samy mohou určovat, co na ní bude)