Český romantismu, počátky českého realismu v 1.pol.19.st.

Český romantismus: napodobuje romantismus světový, romantismus ovlivněn národním obrozením- láska k vlasti a k jazyku. V českém romantismu se objevují prvky realismu a sociální tématika.

Karel Hynek Mácha

Narozen v Praze, studoval gymnasium, filozofii a práva nedokončil. Zdatný chodec. 22.11.1836 měl mít svatbu, měl pohřeb. Psal prozu, básně, dramata.

• PROZA romantická, oslava citu. Příběh většinou nedopadne dobře. Z díla Příběh ze života mého napsal jen dvě povídky Večer na Bezdězu, Márinka.
• Jeho pokus o ROMÁN- Cikáni.
• Tetralogie- 4díly cyklu povídek
• KRÁTKÁ PROZA : pouť Krkonošská.
• Pokoušel se o HISTORICKOU PROZU, ale ani jedno dílo nedokončil. Boleslav, Bratrovrah, Bratři.

MÁJ- lyrickoepická byronská povídka, která se skládá z dedikace (věnování) 4 zpěvů a 2 intermezz. Hlavní hrdinové Vilém, Jarmila, Hynek.

Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Je popraven a nalámán na kolo. Tomuto příběhu předchází ve 2. a 3. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. V závěrečném zpěvu přichází na místo popravy poutník Hynek (připomínající samotného Máchu), kterého zasáhne vyprávění o kostlivci v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“

Máchovi bylo vytýkáno že byl málo vlastenec, ale v jeho dílech se vlastenectví objevuje ! byl věřící, ale nebyl si jist.

Karel Jaromír Erben

Narozen v Miletíně. Pracoval jako sekretář českého muzea poté jako archivář města Prahy.

Dílo: KYTICE- kytice z pověstí národních. Soubor  13ti balad. Baldy, pověsti, legendy, proroctví, pohádky. Rámcová skladba – zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy. Tématickými okruhy je dobro a zlo, Vina a trest, Matka a dítě. Celá sbírka má tragický ráz.

Národopisná a sběratelská činnost: Písně národní v Čechách, Prostonárodní české písně a říkadla.

Josef Kajetán Tyl

Pocházel z Kutné hory. Studoval filozofii, pracoval jako účetní, poté jako novinář založil časopis Květy, psal do Pražského posla. Byl velmi jazykově vzdělaný, překládal Shakespeara Schillera. Byl organizátorem vlastenecké činnosti- chápal divadlo jako výchovnou instituci, umění považoval za službu národu.

Díla: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (slova naší hymny) Paličova dcera, Báchorky– prolínání charakterů postav, s zásahy pohádkových bytostí- Strakonický dudák- prototyp českého člověka.

Proza: Dekret kutnohorský, Rozina Ruthardová, Poslední Čech.

Božena Němcová

Na rozhraní mezi romantismem a realismem.

Narozena ve Vídni, dětství ale trávila u Panklových v Ratibořicích. Ve 12ti letech byla dána do výchovy. V České Skalici byla proti vůli provdána za Josefa Němce, se kterým měla velice nešťastné manželství. V 30ti letech se dostala do Prahy, zde se z ní stala spisovatelka. Po smrti svého syna byla na dně a začala psát Babičku. Po rozpadu manželství neměla peníze na živobytí, byla velice nemocná, ke konci života si pro ni přijel manžel, odvezl ji domů, ale ona po týdnu zemřela.

Dílo: Začínala s poezií do českých novin, psala prozaická díla z oblasti Chodska. Psala pohádky, umělecky je zpracovávala a vkládala do nich vlastní úvahy a myšlenky.

Povídky: Divá Bára, Dobrý člověk, Rozárka, Pan učitel, Pohorská vesnice, Chyže pod horami, V zámku a v podzámčí.

Babička: zobrazení života na českém venkově v 19.st. v průběhu jednoho roku. Babička idylická, stvoření prototypu české ženy.

Karel Havlíček Borovský

Studoval gymnasium, v Praze filozofii, chtěl se stát knězem, ale nestal. Mnoho cestoval. Živil se jako redaktor Pražských novin, do kterých psal satiru. R. 1848 založil humoristickou přílohu v Národních novinách- Šotek. – ostrré vtipy zaměřené na vládu.

Díla: Obrazy z Rus, Kriticky zaměřené politické články- epigramy (krátké satiry) Skládal politické básně. Křest Svatého Vladimíra, Král Lávra, Tyrolská elegie.

Lidová píseň-také píseň národní a píseň prostonárodní (, píseň, která žije v lidovém prostředí jako podstatná součást jeho kultury a která koluje v něm ústním podáním jako osiřelý kult. majetek.

Pohádka– krátký epický příběh s nepravděpodobným dějem, ve kterém se objevuje pohádková fantazie.

Pověst – epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti.

Anekdota, -krátké vyprávění, jehož účelem je pobavit příjemce (posluchače či čtenáře). Obvykle je založen na dvojznačnosti, absurditě nebo paradoxu, je stručný a směřuje k výrazné a úderné pointě.

Říkadlo je žánr lidové slovesnosti. Jde o krátká většinou dětská rčení založená na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají), na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.

Spisovná a nespisovná čeština

Slohové vrstvy jazyka, obrazná pojmenování a poetismy, administrativní styl