Moderní umělecké směry na přelomu 19. a 20. století
Charakteristika přelomu 19. a 20. století
- autoři utíkají do minulosti (renesance a gotika)
- na sklonku 19. stol. dochází ke změně – rychle životní tempo, konkurenční boj mezi kapitalistickými zeměmi o ovládání trhů, katastrofické představy, chaos
- konec století přináší únavu a pesimistický životní pocit
- živná půda pro novoidealismus, novoromantismus, mystiky a novokřesťanství
- to vše se odráží ve filozofii
- módním se stal Schopenhauer – dílo Svět jako vůle a představa. Jeho pochmurný názor na život odpovídal náladám konce století
- Fridrich Nietzsche – hovoří o ztrátě smyslu lidské existence, smrti Boha, je východiskem pro lit. směr dekadence. Odmítal: křesťanství, které odmítá válku
Demokracii jako vládu slabých. Jeho filozofie byla zneužita německými a francouzskými fašisty. Tak pravil Zarathustra-hist. osobnost, poustevník,který žije mimo civilizaci, po 10 letech se do ní vrací a přináší vědu o nadčlověku
- proti pozitivizmu se stavěl francouzský filozof Henri Bergson. Podle něho rozum znehodnocuje poznání světa, který lépe poznáme intuicí.
Nové názory na skutečnost se odráží v umění. Spisovatelé a výtvarní umělci vyjadřovali odpor ke společnosti, její morálce a vkusu. Důsledkem toho byla rozmanitost stylů, směrů a žánrů. Na 2 straně měli tyto rysy:
- soustředění na vnitřní život člověka a jeho senzibilitu
- právo na osobité vidění světa,pravdivé a nezastřené vyjádření osobních
zkušeností, prožitků a nálad bez falešných ohledů a zábran morálky
- umělec odmítá roli služebníka společnosti, stojí pro ti ní, chce jí znepokojovat,
provokovat. Tento individualismus vede umělce k pocitu nadřazenosti, uzavřenosti
nebo ke vzniku umělecké bohémy, která chce protestovat proti měšťanské morálce
- umění pro umění
Impresionismus
- vznik ve Francii v 80. letech 19. století
- prosadil se nejprve v malířství, sochařství a hudbě
- odvozen od názvu Clauda Moneta Imprese, východ slunce (dojem, nálada)
- poprvé veřejně vystaven v Paříži r. 1874
- představuje východ slunce na moři – sluneční kotouč vrhá červené paprsky, pronikající mlhami na vodní hladinu. Snaha o zachycení okamžiku, který je nepopsatelný
- používají jasné čisté barvy, využívají hry světel a stínů, obrazy mají nejasné kontury
- na obrazech je zdání jakési nehotovosti, mnohdy se skládal jako mozaika ze skvrn malovaných viditelnými tahy štětce
- Představitelé: Auguste Renor, Camille Pisarro, Edgar Degas, Auguste Ridin, z českých vynikl malíř Antonín Slavíček, hud.skladatelé Vítězslav Novák, J.Suk
- Literární improsionusmus usiloval: vyjádření okamžité nálady, vyjádření smutku
- potlačuje rozumovou součást na obsahu, volné řazení sluchových a zrakových dojmů
- do popředí se dostává lyrika, hlavně přírodní, lyrizace prózy (uvolnění kompozice a oslabení příběhu)
- Fráňa Šrámek, Otakar Březina, Antonín Sova, Paul Verlaine
Symbolismus
- vznik v 80. letech 19. století ve Francii
- Manifest symbolismu vyšel 1886 a vyjadřoval odpor k realismu, naturalismu, impresionismu
Rysy: vyjadřování pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování
- důraz na hudebnost verše, volný verš
- úkolem spisovatele není skutečnost pojmenovávat, ale vyvolávat, vsugerovat pocit
- představitelé: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Otakar Březina, Antonín Sova, Karel Hlaváček
Dekadence
- umění poezie 19. století, znamená úpadek
- Rysy: opovrhovali životem, zálibní v náladách smutku, nudy, marnosti
- pocity rozkladu, smrti (unik z reality do světa snů)
- čisté umění – vytvoření umění, které by bylo životem absolutně neovlivnitelné = Lartpourlartismus, odpor k měšťanstvu
- Oscar Wilde, Paul Verlaine, Karel Hlaváček, Jiří Karásek ze Lvovic
Oscar Wilde
– anglický básník a dramatik. Bohém, který pohoršoval společnost. Autor mnoha pohádek: Šťastný princ, Slavík a růže. Román: Obraz Doriana Graje – ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa
Charles Baudelaire (1821 – 1867) Šárl Bodlér
- syn úředníka, po smrti svého otce se matka znovu provdala, nesnášel svého otčíma
- vystupoval proti měšťácké společnosti a servilnosti umění
- před maturitou vyloučen ze školy
- žil bohémským životem, okusil hašiš i opium
- svým chováním pobuřoval okolí i vztahem s mulatkou Jeane Duvalovou (herečka)
- neúspěch, nestřídmost, peněžní tíseň narušily jeho podlomené síly
- dostal obrnu, ztratil řeč a po dlouhé agonii zemřel
- poprvé ho přeložil do češtiny Jaroslav Vrchlický, překládal A.E. Poe
- zúčastnil se únorové revoluce 1848
Tvorba:
- asi 15 let tvořil svou jedinou básnickou sbírku Květy zla (za své vlastní náklady)
- byla přijata velmi nepříznivě, byl za ní trestně stíhán pro urážku mravnosti
- v této sbírce se snaží hledat krásu tam, kde jí jiní nenachází – ve zlu
- ve verších je znát všudypřítomný stín smrti
- bez ostychu odhalovat svá společenská a milostná zklamání
- vykoupení z nich nalézal hlavně v uctívání krásy, kterou hledal v pohoršujících oblastech – krutost a bezcitnost života a ve smrti
- básně vynikají bohatou obrazotvorností a motivickou šíří
- po smrti vyšly jeho Malé básně v próze dokládá v nich smysl pro sociální cítění
- ze sbírky Květy zla – báseň Zdechlina vyjadřuje kontrast života a smrti, krásy a ošklivosti, Vtahy vyjadřuje vztah člověka a přírody
Paul Verlaine (1844 – 1896)
- syn důstojníka, studoval v Paříži, pak se stal úředníkem na magistrátu
- 1870 se oženil, o rok později se poznal s Rimbaudem, rozbil mu manželství
- společně s přítelem pak cestoval po Evropě, přátelství bylo bouřlivé
- v Bruselu 1873 při jedné z scén na Rimbauda vystřelil, byl odsouzen na 2 roky
- na čas se otočil ke katolictví, brzy se vrátil k bohémskému životu
Básnické umění (manifest)
- vyzvedl zde improvizaci a hudebnost
- nejjasnější formulovanou poetikou symbolismu.
- od Baudelaira nepředstavoval básníka intelektuálního ale smyslového, náladového a bezprostředního
- pro jeho tvorbu je charakteristická obrazová neurčitost, vnitřní opravdovost
- nejznámější básně: Saturnské básně, Galantní slavnosti ovlivněny tvorbou Baudelairovou
Romance beze slov – ovlivněna spontánní poetikou Rimbaudovou , odráží krizi po dobu jejich soužití
Moudrost – částečně vznikla ve vězení, usiluje o vnitřní čistotu, kterou hledal v křesťanské víře
- svým způsobem života připomínal svým současníkům Francoise Villona
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891) Žán Artur Rembo
- otec kapitán pěchoty, bohém, který opustil svou rodinu
- dětství strávil s přísnou matkou, reagoval na ní prudkými výbuchy hněvu a útěky z domova
- nadchl se pro utopický socialismus, utekl do Paříže
- seznámil se s Verlainem , rozbil mu manželství, stali se nerozlučnými přáteli
- v době jejich společného života vytvářel poezii plnou experimentů
- o publikaci se nestaral, vydával je Verlaine
- po rozchodu s ním žil dobrodružným životem jako koloniální voják, tulák, obchodník ze zlatem a slonovinou
- zemřel na rakovinu
Tvorba:
- své díla vytvořil mezi 16. a 20. rokem života
- toto patří k nejpozoruhodnějším uměleckým jevům poezie 2. pol.19.stol.
- neobyčejná obraznost, smělé metafory spojující zvuky a barvy, halucinace představ, touha po rušném životě, útěk s civilizace
Opilý koráb
- symbolem je koráb, který pluje volně vodami
- je obrazem básníkova subjektu a zároveň i ilustrací Rumbaudovy teorie „vidění“
- jde o snahu nazírat přímo bezprostředně okolní, ale hlavně vnitřní svět, ponořit se do snu a nechat se jim unášet
- hledání neznámého světa, který je zároveň únikem z reality ústí v poznatek nemožnosti změnit život
- originalita díla nespočívá v námětu, ale ve způsobu jeho zpracování
- soubor jeho básní vydal bez autorova vědomí Verlaine pod názvem Iluminace
- současně s touto literaturou deziluze a odhalování úpadku měšťácké společnosti, se objevovala i tvorba zcela a jiného charakteru, ovlivnila českou literaturu
- za svého života vydal jedinou knihu Pobyt v pekle
- v době, kdy se ve zlém rozešel s Verlainem, tuto knihu zničil
- umírá v Marsseili
Walt Whitman (Wolt Witman)
- nejvýznamnější severoamerický básník 19. stol., je považován za průkopníka civilizmu tato poezie se rozvinula v prvním dvacetiletí 20. století
- zaměřovala se na novodobé technické vymoženosti (stroje, továrny)
- poezie je obohacena o větší dynamikou verše a dokument. vztahem ke skutečnosti
- poznamenala řadu dalších směrů:futurismus, kubismus apod.
- v ČR se hlásili k civilizační poezii S.K. Neumann a J. Hora
proslavil se sbírkou Stébla trávy
- obsah 12 veršů, další vydání se rozšiřovalo o další básně
- Whitmanovy verše oslavují všední věci, přírodu, užitečnou lidskou práci, lidskou družnost. Svět přijímá jako zázračný pozemský dar ve všech jeho rozmanitostech a protikladech. Mnohdy se pohybuje na rozmezí poezie a prózy.
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století
- výrazný technický pokrok na přelomu 19. stol. umožnil rozmach hosp. podnikání
- vznikají ostré střety mezi česku a německou buržoazií v českých zemích, což vyvolává sílicí nacionalismu
- pro mladou generaci je přitažlivý anarchismus-anarchistické hnutí vycházelo z učení socialismu, odmítá jakýkoliv řád a hlásá svobodu jedince
- národní politika staročechů i mladočechů se vůči vídeňské vládě dostává ke kompromisnímu řešení
- poprvé na veřejnosti vystupují mladí literáti v r. 1890, kdy v Hernbernově časopise Čas vyšla velmi nepříznivá kritika povídky F.X. Šaldy Analysa
- poté provedl obhajobu a vysvětlení nových uměl. směrů v článku Syntetism v novém umění
- Oficiální nástup nové generace do české literatury byl vyjádřen Manifestem České moderny (sdružení mladých spisovatelů) uveřejněny v časopisu rozhledy.
- u zrodu stály: J.Svatopluk Machar, Fr.X. Šalda, František Václav Krejčí
- podepsali: Vilém Mrštík, Antonín Sova, Otakar Březina, J. Karel Šlejhar
- základní proklamace Manifestu české moderny: právo tvůrce na vlastní osobité pojetí tvorby (individualismus), kritická činnost je tvůrčí práce (rozvoj české lit. kritiky), vymanění literatury z tradičního vědomí vlastenecké služebnosti
- manifest se stavěl proti dosavadní nacionalistické politice mladočechů, žádal všeobecné hlasovací právo
- poezie: nástup nové generace projevil nejvýraznější, je bohatá tématicky i žánrově, poezie Antonína Sovy, Otakara Březiny dosáhla Evropské úrovně
- próza: nová generace nevytvořila díla trvalejších hodnot, zde vrcholí tvorba starších kritických realistů a naturalistů, rozvíjí se psychol. próza R. Svobodové, B. Benešové
- Převažuje tvorba kritických realistů, nové umělecké směry sem pronikly až na počátku 20. století
Symbolismus v české poezii
– symbol – neurčené, pouze naznačené tajemství
- měl stejné znaky jako v jiných literaturách
- představitelem byl O. Březina, Karel Hlaváček, dočasně i Antonín Sova,F.X. Šalda
- hlavním hlasatelem symbolismu byl časopis Moderní revue založen r. 1895 básníkem Jiřím Karáskem ze Lvovic a liter. kritikem Arnoštem Procházkou
- časopis byl mluvčím především české dekadence
- nejvýznamnějším básníkem české dekadence a symbolistou byl Karel Hlaváček
- česká dekadence se hlásila k francouzské dekadenci, zdrojem poznání symbolistů je intuice, mystické stavy
Otakar Březina (1868-1929) vl. jménem Václav Jebavý
- narozen na Českomoravské vysočině v rodině obuvníka
- působil jako učitel, se svým povoláním nebyl spokojen
- svůj čas věnoval básnickým činnostem
- pro Březinův myšlenkový vývoj bylo rozhodující jeho působení v Nové Říši, zde napsal většinu svých prací
- ve zdejších knihovnách nabyl rozsáhlého vzdělání studiem, orientálních, antických středověkých i novodobých filozofií
- začal publikovat pod pseudonymem Václav Danšovký
V pěti lyrických sbírkách, které znamenají vrchol jeho básnické tvorby, vytvořil osobitou českou verzi symbolismu
Tajemné dálky (1895)
- svědectví autorova chudobného mládí, samoty a osudově přijímané bolesti
- obsahuje intimní zpověď věnované zemřelé matce – báseň Moje matka
- věnované příteli, který se odcizil – Přátelství duší
- neuskutečněné citové spojení se ženou, nebo mládí, které stačili odejít dřív, než se dalo prožít – Mrtvé mládí
- po nenaplnění snů a možností zůstává samota a naděje, které se upínají mimo skutečný život. 2.pol. sbírky zaznamenává nejrůznější stavy, kterými prochází duše. Básně z 2. části sbírky jako by vyvažovaly básníkův tragický životní pocit.
Svítání na západě
- prohlubuje myšlenky předchozí sbírky
- smrt je chápána jako vysvobození z pozemských starostí a začátek něčeho lepšího
- západ – smrt, poznání je získáno, přes samotu, bolest, utrpení
Větry od pólu
- autor hledá odpověď na otázku, kdo je ona tajemná vůle, co ovládá svět
- smysl života pak vidí v soucitu a lásce, bolest a láska se vzájemně doplňují
Stavitelé chrámu (1899)
- staviteli chrámu jsou básnici, umělci a vůdcové lidstva, kteří budují dokonalejší chrám budoucího světa
Ruce (1901)
- autor zde spojuje pozemský život s poznáním vesmíru. Každý jedinec je spojen s vesmírem řetězcem neviditelných rukou, které obepínají celý svět
- spojené ruce – představují jednotu lidí (přátelství, sbratření)
Jeden z mála českých básníků světového významu, symbolista, tvůrce poezie myslitelské a filozofující, poezie vysoké úrovně, bohaté metaforami, blížící se až k moderní polytematické poezii.
Antonín Sova (1864-1928)
- v Pacově, otec byl 1 básníkovým učitelem
- po gymnáziu se přihlásil na právnickou fakultu, z existenčních důvodů studia zanechal
- na přímluvu Vrchlického získal zaměstnání v redakci Ottova slovníku naučného
- pak prošel dalšími úřednickými zaměstnáními
- nakonec se stal ředitelem pražské městské knihovny
- měl silný vztah k matce
- dlouhou dobu trpěl míšní chorobou (nejhorší stádium syfilisu), prohlubovala jeho vrozené samotářství a plachost.
- zbytek života strávil na vozíčku
Jeho citlivou vnímavost poznamenal důvěrný vztah k přírodě to dokazuje ve sbírkách:
Květy intimních nálad (1891)
- snaží se svými básněmi vyjádřit dojem, pocit, náladu
- básně se dají přirovnat k obrazům, které malují krajinu
- nejde o samotný popis krajiny, ale vyjádření její duše
Z mého kraje (1892)
- vyjádřil citlivý vztah k rodnému Pacovsku, stesk po domově – smutek, melancholie
- sbírka poznamenaná impresionismem
- snaží se vyjádřit barevnost, zvuky, vůně
Vybouřené smutky
- zahajuje tvorbu symbolistickou
- autor se zde stylizuje do postavy poutníka „smrtelně zraněného“ a vyštvaného společností na „hory snů“
- zde se projevuje vypjatý individualismus, který v dalších sbírkách opouští
Údolí nového království
- sestupuje z hor snů na zem, aby našel cestu k lidem
- naději upíná k budoucnosti, soustřeďuje se k obrazu společenské harmonie, v níž zavládne humanita
- chce aby společnost byla lepší a uspořádaná
Dobrodružství odvahy
- nový svět a nové království mají přivolat proroci, hlasatelé mravního přerodu
člověka
období symbolismu a impresionismus končí, ale Sova se k těmto směrům vrací:
Ještě jednou se vrátíme
- přírodní, intimní, milostná, reflexivní lyrika
- v přírodní lyrice se autor vrací do svého dětství a líčí krásy jihočeské krajiny
- krajinu zaznamenává plnou barev i zvuků, vůní, světel i nálad
- její složitosti a různými podobami je možné srovnat s člověkem
- ten do přírody často utíká, ale ona mu nedovolí v ní úplně zakotvit
- v erotické lyrice vyjadřuje, že člověk dosahuje naplnění svých tužeb daleko snáze ve svých snech, ve skutečnosti musí překonat řadu vnitřních a vnějších zábran
- deziluze, úbytek životních sil a podzim přírody již zcela převládají v posledním oddíle sbírky, nic na tom nemění, že cit zůstává nepochybnou hodnotou
- k zdůraznění Sova využívá hudebnosti verše, založenou na opakování hlásek a vynalézavém uspořádání rýmů a refrénu. Např. Kdo vám to zacuchal tmavé vlasy, vztah dvou lidí, jejichž lásky se minuly
Soucit a vzdor, Zlomená duše, Zpěvy domova (vzniká za 1. světové války)
Karel Hlaváček 1874 – 1898
- narodil se v Praze-Libni v dělnické rodině v chudobě prožil svůj krátký život
- studie cizích jazyků na filozofické fakultě nedokončil
- navštěvoval kreslířské kurzy na průmyslově umělecké škole
- zemřel na tuberkulózu
- sbírka – Sokolské sonety
Pozdě k ránu
- přiklonil se k dekadenci
- jeho poezie vyrůstá z pocitu osamělosti, autor prožívá současně se svou chudobou pocit marnosti snaha vzepřít se
- s pocitem bezmocnosti se snaží vyrovnat únikem do fantazie, je tajemný, neurčitý, plný lomených barev, tlumených zvuků a rafinovaných vůní. Jeho poezie je převážně snová.
Svou poezii charakterizuje v básních Pozdě k ránu a Svou violu jsem naladil co
možno nejhlouběji jde o sbírku náladové lyriky
Mstivá kantiléna
- zde se promítá pocit společenského vyděděnce
- vyslovil zde vzdor jedince ponechaného napospas bídě a nouzi
- pro tento oboj si autor zvolil symbol v postavách gźů, zchudlých potomků holandských rytířů, kteří bojovali proti španělské nadvládě
- zdůrazňuje i kolektivní cítění, solidaritu s ubohými tohoto světa
- kantilény – lyrické básně, mají tklivé náměty
- obsahuje 12 balad – najdeme tam protiklady = láska nenávist, krása a ošklivost
Josef Svatopluk Machar 1864 – 1942
– nar. v rodině mlynářského stárka v Kolíně
- po gymnáziu pracoval v Praze od r. 1899 až do konce 1.svět.války jako úředník ve Vídni
- byl v kontaktu s pražským liter. životem, hlavně s lidmi okruhu Herbenova Času a České moderny
- po vzniku Československa byl několik let gener. inspektorem čes. armády
- po názorovém rozchodu s Masarykem se do sebe uzavřel
- při kritickém odmítání jeho politiky se dostával až do blízkosti krajně pravicových názorů
Confiteor I-III (1. sbírka básní )
- vyšla v 80. letech (v době jeho studia na gymnáziu)
- český název: Vyznávám se, Zpovídám se
- formou osobní zpovědi odmítá uznávané národní ideály a estetické hodnoty
- odmítá poezii občanské a vlastenecké služebnosti zvláště Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického
- sbírka vyjadřuje pocity zklamání, hořkosti, rozchod s dosavadním směrem literatury
Tritium Vindolona I-XX (Žalozpěvy z Vídně) 1893
- jde o uměl. obdobou Ovidiových žalozpěvů psaných ve vyhnanství
- napsal ho ve Vídni, svůj pobyt zde považoval za vyhnanství
- zde si uvědomuje vztah ke svému národu a může s odstupem hodnotit neutěšené pol. poměry ve své vlasti
- skeptická sbírka
Čtyři knihy sonetů (1890-92)
- věnuje pozornost všemu co přináší každodenní život, objevují se i tóny zklamání nad moderní civilizací
Epická poezie: v národní společnosti se cítí osamělý, sám se díval na osudy lidí
podobně osamělých jako on. Zaměřuje se hlavně na osudy žen.
Zde by měly kvést růže (1894)
- soubor veršovaných příběhů dívek a žen, v nichž jsou zobecněny milostné deziluze a pocit zoufalství z nerovných manželství
- básník vidí ženu jako pasivní bytost obdařenou bohatým citem, který se nemůže rozvíjet a stále se střetává s drsnou životní realitou
Magdaléna
- veršovaný román
- hrdinka je prostitutka Lucy, která byla zachráněna jedním z návštěvníku veřejného domu
- je však donucena maloměstskou honorací vrátit se zpět
Filozofická poezie:
- 1900 znamená obrat v Macharově poezii, který je způsoben rozpadem České moderny, boji s mladočechy a s některými staršími básníky.
Rozčarován neúspěchy začíná Machar ještě více zdůrazňovat svůj individualismus a obdivovat silné osobnosti v dějinách . Názory Nitzscheho filozofie vedou Machara ke kultu silných výjimečných osobností. Ty hledá v antice, v níž nachází ideál harmonicky rozvinuté osobnosti. Rozklad antického radostného pohanství křesťanstvím znamená zároveň i konec lidského štěstí. Křesťanství potlačilo v člověku jeho přirozenost a ze svobodných lidí učinilo vyznavače smrti a odříkání.
Po vzoru francouzského spisovatele Victora Huga a čes. básníka J. Vrchlického napsal cyklus básní a básnických sbírek:
Svědomí věků
- v tomto cyklu je méně optimistický než Hugo a Vrchlický, ale jeho podhled na dějiny je příliš jednostranný
Čeští anarchisté, protispolečenští buřiči
v 90. letech se zrodil revoltující postoj umělců proti všemu starému. Mnozí z nich se
soustřeďovali kolem časopisu Nový kult, který vedl Stanislav Kostka Neuman (pošel
mnoha směry anarchie, satanismus, dekadence, symbolismus, civilizmus atd.)
k anarchistům řadíme: Františka Gelnera, Viktora Dyka, Karla Tomana, Fráňu Šrámka
prošli jimi i mladší spisovatelé: Marie Majerová
Anarchistické hnutí ze socialismu, ale odmítalo jakýkoliv společenský řád a hlásalo
naprostou svobodu jedince
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- narodil se v Pšovce u Mělníka
- v Praze vystudoval právnickou fakultu, pak se věnoval žurnalistice a politice v radikálně pokrokové straně
- za 1. světové byl vězněn, po válce byl členem národně demokratické strany
- jeho politicky postoj stále více směřoval ke konzervatismu
- zemřel tragicky při koupání v moři Jugoslávii
- členem hnutí Omladina
vstup do literatury se odehrál ve znamení negace, protispolečenské vzpoury, skepse a touhy po jejím překonání, dokládá to sbírkami:
I porta inferi (od bran pekelných)
Síla života a Marnosti
- básník je blízký romantickému životnímu postoji – touha po ideálech a nemožnost jejich naplnění. Pro jeho poezii je charakteristická sebeironie, tragikomické pojetí života, sklon k epigramatičnosti a aforické úsečnosti
- AFORISMUS – stručně vyjádřená, ironicky zabarvená myšlenka nebo soud, zakládající se obvykle na srovnání
Krysař (novela)
- jejíž podkladem je sázka pověst ze 13. stol
- do německého města přichází muž beze jména. Jeho údělem a povoláním je vyhánět krysy. Krásný a urostlý muž je krysařem
- krátce po svém příchodu se seznamuje s dívkou Agnes, vzniká mezi nimi velký citový vztah, přesto že Agnes má již milence (Kristiána)
- kvůli své lásce k Agnes zůstává krysař stále ve městě, i když splnil svůj úkol, pro který byl povolán hammelnskými konšely do města povolán (zbavit město krys)
- zvládl to lehce, pomocí slabého zvuku píšťaly odvedl všechny krysy do řeky
- konšelé se rozhodnou slíbenou odměnu krysaři nevyplatit
- Agnes zjišťuje, že je s Kristiánem těhotná v zoufalství odchází z města neznámo kam
- jen nešťastná matka tuší, že její kroky vedly k propasti, aby se podle pověsti dostala do země, kde jsou všichni lidé šťastní. Matka se svěřuje Krysaři
- ten ze zoufalství začne hrát na píšťalu a za jejím zvukem odchází všichni z města
- všichni jsou očarování a nechají se vést k propasti na hoře Koppel, do které ve slepé naději na lepší život naskákají
- chybí mezi nimi pouze dobrotivý, leč psychicky zaostalý rybář Sepp Jörgen, kterému vše dochází později a malé zapomenuté miminko, kterého se Sepp ujal
- z celého města zůstávají jen dva lidé – starý člověk, který rozum pozbyl a mimino, které jej ještě nemá
Zmoudření Dona Quijota
- tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností
- hrdina se symbolizuje lidskou touhou po ušlechtilosti a kráse
- lékárník Caresco a farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota z jeho pošetilosti
- i když mu spálí knihy o rytířských dobrodružstvích
- nakonec je don Quijot poražen v zápase s převlečeným lékárníkem a musí na rok zanechat svých ztřeštěných kousků, jak předtím slíbil
- přivedou mu skutečnou nevzhlednou a primitivní Dulcineu a do Quijot konečně pochopí, jak se sám oklamával. Nepřežije však dlouho toto bolestné poznání a brzy umírá, protože bez svého snu nemůže žít
Milá sedmi loupežníků, Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- narodil se v Sobotce v rodině často překládaného berního úředníka
- s rodiči se stěhoval do Zbiroh a do Písku, kde studoval gymnázium
- 1899 nastoupil 1 roční vojenskou službu, byla mu prodloužena o 1 rok pro antimilitaristické smyšlení
- studie práva nedokončil, věnoval se literatuře a činnosti v anarchistickém hnutí
- byl 2x vězněn:1 pro účast na demonstracích při studentských slavnostech, 2 když byl na vojně a vyšla mu báseň Píšou mi psaní
- po válce žil v ústraní v Praze a Sobotce
Poezie:
Života bído, přec mám tě rád
- v básních této sbírky vyjadřuje svou nenávist k měšťáckému životu
- k falešným konvencím a zároveň touhu po plném životě a po intenzivním citovém a smyslovém prožitku
- autor ve svých básních napadá tradiční hodnoty, jako je řád, disciplína, oddanost ke státu a armádě, náboženství, manželství
- osobitý prostý jazyk, veršová písňová forma
Raport
- báseň psaná formou vojenského hlášení vytvořenou na paralele umírajícího vojáka a koně
- vyznívá z ní protiválečný protest
Modrý a rudý
- s podtitulem Verše o vojáčcích je symbolizována barvami: modrou jako rakousko-uherská uniforma a rudou jako barva anarchisty
- do této sbírky je zařazena i báseň Píšou mi psaní ironické zaměřeno proti válce
Spláv
- výraz opojení životem a přírodou a oslavu nejjednodušších darů pozemského bytí
- tuto sbírku řadíme k vitalismu
VITALISMUS- literární tendence v čes. literatuře, vznikla během 1. svět. války jako reakce na totální destrukci všech hodnot, kterou válka přinesla. Vyznačoval se radostí z žití a nadšením nad krásou prosté existence
Próza:
Stříbrný vítr
- impresionistický román, věnován citovým a erotickým problémům mládí
- impresionismus se zde projevuje zvláště v postavách, které jsou bez pevných obrysů
- autor zde líčí citové zmatky dospívajícího studenta Jana Ratkina, omezovaného prostředím dospělých, zvláště otce, školou, která brání jeho rozletu mládí
- poznává často neupřímnost a přetvářku dospělých
- 1 milostný vztah prožívá intenzivně s Aničkou Karasovou
- po prázdninách a dovršení 18 narozenin si uvědomuje, že se stal dospělým
- stříbrný vítr je symbol pro sny, představy a touhy mladých lidí
Tělo
- vitalistický román
- vyznívá jako protest ženy proti válce, která ničí manželské štěstí
- povídky o všedních válečných tragediích, o vojácích, kteří žasnou nad tím co se s nimi děje bez jejich vůle ve válečných mašinériích
- jsou soustředěny do povídkového souboru Žasnoucí voják
Dramata
- také byla ovlivněna impresionismem
Léto
- je lyrickou oslavou mládí a lásky hrdinů Jana Skalníka a Slávky
- tato láska kontrastuje s měšťanským světem, koketérií a nudou intelektuálů
Měsíc nad řekou
- konflikt mezi starší a mladší generací
- je to zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí
- jedná se o setkání abiturientů gymnázia, kteří se po mnoha letech sejdou
- aby v konfrontaci se světem svých dětí, kteří je doprovází na setkání, si připomněli své nenaplněné mladistvé sny a touhy
- mezi mladým studentem Villym Roštokem a starší vyzrálejší Slávkou Hlubinovou se dokonce vyvine jemně prokreslený milostný vztah, vyvolaný spíš přírodní scenerií
- starší a praktičtější Slávka rychle zchladí romantický Vilíkův sen lásky a vrátí se do trpké reality
- sama sice ještě sní, ale ví, že se bude muset jednou vdát, střízlivě a bez romantiky
Hagenbek
- reakce na 1 světovou válku
- satiruje poli. Vychytralce v době rozpadajícího se Rakouska a prvních poválečných dnů nové republiky
František Gellner
- 1914 rukoval na vojnu po narukování se stal nezvěstným
- studoval gymnázium, vedl život chudého bohémského studenta
- vysoké školy nedostudoval
- pracoval jako redaktor
- snažil se zobrazovat hospodské scény, městské ulice
Zde by měli kvést růže
Po nás ať přijde potopa!
- poezie provokativní, ironická, výsměšná, revoltující a nevázaná
Nové verše
- vyšla až po jeho smrti r. 1919
- básníkovo dozrání a zklidňování
Petr Bezruč
- jméno Vladimír Vašek
- narodil se v Opavě
- jeho otec Antonín Vašek, byl čelným národním buditelem ve Slezsku
- pro vlasteneckou činnost byl přeložen do Brna na Slovanské gymnázium
- významně zasáhl do bojů o rukopisy královédvorský a zelenohorský a byl za to vlasteneckou společností uštván k smrti
- mladý Bezruč absolvoval Slovanské gymnázium v Brně, pak odešel studovat klasickou filozofii do Prahy
- studia nedokončil stal se poštovním úředníkem v Brně
- za 1. svět. války byl zatčen pro klamné podezření v velezrady
- 1938 odešel do důchodu a žil střídavě v Brně a v Kostelci na Hané
- v létě pobýval na Ostravici a na Starých Hamrech
Slezské písně
- básnická sbírka (jediná, nejznámější)
- této sbírce věnovalo pozornost mnoho badatelů
- za prokázaný je pokládán názor, že jádro sbírky – 54 básní, zasílaných pod pseudonymem do Herbenova časopisu Čas
- autorovo prudké vypětí tvůrčích sil bylo vyprovokováno vážnou plící a nervovou chorobou, osobním prožitkem nenaplněné lásky, pocit povinnosti vyjádřit vášnivý protest proti národnostnímu a sociálnu útlaku lidu jeho rodného kraje
- ohlas jeho poezie byl značný, nechtěl být prozrazen a dlouho se za svůj pseudonym skrýval, prozradil ho Norbert Mrštík v r.1900
- po autorově prozrazení pokračovala jeho tvorba volnějším tempem
Slezské číslo Besed Času (1903)
- beletristické přílohy časopisu, které obsahovalo 21 básní
- 1909 vychází Slezské písně knižně – 51 básní
- 1928 získaly v podstatě dnešní podobu
Charakteristika Bezručových veršů:
- básně jsou psány tak, že vypadají jako kolektivní výtvory a pokračování lidového mýtu. V básních vychází se skutečných událostí. Můžeme je rozdělit do 3 typů:
- intimní lyriky – básně: Jen jedenkrát – vyjádření stesku po rodinném životě,
Červený květ – symbolické zpodobení vlastního života
Motýl, Labutinka– vydáno po smrti, intimní lyrika
- sociální básně
- národní básně – v sociální a národních básních směřuje k autostylizaci
- autor ve fiktivní podobě vstupuje do uměleckého díla sám, ale v rozmanitých podobách: – jako svědek: báseň: Kantor Halfar, Maryčka Magdónová, Bernard Žár, Krásné pole
poutník – který prochází svým krajem a sleduje osudy vesnic, měst a jednotlivých lidí, konstatuje postup odnárodňování, Tošonovice, Ligotka Kameralna, Žermanice, Hučín
kovkop, charakteristickou svou nenávistí vůči kapitálu, Kovokop, Ostrava, 70 000
pamfletista, Den Palackého, Pragga caput regni, kdy odsuzuje soudobé vlastenectví české oficiální politiky, která zapomíná na svůj národní kmen ve Slezsku
fantóm, symbol tragického osudu slezského lidu, Škaredý zjev
Baladické básně
- – dramaticky osud postav je vyjádřen zkratkovitě, Maryčka Magdónová, Kantor Halfar, Bernard Žár, Krásné pole
Stavba jeho básní je dramatická a vzdorná. Působivost autorovy poezie je zvýšena naléhavými otázkami, pokřiky, hyperbolami – nadsázkami, kontrasty, paralelami a symbolickými obrazy
Stužkonoška modrá – báseň, motýl – symbol stáří
- symbolizuje básníkův smutný a zahořklý osobní život a zklamání z veřejných poměrů v republice
Báseň opus V. – psal pod pseudonymem Hrzanský
Karel Toman
- Antonín Bernášek
- nejvýraznější motiv tuláka jako symbol svobody
- hodně cestoval – Anglie a Francie
- jeho poezie je postavena na principu kontrastu
- od dekadence postupně ustupuje, ale u symbolismu zůstává
Pohádky krve
- ovlivněna dekadencí a symbolismem
Torso života
- sbírka
- vyjadřuje zde osobní zážitek zklamané lásky
- jednoduchá písňová forma
Melancholická pouť
- symbol tuláka jako svobody
- cestování po západní Evropě
Po 1. světové válce se jeho poezie zklidňuje
Sluneční hodiny
- láska k národu
- hodnoty národní, společenské
Měsíce
- paralela v Mánesově díle
- báseň Září
Stoletý kalendář
- z buřiče se stal poklidný člověk
Stanislav Kostka Neumann
- začínal poezií satanistickou a dekadencí
- Satanova sláva mezi námi
- Sen o zástupu zoufajících
- buřičství a anarchismus
- Kniha lesů, vod a strání
- ve 20. letech 20. stol. se hlásí k proletářské poezii
- Šalda vystoupil s obhajobou celé mladé um. literatury
- ostré rozpory mezi radiálními představiteli českého politického života a oficiální
- rakouskou vládou
- čilý politický život
- snahy, které vyústí ke vzniku republiky v r. 1918
- umělecký směr je ovlivněn moderními směry, které v té době vznikají v Evropě
- psychologie, sociologie, filozofie – zajímají se o ně hlavně mladí spisovatelé
- rozpory mezi nastupující novou literární generací a starší generací
- mladí básníci jsou velmi ostře zaměřeni proti Lumírovcům
- Vrchlický se stává terčem jejich kritiky
- vyčítají mu, že jeho tvorba je zastaralá, vyčpělá
- útočí také proti Realistům
- nelíbí se jim, že používají zkostnatělé metody tvorby, píší stále to staré, nepřináší nic nového
- i když se hovoří o mladé umělecké generaci 90. let, nejde o skupinu s nějakým stejným programem
- 1894 začínají tzv. boje o Hálka
- Machar uveřejňuje článek, ve kterém přehodnotil vidění celé májové generace
- ostře kritizuje tvorbu Hálka a vyzdvihuje Jana Nerudu
- 1895 je vydán manifest Česká moderna
- týkal se uměleckých i politických otázek
- Josef Svatopluk Machar byl vůdčí osobností manifestu
- připojili se k němu i jiní: Otokar Březina, Antonín Sova, F.X. Šalda, Vilém Mrštík, Josef Karel Šlejhar
- tato skupina se velice brzy rozpadá
- protispolečenští buřiči
- nebyla to skupina s jednotným um. programem
- byli to mladí básníci, kteří po vzoru prokletých básníků revoltují v životě i v díle
- politicky činní v protirakouské org. zvané Omladina
- množí byli zatřeni a uvězněni a odsouzeni
- rakouská vláda s nimi vedla proces
- Gellner, V. Dyk, S. K. Neumann
- uplatňují se dekadence a spolu sní i satanismus
- K. Neumann: Satanova sláva mezi námi
- časopis Moderní revue (sdružovali se okolo něj dekadenti)
- založil ho Jiří Karásek ze Lvovic, spolu sním kritik Arnošt Procházka
- Karel hlaváček – nejslavnější dekadent v české lit.
- anarchisté
- zásadou je, že pořádek tkví v chaosu
- soustřeďují se na projevy odpor proti organizované společnosti
- odmítají vládu
- myšlenky můžeme vystopovat v tvorbě Gellnera i Neumanna
- osobitá poezie se sociálními prvky tvoří Petr Bezruč
- Karel Toman, Fráňa Šrámek, Jaroslav Hašek
- symbolismus a impresionismus
- Otokar Březina (symbolismus)
- Antonín Sova (impresionismus)
- impresionismus se promítá i do výtvarného umění
- Antonín Slavíček, Alfons Mucha (symbolismus)
Almanach na r. 1914
- vystoupila s ním mladá básnická generace
- na začátku 1. světové války vystupovala proti symbolismu
- prosazují civilizační poezii
- vůdčí osobností byl S.K. Neumann, podepsal ho i Karel Čapek
- nebyl jednotným programem
Stéphane Mallarmé
- představitel symbolismu
- účel básně je v tom jaký názor má čtenář
- později se živil jako učitel angličtiny
- žil usedlým způsobem života
- básnická skladba Faustovo odpoledne
- vyjadřuje zde svou myšlenku, že báseň je tajemství, ke kterému má čtenář klíč ve své představivosti (obraznosti)
Paul Valéry
- propagátor abstraktní intelektuální poezie
- požadoval formální dokonalost a básnickou čistotu
- autorem poém
- Hřbitov u moře – slavná poéma
- Mladá Parka
Anglie
Oscar Wilde
- dramatik, básník a prozaik
- byl homosexuál
- se v Dublinu
- vystudoval dublinskou univerzitu
- měl dobré výsledky i na Oxfordu
- jeho život i umělecká tvorba byli v rozporu s viktoriánskou Anglií
- Jak je důležité míti Filipa
- Ideální manžel
- vtipný dialog a duchaplné zápletky jsou charakteristické pro jeho hry
- jediný román Obraz Doriana Graye
- je dekadentní
- příběh mladíka, jehož mravní a morální rozložení se objevuje na jeho podobě
- umění a rozkoš se nemění na to, co je mravní a co ne – všechno se má užívat
- mladý muž má obraz a čím horší věci dělá, tím více se deformuje jeho obraz
- šokující román, vyšlo zde najevo, že je homosexuál
- Šťastný princ a jiné pohádky
- soubor pohádek
- Slavík a růže
vznik v 90. letech ve Francii
Obecná charakteristika doby:
- optimistický pohled na 19. století,
- věda a pokrok nemají jen pozitivní stránky, ale přináší s sebou i určité problémy
- očekávání něčeho nového x strachu, co bude dobré a co ne
- převratné vědecké objevy a vynálezy v chemii a biologii
- převládal pozitivizmus (směr) ⇒ názor, že dokázat mohu jen to, co mohu poznat svými smysli
- obrovský průmyslový rozmach (prohlubuje společenské a sociální rozdíly)
- uplatňuje se vědecký naturalismus ⇒ východiskem je přesvědčení, že základem všeho je hmota
- vývoj jedince je ovládán vnějšími okolnostmi a pudy