VZTAH JEDINCE A SPOLEČNOSTI V LITERATUŘE
- SPOLEČNOST = termín, kterým se označuje jak relativně malá skupina, tak i celé lidstvo
– společnost ovlivňuje literaturu – jak obsah tak i formu
- JEDINEC = určitá osobnost, individuum
– hlavním objektem lit. děl je člověk, kt. vyrůstá v určité spol., jež ho ovlivňuje
– jedinec může být: 1) lit. postava, hrdina
2) spisovatel (je ovlivňován nějakou spol.,
dobovými normami), na spis. má také vliv mnoho dalších činitelů =
slohotvorní činitelé: a) subjektivní
- b) objektivní
subjektivní slohotvorní čin. (individuální, osobní) – např. věk, vzdělání, prostředí (ve kt. spis. vyrůstal -> Ch.Dickens, B.Němcová, B.Hrabal, V.Páral), povaha, osobní zájmy, pohlaví (důležité v lit. do 19.stol. – do této doby se neobjevují ženy spisovatelky; souvisí to s tím, jak spol. přijímala určitá pohlaví; v 19.stol. spisovatelky: B.Němcová, E.Krásnohorská, K.Světlá, George Sandová Indiana, Valentina a Lélie -> ženská tématika -proč? nebyly přijímány rovnocenně, společenské postavení žen a jejich práva; ve 20.stol. je to už jedno – spol. přijímá ženy rovnocenně), příslušnost k určité generaci (avantgarda = předvoj: prokletí básníci, ztracená gen. beatnická gen., rozhněvaní mladí muži, hippies a hip-hop /ti se ale neprojevovali literárně/u nás 48-68 underground + hud. skupina Plastic People of the Universe /hlavní byly texty/; po roce 89 už žádná taková skupina není – proč?není důvod protestovat)
+ generace: v lit. díle jako generační výpovědi vystupuje autor jako mluvčí své generace; většinou subjektivní, vyjadřující pocity oné generace a její postavení ve spol.; autor jako reprezentant urč. generace může buď vyjadřovat perspektivy, naději, víru v budoucnost nebo naopak rezignaci a odcizenost
objektivní slohotv. čin. – podmínky, ke kterým je ten spis. vázán při psaní knížky, výběr jazyka -> platí spíše do 19.stol., kdy se podřizovali dobovým normám, pravidlům, společnosti
1) kdy jde hrdina proti společnosti: preromantismus, romantismus, ztracená a beatnická gen., prokletí básníci, underground, rozhněvaní ml. muži, 20.stol. (moderní lit. – protest, snaha se té spol. vymknout a to vymknutí má podobu např. tabuizovaných témat)
– ovlivnění tvorby vlastními zážitky, životem:
B.Němcová Babička
V.Páral – vzděláním chemický inženýr, severní Čechy
B.Hrabal – otec ředitelem pivovaru Postřižiny, sám B.H. pracoval jako sladovník, úředník, skladník, výpravčí Ostře sledované vlaky, pojišťovací agent, pekař, kulisák v div., obchodní cestující, dělník v kladenských ocelárnách, balič starého papíru Příliš hlučná samota
2) kdy je hrdina ovlivněn spol., je její součástí a jedná tak, jak ona to požaduje: antika (nejmarkantnější v Homérských eposech, u dramatiků se to už uvolňuje), klasicismus, realismus
– jedinec: a) výjimečný, vyhraněný: Cizinec, beatníci, rozhněvaní ml. muži, Vladimír Körner
- b) typický – postava nese typové vlastnosti pro spol. té doby (kolektivní hrdina): realismus, V.Páral (ukázal všednost života, stereotypnost, nudnost)