Husitská literatura
konec 14. st. – pol. 15. st.
prohloubení rozporů ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve ð úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) ð úplný překlad do češtiny
mizí: duchovní a rytířská epika (světec a rytíř) = vysoký styl
středověké drama
světská lyrika
v popředí:
satira (kritika nedostatků)
duchovní píseň (možnost účasti lidu; má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života)
traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha)
kronika
kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační)
změna: česká literatura = literatura psaná česky, určena Čechům
převládá prostá forma, srozumitelnost
vrcholí proces
q počešťování literatury (čeština i v oblasti teologické a správní)
q demokratizace (literatura pro lid)
q laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)
- a) Předchůdci Husovi
– většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
Matěj z Janova – učenec, latinské spisy
Konrád Waldhauser – kazatel německého patriciátu a univerzitních studentů (pozván Karlem IV.)
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, nejradikálnější, zřekl se bohatství; největší vliv na chudinu
– centrum kazatelství – Betlémská kaple
Tomáš Štítný – laik (bez teologického vzdělání), zchudlý šlechtic, zeman
o náboženských otázkách píše česky (= pro lid); vliv Milíčův
Dílo: sborníky traktátů:
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě)
Řeči besední (o základech věrouky)
Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evengelia)
usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
význam:
- klasik české naučné prózy
zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu
věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk
- b) Literatura období příprav husitského hnutí
Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415)
«Husinec u Prachatic; z chudé rodiny; studium na pražské univerzitě ð univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity
– v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe); kazatel v Betlémské kapli
– ovlivnil Václava IV. ð vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
– spory s církví:
q pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wicliffa
q pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost); pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy; kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci
q na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen
Dílo:
latinsky – pro učence, zejm. spis O církvi (De ecclesia) – popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích)
česky – pro lid
Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad tří modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků; doklady ze současného života
Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu (z lat. post illa verba, tj. po oněch slovech, tj. slovech evangelia)
Dcerka – o správném životě žen a dívek
listy z Kostnice – promluvy k čtenáři (obdoba kázání)
Husův vliv na vývoj českého pravopisu:
je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De orthographia bohemica)
místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický (rozlišující, tj. se znaménky); dlouhé samohlásky označoval čárkou, např. á, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčko), např.ż; dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými
Hus jako mluvčí lidu
q urychlil vyvrcholení odporu proti církvi
q odhaloval příčiny společenských nedostatků
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny
- c) Literatura v době husitských bojů
rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály (= jednoduchý sborový zpěv) v Jistebnickém kancionálu (zpěvníku), zvl.:
Ktož jsú boží bojovníci
– nejen píseň náboženská, ale vojenská, bojová
– cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji
– prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
Povstaň, povstaň, veliké město pražské
– píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi
Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty; přijat na sněmu v Německém Brodě 1423
Vavřinec z Březové Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument), Husitská kronika (próza, latinsky)
Budyšínský rukopis – tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi: Žaloba Koruny české, Porok (= výtka) Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou (alegorie, střetnutí přívrženců husitství s nepřáteli)
polemika – spor, vzájemné vyvracení názorů protivníků
- d) Literatura doby polipanské
po porážce husitů u Lipan 1434
v popředí literární polemika:
Petr Chelčický (1390 – 1460) – zeman, samouk, kritik společnosti
obhajoval pasivitu (”neodporovat zlu násilím”), pokoru, chudobu; odmítal potřebu vyššího vzdělání i instituci státu
Dílo:
– traktát O trojím lidu – odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný)
– traktát Sieť viery pravé – kritika církve, hromadění majetku; touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve
–kázání s úvahami Postila
Na základě myšlenek Chelčického vznikla v r. 1457 jednota bratrská (Řehoř Krajčí, Kunvald v Orlických horách); kritizována katolíky i husity
literatura zábavná:
zvl. za Jiřího z Poděbrad – oživení kulturních a politických styků, (české poselstvo krále Jiřího do ciziny) ð Deník Václava Šaška z Bířkova – o cestě Lva z Rožmitálu s družinou po západní a jižní Evropě (viz Jirásek, Z Čech až na konec světa)