Prvoci, ploštěnci, hlísti, žahavci
PRVOCI (PROTOZOA)
Jsou heterotrofní jednobuněčná eukaryota většinou mikroskopických rozměrů.
Jednobuněčné organismy představují skupinu, jíž prochází nejasná hranice mezi říší rostlinnou a živočišnou. Proto byli dříve řazeni spolu s autotrofními organismy pod říši Protista. Ta byla později rozdělena na podříše Protozoa a Archeozoa.
Jejich tělo je tvořeno 1 buňkou zajišťující všechny životní funkce.
Plasmodie = mnohojaderné útvary, viditelné pouhým okem; vznikají opakovaným dělením jádra, ale buňka se nedělí.
Zástupci jsou sladkovodní, mořští, někteří se nalézají i v půdě.
Povrch a tvar těla:
- pelikula = pružná bílkovinná vrstva plazmatické membrány udržující tvar těla
- měchýřky s tekutinou = pro vytužení, těsně pod povrchem
- cytoskelet = vnitřní „kostra“ buňky – mikrotubuly, mikrofilamenta
- osní vlákno
- axostyl = vnitřní výstuha těla představovaná například opěrnou fibrilární tyčinkou
Pohyb:
- bičík = tažný, tlačný; 9 párů proteinových mikrotubulů + 1 pár centrální
- panožky
- brvy
- změna tvaru těla = pohyb vysouváním částí těla
- pasivní = vodní proud
Příjem potravy:
- celým povrchem těla (osmóza) nebo fagocytózou a pinocytózou = pohlcování pevných či kapalných částic. Pohlcenou potravu obklopí váčky s enzymatickým obsahem → tak vznikají trávicí vakuoly
- potravní vakuola – vytvořená fagocytózou -> pohybuje se po buňce, roznáší živiny a pak odvádí zbytky potravy
- někdy buněčná ústa a řiť
- pulzující (stažitelná) vakuola = vylučuje zplodiny metabolismu vzniklé v buňce (exkrety) a u vodních přebytečnou vodu
- Živí se: bakteriemi, sinicemi, rozsivkami, řasami, částečkami organické hmoty i jinými prvoky; často cizopasníci.
Dýchací soustava – difúze
Nervová soustava – chemoreceptory, mechanoreceptory
Rozmnožování:
1) Nepohlavní = dělením na 2 dceřiné buňky či rozpadem na více dceřiných útvarů
- dělení – podélné (bičíkovci) a příčné (trepka, nálevníci)
- pučení
- schizogonie – rozpadnutí mateřské buňky na několik dceřiných, probíhá před pohlavním rozmnožováním
- sporogonie – probíhá po pohlavním rozmnožování
2) Pohlavně = kombinace genetického materiálu buněčných jader různých buněk
- kopulace = splynutí dvou jedinců (=pohlavních buněk)
- konjugace = dva prvoci se spojí buněčnými ústy a vymění si část malého jádra (spájivky – šroubatka, jařmatka;
nálevníci, trepky)
- vznik diploidní zygoty, kde je každý chromozom 2x, následuje meióza (redukční dělení) -> haploidní
3) Rodozměna = hlavně u cizopasníků, střídání pohlavní a nepohlavní generace. Nepohlavní a pohlavní stádia střídající se v životním cyklu prvoků se tvarově liší – jedinci 1 druhu prvoků tedy mohou mít různý tvar nejen v závislosti na podmínkách, v nichž se vyskytují, ale i na stádiu životního cyklu.
Přežití za nepříznivých podmínek:
- cysta = nepohyblivé stádium opatřené ochranným obalem (za nepříznivých podmínek). Cysta má většinou vejčitý tvar.
ástupci
Kmen Hmyzomorky (Microsporidia)
Jsou parazité členovců, výjimečně obratlovců, mají vytrvalé spory reagující na chemický podnět – harpuna do hostitele.
- Hmyzomorka včelí – rozkládá střevo včely, výsledkem je vysušená včela.
Kmen Bičíkovci (Flagellata Mastigophora)
Mají 1 i více bičíků (většinou tažné bičíky v přední části). Žijí v různých prostředích, včetně těl mnohobuněčných živočichů.
Kmen Krásnoočka (Euglenozoa)
Třída: Bičivky (Kinetoplasmida)
Jsou většinou parazité více hostitelů, mohou mít několik stádií. Obsahují kinetoblasty = přeměněné mitochondrie.
- Trypanosoma spavičná – V tropické Africe ji přenáší krev sající moucha Tse-Tse žijící v bažinách. Salivární přenos (sliny). Způsobuje spavou nemoc – projevuje se horečkami, zduřením uzlin, hubnutím, apatií a takovou ztrátou tělesných sil, že nemocný stále spí. Nemoc vrcholí po 3 až 12 měsících. Až do objevu moderních preparátů byla úmrtnost 100%. Trypanosoma odolává reakcím imunitního systému díky VSG genu = glykoproteiny, na které reaguje IS, ale trypanosoma jich vytváří tolik, že imunitní systém jejich odbourávání nestíhá a zatímco bojuje s původcem nemoci, ostatní trypanosomy se množí.
- Trypanosoma Cruzova – J. Amerika. Přenáší ji Zákeřnice – dravé krev sající ploštice, které během kousnutí vyloučí infikované exkrementy – sterkorální přenos. Nemoc může být přenesena i krví z člověka na člověka (transfúze, těhotenství). Zasahuje srdce, střeva, mozek. Léčba je možná jen v počáteční fázi onemocnění, vakcína neexistuje. U dětí často končí smrtí. Akutní fáze – horečka, bolesti břicha, hromadění tekutin v končetinách a tvářích. Poté latentní fáze (až několik let), po ní se může objevit fáze chronická – onemocnění srdce, poruchy peristaltiky způsobené odumíráním gangliových buněk. Trypanosomy parazitují hlavně v krvi, lymfě, mozkomíšním moku obratlovců. Pohybují se pomocíundulující (vlnící se) membrány = bičík vyrůstá z bazálního tělíska na zadním konci těla, směřuje dopředu neboť je k povrchu přirostlý jemnou blankou.
- Bodo skákavý – žije v polytrofních (silně užívaných) vodách, není parazit.
Třída Bičenky (Trichomonadida)
Jsou parazité obratlovců, mají 3-5 bičíků tažných, 1 vlečný a krátkou ondulující membránu.
- Bičenka poševní – U žen způsobuje zánět pochvy s hnisavým, páchnoucím výtokem a zánět močových cest. Přenáší se pohlavním stykem, muž onemocní jen výjimečně. U těhotných žen může napadnout plod. Léčba – Entizol.
Třída Diplomonády (Diplomonadida)
Jak název napovídá, mají vše 2krát (2 jádra, 8 bičíků, 2 obří přísavky). Jsou osově souměrné.
- Lamblie střevní – obývá povrch střevní sliznice, způsobuje záněty, průjmy = lamblióza. Vyskytuje se hlavně tam, kde je snížená hygiena, přenáší se cystami ze stolice infikovaných jedinců.
Třída Brvitky (Hypermastigida)
Mutualismus s termity (tedy oboustranně výhodná symbióza). Dále jsou schopny trávit celulózu – u termitů se vyskytují ve střevě a konečníku. Mají silně zmnožené bičíky. Malý termit musí sníst exkrement rodiče, aby se do něj brvitka dostala.
Třída Trubénky (Choanoflagellida)
DNA sekvence jsou blízké mnohobuněčným organismům. Žijí volně i v koloniích.
- Trubénka Haeckelova
Kmen Ostnonozí (Actinopoda)
Endo a ektoplazma je oddělená schránkou, na povrchu mají 2. schránku.)
Axopodia – tenké ostré panožky vyztužené axostylem (oporný orgán)
Třída Mřížovci (Radiolaria)
Připomínají dírkonšce, planktonní, fosilní. Mají buď vnější schránku tvořenou SiO2 nebo vnitřní kostru z jehlic tvořených SrSO4. Tato schránka je produkována ektoplasmou, která je od entoplasmy oddělena blanitou pseudochitinózní centrální schránkou. Z povrchu schránky mohou vybíhat jednoduché či rozvětvené ostny sloužící ve svém celku jako hydrostatické zařízení umožňující vznášení ve vodě.
Kmen Nálevníci (Ciliophora)
Jsou silně obrvení, velcí a pohybliví. Mají dvě jádra: makronukleus (pohyb, metabolismus) a mikronukleus (rozmnožování).
Trichocysty = buněčné organely sloužící pro napnutí pelikuly. Jsou vystřelitelné -> mohou s nimi lovit nebo se bránit.
Způsobují zapáchající vodu, pokud ji u květin nevyměňujeme.
Trávicí soustava: Efektivní – pevně lokalizovaný cytopharynx (buněčná ústa), potravní vakuoly, buněčná řiť.
Vylučovací soustava: Stabilní pulzující vakuola s kanálky – osmoregulace.
Rozmnožování:
1) nepohlavní = příčné dělení, pučení
2) pohlavní = konjugace
Při konjugaci se nálevníci přiloží k sobě buněčnými ústy, makronukleus zanikne a mikronukleus se meiózou dělí na čtyři jádra, tři z nich degenerují (zaniknou) a čtvrté se rozdělí na jádro migratorní (funkce samčí) a stacionární (funkce samičí). Migratorní jádra se mezi buňkami vymění a poté splynou s jádrem stacionárním. Vytvoří diploidní jádro, základ mikronukleu. Poté se oba nálevníci rozmnoží dělením.
- Kožovec rybí – parazit ryb, způsobuje vysílení a „krupičku“ na těle ryby.
- Bachořec – komenzál v bachoru přežvýkavců, pomáhá jim trávit celulózu
- Trepka velká – polytrofní vody (bohaté na živiny)
- Vířenka
- Mrskavka
Kmen Kořenonožci (Rhizopoda)
Mají různé typy panožek (pseudopodií) – lobopodia (laloky); filopodia (provazce); retikulopodia (sítě) – zachycují potravu. Vyskytuje se u nich i jádro, plazmatická membrána, panožky, potravní a vylučovací (pulzující) vakuola.
Třída Lalokonozí (Lobosea)
Obsahuje schránkou kryté i nekryté měňavky, volně žijící. Jsou to komenzálové (živí se organickými látkami, svému hostiteli nevadí ani mu neubližují) i parazité.
- Měňavka velká – půdní, běžná používaná v laboratořích
- Měňavka ústní – komenzál
- Měňavka úplavičná – způsobuje v teplých krajích střevní onemocnění – měňavkovou úplavici. Existuje ve 2 formách.
Minuta (menší) – žije v dutině střevní, tvoří cysty a není patogenní. Cysty odcházejí z těla s výkaly a mohou se dostat na potravu (přenos mouchami, hnojení zeleniny apod.) a tím do dalšího hostitele.
Magna (silně patogenní) – vyskytuje se u hostitelů s oslabeným organismem a vyvolá onemocnění, které se projevuje krvavými průjmy, bolestmi břicha a horečkami. Pokud není onemocnění léčeno, může končit smrtí. Nebezpečné jsou komplikace, když se měňavky dostanou do jater, plic, nebo mozku.
Hlavní ochranou je péče o nezávadnou pitnou vodu, hygiena potravin a přísná kontrola nosičů formy minuty.
- Akantaméba – půdní druhy, často obsahují endosymbiotické bakterie. Vzácně některé druhy způsobují meningitidu a oční infekce – nakažení při koupání s kontaktními čočkami! V případě uchycení Akantaméby na čočce se jí už nezbavíte (ani převařením), může způsobit i ztrátu zraku.
Řád Krytěnky
- Rozlitka, Štítovka – žije v půdě a schránku si opatřuje pomocí lepkavých látek. Ty vyloučí na povrch svého těla a na něj se pak nalepí různé částice.
Třída Vláknonozí (Filosea)
- Upírenka – napadá vláknité řasy, panožkami je nabodne a vysaje
Třída Síťonozí
Řád Dírkonošci (Foraminifera)
Žijí na dně rybníků, tvoří usazené horniny a ropu. Mají mnohokomůrkové schránky z materiálu podobného chitinu (tzv. tektin), pokročilejší formy mají schránky aglutinované – tvořené z cizorodého materiálu jako jsou zrnka písku, slepená tmelem. Nejpokročilejší formy pak mají schránky z CaCO3.
- Kulovinka
- Penízek – viditelný pouhým okem
Kmen Výtrusovci (Apicomplexa)
Jsou bezvýhradně parazité, obratlovců i bezobratlých. Buňka je tvořena apikálním komplexem (organely jsou uzpůsobeny k uchycení a vniknutí do hostitelské buňky).
Rozmnožování: Jedinec (sporozoit) se rozdělí na množství dceřiných jedinců – to se 2 až 3krát opakuje, následuje meióza a vznikají gamety. Jejich splynutím vznikne oocysta, uvnitř ní ještě následuje nepohlavní namnožení. Sporozoit roste v trofozoit.
- Kokcidie jaterní – cizopasí ve výstelkových buňkách žlučovodů u králíků. Nemoc kokcidióza – bílé či světle žluté uzlíčky na játrech. Králíci ztrácí váhu, jsou malátní, špatně přijímají potravu. Přenos sporami v trusu.
- Zimnička – Původce malárie. Přenáší ji komár Anopheles, žijící v bažinách tropů a subtropů (od normálního komára se liší tak, že má zadek zvednutý výš – dělá stojku).
Průběh nemoci: Mikrogamety a makrogamety uvnitř komára splývají, vzniká ookineta, která se provrtá ven z komára. Dochází k mióze za vzniku sporozoidi, kteří pronikají do slinných žláz, odkud jsou vstříknuty do krevního oběhu, odkud jsou zanešeny do jater. V játrech se dělí a po určité době se uvolňují do cévního řečiště. Tam napadají erytrocyty, ve kterých se pomnožují, přičemž merozoiti jsou uvolňováni do oběhu, čímž způsobují horečku. Uvolnění merozoiti napadají další erytrocyty, po určité době se z merozoitů tvoří mikrogamety a makrogamety.
Léčba: Pomocí antimalarik (chinin, artemisinin – ty jsou ale nebezpečné pro těhotné ženy).
Ochrana proti zimničce
- Biologickochemický boj – vysoušení močálů
– živorodka komáří (žába vyžírající larvy komárů, vysazuje se do močálů a hubí je)
– juvenilní hormon přidávaný do DDT – způsobuje, že komáři nedospějí a nemohou se rozmnožit
- Srpkovitá anemie – je dědičná nemoc, u postižených jedinců má mnoho krvinek srpkovitý tvar (křehké, pomalé, malá životnost) v důsledku poruchy tvorby hemoglobinu. Homozygotní (oba geny vadné) jedinci umírají velmi brzy, ale heterozygotní (gen od matky jiný než od otce, přitom 1 gen správný) jedinci jsou vůči malárii ODOLNÍ. Zimnička se část svého životního cyklu živí v erytrocytech rozkladem hemoglobinu. V srpkovitých buňkách však parazit dlouho nepřežije (příliš nízká koncentrace K+ iontů).
- Toxoplazma – parazit, přes různé mezihostitele (i člověk) se jejím definitivním hostitelem stávají kočky. Hostitelé infikovaní toxoplasmou reagují pomaleji v život ohrožujících situacích, ztrácí pud sebezáchovy. U lidí se zvyšuje riziko, že se stanou obětí dopravní nehody. Nijak vzácná, asi 30% v Čechách a 50% ve Francii, za život se jí nakazí asi 80% lidí, ale zůstává v latentní fázi. Nebezpečná je pro těhotné ženy, které se nakazí akutní formou – může způsobit postižení dítěte. Může být navíc spouštěčem schizofrenie.
ŽAHAVCI (CNIDARIA)
Diblastica (2 zárodečné listy – ektoderm a entoderm, mezi nimi je gelovitá hmota mezoglea).
Vodní, hlavně mořští bezobratlí. Tělo je paprsčitě souměrné, velikost od milimetrů po metr.
Mají vysokou schopnost regenerace.
Žahavé buňky vytvořené z epidermálních buněk slouží např. jako harpuna – dlouhými či lepkavými vlákna imobilizují kořist.
Často tvoří kolonie.
Mají stádium polypa (přisedlé) a medúzy (pohyblivé).
Trávicí soustava:
Neprůchodná, tvořená láčkou, která má jen 1 otvor (pytel na žrádlo). Látky jím vcházejí i vycházejí, vnitrobuněčné trávení
Nervová soustava:
Difuzní – rozptýlená, u některých medúz shluky neuronů.
Cévní soustava:
Jen u některých. Pouze v ramenech.
Smysly:
Mechanoreceptory, chemoreceptory, primitivní očka, u některých medúz stotocysta (info o pohybech, proudění vody)
Rozmnožování:
Nepohlavně pučením či strobilací (odlupování drobných medúzek)
Pohlavně se navíc množí obvykle jen medúza. Medúzy jsou obvykle odděleného pohlaví a pohlavní orgány jsou umístěny na spodní straně jejich klobouku. Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:
Rodozměna = Plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány – pohlavním rozmnožováním vznikne obrvená larva (planula), která přisedne a vyroste v přisedlý polyp, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypi, nebo medúzy procesem zvaným strobilace
Jednotlivá stádia však mohou být u různých skupin i úplně potlačena. Například nezmar se vyskytuje pouze ve stádiu polypa a množí se v tomto stádiu pohlavně i nepohlavně, stejně jako korálnatci (také nemají žádné medúzové stádium). Někteří žahavci zase provozují jen stadium medúzy.
Zástupci
Třída Polypovci (Hydozoa)
Polypi žijí koloniálně v trsech. Toto soužití vede k dělbě funkcí, z čehož vyplývá i polymorfismus jedinců. Kolonii lze rozlišit na bázi, stvol a vlastní polypy = hydranty. Medúzové stádium se nazývá hydromedúza, která má na okraji ektodermální duplikaturu zvanou plachetka – vellum.
- Nezmar zelený – symbióza se zelenými řasami, oddělená pohlaví, ČR, sladkovodní
- Nezmar obecný – hermafrodit, ČR, sladkovodní
- Medúzka sladkovodní – polabské tůně, má plachetku (vellum) umožňující pohyb
- Aeqourea victoria – Na ní byl využit zelený fluorescenční protein (GFP) k určování, který gen je aktivní
- Měchýřovka portugalská – NEBEZPEČNÁ – až 30 m dlouhé kolonie, jed neurotoxin způsobuje paralyzaci
Třída Medúzovci (Scyphozoa)
Polypové stádium je redukované.
Ropalia = medúzové stadium, má smyslové orgány + drobná očka.
Rozvětvená láčka zasahuje hluboko do těla.
Spojení CS a TS -> rozvod látek z potravy.
Rozmnožování je vnitřní – příjem a výdej gamet ústním otvorem.
- Talířovka ušatá – není nebezpečná, měří až 1m, popálení však zanechává jizvy, svítí jí gonády (pohl. orgány v klobouku)
Třída Korálnatci (Anthozoa)
Chybí medúzové stádium, vytváří organické i anorganické kostry.
Rozmnožování je pohlavní i nepohlavní.
- Korál červený – využíván ve šperkařství
- Laločnice = „ruka mrtvého muže“ -> není úplně pevný, zdvihá se při přílivu (přijímání potravy)
Řád Sasanky
Hýbou se i v polypovém stadiu. Často symbióza s kraby, poustevníčky, klaunem očkatým.
Řád Praví koráli
Mají kostru tvořenou CaCO3, tvoří útesy a atoly. Obývají teplá moře. Jsou ohroženy kvůli výrobě vápna z jejich schránek
- Větevníci
- Mozkovníci
PLOŠTĚNCI (Plathelmintes)
Patří mezi triblastica, chizocoela – mají 3 zárodečné listy (ektoderm, mezoderm, entoderm).
Jsou kmen prvoústých živočichů. Jsou bilaterálně (dvoustranně) souměrní. Protože se většinou jedná o parazity, nevytvořila se žádná vnitřní výstuha těla. Jen u některých ploštěnců je tělní stěna vyztužena drobnými vápenatými destičkami a jehlicemi.
Trávicí soustava:
Volně žijící: neprůchozí (1 otvor), hltan: část svalnatý, vychlípitelný (zabalí ulovenou kořist)
Parazitičtí: příjem celým povrchem těla
Vylučovací soustava:
Protonefridická – plaménkové buňky -> mají hodně řasinek, které kmitají a díky tomu teče voda do sběrného kanálku
Nervová soustava:
Provazcovitá, bez tělních ganglií, hlavový prstenec (ganglia jen v hlavové části)
Smysly:
Chemo-, mechanoreceptory, inverzní očka (rozlišení světlo/tma)
Rozmnožování:
Většinou hermafroditi, vajíčka se žloutkem (výživa zárodku – nestarají se o ně). Vývoj je přímý i nepřímý (u parazitů).
Zástupci
Třída Ploštěnky (Turbellaria)
Obrvené, volně žijící predátoři. Jedovaté jsou výrazně zbarveny.
- Ploštěnka mléčná – stojaté vody
- Ploštěnka kalužní
Třída Motolice (Trematoda)
Jsou endoparaziti, k čemuž mají přizpůsobenou stavbu těla. Ztratili obrvení, došlo k redukci svaloviny, tvorbě přísavek. Jsou to r-stratégové -> tvoří množství odolných vajíček, ale málo jich přežije (sází na kvantitu, ne kvalitu).
- Motolice jaterní – plž -> ovce (občas člověk) -> exkrement -> plž
- Motolice kopinatá – býložravec, plž, mravenec. Se svými obětmi manipuluje – mravenec, který se nakazil snědením slizu plže je donucení ráno a večer vylézt na co nejvyšší stéblo, zakousnout se do něj a vystrčit zadek – větší pravděpodobnost, že ho sežere kráva a parazit se rozšíří dál, přes exkrementy krávy se může opět dostat do těla plže
- Motolice podivná – ptáci, plži (Jantarka obecná). Plži po snězení exkrementu ptáka parazit naleze do tykadel, zde se namnoží, tykadla zduří a zbarví se. Dále je ubohý plž donucen vylézt na vyšší místo, opět vyšší pravděpodobnost, že ho sezobne pták.
- Krevnička močová – parazit, ale gonochorista (oddělené pohlaví), sexuální dimorfismus. Samec si nosí samičku v rýze na břiše. Je ve vodě, do člověka se může doslova provrtat (do krevního řečiště). Způsobuje hematurgii – močení krve, těžké záněty močového měchýře s přilehlými orgány, špatně léčitelné.
Třída Jednorodí/Žábrohlísti (Monogynea)
Parazitují většinou na studenokrevných (obojživelníci, ryby) živočiších.
- Žábrohlíst dvojitý – hermafrodit, v larválním stádiu hledá partnera, spojí se a srostou
Třída Tasemnice (Cestoda)
Redukce svaloviny, NS, naprostá redukce TS. Mikroklky na povrchu těla, hlavička (scolex) s přísavkami, často s věncem háčků (rostellum) -> na přichycení ke stěně střeva. Mají stovky článků, jsou schopny samooplození. Po naplnění článku vajíčky odchází článek z těla hostitele ven. Tělo je zcela přizpůsobené endoparazitickému způsobu života.
- Tasemnice bezbranná – mezihostitel = hovězí (larvocysta, boubel). Boubel se vyvíjí ve svalech hovězího dobytka. Na člověka se přenáší hlavně díky pojídání syrového hovězího masa (např. tatarských bifteků) a hnojení luk, na kterých se dobytek pase, odpadními vodami či sedimenty z kanalizace. Léčba chemoterapeutiky, + např. česnek či odvar z kapradě samce.
- Tasemnice dlouhočlenná – její tělo tvoří až 900 článků a dosahuje délky 2-3 m. Hlavička (scolex) je téměř kulovitá, se 4 přísavkami, které společně s věncem ostrých háčků na vrcholu hlavičky umožňují tasemnici se pevně uchytit na sliznici tenkého střeva, kde žije. Články těla – proglotidy se směrem dozadu postupně rozšiřují. Poslední z nich dozrávají v pohlavní proglotidy naplněné oplozenými vajíčky nebo embryi. Zralé proglotidy se odtrhují a se stolicí, nebo i vlastním pohybem se dostávají z těla hostitele. Jestliže prase pozře oddělené proglotidy, uvolní se z nich v žaludku vajíčka, z nichž se vylíhne larva zvaná onkosféra. Onkosféry jsou krví zaneseny do svalu, kde se z nich vytvářejí boubele (cysticercus cellulosae), bělavé váčky ve svalech (uhrovité maso). Nedovařeným, nebo špatně prouzeným masem se dostává boubel do žaludku člověka. Zde se z boubele vychlípí hlavička, zachytí se ve sliznici tenkého střeva a začne vytvářet tělní články, dospívá v tasemnici.
- Škulovec – z vajíček se ve vodě vyvíjí obrvená larva onkosféra, která se dostává do těla korýše buchanky a ta jako potrava do těla ryb, kde se ve svalstvu mění v klidové stadium boubel. S masem ryby přechází škulovec do definitivního hostitele.
- Měchožil zhoubný – přenáší ho lesní býložravci a masožravci (exkrementy na lesních plodech), je životu nebezpečný -> obsahuje váčky naplněné toxiny, váčky mohou prasknout -> napadá játra a CNS. Odstranění operativně.
HLÍSTI (Nematoda)
Patří do triblastic do skupiny pseudocoela. Mají tedy 3 zárodečné listy.
V tělní dutině mají pseudocoelovou tekutinu, která funguje jako opěrná soustava (výztuž) a jako soustava cévní.
Sulikace = proteinová kutikula, kterou mohou svlékat. Chrání jejich červovité tělo.
Kožně-svalový vak je tvořen podélnou svalovinou (chybí okružní svaly) → neschopni peristaltiky (změna průřezu těla), pohybují se jen ve vodě.
Jsou to parazité rostlin i živočichů.
Dýchací soustava:
Celým povrchem těla (jsou velmi malé)
Cévní soustava:
Oběh zajišťován pomocí pseudocoelové tekutiny poháněné turgorem.
Nervová soustava:
Provazcovitá s gangliem v hlavové části
Trávicí soustava:
Průchozí -> ústní otvor až řiť
Rohovité papily v ústním otvoru; svalnatý hltan -> rozmělňování potravy.
Vylučovací soustava:
Postranní lišty – kanálek vedoucí přes celé tělo = laterální lišta
Rozmnožování:
Gonochoristé, sexuální dimorfismus, odolná vajíčka (r-strategie), spikuly = orgány u samců, umožňují zachytit se v pohlavním otvoru samice.
Zástupci
- Háďátko řepné – snižování cukernatosti řepy, klade tam odolná vajíčka, která tvoří cysty
- Háďátko bramborové – u nás téměř není, hrozí zavlečení se sadbou z ciziny
- Háďátko octové – tolerance kyselého prostředí, cysty ve vzduchu, konzumuje bakterie a kvasinky v kalném láku, vylučuje toxické metabolity
- Roup dětský – vajíčka ve vzduchu či autoinfekce, dospělci v tlustém střevě → vajíčka do rektálních řas – svědění,
přenos F-O. Léčba chemoterapeutiky, česnek
- Škrkavka – až desítky cm, vajíčka orálně (spolknutím) → juvenil do CS do plicních sklípků → vykašlávání a spolknutí → tenké střevo.
Rozmnožování – vajíčka s výkaly ven (hnojiva), není životu nebezpečná s výjimkou přemnožení ve střevech, pak může způsobit i smrt hostitele. Díky prostředkům na odčervení je jich dnes málo
- Svalovec stočený – hostitelem je i člověk – pokud konzumuje tepelně nedostatečně upravené maso, které obsahuje infekční larvy. Larvy putují ze žaludku do tenkého střeva, kde dospějí, rozmnoží se a samice se dále zavrtávají do střevní sliznice. Tam kladou larvy, ty pronikají přes lymfatický systém do příčně pruhovaného svalstva. Zde se zapouzdří (vápenatá schránka). Obecně způsobují atrofii svalstva, což je smrtelně nebezpečné při atrofii dýchacích svalů. Zničitelný jen ve střevech, ve svalu už ne.
- Háďátko obecné – půdní hlístice, častý modelový organismus (pokusný králík pro biology). Byl u něj osekvenován celý genom, pozorována apoptóza.
- Vlasovec medínský – se do lidského těla dostane vodou, v níž jsou jeho larvami nakažené buchanky. Pod kůží vytváří boule, které při ochlazení (např. ve vodě) samička protrhne a otvorem začne klást vajíčka. V té chvíli je možné ji zachytit a namotáváním zkusit vytáhnout ven. Nákaza se dříve šířila tak, že lidé postižení vlasovcem byli úporným svěděním donuceni si bouli ochladit. Často to ale udělali ve zdroji vody společném pro další obyvatele. Tak se vajíčka dostala do jiných hostitelů. Časté v Africe. Vlasovec medínský se stal lékařským symbolem.
- Vlasovec mízní – Přenáší ho krev sající komáři (např. Anopheles). Larva se v těle hostitele usadí a po vyvinutí se dospělec usadí v mízních uzlinách. Ucpává je a způsobuje obří otoky končetin – nemoc elefantiáza. Léčba antibiotiky.
- Vlasovec oční – Přenáší ho bodavý africký hmyz. Dospělec parazituje v oku (ve spojivkovém vaku mezi spojivkou a bělmem).
- Měchovec lidský – Měchovec lidský žije v tenkém střevě člověka a způsobuje průjmy a chudokrevnost. Ve vlhké zemi se líhne z oplozených vajíček larva, která se zavrtává do pokožky a s krví se dostává přes játra a plíce nakonec do tenkého střeva, kde se usazuje a uvolňuje oplozená vajíčka. Je to jeden z nejrozšířenějších parazitů na světě, v tropech je infikováno až 100% vesnického obyvatelstva.