Stavba a funkce smyslových orgánů člověka

– informace o vnějším světě získávají Ž a člověk pomocí smyslových orgánů = čidel

– složení : 1) základem jsou vlastní smyslové buňky (receptory)

2) pomocné útvary (čočky)

3) ochranná zařízení (víčka, řasy)

– kromě informací o vnějším světě (exteroreceptory) i interoreceptory (o vnitř. orgánech) a

proprioreceptory (ve svalech a šlachách)

– receptory reagují na působení podnětů změnou velikosti KMP – energii podnětu převádějí v ner.

aktivitu (ve formě AP) – obsahuje v kódované formě inf. o intenzitě, místě a době trvání podnětu

– nerv. signály se dostávají nerv. drahami do nerv. center v mozku – zde konečně zpracovány

– seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá analyzátor

– adekvátní podnět =  na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou citlivostí

– prahový podnět = podnět s nejmenší intenzitou podnětu

– podprahový podnět = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál

– podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory

 

Mechanoreceptory

– podnětem je mechanické dráždění

1. hmatové

– jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat

– informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění

– v podobě – volných nervových zakončení

– hmat. tělíska – Vater-Paciniho, Meisnerovo – citlivost zvýšena přídavn. strukturami

– různě rozptýleny, v exponovaných místech hloučky (zvýšená citlivost)

– nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad

 

2. zaznamenávající natažení

– čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)

– šlachová tělíska a svalová vřeténka

– inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost

 

3. sluchový

– ucho – reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)

– vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz  (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)

 

– stavba ucha :

1. a) vnější – boltec

– vnější zvukovod – chlupy, mazové žlázy

– bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)

1. b) střední – v dutině spánkové kosti – vyplněna vzduchem

– kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka  (nasedá na oválné okénko)

– Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem

1. c) vnitřní – oválné okénko

– blanitý labyrint  – uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený – 2,5 závitu

– obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)

– vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou

– části – hlemýžď s Cortiho ústrojem – akustické sluchové čidlo

– 3 polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) – statokin. čidlo

šíření zvuku

– zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá

do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním

uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí

 

– sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální

membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány

– při pohybu obou membrán – podráždění vláskových b. – spojeny s  VIII. hlavovým nervem

(předsíňohlemýžďový) – vede AP do spánkového laloku mozkové kůry

– nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě

 

onemocnění

– nedoslýchavost

– příčiny – zánět středního ucha

– ucpání zvukovodu

– poškození Cortiho ústr. (př. srůst vlásků v blanitém hlemýždi), sluch. nervu, mozku

– hluchota – těžké poškození Cortiho ústrojí, nervových drah nebo mozku

 

4. rovnovážný

– vestibulární orgán (statokinetický) – vnímá polohu, rovnováhu, pohyb

– slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)

– součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)

– složení – 2 váčky – vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)

3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky

 

– recept. buňky s vlásky – v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO₃ = otolity) uložené v endolymfě

– gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým

buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk

– vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku

– činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, …)

 

Fotoreceptory

– asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály

– zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice

– stavba oka :

1. bělima – vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule – udržuje její tvar

– bílé barvy, ve stáří žloutne

– v přední části přechází v průhlednou rohovku

– čirá, bez cév, hodně nervových zakončení

– její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz

 

2. cévnatka

– střední vrstva stěny oční koule

– protkána cévami, které zásobují sítnici

– její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka

– v předu přechází v

1.  a) řasnaté těleso

– prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken – mění zakřivení čočky

 

1. b) duhovku

– kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem (zornice, pupila)

– její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice                                                          (zornicový reflex) a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici

– v epitelu na povrchu – pigment. b. – dávají oku barvu (modré – nejméně pigmentu)

 

4. čočka

– zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa

– tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou – na povrchu jemné vazivové pouzdro

– uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí

 

3. sítnice

– vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z   oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna

– nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :

– 2 vrstvy neuronů – informace z nich je dále uvedena do týlního laloku

– vlastní receptorové světločivné buňky :

 

1. a) tyčinky – schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil.

– nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)

– obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) – při absorpci                            světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a  retinal (derivát vitamínu A)                            – tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu

– nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost                                                     – koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě – po 15-30 minutách reaguje oko                              citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)

 

1. b) čípky – aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění

– 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)

– 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou

 

5. sklivec

– rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule

– spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka

 

– světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici

promítne, je zmenšený a obrácený

 

– přídavné orgány oka :

okohybné svaly  – 6 příčně pruhovaných svalů

– zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)

– šilhání – způsobeno rozdíly v délce svalů

 

oční víčka   – uzavírají očnice a tím oko chrání

– jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení

 

slzné žlázy – při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)

 

spojivka – tenká blanka

– vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky

 

řasy a obočí

 

 

akomodace oka

   akomodace na vzdálenost

– změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m

– při pozorování blízkých předmětů – svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení

čočky => změna lomu světla

– s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)

– onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost

 

 akomodace na světlo   – spočívá v zornicovém reflexu

 

onemocnění

– poruchy lomných prostředí

            – krátkozrakost – světelné paprsky se protínají před sítnicí – odstraní rozptylka

– dalekozrakost – světelné paprsky se protínají za sítnicí – odstraní spojka

– astigmatismus – nerovnoměrné zakřivení rohovky  – upraví cylindrické čočky

– zelený zákal – důsledek dlouhodobého zvýšení nitroočního tlaku, může vést k oslepnutí

– šedý zákal – zakalení čočky, lze spravit náhradou za kontaktní čočky

 

– poruchy vnímání světla

– šeroslepost

– barvoslepost – neschopnost rozlišit některé barvy

– daltonismus – neschopnost rozlišit červenou a zelenou

– slepota – poškození sítnice, rohovky, zrak. nervu, mozku

 

– poruchy pomocných orgánů

– šilhání

– zánět spojivek – z prudkého osvětlení

– ječné zrno – zánět mazových žláz (stafylokoky) ve víčku

 

Chemoreceptory

– podnětem je přítomnost chemických látek

– jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich

 

– čich – citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství

– člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)

– receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)

– citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení

– při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci

– informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku

 

 

– chuť – kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H₂O

– receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích)            a po celé sliznici ústní dutiny – je jich okolo 10 tisíc

– 4 skupiny chuťových vjemů – sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)

– na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)

– má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy

– vzruchy vedeny do temenního laloku

 

Termoreceptory

– velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk

– nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad

– 1) vnímající chlad – 8krát více než tepelných, uloženy povrchově – Krauseho tělíska

2) vnímající teplo – uloženy hlouběji v kůži – Ruffiniho tělíska

 

Nociceptory

– reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi

– vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)

– v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů

– citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)

 

– mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla

– kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost