Základní části fotografického přístroje a jeho funkce
Hledáčky
– Průhledové – vidíme přímo fotografovaný předmět
– Jednooké zrcadlovky (SLR-single lens reflex camera) – světlo procházející objektivem se odráží od zrcadla a obraz je promítnut na matnici hledáčku. Během expozice je zrcadlo sklopené, aby světlo mohlo dopadat na film.
– Dvouoké zrcadlovky (TLR-twin lens reflex camera) – umožňují sledování fotografované scény pomocí druhého objektivu, který je umístěn nad objektivem, který fotografuje. Vzniká paralaxa – U fotoaparátu se paralaxou rozumí úhel mezi osou hledáčku a objektivu. Tento jev komplikuje pořizování fotografií (nejvíce kompozic se vzdálenými i blízkými objekty), protože v hledáčku se zobrazuje částečně jiný pohled na scénu než v objektivu. Tento jev se neprojevuje u zrcadlovek, protože je v hledáčku zobrazován obraz přímo vytvořený objektivem (paralaxa je zde nulová).
– Ateliérové přístroje – obraz v hledáčku (matnici) se shoduje s obrazem na filmu. Světlo dopadá na matnici, která je při fotografování nahrazena kazetou s filmem.
Typy fotografických přístrojů
– Přístroje pro okamžitou fotografii – okamžitý snímek –Polaroid
– Automatické přístroje
– Jednooké zrcadlovky (SLR) – manuální nastavení expozice. Fotíme, co vidíme v hledáčku. Použití 35mm kinofilm
– Přístroje na svitkový film – používá se svitkový film (6×4,5 až 6x9cm), jednooké a dvouoké zrcadlovky. Jednooké jsou vybaveny ručním zaostřováním, nastavením clony a osvitové doby. Někdy mají vestavěný expozimetr.
– Digitální zrcadlovky
– Velkoformátové přístroje
Clona
Umožňuje plynulou změnu velikosti vstupního otvoru. Může být irisová clona z několika vějířovitě umístěnými lamelami. Časem se ustálilo používání mezinárodní řady clonových čísel, vyjadřujících velikost clony (poměr ohniskové vzdálenosti ku vstupnímu otvoru). Čím vyšší je clonové číslo, tím menší je otvor clony. Např. číslo 16 udává, že průměr otvoru clony je asi jedna šestnáctina ohniskové vzdálenosti.
Závěrka
Přesně odměřuje dobu, po kterou dopadá světlo na film.
Centrální závěrka
Je to soustava několika tenkých kovových lamel šavlovitého tvaru umístěných do kruhu. Těmito závěrkami jsou vybaveny kompaktní přístroje, dvouoké zrcadlovky, a objektivy ateliérových přístrojů.
Štěrbinová závěrka
Je umístěna co nejblíže filmu. Většinou jsou to dvě plátěné žaluzie. Jedna okénko odkrývá, druhá uzavírá. Dnes se používají kovové závěrky.
Osvitová doba
Ustálená řada osvitových čísel. Centrální závěrky mají nejkratší časy okolo 1/500s. Většina štěrbinových závěrek pracuje v rozsahu 1s až 1/1000s. Symbol „B“ umožňuje otevření na tak dlouhou dobu, dokud je zmáčknuta spoušť.
Objektivy
Objektivy se skládají z mnoha čoček sdružených do skupin. Složitá stavba objektivů z několika čoček je nutná k tomu, aby byl objektiv zbaven optických vad jednoduché čočky.
Aby byl obraz detailu na filmu ostrý, musí být objektiv ve správné vzdálenosti od roviny filmu. Zaostříme-li na nějaký hodně vzdálený předmět (říkáme „na nekonečno“), odpovídá tatao vzdálenost tzv. ohniskové vzdálenosti objektivu, tj. vzdálenosti roviny ostrosti od jistého, přesně definovaného bodu, pevně spojeného s objektivem.
Dělení objektivů podle ohniskové vzdálenosti
Obrazový úhel objektivu je určen poměrem velikosti úhlopříčky obrazového formátu a ohniskové vzdálenosti objektivu.
K zachycení větší části prostoru slouží širokoúhlé objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností a pro fotografování vzdálených předmětů objektivy s dlouhým ohniskem (teleobjektivy). Změnu ohniskové vzdálenosti je možné dosáhnout pomocí zoomů, kde můžeme plynule měnit ohniskovou vzdálenost, nebo pomocí výměnných objektivů.
Širokoúhlý objektiv – zobrazí větší část prostoru, zvýrazní perspektivu a zvětší rozdíl mezi velikostí blízkých a vzdálených předmětů. Mají krátkou ohniskovou vzdálenost. Zdůrazňují popředí a zvětšují blízké předměty. Jsou vhodné k fotografování architektury – interiérů. Mají velkou hloubku ostrosti. Při větším odstupu nedochází ke zkreslení.
Extrémně širokoúhlé objektivy (fisheye) – vytvářejí při zobrazení světlé kruhové pole. K okrajům obrazu dochází k výraznému uplatnění optických vad čoček, jednak jas obrazu působením vinětce objektivů směrem od středu rychle slábne. Dochází ke kruhové deformaci obrazu.
Dlouhoohniskové (teleobjektivy) objektivy – zvětšují obraz, zmenšují obrazový úhel a „zplošťují“ perspektivu. Hodí pro portrétní tvorbu, detaily krajiny, architektury. Mají malou hloubku ostrosti, zkracují vzdálenosti mezi předměty a tím vyvolávají dojem stlačení prostoru. Ohnisková vzdálenost má také vliv na kontrast obrazu. Čím je objektiv delší, tím je obraz méně kontrastní. Je to způsobeno rozptylem světla ve vzdušné atmosféře. Potlačuje se použitím sluneční clony a UV filtru.
Zoomy – umožňují plynulé nastavení libovolné ohniskové vzdálenosti mezi dvěma krajními hodnotami. Mají výborné zobrazovací vlastnosti.
Shift a tilt objektivy – umožňují mírné vysunutí do strany, aniž dojde k porušení rovnoběžnosti objektivu a roviny filmu. Otočením objektivu o devadesát stupňů se horizontální směr posunu změní ve vertikální. Vzniká tak možnost kipování (stranové vysouvání objektivu) u malých kinofilmových kamer. Stranový posun objektivu je důležitý při fotografování architektury.
Makroobjektivy – jsou speciálně konstruované pro fotografování zblízka. I když pomocí mezikroužků a měchových nástavců lze jako makroobjektivu použít jakýkoliv objektiv.
Kratší makroobjektivy umožňují větší zvětšení, mají velkou hloubku ostrosti. Makroobjektivy s delší ohniskovou vzdáleností dávají zpravidla menší zvětšení, mají menší hloubku ostrosti. Nemusí být ale blízko fotografovaného objektu. Čím větší je zvětšení, tím je menší hloubka ostrosti.