Hra a hyperaktivita
Hyperaktivita bývá definována jako porucha aktivační úrovně. Jedná se poruchu pozornosti, jež je provázena hyperaktivitou, označuje se jako ADHD (= Attention Deficit Hyperactivity Disorder), u nás se dříve užíval termín lehká mozková dysfunkce = LMD. (RIEFOVÁ, 1999)
Typické projevy chování dětí s poruchou pozornosti provázena hyperaktivitou jsou například:
- vysoká míra aktivity – dítě bezděčně pohybuje rukama nebo nohama, vrtí se na židli, vypadá jako když je neustále v pohybu
- malé sebeovládání, impulzivita – často pobíhá, vstává ze židle, když je to nejméně vhodné, mívá potíže tiše si hrát
- potíže s přechodem k jiné činnosti, nepozornost
- sociální nevyzrálost, malá sebeúcta
- nepřiměřeně silná reakce i na drobné podněty
K základním symptomům ADHD patří hyperaktivita, impulzivita a nedostatečná schopnost soustředění. (MUNDEN&ARCELUS, 2002; RIEFOVÁ, 1999)
Domnívám se, že je zcela běžné, když se nám malé děti zdají být hyperaktivní. Takové děti jsou neustále v pohybu, neustále v akci, jakoby by nemohli nic udělat v klidu a pomalu. Jejich pohybová aktivita ale po třech letech věku se pomalu snižuje. Hyperaktivní dítě musí neustále kývat rukama, nohama, houpat se na židli, nevydrží dlouho na jednom místě, neustále se na něco vyptává, nedokáže soustředit svou pozornost na jednu věc, pokřikuje a ruší ostatní děti od práce. Podle Prekopové je takové dítě pro učitele tvrdou zkouškou, je to takový neposeda, který se nedá přehlédnout. (PREKOPOVÁ, 1999)
Hyperaktivita tedy značí nadměrné nutkání k činnosti, přináší značné problémy s chováním jak v domácím, tak ve školním prostředí, je však možné vytvářet takové prostředí, v němž dítě může lépe dodržovat vhodné chování. Dítěti bychom měli zajistit kamaráda s vhodným modelem chování. Prevencí problémového chování během přechodů od jedné činnosti k jiné je například: vyhnout se všemu, co by mohlo dítě zaskočit, připravit ho na změnu, upozornit, že se blíží nová aktivita pomocí zvonku nebo písničky a odměnit dítě za hladké zvládnutí přechodu. Pozornost hyperaktivního dítěte upoutáme a změříme, pokud budeme dávat nejrůznější signály (zhasneme, zazvoníme), navážeme oční kontakt, vytvoříme atmosféru očekávání, použijeme vizuální pomůcky, barvu pro zvýraznění apod. (RIEFOVÁ, 1999)
Různé terapeutické metody a hry neodstraní hyperaktivitu, ale mohou ji pomoci zmírnit. Hry podporují představivost, logické myšlení a kázeň. Pro aktivní dítě je velmi důležité, seznámí-li se s rytmem hrou, skrze prožitek. Dobrou hrou pro společný rytmus je například: společné bubnování, rozhovor dvou bubnů. Pro zmírnění hyperaktivity jsou i různé relaxační hry, jako jsou například předváděné písničky, tzv. relaxace v pohybu, kdy děti bosi skáčou při rytmické hudbě.
Pro obveselení a posílení empatie, spolupráce a relaxace je hra „Na paňácu“, kdy dítě nám sedí na klíně, uvolní ruce, které my uchopíme v zápěstí a vedeme je pak do velkých a malých gest, jako by dělal „paňáca“. Můžeme k tomu za něj mluvit jakoby byl smutný nebo se radoval nebo se naopak zlobil, můžeme si k tomu vypůjčit nějakou situaci z pohádky. Poté si úlohu vyměníme a dítě tak zkouší totéž s námi. Se starším dítětem si po hře můžeme popovídat o tom, jaké to pro něj bylo, když byl někým ovládán. (ŠIMANOVSKÝ, 1996)
Vzdělávání dětí s poruchou pozornosti provázena hyperaktivitou, ale i se specifickými poruchami učení, u nás zajišťují: běžné základní školy, specializované třídy při běžných základních školách, speciální školy. Poradenství a další pomoc zajišťují :
- různé zdravotnické pracoviště: služby pediatrie, oddělení dětské neurologie, logopedické ambulance…aj.
- pedagogicko-psychologické poradny + zřízená detašovaná pracoviště
- speciálně-pedagogická centra
- střediska výchovné péče – využijeme je tehdy, došlo-li ke vzniku závažnějších výchovných, emočních či sociálních problémů
- poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy – byla-li narušena komunikace v rodině
- Dys-centra – nestátní instituce nabízející různé formy individuální nápravy a terapie pro děti s poruchou pozornosti provázena hyperaktivitou (RIEFOVÁ, 1999)
Pro hyperaktivní dítě je podle mě také velmi důležité, aby se dobře zařadilo do kolektivu svých vrstevníků, proto bychom mu měli pomoci tvořit a udržovat vztahy s kamarády a vytvořit mu pozitivní podporu.
MUNDEN, Alison, ARCELUS, Jon. Poruchy pozornosti a hyperaktivita : přehled současných poznatků a přístupů pro rodiče a odborníky[z anglického originálu … přeložila Dagmar Tomková] . Vyd. 2. Praha : Portál, 2006. 119 s. (Speciální pedagogika). ISBN 80-7367-188-3
PREKOP, Jiřina, SCHWEIZER, Christel, 1940-. Neklidné dítě : Rádce pro zneklidněné rodiče[z něm. orig. přel. Alžběta Sirovátková] . 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 143 s. (Rádci pro rodiče a vychovatele). ISBN 80-7178-019-7
RIEF, Sandra F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole : praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD[z anglického originálu přeložila Lenka Staňková] . Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. 251 s. : il. (Speciální pedagogika). ISBN 80-7178-287-4.
ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, 1950-, Mertin, Václav. Hry pomáhají s problémy . 1. vyd. Praha : Portál, 1996. 159 s. (Nápady, hry, tvořivost). ISBN 80-85282-93-3