Analýza výchovného potenciálu zvolené disciplíny – orientační běh

Mou zvolenou disciplínou v této seminární práci je orientační běh..

Orientační běh je moderní sportovní odvětví vytrvalostního charakteru, při němž je nutno se správně a rychle orientovat v neznámém terénu. Při závodě se hledají kontroly ve stanoveném pořadí a v nejkratším možném čase. Cestu mezi kontrolami si každý volí podle vlastní úvahy za pomoci mapy, buzoly a stručného popisu kontrol. O úspěchu v závodě rozhoduje tedy správná orientace a rychlý běh

Zdravotní aspekt OB:

Asi největší krása orientačního běhu tkví v jeho provázanosti s přírodou. Sportoviště může být každý les i městský park. Při samotném závodě se závodníci pohybují ve zdravém prostředí na čistém vzduchu. Běh po měkké lesní půdě neničí klouby tak jako běh po asfaltu.

V lese bez diváků závodníky nic nenutí jít až na hranici svých sil. Sami si volí tempo a není důležité, zda závod pojmou jako procházku či boj s časem. Závod (i trénink) se koná za každých klimatických podmínek, ať prší, sněží nebo svítí slunce.

Orientační běh tedy vychovává ke zdravému životnímu stylu, ať už se jedná o čisté prostředí nebo o otužování, či o prevenci obezity, infarktů a jiných nemocí.

Pohybová aktivita (OB) jako součást životního stylu:

Závodů v orientačním běhu se může účastnit úplně každý! Na závodech je vypisováno mnoho různých kategorií s tratěmi různých délek a obtížnosti, odstupňovaných podle věku, pohlaví a náročnosti. To proto, aby se spolu utkávali věkově a výkonnostně stejní závodníci a závodnice.

V nejvyšších elitních kategoriích běhají závodníci s ambicemi na reprezentaci (od roku 1966 se konají mistrovství světa), pro méně ambiciózní jsou vypisovány další kategorie nižších výkonnostních tříd.

Kategorie jsou vypsány pro děti od 10-ti roků až po 80-ti leté veterány, a tak si každý najde své soupeře a odpovídající trať. Na závody tedy může jezdit opravdu celá rodina. Pro mnohé se OB stává skutečným „životním stylem“ s celoživotním provozováním tohoto sportu.

Orientační běh je tedy sportem pro jedince různého věku od 4 let až do (troufám si napsat) smrti.Orientační běh má mnoho podob. Základní členění v rámci mezinárodní federace OB je:

– pěší OB

– lyžařský OB

– na horských kolech (MTBO)

-pro vozíčkáře (Trail)

Disciplíny bývají jak v podobě individuální tak štafetové. Navíc se mohou velmi lišit svojí délkou: od nejkratších – parkových sprintů až po závody na dlouhé trati. Navíc existuje mnoho dalších specielních variant, jako jsou závody dvojic, noční, bez určeného pořadí kontrol, s hromadným startem, horské, radiové aj. Závodník si samozřejmě vybírá ten druh závodů, který je mu nejbližší.

Pravidla, doping a fair play

Někdo by mohl říci, že orientační běh je nesmyslné pobíhání po lese za účelem nalezení kontrol. Jenže orientační běh má  stejně jako ostatní sporty svá pravidla a při závodech i trénincích se důsledně dbá na jejich dodržování. Každé nedodržení se trestá diskvalifikací.

Používání dopingu je nejčastějším nedodržováním zásad fair play, jde o porušení práva všech sportovců na stejné výchozí podmínky. Mezi příčiny vedoucí sportujícího člověka k braní podpůrných látek patří bezesporu vliv sociálního prostředí, neinformovanost o účincích drog, absolutizace výkonu a komercionalizace sportu. Vzhledem k tomu, že orientační běh není komerčním sportem a že tlak na výkony jedinců není tak velký jak třeba v atletice, je doping v tomto sportu  v podstatě výjimkou. Nesnažím se tvrdit, že se zde nevyskytuje, rozhodně se zde ale nevyskytuje v takové míře, jako v jiných i  sportech.

Svou seminární práci zakončím mottem: Orienteering is way of living, orientační běh je cesta života. Cesta která napomáhá a vede děti (i dospělé) k určitým zásadám. Tedy je vychovává. Stejně tak vychovává i každá jiná pohybová aktivita, která je smysluplně a cílevědomě vedena.

Literatura:

Žemlík, P., Hranička, P. ABC orientačního běhu. ČSOB 1999

Pala, P., Všianský, J. Slovník českých synonym. NLN, s.r.o., 2000

Bláha, L. Sportovními hrami blíže k duchu fair-play. Těl. Vých. Mlád., 63, 1997, č.8. s. 9-12

Slepička, P., Slepičková, I. Doping a fair play. Těl. Vých. Mlád., 58, 1992, č.7. s.5-7