Litosféra
= kamenný obal Země
- Zahrnuje zemskou kůru a nejsvrchnější část zemského pláště
- Je uložena v astenosféře a dosahuje mocnosti 100-130 km
Stavba a složení Země
- E. Bullen – rozdělil zemské těleso do 7 částí
- Bullenovy zóny – liší se teplotou, tlakem a hustotou
- Těch 7 zón tvoří 3 základní jednotky:
- Zemskou kůru
- Zemský plášť
- Zemské jádro
ZEMSKÁ KŮRA (svrchní část litosféry)
- Tvořena 1 Bullenovou zónou
- Od zemského pláště je oddělena Mohorovičićovou plochou diskontinuity:
- Diskontinuita (nespojitost)
- Dochází tam k výrazné změně rychlosti šíření zemětřesných vln (díky odlišné hustotě zemské kůry a zemského pláště)
- Mocnost:
- 6 km v hlubinách oceánu
- Na kontinentech 30-40 km (v Himaláji až 80 km)
- Těžební vrty – největší: Rusko (Kola), 12 000 m
- Prvky: kyslík, křemík, hliník
- Nerosty: oxidy, křemičitany
- Představuje pouze 1,5 % hmoty Země
ZEMSKÝ PLÁŠŤ
- Ze 3 Bullenových zón:
- Svrchní – od Mohorovičićovy diskontinuity do 300 – 400 km, je tvořen spodní části litosféry a plastickou astenosférou
- Střední – do 1000 km
- Spodní plášť – do hranice zemského jádra (2 900 km)
- Tvoří obal zemského jádra
- 35 km – 2 900 km
- Nerosty: křemičitany, oxidy železa a hořčíku, sulfidy železa a dalších kovů
- Hustota se s hloubkou zvyšuje
- 67,5 % Země
ZEMSKÉ JÁDRO
- Od 2 900 km do středu Země (6 378 km) šetři se osle J – poloměr Země
- Má 3 zóny
- Vnější jádro – do hloubky 4 980 km, polotekuté
- Přechodná zóna – do hloubky 5 120 km
- Vnitřní (jadérko) – pravděpodobně pevný materiál
- Předpokládá se, že je ze železa a niklu
- Hustota se opět s hloubkou zvyšuje
- 31 % hmoty Země
- Radioaktivní rozpady, tavení hmot, přemísťování hmot v důsledku působení přitažlivosti a pohybů Země = endogenní (vnitřní) pochody – při nich se uvolňuje energie z nitra na povrch
ZEMSKÁ KŮRA
- Z prvků, většina z nich tvoří nerosty (minerály) à z nich horniny – základní stavební jednotka zemské kůry
- Podle původu:
- horniny vyvřelé (magmatické) – vznikly krystalizací magmatu
- 95 % zemské kůry
- magma = křemičitanová žhavá tekutina s pohlcenými vodními párami a těkavými plyny
- podle místa utuhnutí:
- hlubinné – utuhly v hlubinách zemské kůry – žula, diorit
- žilné – v puklinách – aplit
- výlevné – na zemském povrchu – láva – čedič, znělec
- horniny usazené (sedimentární) – vznikly erozí starších hornin a sedimentací (ukládání rozrušeného materiálu)
- utvářejí povrch
- rozrušený materiál je přenášen tekoucí vodou, větrem, ledovcem,…
- první fáze vzniku těchto hornin je zvětrávání starších hornin
- zvětrávání = pochody, při kterých se rozrušují horniny na povrchu krajiny a vytvářejí se z nich zvětraliny
- fyzikální – na menší úlomky, aniž by se změnilo chemické složení – tepelnými změnami, působením organismů
- chemické – vodou, kyslíkem, oxidem uhličitým
- sedimenty se dělí na:
- úlomkovité – písek, pískovec, slepenec
- chemické – vápenec, travertin
- organického původu – uhlí, ropa
- horniny přeměněné (metamorfované)
- přeměnou vyvřelých a usazených hornin
- díky vysokému tlaku, teplotě v zemské kůře
- zvětrávání = pochody, při kterých se rozrušují horniny na povrchu krajiny a vytvářejí se z nich zvětraliny
- horniny vyvřelé (magmatické) – vznikly krystalizací magmatu
PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ ZEMSKÉ KŮRY
- pevnina (souš) – části zemské kůry vystupující nad světový oceán
- největší bloky pevniny – kontinenty
- menší části – ostrovy
- světový oceán – všechny moře a oceány dohromady
- pevnina 29% : osvětový oceán 71%
- zemská kůra:
- pevninská – 3 vrstvy: sedimentární, žulová, čedičová (dole), mocnost 20 – 80 km, 64 % objemu zemské kůry
- oceánská – 3 vrstvy: sedimentární (povrch), vrstva sedimentů (s čediči), čedičová (dole), mocnost 6 – 15 km, 21% objemu zemské kůry
- přechodná kůra zemská – 2 vrstvy: vrstva sedimentů, vrstva čedičová (mohutná), je v oblastech přechodu pevniny v oceán, 15% objemu zemské kůry
- pevninská je starší než oceánská
- jádra pevnin (štíty) – nejstabilnější části zemské kůry
- 9 štítů: baltský, ukrajinský, kanadský, aldanský, africký, indický, australský, guinejský
- Ke štítům přimykají platformy – Ruská tabule
- Ve třetihorách některé rozlámané a vyzdviženy do výšek à epiplatformní oblasti – Ťan-šan
- Místa střetu litosférických desek – Himaláj, Kordillery
- Dno oceánu je tvořeno na okrajích pevninskou kůrou, ta se svažuje à pevninský šelf
- Šelfové moře – zalévá pevninský šelf, hloubka 132 m
- Pevninský šelf přechází v pevninský svah – méně svažitý
- Pevninský svah přechází v pevninské úpatí každým přechodem se zvyšuje hloubka
- Oceánské lože – největší část dna světového oceánu
- Středooceánské hřbety – podmořská pohoří – oddělují oceánské pánve
- Hřbety v sobě mají rifty = dlouhé úzké prolomy – nejmladší části, tektonicky aktivní – vystupuje z nich žhavé magma a vytváří se nová oceánská kůra
- Středoatlantský hřbet – nejdelší na Zemi
- Hlubokomořské příkopy – nejhlubší místa oceánských loží, vznikají v místech, kde se podsouvá jedna litosférická deska pod druhou
- Středooceánské hřbety – podmořská pohoří – oddělují oceánské pánve
- Mariánský příkop v Tichém moři – nejhlubší ( 11 000 m)
LITOSFÉRICKÉ DESKY
- Litosféra je rozdělena na desky s jak pevninskou, tak oceánskou kůrou = litosférické desky
- Mají maximální mocnost pod kontinenty, v oblasti vysokých pohoří
- Nejméně mocné – u oceánského lože
- Pohybují se po plastickém podkladu astenosféry
- Příčina pohybu – pomalé proudění plastické hmoty hornin – konvekční proudy – způsobeno tepelnými změnami mezi různými částmi astenosféry, horniny astenosféry jsou nataveny od zemského jádra
- Pohyby: okraje desek se vzdalují, narážejí na sebe, podsouvají seà endogenní pochody – hornotvorná činnost, vulkanismus, zemětřesení
- oddělení desek à hřbety à sopky, zemětřesení
- podsouvání (= subdukce) à vrásnění (Kordillery) a vznik příkopů, rychlost podsouvání – pár cm za rok
Vznik pevnin a oceánů
- V prahorách (570 milionů let) – jeden pevninský celek – Pangea – svědčí o tom stejné druhy hornin atd.
- Pangea byla obklopena praoceánem Panthalassa
- Pangea à Laurasie (sever) + Gondwana (jih)
- Konec prvohor, období permské (před 250 mil.lety)
- Oddělovalo je moře Tethys – záliv Panthalassy
- Laurasie a Gondwana se začaly rozpadat na menší části à postupně dnešní obrysy
- Z Laurasie – posouváním pevninských bloků (kontinentálním driftem) à Severní Amerika, Evropa, Asie
- Z Gondwany – Jižní Amerika, Afrika, Austrálie, Antarktida
- Nakonec se z Gondwany k Asii připojily poloostrovy Přední Indie, Arabský poloostrov
- Panthalassa – rozdělil se vznikem kontinentů à Tichý, Atlantský, Indický, Severní ledový
- Zbytky prakontinentů – pevninské štíty à základy dnešních světadílů
Georeliéf – základní údaje
- Tvoří povrch zemské kůry – je to plocha styku litosféry s pedosférou, atmosférou a hydrosférou
- Vědní obor geomorfologie
- Podmořský georeliéf – část georeliéfu na dně oceánu
- Pevninský georeliéf – nad hladinou oceánu
- Podle nadmořské výšky tvořen:
- Nížinami – do 200 m.n.m. – ¼ souše
- Vysočinami – nad 200 m.n.m. – ¾ souše
- Proláklinami = území, které leží níž než hladina světového oceánu (deprese)
- Skrytá proláklina (kryptodeprese) – když je dno jezera pod úrovní hladiny světového oceánu a jezerní hladina je v nadmořské výšce
- Nejhlubší – proláklina Bajkalského jezera
- Nejnižší místo podmořského georeliéfu – Mariánský příkop v Tichém oceánu
- MORFOLOGICKÉ TYPY GEORELIÉFU
- Podle výškového rozdílu mezi nejvýše a nejníže položenými částmi georeliéfu
- Roviny – s výškovitou členitostí do 30 m
- Pahorkatiny – od 30 do 150 m
- Vrchoviny – od 150 do 300 m
- Hornatiny – od 300 do 600 m
- Velehornatiny – nad 600 m
- Tvary georeliéfu – protikladným působením endogenních a exogenních pochodů
- Strukturní georeliéf – oblasti tvořené vodorovně uloženými horninami – strukturní stupně a strukturní plošiny
- Podle výškového rozdílu mezi nejvýše a nejníže položenými částmi georeliéfu
- Podle nadmořské výšky tvořen:
Endogenní pochody a jimi vytvořené tvary georeliéfu
- Endogenní pochody – v zemském nitru – vyvolávají horotvorné pohyby, vulkanismus a zemětřesení – při jejich převaze à tektonický georeliéf (vrásový, příkrovový, vrásnozlomový, kerný, sopečný)
ČINITELÉ
- Horotvorná činnost– v místech střetu litosférických desek, obrovské tlakyà vrásnění a zlomy na zemském povrchu
- Vrásy – vlnovité útvary svrchní části litosféry – při velkém tlaku se nakupí à vrásové příkrovy
- Části litosféry omezené zlomy – kry
- Vulkanismus (sopečná činnost) – přemisťování magmatických hmot ze zemského nitra k povrchu Země – pod tlakem puklinami na povrch
- Magma rozžhavená horniny uvnitř sopky
- Láva – magma na povrchu
- Vulkán (sopka) – místo, kde se vylévá magma, unikají páry a plyny,…
- Láva – žhavé magma vytékající z kráteru
- Ohnivý kruh (“Ring of fire“)– místo v Tichém oceánu charakteristické častými projevy vulkanismu a zemětřesení
- místa, kde se sopky pohybují od sebe:
- riftové zóny
- středooceánské hřbety = podmořská pohoří – uprostřed = rift (dlouhý úzký průlom) ->vystupuje magma, tvoří se zemská kůra (V Afrika – východoafrický rift)
- subdukční zóny (erupce)
- horké skvrny – magma blízko povrchu (5 km)
- riftové zóny
- typy sopek
- strombolský typ – stratovulkán ->sopečný kužel – tvořen sopečným materiálem – Pacaya – Gueatemala – nejběžnější
- havajský typ – štítová sopka ->“rozpláclá“ – láva vytéká pomalu
- vulkánský typ – Komaga – Japonsko
- perský typ – nejničivější
- kaldera – magmatický krb se vyprázdní->vyprázdnění sopky ->propad krbu ->vznik kaldery (zaplnění vodou->jezera)
- Ojos del Salado – Chille – největší činná sopka světa
- Krakatoa – Indonésie – nejsilnější zvuk v historii lidstva
- 12 hodin erupcí
- propadla se, zmizela ->tsunami
- roste nově – Anak Krakatoa
- Zemětřesení – otřesy povrchu Země
- Příčina – náhlé uvolnění energie v zemském nitru
- Hypocentrum – místo, kde zemětřesení vzniká
- Epicentrum – nejbližší místo na zemském povrchu nad hypocentrem – místo nejprudších otřesů
- Zemětřesná pásma – oblasti častých zemětřesení – podél hranic litosférických desek
- Richterova stupnice – jediné číslo, které popisuje velikost zemětřesení, od 1 do 10 (nejhorší)
TVARY GEORELIÉFU VYTVOŘENÉ ENDOGENNÍMI POCHODY
*podle barev to máte na horotvornou a na vulkanickou činnostJ
- Klenby – vznikají tektonickým pohybem nebo proniknutím magmatu na zemský povrch – jsou nahoru vyklenuté, kruhovité
- Pánve – prohlubeň kruhovitého tvaru, rovné dno, obklopená vyvýšeninami
- Vrásová pohoří – tvořena vrásovými řadami, antiklinály – horské hřbety, synklinály – údolí mezi nimi – např. Švýcarský Jura
- Příkrovová pohoří – působením bočních tlaků byly vrásy navrstveny na sebe à mohutné příkrovy – např. Alpy, Himaláj
- Vrásno – zlomová pohoří – složitá stavba, vedle vrás a příkrovů také zlomy – např. Karpaty
- Kerná pohoří – vznikla vertikálními pohyby podél zlomů, mají výrazné svahy – např. Ťan-šan
- Příkopové propadliny – propadlo se území podél zlomů, někdy zality vodou (Bajkal)
- Sopečná pohoří – vznikají povrchovou sopečnou činností – Francouzské středohoří
Sopky:
- Lávové – kužel + ztuhlá láva
- Smíšené – stratovulkány – v sopečném kuželu jsou lávové proudy s vrstvami tufů
- Tufové – sopečný kužel z tufů – popel, balvany,…
EXOGENNÍ POCHODY A JIMI VYTVOŘENÉ TVARY GEORELIÉFU
- Zdroj: sluneční záření
- Činnost těchto sil je ovlivňována gravitací a rotací Země
- Snižují a zarovnávají povrch
- Činnost rušivá (eroze), přenosná (transport), tvořivá (sedimentace a akumulace – usazováním)
- V současné době je nejvýkonnější exogenní činitel člověk – antropogenní formy reliéfu
- POCHODY SVAHOVÉ
- Uvolněné horniny jdou ze svahů dolů díky zemské tíži – sesuvy půdy, bahenní proudy,…
- Pod svahem se vytvoří osyp
- ŘÍČNÍ (FLUVIÁLNÍ) POCHODY
- Nesoustředěný povrchový odtok vody – ron (deštěm nebo táním sněhu) à ronové rýhy (hluboké – strže)
- Soustředěný – vodní tok – protéká korytem – voda modeluje koryto boční a hloubkovou erozí)
- Splaveniny – materiál na dně, plaveniny (menší materiál)
- V toku řek rozeznáváme podle činnosti vody 3 části:
- Horní tok – řeka má velký spád, převládá výmol nad usazováním, říční údolí má profil písmene V
- Střední tok – převládá sedimentace nad erozí, říční údolí má neckovitý tvar, náplavy tvoří tzv. údolní nivu, říční toky se klikatí – meandrují (meandr – zákrut, který má více než 180°)
- Dolní tok – málo energie, řeka se rozděluje na říční ramena
- Vodorovné plošiny – několik stupňů nad sebou, zbytky údolních niv = říční terasy
- Úval = široce rozevřený tvar říčního údolí
- Delta – náplavové kužely s velkým množstvím splavenin
- jeskyně – působením H2O
- vápencové oblasti – stalagnit(nahoru), stalaktit(dolu), stalagnát(spojenej)
- na zemském povrchu – škarpy, závrty
- skalní města – působením H2O
- vápencové terasy – minerální voda vyvěrá na povrch
- KRYOGENNÍ POCHODY
- Hlavní činitel – led
- V územích nad sněžnou čárou à ledovec
- Ledovec podle velikosti:
- pevninský – pokrývá Antarktidu a Grónsko
- plošný – pokrývá vrcholy hornatin, ve Skandinávii
- horský – vyplňuje údolí horských masivů
- 2 části: vyživovací oblast (vzniká tam kar), ledovcový splaz (ta část pod sněžnou čarou)
- Tvary způsobené ledovcem:
- Ledovcové údolí trog – přemodelované říční údolí, má profil písmene U (široké, převážně rovné dno, strmé svahy)
- Fjordy – dlouhé, hluboké zálivy, které vznikly činností splazů pevninských ledovců (Skandinávie, Grónsko, Aljaška, Chile,…)
- Ledovcová eroze – exarace à exarační rýhy (vyryté ledovcem do podkladu)
- Ohlazování – detenze – obrušuje do oblých tvarů skály (oblíky)
- Moréna – písek, hlína, suť – to valí ledovec před sebou – čelní, boční, spodní, střední a vnitřní (podle toho, kde v ledovcovém splazu jsou)
- VĚTRNÉ (EOLICKÉ) POCHODY
- Důležitý činitel hlavně v pouštích, stepích, na plážích
- Prostřednictvím prachu a pískuà naráží na stěny skalà obrušují se
- V méně odolných částech skal vznikají otvory a prohlubně (skalní římsy, okna, brány)
- Kameny obrušované pískem à hrance (mají vybroušené rovné plochy oddělené ostrými hranami)
- Vátý písek à čeřiny, písečné přesypy (duny) – obrázek
- Spraše – vrstvy prachu z pouště – přenáší se na velké vzdálenosti
- MOŘSKÉ (MARINNÍ) POCHODY
- Na pobřeží – příliv, odliv, příboj (větrem)
- Vytvářejí marinní formy reliéfu
- Rušivá činnost moře – abraze
- Tvoří bahno a jiné sedimenty, také vrstvy solí a vrstvy organických usazenin (ze schránek živočichů)
- Pobřežní proudy à ukládání podmořských písečných valů à nad mořskou hladinu à mělčiny a úzké dlouhé poloostrovy (kosy)
- BIOGENNÍ POCHODY
- Rušivá a tvořívá činnost organismů, většinou po jejich odumření
- Mechanicky, chemicky
- Rostliny a živočichové urychlují zvětrávání hornin a vznik půd
- Schránky těl na dně moří à vápnité, křemité, fosforečné horniny, ropa, zemní plyn
- V rašeliništích à z odumřelých rostlin à rašelina
- Uhlí
- Korálové útesy – v teplých mořích na mělkém svahu, u sopečných ostrovů – Velký bariérový útes (SV Austrálie)
- ANTROPOGENNÍ POCHODY
- Činnost lidí
- Tvary vyvýšené (průmyslové stavby, městské aglomerace, skládky,…), vyhloubené (lomy, průplavy,…), rovinné (vodní nádrže, komunikace, letiště,…), podzemní (tunely, šachty,…)
- Nejvýznačnější exogenní činitel