Sociologie – směr a vývoj
sociologie – (sociates = společnost, logos = věda) je to společenská věda a jejím úkolem je zkoumat a analyzovat společnost a společenské jevy (spolu s dalšími společenskými vědami)
- před vznikem sociologie jako samostatné disciplíny, která se vydělila z filozofie, byly sociologické problémy zařazeny do tzv. sociální filozofie
- sociální filozofie již v antickém Řecku rozebírala a kladla sociální otázky
- např. Platón a Aristotelés ve svých filozofických dílech zkoumali problémy, jež se nyní zahrnují do sociologie
- období od Antiky až do vzniku sociologie jako vědy se nazývá protosociologie (předvědecké období)
- sociologie jako věda vznikla v prvních desetiletích 19. století
- její vznik je spjat se jménem francouzského myslitele Augusta Comta (1798 – 1857)
- stanovil její základní úkoly v pozitivním duchu myšlení (vychází ze svého díla Kurs pozitivní filozofie – 1839)
- jako druhý „zakládající otec“ se někdy uvádí anglický myslitel Herbert Spencer (1820 – 1903)
- podporoval evolucionistický pohled na člověka
- připodobňoval přírodu a společnost člověka (tzv. sociální organismus)
- u nás se jako jeden z prvních vědecky zabýval sociologií Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)
Etapy ve vývoji sociologie
1. klasické období
- tzv. „etapa velkých teorií“
- trvala od 40. let 19. století do 20. let 20. století
- patrná snaha vysvětlit společnost jako celek
- Karel Marx (1818 – 1883) a Bedřich Engels (1820 – 1895) formulovali své materialistické pojetí dějin
- toto pojetí je považováno v rámci jejich názorů spjatých s koncepcí tzv. „revolučního socialismu“ za marxistickou sociologii
2. etapy velkých výzkumů
- meziválečné období
- v USA byl bouřlivý rozvoj – vznikl pragmatismus
- pozorování a zkoumání společnosti pro praktické účely
- prováděl se tzv. sběr dat v terénu
- probíhaly výzkumy veřejného mínění
3. období velkého hledání
- snaha o ucelenější vědu a názory
- problémy každodennosti
- různé pohledy na společnost (např. pluralistický pohled)
- základní přístupové teorie:
· konsensuální – tato teorie se zabývá otázkou, jak udržet společenký řád; základem je konsensus (dohoda); odtud vznikla teorie společenské smlouvy
· konfliktní – hnací silou ve společnosti je konflikt (střetnutí zájmů); v této teorii je vždy určitá skupina diskriminovaná
· interpretativní – zabývá se otázkou, jak lidé vnímají sociální svět; na základě vysvětlování a interpretace
Česká sociologie
- T.G.Masaryk
- učil na UK – katedra sociologie
- zkoumal sociální otázky (knihy Sociální otázka, Česká otázka, O sebevraždě)
- E.Beneš (1884 – 1948)
- zabýval se sociologií politiky
- Bláha, Fisches, Král a Chalupník byli další významní čeští sociologové
Metody sociologického poznání
- vědecké poznání charakterizuje hloubka, cílevědomost, organizovanost, usilí o přesnost, objektivitu a spolehlivost výsledků
- věda si vytváří svůj vlastní jazyk (soustavu pojmů) i pravidla zkoumání skutečnosti (metodologii), které jsou uznávány ve vědeckém společenství (obci, komunitě)
- výzkum by měl být organizován tak, aby kdokoli další mohl prověřit výsledky, najít případné chyby a omyly, stanovit specifické podmínky platnosti závěrů apod.
- vědecký fakt by měl být potvrzen různými způsoby, různými cestami, při užití různých hledisek
- pokud užívané cesty k poznání vykazují znaky vědy, považujeme je za metody (toto původem řecké slovo označovalo cestu)
Metody výzkumu
- mohou být buď kvalitativní nebo kvantitativní
- kombinace metod přináší větší objektivnost
1. kvalitativní
- pozorování – týká se vnějších jevů, je nejčastější, může být přímé nebo zprostředkované
- přímé (sám pozorovatel se účastní)
- zprostředkované (kamera, atd.) – výhodou je záznam, dlouhodobost, opakovanost, podrobnější analýza
- introspekce – sebepoznávání
· experiment (pokus) – záměrně měníme podmínky, při kterých provádíme samotný experiment; experiment může potvrdit nebo vyvrátit nějakou hypotézu; důležitým faktorem je standardizace (stejné podmínky pro dané experimenty, prováděné na různých místech a v různém časovém odstupu)
· rozhovor – základem rozhovoru jsou srozumitelné a promyšlené otázky; tato metoda je pomalá a náročná, vyžaduje důkladnou přípravu předem
· dotazník – musí být jasný a srozumitelný pro všechny; dotazník je buď otevřený (vlastní odpovědi) nebo uzavřený – a ten může být dichotomický (2 řešení) a nebo polytomický (více možností)
· anketa – měla by to být krátká, zajímavá a srozumitelná forma průzkumu; může být ústní a písemná
- formulace otázky – závažná součást – na ní záleží objektivita (otázkou se dá snadno ovlivnit)
- ve společenských vědách je riskantní spoléhat pouze na jednu metodu výzkumu (princip komplementarity)
1. kvantitativní
- především metody statistického zpracování (předvolební průzkumy, atd.)