Humanismus, reformace a osvícenství

Humanismus byl spojen s renesančními vzdělanci. Symbolizoval odklon od dosavadního jednostranného hloubání nad náboženskými otázkami k zájmu o člověka (studia humana). Humanismus se zaměřuje na význam lidského života, vyznává a rozvíjí antické myšlení a ideály.
Erasmus Rotterdamský (1466-1536) zastával názor, že humánní (lidské) vzdělání by mělo směřovat k důstojným lidským hodnotám. Jiná podoba humanismu – reformace – usilovala o nápravu víry. Německý reformátor Martin Luther (1485-1546) rozvinul učení Jana Husa. Pravá víra v Boha je víra srdcem, víra přímá, bez účasti církve. (tu chápal jako zbytečného prostředníka) Kladl důraz především na individuální víru. Charakteristickým rysem období humanismu je tzv. antropocentrismus – člověk je tématem umělců a filosofů, stává se středobodem vesmíru (Bruno), je strůjcem svých dějin (sociální teorie),zodpovídá vnitřně za svou víru (reformace).

Jan Ámos Komenský (1592-1670)
– filosof, pedagog, reformátor, teolog, poslední kněz Jednoty Bratrské, stál na pomezí renesančního universalismu a baroka
– představuje završitele humanismu, zabýval se koncepcí shrnutí soudobého vědění
– po bitvě na Bílé hoře donucen cestovat, pobýval v Polsku, Německu, Švédsku, Uhrách, Anglii, skončil v Nizozemsku – v té době jediné místo svobodného myšlení
– byl pacifista, vše řešil mírnou cestou, usiloval o to,aby se člověk celý život vzdělával – tím získává nadhled a může kvalitně usuzovat
– tíhnul k PANHARMONII – celkové harmonii veškerenstva
Orbis sensualium pictus – svět v obrazech,obrázkový výkladový slovník v několika jazycích

Triádismus – propojení třech různých aspektů za účelem vytvoření harmonie
3 transcendentálie (kategorie, jakési superideje)
Unum – jedno, cosi, co překračuje náš svět (tedy Bůh)
Verum – pravdivé
Bonum – dobré

– Komenský věnoval pozornost světlu (osvícení) , také rozvíjel hýlomorfismus
hýlé – látka, temnota
morfé – tvar, světlo
spiritus – duch – podle Komenského vše usměrňuje, řídí, vdechuje myšlenku, řád
– na základě těchto třech bodů vzniká svět

Universalismus
– založen na třech požadavcích:
Omnes – všichni (pro všechny)
Omnia – všechno (o všem)- není možné vybírat jen něco, důležitý je komplexní náhled
Omnino – všemi způsoby – různost metod
– umění má být vepředu, jakýmsi hnacím motorem
– zrušení cenzury, zrušení tabu
– důraz na praktický cíl učení – použitelnost, prosazoval přechod od kontemplace (rozjímání, meditace, nahlížení) k praktické činnosti

Pravé využívání lidského rozumu:
slovní hříčka SAL (lat. sůl, symbolicky biblické ?sůl země?, tj člověk ve své osobitosti) – sapere – rozumět, agere – konat, loqui – mluvit

FRANCIE – osvícenství
Denis Diderot (1713 – 1784)
– materialista, vystudoval Jezuitskou kolej (nejkvalitnější vzdělání, avšak jednostranné)
– byl redaktorem, organizátorem a profesionálním pisatelem projevů a řečí
Encyklopedie věd, umění a řemesel – pokusil se shrnout veškeré tehdejší vědění, podílel se na ní i Voltaire a Alambert, byla zcenzurována (absolutismus)
– usiloval o kompletní vzdělávání pomocí Encyklopedie

Voltaire (Francois Marie Arouet) (1694-1778)
– studoval také na Jezuitské koleji
– byl spíše „řečníkem“, vyjadřoval se sarkasticky, bonmoticky, vtipně, měl bystré poznámky
– byl odpůrce dogmatismu a fanatismu
– dějiny viděl v proměnách ducha a kultury, na různá náboženství pohlížel jako na historicky odvozená, byl kritikem bible a teologie
– prosazoval myšlenky TOLERANCE – „Nesouhlasím s jediným vaším slovem, nicméně budu do krve hájit vaše právo, abyste jej směl pronést“
– ve svých esejích, románech a názorech ztvárnil sociální a politický obraz osvícenství

Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
– nesdílel osvícenské nadšení, při posouzení vlivu rozvoje věd a umění na lidstvo odpověděl záporně – lidé ztrácí přirozenost, citovost.
– kritizoval pokrok (považoval jej za „znásilňování lidstva“) a společnost
– neutěšený stav společnosti podle něj spočíval v majetkových rozdílech – zastánce sociální rovnosti („Přirozené je, že člověk nic nevlastní,aby byl sám sebou, neměl by užívat peníze…“, jeho myšlenky později přejímali socialisté a marxisté
– byl velkým odpůrcem metafyziky, byla pro něj příliš abstraktní
– svými myšlenkami o lidské svobodě a rovnosti inspiroval Francouzskou revoluci a znejistil dosavadní vesměs kladné a oslavné názory na osvícenství
– Zastával návrat k přírodě, k přirozenosti, nechtěl žít ve společenské přetvářce, nechtěl se zabývat hromaděním majetku, podle něj je prý společnost jen shrnutí umělých vášní a přetvářky (jak aktuální…) „Aby člověk byl sám sebou, musí být svobodný, nyní je však v okovech.“
Díla:
Společenská smlouva – člověk musí pro svobodu část své svobody obětovat (aby dosáhl rovnosti s ostatními), sociologicko-politologické teorie
Emil, čili o výchově