ZÁKLADNÍ POJMY
- právo – souhrn norem jejichž použití je sankciováno, je minimum morálky
- právní stát : 1.princip legality – přesné vymezení pravomocí orgánů státní správy
2.princip dělení státní moci – zákonodárná (parlament, senát), výkonná (vláda, president), soudní
3.princip – respektování základních práv a svobod občana – ústava, listina základních práv a svobod
- právní řád – předpisy, systém práv; uspořádání norem podle hlediska důležitosti (podle právní síly)
ústava
zákony a zákonná opatření
vyhlášky ministerstev
řády
- systém práva – tvoří ho odvětví práva, rozdělení podle souvislostí – trestní, rodinné, občanské, pracovní, finanční, živnostenské, obchodní, správní
- právní norma – všeobecně závazné pravidlo chování, jehož dodržování je vynutitelné státní mocí; vznik předepsaným postupem a písemnou formou (=legislativa)
-postih – sankce
-rozdělení: 1.podle způsobu jak vymezují chování účastníků právní vztahy: a) zavazující – musím se tak chovat
- opravující – umožňuje volbu
2.podle důležitosti: a) donucující – kogentní
- podpůrné – dispozitivní – nezávazné, pokud se nemohou dohodnout
- právní vztah – vztah mezi subjekty upraven právní normou
-zkoumání právního vztahu – účastník – subjekt – fyzická či právnické osoba
-obsah – práva a povinnosti co má ten účastník právního vztahu
-předmět – věci, služby; cíl či účel, k němuž všechny práva a povinnosti směřují
(např. nakupující a prodávající – cíl koupit a prodat)
- fyzická osoba – každý občan – právní subjektivita – vznik narozením
-způsobilost právních úkonů – 18 let
- právnické osoba – uměle vytvořený subjekt, v právních vztazích vystupuje jako právnická osoba (lidé, věci)
-společenství lidí – korporace
-společenství věcí a majetku – podnik, taková organizace, která vznikne zákonným způsobem
-mohou bát zastoupeny v právních vztazích osobami fyzickými
-stát, státní orgán, obec
- právní předpisy – souhrn právních norem
- platnost – znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem a k tomu příslušným státním orgánem – prošel legislativním procesem (parlament), právní předpis nabývá platnosti
- účinnost – od data účinnosti se tím musí všichni řídit, min 15 dní po vyhlášení platnosti
- působnost a) osobní – na které osoby se ten p.p. vztahuje
- územní – na jaké území se p.p.vztahuje (obecní vyhláška, chráněná oblast)
- časová – účinnost
- věcná – vymezení čeho se p.p.týká
- právní skutečnost – právní vtah, právní norma; je to skutečnost s níž nějaká právní norma spojuje vznik nebo změnu či zánik právního vztahu
-vznik samočinně či záměrně. 1. objektivní události – samočinně, úmrtí, přírodní katastrofa, uplynutí času
2.záměrné události – subjektivní právní úkon – uzavření smlouvy
- právní úkon – platný úkon – platný tehdy, jestliže je vážně míněný, učiněn bez nátlaku, srozumitelný, určitý + specifické hmotné věci
-rozdělení podle – jednostranný – sepsání závěti
-dvoustranný (bilaterální) – smlouvy
-mnohostranný (multilaterální) – družstvo
- realizace a aplikace práva – uskutečnění práva – podle právních norem, vznik právních vztahů s určitými účastníky (manželství)
-aplikace – uskutečňování – orgány k tomu určenými, každé rozhodnutí soudu obsahuje:
1.výrok – např. odsouzení na 15 let . . .
2.odůvodnění – 15 let, protože . . .
3.poučení o opravných prostředcích – odvolání , námitka
- systém práva – podle důležitosti – právní řád
-podle obsahu – jednotlivé zákony – odvětví (trestní, občanské, rodinné, pracovní, ústavní . . . . )
- soukromé a veřejné právo – zdrojem je římské právo
-veřejné – stát a jeho orgány vystupují jako nadření nositelé moci
-soukromé – stát a jeho orgány jsou si se všemi rovni
- občanské právo
-předmětem – majetko-právní vztahy fyzických i právnických osob; právo na ochranu osobnosti
-nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším odvětvím soukromého práva
-normy – převažují dispozitivní – volnost účastníků, rovnost ® u občansko-právních vztazích je dovoleno vše co není výslovně zákonem zakázáno + státním orgánům je zakázáno všechno, co není výslovně zákonem dovoleno (soud, policie atd.)
-zajišťuje ochranu osobnosti = ochrana zdraví, života, cti, jména a projevu osobní povahy
prameny – občanský zákoník (r.1992)
- věcná práva
- vlastnické právo – součástí je i dědické a právo duševního vlastnictví
- spoluvlastnictví – dnes už jen forma podílová
- držba
- věcná práva k cizím věcem, zadržovací právo, zástavní právo, věcné břemeno
- závazkové právo – obligační; vznik, zajištění, zánik závazků; vztah mezi dlužníkem a věřitelem
Právní pojetí věcí majetek
-předmětem občansko-právních vztahů jsou věci, práva, majetkové hodnoty
-věc – každý předmět lidského chápání; v právním pojetí – pouze ohraničení samostatných předmětů, které mají majetkovou hodnotu (cenu) . hmotné a nehmotné
-majetek – hmotná věc, ve vlastnictví, majetková práva (pohledávky); celková hodnota se snižuje o její dluhy
Věci hmotné
-prostorově vymezené či lidskými smysly poznatelné celky zevního světa, které nás obklopují
- věci movité a nemovité
-zda věc lze přemístit bez změny její podstaty
-movité – přemístitelné
nemovité – pozemky (stromy, prostory, budovy, stavby) ® kastrální úřady – katastr nemovitostí ČR; výměny pozemků jsou závazné pro právní úkony
- Věci spotřebitelné a opotřebitelné
-užití věcí
-spotřebitelné – užity jen jednou (paliva, potraviny)
-opotřebitelné – postupně se opotřebují
- Věci zastupitelné (hromadné) a nezastupitelné (individuálně určené)
-hromadné – použitelné jen v určitém množství (zrnko mouky, kousky látky)
-nezastupitelné – určeny jednotlivě
- Věci dělitelné a nedělitelné
-dělitelné – lze je reálně rozdělit bez znehodnocení (pozemky, hromadné věci)
-nedělitelné – musíme-li je rozdělit uplatňují se tzv. ideální podíly – procenta, zlomky (3 dědicové zdědí budovu)
- věc hlavní a její součásti nebo příslušenství
-součást – k hlavní věci – nemůže být oddělena aniž by se tím hlavní věc víc znehodnotila
-příslušenství – samostatné věci – užívány s hlavní věcí
Věci nehmotné
-nemají hmotnou podstatu a zřetelné prostorové vymezení
-produkty myšlení – nápady
-mají také majetkovou hodnotu (např. vynález – licenční smlouva)
-pohledávky, používání ochranných známek
Ochrana osobnosti
-života, zdraví, cti, jména, projevů osobní povahy
-fyzickým osobám
-právo na přiměřené zadostiučinění, právo na peněžitou náhradu (odškodnění)
Vlastnické právo
-úplná moc nad věcí – mohu s ním manipulovat, držet jí, disponovat s ní
-ostatní osoby jsou povinny respektovat a nezasahovat do vlastnických práv
-umožňuje vlastníkovi domáhat se navrácení věci, které je vlastníkem
-sousedské právo – každý vlastník musí dbát aby na míru přiměřenou poměrům neobtěžoval sousedy vykonáváním svého vlastnického práva (zápachem, hlukem)
-vlastník je povinen umožnit vstup na svůj pozemek, jestliže to vyžaduje údržbu, obhospodařování sousedního pozemku
-věc lze vyvlastnit na základě zákona ve veřejném zájmu ® je to ale vždy za náhradu
-nabývání vlastnictví – smlouva (koupě, darovací – daň), rozhodnutím státního orgánu (restituce), vydržení
-smluvní převod – věci movité – nemusí to být písemně
-věci nemovité – písemná smlouva; do vlastnictví vstoupí až když je v katastru nemovitostí
-nálezem vlastnictví nenabývá – nárok na nálezné
Právo duševního vlastnictví
-nehmotné věci duševní práce s majetkovou hodnotou
-hlavním pramenem tohoto práva je zákon autorský ® ochrana autorského práva a práva na odměnu za tvůrčí práci
-platí po celou dobu života autora a 50 let po smrti přecházejí na autorovy dědice
Spoluvlastnictví
-společné vlastnictví majetku více osobami
-forma podílového vlastnictví ® hospodaření se společnou věcí je rozhodováno na základě většiny, která se počítá podle velikosti podílu
-prodej – spoluvlastník může svůj podíl převést na osoby blízké (děti, mž, příbuzní, v přímé řadě, sourozenci)
-předkupní právo – pokud nepřevádím svůj podíl na své blízké, ale na někoho jiného
-zrušení podílového spoluvlastnictví – dohodou – u movitých věcí nemusí být písemná (u nemovitých ano)
-rozhodnutím soudu
Držba
-faktické ovládání věcí, kdy osoba která věc ovládá je buď vlastníkem věci nebo není vlastníkem, ale je pouze držitelem a zachází s ní jako s vlastní
- oprávněná
-oprávněný držitel je v dobré víře, že mu věc po právě patří ( z bazaru)
-skutečný vlastník – musím mu věc vrátit, v aktuálním stavu, měl-li jsem z toho užitek, mohu si to ponechat
-u movitých věcí můžu přejít do spoluvlastnictví po 3 letech
-u nemovitých věcí po 10 letech
-pokud se skutečný vlastník nepřihlásí, stávám se vlastníkem
- neoprávněná
-držitel nemůže být v dobré víře, že mu věc patří
-nálezce – neoprávněný majitel – nikdy mu nebude patřit
-pokud se přihlásí skutečný vlastník, musím mu věc vrátit v původním stavu a musím mu odevzdal zisky popř. nahradit škody
Věcná práva k cizím věcem
- věcné břemeno
-omezuje vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného – vlastník je povinen něco trpět, nemusí na svém pozemku něco stavět – něčeho se zdržet, omezené konání – např. péče o studnu
-vznik – na základě smluv nebo v rámci dědického řízení
-zánik – zánikem předmětu, ze zákona, rozhodnutím určitých státních orgánů
-k právní účinnosti vzniku a zániku věcného břemene je nutný vklad do katastru
- zástavní právo
-dvoustranný právní akt
-hypotéka
-zástava – věc, která je určena k zajištění pohledávky (= to co mi někdo dluží)
-zástava nemovitostí se vkládá do katastru
-vznik písemnou smlouvou (dlužník – věřitel)
-neplatný je ten právní úkon, pokud se příčí dobrým mravům
-občanský zákoník opravňuje odstoupit od smlouvy, kterou jsem uzavřel v tísni a za nápadně nevhodných podmínek
-mohu zastavit pohledávku
- zadržovací právo
-jednostranný právní akt – věřitel může zadržet k zajištění své pohledávky movitou věc dlužníka
-předmětem – movitá věc, v té chvíli je u věřitele
Závazkové právo
-řeší závazkové vztahy
Vznik ZÁVAZKU
-závazek vzniká mezi dlužníkem a věřitelem – dlužník je povinen věřiteli něco dát (darovací smlouva)
něco konat (smlouva o dílo)
něco nekonat (smlouva o vypůjčení např. videoka.)
něco strpět (nájemní smlouva)
-závazky vznikají na základě smluv – pojmenované smlouvou (obč. zák. je všechny vyjmenovává) + používání atypických smluv
-závazek je platný i když v něm není uveden důvod dlužníkovy povinnosti
-od smlouvy lze odstoupit je-li to zákonem stanoveno či si to dlužník s věřitelem dohodli ve smlouvě
-není-li předmětem nemovitost, nemusí být smlouva písemná
-kupní smlouva – cena, předmět – ústní uzavření – zrušení jen dohodou obou stran
-vznik závazku:
- ze smluv
- z jiných právních úkonů (např. dědictví)
- způsobená škoda
- bezdůvodné obohacení (sázky)
-smlouva – souhlasný projev vůle účastníků, vzniká, že jedna strana dává (nabízí) nabídku a druhá strana ji přijímá (akceptuje)
-nabídka se přijímá ve lhůtě, kterou určuje buď navrhovatel nebo zákon (bez zbytečného odkladu)
-předběžné písemné jednání – chystání uzavření smlouvy, je právně závazné
-společné pohledávky a dluhy:
- solidární – nerozdílné, společné, každý z dlužníků odpovídá za celý dluh, tak jako by ho měl sám
- podílové – každého dlužníka se týká jen určitý díl
-odpovědnost za vady – převodce, který někomu nechá věc za úplatu odpovídá nabyvateli za to, že věc má v době plnění (předání) vlastnosti vymíněné nebo obvyklé
-vady – faktické – auto nemá kola
-právní – je kradené, nekupuje ho od vlastníka
-převodce neodpovídá za vady nemovitosti, ledaže by nabyvatele výslovně ujistil, že to co prodává je bez jakýkoliv vad
-změny závazků:
-všechny změny se uskutečňují dohodou účastníků
-jednostranně – vyjímečně – co připouští zákon nebo že je to předem ve smlouvě
– týkají se:
- účastníků
- postoupením pohledávky
-pohledávku mohu převést na někoho jiného i bez souhlasu dlužníka, písemnou smlouvou mezi dosavadním a nastávajícím věřitelem
- převzetí dluhů
pokud s tím věřitel souhlasí, písemné potvrzení
- obsah
- prodlení dlužníka
-jestliže dluh nesplním v čas a správně, věřitel to přiměřeně prodlouží nebo odstoupí
- prodlení věřitele
-jestliže nepřijel řádné plnění dluhu a nepozbyl součinnost – právní následek – zrušení úroků, zaplacení škody, přechod nebezpečí, nahodilé zákazy, dlužník má nárok na náklady při plnění dluhu
-zajištění závazků – řešení soudem
- zástavní právo
- zadržovací právo
- ručení – jestliže dlužník nesplní dluh, je dluh zajištěn jinou osobou (ručitelem)
- srážky ze mzdy – přídavky na děti od rozvedeného mž., zaměstnanské půjčky
- smluvní pokuta – písemná forma, výčet pokuty, motivace k tomu aby to dlužník splnil
zánik závazků – splněním
-další způsoby:
- dohoda o zániku závazku – věřitel náhrada věřitele – vždy písemná smlouva
- nemožnost plnění – jestliže zanikne předmět plnění; smrt dlužníka či věřitele
- kompenzace = započetí ® vyrovnání
- výpovědí – jednostranný právní úkon, zakončení např. nájemní smlouvy, závazek na dobu neurčitou
- uplynutí doby – dohodnutá doba
- neuplatnění práva – propadnutí (prekluze) – právo zaniká, prekluzivní lhůta – všeobecná promlčecí lhůta
– promlčení – právo nezaniká 3 roky
-právo za náhradu škody – na 2 roky od chvíle poškozeného co se to dozví a má ji nahradit
-právo věčného břemene – 10 let
-promlčují se všechna majetková práva, bez vlastnického práva
Druhy pojmenovaných smluv
-smlouvy jsou formulovány a definovány v občanském zákoníku
- kupní smlouva
-vztah mezi prodávajícím a kupujícím – za cenu (úplatu) převádí vlastnictví věci na kupujícího
-je ústní, pouze při koupi nemovitostí musí být písemná – zápisem do katastru nabývá vlastnictví
-u movitých věcí nabývá vlastnictví při předání či převzetí věci
-prodávající je povinen upozornit kupujícího na vady ( o kterých ví)
-předkupní právo
právo zpětné koupě
-podrobná ustanovení o právech a povinnostech účastníků při prodeji zboží v obchodě (záruční lhůty, reklamace, odstranění vad, výměny věcí, odstoupení od věci apod.)
-půl roku je všeobecná záruční doba
- smlouva o dílo
-zavázání zhotovitele objednateli, že mu na své nebezpečí provede objednané dílo (zednická i duševní práce, švadlena)
-ústně
-cena – po zhotovení práce (možnost přiměřené zálohy) ® rozpočet je závazný (nadhodnocuje se)
-stanovení předběžné ceny
-překročení dohodnuté ceny ® písemné upozornění (mohu od smlouvy odstoupit)
-vady na dodané věci
- darovací smlouva
-dárce a obdarovaný
-bez peněz
- směnná smlouva
-výměna věcí
-nejčastěji sběratelé
- nájemní smlouva
-pronajímatel a nájemce
-úplata = nájemné
-věc – místnost, byt – k dočasnému užívání
-písemná forma
-nájemce je povinen odevzdat nájem a udržovat byt ve způsobilém stavu
-nájem – na určitou dobu i neurčitou ® výpověď (z důvodů . . )
-nájemce je povinen vrátit věc ve stavu v jakém ji převzal
- pojistní smlouva
-písemně, přesné formuláře
-pojistník a pojišťovatel
- smlouva o vkladu
-vkladatel a peněžní úřad
- smlouva o přepravě
-dopravce, platí se jízdné
- smlouva o ubytování
-hotel, ubytovna
- příkazní smlouva
-příkazník – příkazce
-obstarání věci, prodání věci (zprostředkování)
-písemně
- smlouva o sdružení
-např. nájemci vytvoří družstvo = několik osob má společný cíl, účel jednání
- Rodinné, dědické právo
Pojem, zásady a prameny rodinného práva:
Odvětví rodinného práva tvoří právní normy upravující: 1) manželství
2) vztahy mezi rodiči a dětmi
3)vztahy mezi dalšími blízkými příbuznými
4) vztahy při náhradní výchově dětí, tj. při osvojení, pěstounské péči
-právním základem rodinného života je zásada solidarity – podle této zásady si jsou členové rodiny povinni pomáhat a usilovat o zvyšování hmotné a kulturní úrovně rodiny
-rodinné vztahy patří pochopitelně do oblasti soukromého práva, ovšem účastníci rodinných vztahů většinou nemohou se svými právy a povinnostmi volně disponovat, nemohou se jich vzdát a ani je převádět na jiné osoby, jak je tomu v soukromě-právních vztazích obvyklé
-rodinné majetkové vztahy upraveny: a) normami rodinného práva
- b) normami občanského práva
-hlavní prameny rodinného práva: zákon o rodině
zákon o pěstounské péči
-manželství = trvalé životní společenství muže a ženy založené zákonným způsobem
-uzavření manželství: a) veřejný slavnostní obřad, uskutečněný za přítomnosti dvou svědků a jakéhosi orgánu
- b) děje se před orgány: 1. civilními – tj. před státním orgánem, nejčastěji pak na úřadě obce,
kde je tento svazek zapsán do matriky
- církevními – tj. před orgánem státem registrované církve
– každé manželství musí být zapsáno do matriky a tak je církev povinna doručit příslušnému úřadu
protokol o daném manželství
- c) se sebou nese právní závaznost, jež spočívá v prohlášení snoubenců, že:
- spolu vstupují do manželství
- jim není známá žádná okolnost vylučující uzavření platného manželství
- navzájem znají svůj zdravotní stav
- se dohodli na příjmení (ponechají-li si každý své dosavadní příjmení, pak také
musí prohlásit jaké příjmení bude nosit jejich dítě)
překážky pro uzavření platného manželství
- Nelze uzavřít sňatek s ženatým mužem či vdanou ženou, jelikož pak by se jednalo o tzv. bigamii, která je
z hlediska trestního práva trestná.
- Nelze uzavřít sňatek s osobou mladší 18-ti let; ve výjimečných případech může však soud povolit sňatek
osobě starší než 16-ti let (např.: těhotenství).
III. Nelze uzavřít sňatek s osobou postiženou duševní chorobou, když by tato choroba měla za následek omezení
právní způsobilosti; avšak i v tomto případě smí soud udělit výjimku.
- Nelze uzavřít sňatek s osobou blízce příbuzensky spřízněnou, tj. mezi předky a potomky a mezi sourozenci.
(! Manželství mezi bratrancem a sestřenicí je přípustné!)
-naskytne-li se některá z těchto překážek, pak soud prohlásí manželství okamžitě za neplatné, a to již od jeho počátku; je však také možnost, kdy některá z těchto překážek odpadne ještě před rozhodnutím soudu, což označováno pojmem konvalidace neboli zhojení vad; např.: nezletilý zatím dospěje; bigamistovo předchozí manželství zatím zanikne atd.
-zdánlivé manželství je také určitý druh svazku, kdy např. účastníci tohoto vztahu neuzavřeli sňatek zákonným způsobem a tak z jejich vztahu pochopitelně nevyplývají práva a povinnosti, které jsou zahrnuty v odvětví rodinného práva; ovšem toto zdánlivé manželství je velmi důležité v otázce dědického práva.
-výhodou manželství je, že se manželé mohou bez plné moci navzájem zastupovat v běžných záležitostech; také v manželství mají rovnocenné postavení – muž a žena mají stejná práva a povinnosti.
Zánik manželství
- smrtí manžela/manželky nebo soudním rozhodnutím o prohlášení manžela/manželky za mrtvého/mrtvou
- soudním rozhodnutím o rozvodu manželství
Pojmy rodinné
– rodina = manželé a jejich děti a ostatní spolužijící osoby jsou ve smyslu právním příslušníci domácnosti
– příbuzenství v přímé linii = mezi osobami přímo pocházejícími jeden z druhého
= toto příbuzenství odstupňováno v závislosti na počtu porodů (př.: otec se synem jsou v prvním
stupni; dědeček s vnukem v druhém atd.)
– příbuzenství v pobočné linii = mezi osobami majícími společného předka
= nejbližšími příbuznými v poboční linii jsou sourozenci
– příbuzenské vztahy vznikají také nemanželským zplozením
Vztahy mezi rodiči a dětmi
-příbuzenský vztah k rodičům vzniká samotným narozením; rozsah práv a povinností je stejný ať už jde o manželské, nebo nemanželské dítě; pochopitelně matka dítěte je vždy jistá, avšak o otci se mohou najít pochybnosti; a právě v pochybnostech se otcovství určuje na základě tzv. vyvratitelných domněnek, které se uplatňují v přesně stanoveném pořadí, tj.:
- Narodí-li se dítě vdané ženě, pak se otce považuje manžel ženy, jestliže se dítě narodilo v rozmezí od doby vzniku manželství do doby 300 dnů od případného zániku manželství. Otec i matka mohou otcovství popřít.
- Není-li otcovství určeno dle 1., pak se za otce považuje muž určený souhlasným prohlášením obou rodičů.
- Není-li otcovství určeno ani dle 2. domněnky, pak o něm může rozhodnout soud. Soud určí za otce muže který měl s matkou dítěte pohlavní styk v době, od které do narození dítěte neuplynulo méně než 180 dní a více než 300 dní, jestliže otcovství nevylučují zásadní závažné okolnosti. /Styk v době 10 – 6 měsíců od narození dítěte./
-nedohodnou-li se rodiče o příjmení nebo samotné jméno dítěte nebo jde-li o opuštěné dítě, pak je jméno i příjmení uděleno z rozhodnutí soudu.
Práva a povinnosti rodičů
-rodiče mají povinnost odpovídat za výchovu a výživu svých dětí; mají také právo, ale i povinnost zastupovat své nezletilé dítě a tím pádem i spravovat jeho záležitosti; v případě konfliktu zájmů, tedy jde-li o střet zájmů mezi rodiči a dítětem, pak zastupuje dítě tzv. kolizní opatrovník, který hájí zájmy dítěte; manžel, který není rodičem dítěte, ale žije s ním a s jeho matkou ve společné domácnosti má také povinnost pomáhat při výchově dítěte.
Práva a povinnosti dítěte
-dítě, které žije s rodiči ve společné domácnosti a má již své příjmy je povinno rodičům pomáhat a přispívat jim na úhradu společných potřeb rodiny.
Náhradní výchova dětí
-péče o děti, o které se z různých důvodu nemohou jejich rodiče starat, má na starosti stát. Náhradní výchova dětí spočívá např. v:
- a) osvojení – adopce – je přijetí cizího dítěte za vlastní; rozhoduje o něm soud na návrh osvojitele; zákonem jsou také stanoveny určité podmínky pro možnost osvojení, a to např.: nezletilost osvojence, přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem, dobrý zdravotní stav obou zúčastněných stran, osvojitelem mohou býti pouze manželé a zásadní a nejdůležitější pro osvojení je svolení biologických rodičů osvojovaného dítěte; přivolení není nutné, pakliže biologičtí rodiče neprojevili o dítě zájem déle než-li 6 měsíců
- b) pěstounská péče
- c) výchovná zařízení.
-dále se také rozlišuje osvojení zrušitelné a nezrušitelné:
- nezrušitelné osvojení je spojeno s dítětem starším než jeden rok a takto osvojovat mohou manželé, případně pak jeden z manželů, který žije v manželství
- zrušitelné osvojení není omezeno věkovou hranicí a může být tedy zrušeno a to buď soudem, nebo dosažením zletilosti osvojence, nebo dohodou mezi osvojencem a osvojitelem.
Dědické právo
-přechod majetku zůstavitele na dědice
-dědění – fyzická i právnická osoba
-nabývám vlastnictví,když zůstavitel zemře + dědění je schváleno soudem + souhlasím s děděním
-pokud není dědic – propadá dědictví státu
-dědit
- a) ze závěti (testament)
-potvrzená u notáře
- b) ze zákona
- nejbližší příbuzní – děti (manželské ® nemanželské, mž)
- rodiče, ti co se zemřelým žili v posledním roku ve společné domácnosti (+mž)
- sourozenci ( popř. jejich děti)
- nejvzdálenější příbuzní
-neopomenutelní dědicové – potomek ® vždy dědí i pokud není v závěti, dědí ten díl co b dostal ze zákona (pokud není vyděděn, pokud provedl nějakou úmyslnou trestnou činnost proti zemřelému, neposkytl mu pomoc ve stáří a v nemoci, pokud nejeví o něho opravdový zájem, chová se nevhodně, trvale vede nezřízený život)
-vydědit lze pouze neopomenutelného dědice
Trestní právo
– souhrn právních norem o trestání fyzických osob za závažné provinění či trestné činy, které jsou proti společenským zájmům
-udržování pořádku a bezpečnosti ve státě
prameny
-trestní zákon – zákon o přestupcích
– spadá do oblasti veřejného práva
– dělení: a) hmotné – tzv. materiální, obsahující normy o podmínkách a způsobech trestání
– vymezeno, co to jsou trestné činy a jaké tresty jsou za ně ukládány – trestní zákoník 65 / 1994 Sb. ®
– trestní zákon = obecná část (základní podmínky trest. zodpovědnosti)
= zvláštní část (na 200 druhů trest. činů s uvedením trestů za tyto činy)
- b) procesní – upravuje postup při: 1) zjišťování trestných činů a jejich pachatelů
2) soudním trestním řízení
3) výkonu uložených trestů, popř. ochranných opatření
– hlavním pramenem je zákon o trestním řízení soudním /trestní řád/
Trestný čin = jednání nebezpečné pro společnost jehož znaky uvedeny ve zvláštní části zákona
– pokus o trestný čin = beztrestný tehdy, pokud dobrovolně od tohoto činu upuštěno
– trestná je však i příprava k trestnému činu
– účastníci trestného činu: 1) pachatel = pouze fyzická osoba, která vlastně spáchala trestný čin sama (popř. skupina
fyzických osob)
2) spolupachatel = trestný čin se uskutečnil společným jednáním pachatele a spolupachatele
- organizátor
- návodce
- pomocník = pomoc pachateli i radou
Podmínky trestné odpovědnosti
1) naplnění skutkové podstaty = tj. definice trest. činu uvedená ve zvláštní části zákona
2) vina = právní i psychologický pojem (tj. pachatelův psychický vztah ke skutečnostem, naplňujícím skutkovou podstatu)
= zkoumáno: I./ úmysl (= pachatelovo jednání se označuje za úmyslné, když pachatel chtěl udělat, věděl, že je to
trestné a byl s tím srozuměn)
II./ nedbalost (= pachatel věděl, že je to trestné, ale spoléhal na to, že k tomu nedojde)
(= nevědomost pachatele, tj. nesrozumění s podmínkami)
– rozlišuje se nedbalost vědomá (tj. věděl, že je to trestné, ale spoléhal, že k tomu nedojde)
nevědomá (tj. nevěděl, že je to trestné, ačkoliv to vědět mohl a měl)
Důkazy vylučující trestnost
- sebeobrana = tzv. nutná obrana, v které jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný
zákonem
= zranění nebo zabití útočníka je trestné jako vybočení z mezí nutné obrany
- stav krajní nouze = dotyčný odvrací nebezpečí ohrožující zájem chráněný zákonem (př. -//- pod vlivem alkoholu jede do
nemocnice za účelem záchrany spolujezdce těžce zraněného)
3) nedostatečný věk = beztrestný je mladistvý, kterému bylo v době činu méně než 15 let (15 – 18 let = poloviční trest)
4) nepříčetnost
5) oprávnění použití zbraně v mezích zákona
6) duševní porucha
tresty a ochranná opatření
1) trest odnětí svobody – max. na 15 let a ve výjimečných případech i na 25 let či doživotí
2) ztráta čestného titulu a vyznamenání – vědecké tituly a umělecké pocty
3) ztráta vojenské hodnosti – při vojenských trestných činech (= degradace až na hodnost vojína)
4) zákaz činnosti – uvaleno na činnost související s trestným činem a ukládáno v rozmezí od 1 roku do 10 let
5) propadnutí majetku – nevztahuje se na věci k životu nutné, ale udílí se v souvislosti s trestnými činy
6) peněžní trest – od 2 000 do 10 mil.; neukládá se v případě nedobytnosti peněz
7) propadnutí věci – jedná se o věci nabyté trestným činem
8) vyhoštění z území ČR – lze uložit pouze cizincům
9) zákaz pobytu – vztahuje se na určité místo či okres; od 1 do 5 let; i na občany ČR se to vztahuje
– alternativní tresty = nápravní zařízení či veřejně-prospěšné práce
– ochranná opatření = ukládá soud a jsou to možná nařízení ochranné výchovy či léčení, popř. zabrání věci
– trestnost se posuzuje dle zákona doby, v které byl onen trestný čin spáchán
– tresty se ukládají s ohledem na přitěžující či polehčující okolnosti
– promlčecí doba je odstupňována dle závažnosti trestného činu od 3 do 20 let
– zvláštní část zákona: dělena do 12 hlav = formulace skutkové podstaty TČ i sankcí v rozpětích, popř. druhů trestů
- TČ proti republice = hanobení republiky, ohrožení státního tajemství, vlastizrada, vyzvědačství
- TČ hospodářské: a) proti hospodářské soustavě = neoprávněné podnikání, poškození spotřebitele
- b) proti hospod. kázni = zkreslování údajů v evidenci
- c) proti měně a daním = padělání, zkreslování daň. přiznání
- d) o nekalé soutěži = proti autor. právům, proti ochranným známkám
III. TČ proti pořádku ve věcech veřejných = útok na veřejného činitele, úplatkářství, křivé obvinění
- TČ obecně nebezpečné = ohrožení život. prostředí, nedovolené použití zbraně, distribuce drog a závadných potravin, ohrožení provozu obecně prospěšných zařízení
- TČ hrubě narušující občanské soužití = podněcování k národ. a ras. nesnášenlivosti, šíření poplašné zprávy, výtržnictví, opilství, týrání zvířat, pomluva, neposkytnutí pomoci
- TČ proti rodině a mládeži = bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, podávání alkoholu mladistvým, ohrožování mravní výchovy dítěte
VII. TČ proti životu a zdraví = vražda, rvačka, ublížení na zdraví, nedovolené přerušení těhotenství
VIII. TČ proti svobodě a lidské důstojnosti = omezování lid. svobody, vydírání, útisk, loupež, znásilnění
- TČ proti majetku = krádež, zpronevěra, užívání cizí věci, podvod, lichva, poškozování cizí věci, zatajení věci.
- TČ proti lidskosti = genocidium, propagace takových hnutí, válečná krutost
- TČ proti brannosti a civilní obraně = maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti, nenastoupení sl.
XII. TČ vojenské = neuposlechnutí rozkazu, zběhnutí, porušení povinností strážní služby, neplnění boj. úkolu
Občanské soudní řízení
-soustava soudů (Ústavní soud, obecné soudy)
– jednání před soudem = zásadně ústní a veřejné (výjimky stanovené zákonem)
– rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně
– zákon o soudech a soudcích = blíže upravuje základní soudní pravidla
– občanský soudní řád = podrobná úprava postupu při rozhodování sporů v soukromě-právní oblasti
– soudní řízení se zahajuje na návrh toho, kdo se domáhá rozhodnutí = navrhovatel (žalobce)
– proti navrhovateli stojí odpůrce (žalovaný)
– účastníkem soudního řízení smí být pouze fyzická osoba a může mít současně jen jednoho zástupce
– taxativní případy = občanské soudní řízení může být rozhodnuto na základě usnesení soudu (např. péče o nezletilé)
– na obou stranách může stát více osob a při řízení musí každý jednat sám za sebe
– vedlejší účastník = ten, kdo má zájem na výsledku soudního sporu
– v soudním řízení se rozhoduje o:
1) osobním stavu = způsobilost, rozvod manželství, prohlášení o platnosti, prohlášení za mrtvého
2) plnění pravidel vyplývajících ze zákona = jedná-li se v souladu se zákonem
3) určení, zda existuje v dané věci právní vztah
– návrh na zahájení soudního řízení musí být písemný, popř. ústní zanesený do protokolu příslušného soudu
– podobný zápis jako žádost obsahuje: a) určení soudu, ke kterému je návrh podán
- b) věc (stručné vypsání čeho se to týká)
- c) vlastní obsah sdělení (co sledujeme)
- podpis, adresa, povolání (pravý dolní roh); /právnické osoby = název, sídlo a IČO
firmy + údaje o vlastnících zapsané v obchodním rejstříku/
- e) vylíčení rozhodujících skutečností (důkazy, na jejichž základě žádáme rozhodnutí)
– soudní příslušnost: 1.) věcná – k rozhodnutí je příslušný soud určený zákonem (pouze ten je oprávněn provést řízení v dané
věci a rozhodnutí)
– řízení probíhá na jednom i více stupních (odvolání k soudům vyššího stupně)
- místní – soudí se v místě bydliště osoby, proti které směřuje návrh (majetek = soudí se tam, kde se
onen majetek nachází)
– před začátkem řízení může soud učinit předběžná opatření = zajištění potřebných důkazů
= ochrana účastníků sporu, popř. svědků
– překážky v soudním řízení:
- ve věci již bylo jednáno v minulosti, pravomocně rozhodnuto a nebyl podán návrh na obnovu řízení
- ve věci již probíhá jiné řízení (nemůže být rozhodnuto dvakrát)
průběh občanského soudního řízení
-upraveno občanským soudním řádem a platí několik zásad:
1) dispoziční zásada = soud rozhoduje o návrhu tak, jak jej žalobce uplatnil
= soud nemůže sám tento návrh měnit
= soud není vázán k uplatněným právním posouzením
= soud může na návrh žalobce od tohoto řízení ustoupit, ale pouze v případě, že ještě nebylo
zahájeno ústní jednání (bylo-li ústní jednání zahájeno, pak s ústupem od jednání musí souhlasit
obě strany)
= soudní výlohy platí prohrávající
2) rychlé projednání a rozhodnutí = soud může poučit účastníky o jejich procesních právech a povinnostech
= potyčky, nepatřičná výpověď
= důkazní povinnost mají účastníci řízení
= soud pouze rozhodne, které důkazy přijme a které ne (znalecký
posudek, vědecký záznam, listiny, audio-video záznam, výslech
účastníků a svědků, vyjádření orgánů a osob)
= není třeba dokazovat věci obecně známé a skutečnosti, které jsou soudu známé z
jejich činnosti
= důkazy hodnotí soud vázaný zákonem
– každý účastník má právo vyjádřit se k tvrzení druhé strany, k předloženým důkazům a má také možnost poradit se se svým advokátem, popř. komerčním právníkem
Základy trestního práva procesního: (už viz výše)
– v trestním řádu uvedeno 14 základních zásad trestního řízení, podle nichž:
- a) nikdo nemůže být trestně stíhán jinak než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem
- b) trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem
- dokud není vina vyslovena pravomocným rozsudkem, nelze se na osobu, proti které je trestní řízení
vedeno dívat jako kdyby byla vinna
- d) jak již bylo zmíněno, jednání před soudy je ústní a veřejné, pakliže se nevyskytne zákonný důvod pro
vyloučení veřejnosti
Průběh trestního řízení – trestní řád upravuje 5 stádií trestního řízení:
- přípravné řízení – zjišťování informací o trestném činu a o jeho pachateli; shromažďování důkazů
– v tomto stádiu řízení se osoba považovaná za pachatele trest. činu nazývá obviněný
– obviněný není povinen při výslechu odpovídat a nesmí být žádným způsobem k výpovědi a doznání
nucen; má právo na obhájce
- předběžné projednání obžaloby – se koná pouze v případech uvedených v zákoně
– uskutečňuje se v neveřejném jednání a hlavním úkolem je zjistit, zda-li obžaloba tvoří
spolehlivý podklad pro hlavní líčení
- hlavní líčení – zde soud rozhoduje o vině obžalovaného a o trestu za spáchaný čin
– zásadně konáno veřejně
– na počátku státní zástupce jménem státu přednáší obžalobu a navrhuje druh a výši trestu
- odvolací řízení – se koná, jestliže obžalovaný nebo státní zástupce se proti rozsudku prvního stupně odvolá (mohou se
odvolat i oba)
– o odvolání rozhoduje soud vyššího stupně
- vykonávací řízení – se uskutečňuje za účelem vykonání trestu, když rozsudek nabyl právní moci
– uložené tresty se zaznamenávají do Rejstříku trestů, který vede Nejvyšší státní zastupitelství v Praze
– soustavu soudů tvoří:
- Nejvyšší soud
- Nejvyšší správní soud
III. Vrchní soud
- Krajský soud
- Okresní soud
– zvláštní postavení má Ústavní soud, který je nezávislým orgánem ochrany ústavnosti
- pracovní právo
Prameny
-zákoník práce, listina základních práv a svobod (součást ústavy)
-další zákony – o kolektivním vyjednávání ® vztah mezi odbory a zaměstnavateli
-o zaměstnanosti
-o mzdě a o platu
-další – mezinárodní vztahy
-pracovní řády apod.
-řeší – vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; pracovní vztahy; vztahy související s výkonem práce
-právo na práci – deklarují ho všechny vyspělé státy, jedno z práv občana
-míra nezaměstnanosti – 10% ® Praha x rozdíl oproti jiným oblastem
-úřady práce pečují o zaměstnance ® úkoly- evidence nezaměstnaných a volných míst
-rekvalifikace – změna dosavadní kvalifikace, která vyžaduje získání nových
znalostí a dovedností (hornické regiony)
-zprostředkování pracovního uplatnění
-hmotné zabezpečení před nástupem a v případě ztráty práce – ze zákony 60%
průměrného platu z předchozího zaměstnání po dobu 3 měsíců a další 3 měsíce
50%
-stát se snaží podporovat tvorbu nových pracovních příležitostí formou půjček, dotací a pomocí podnikatelů
-veřejně prospěšné práce – regiony s vysokou nezaměstnaností ® dočasné umístění uchazečů – dohoda činnosti
Pracovněprávní vztahy
-pracovněprávní vztahy – pracovní poměr, vztahy týkající se výkonu práce, dovolené, odpovědnosti za škody
-zaměstnavatel a zaměstnanec
-individuální pracovní právo
-kolektivní pracovní právo – odborové organizace, různá sdružení
-zaměstnavatel je každá osoba, která má právní subjektivitu, je starší 18ti let, je způsobilá, fyzická i právní osoba
-podnikatel – živnostenský – fyzická osoba
-firma – právnická osoba
-zaměstnanec – pouze fyzická osoba, pracovněprávně způsobilá (pracovněprávní subjektivita), má práva a povinnosti, je starší 15 let (= po povinné školní docházce, ale nejdříve ve 14ti letech), smlouvu uzavírá rodič (zákonný zástupce), ale může pracovat i když rodičové nesouhlasí; mladistvý nenese za svou činnost zodpovědnost
-cizinci – mohou mít zaměstnání, ale misí mít pracovní povolení a povolení k pobytu; pracovní povolení se nevyžaduje, po těch, kteří mají statut uprchlíka
Pracovní poměr
-podle délky pracovní doby – plná pracovní doba
-kratší pracovní doby
-podle hlediska délky ukončení pracovního poměru – doba určitá
-doba neurčitá
-podle vzájemných vztahů dvou nebo více pracovních poměrů – hlavní (pro jednoho zaměstnavatel na plnou pracovní dobu)
-vedlejší (pro jiného zaměstnavatel na kratší pracovní dobu)
-podle souběžných pracovních poměrů – pracovní doby jsou rovnocenné – u dvou zaměstnavatelů pracovat na kratší dobu
-pro jednoho zaměstnavatele dělá dvě práce
Vznik pracovního poměru
-pracovní smlouva – nejběžnější, datum nástupu uvedeno ve smlouvě
-jmenování – ředitel
-volba – poslanci, prezident, představenstvo
-pracovník musí být seznámen s řádem bezpečnosti práce
-pracovní smlouva:
- písemná forma – 2x (pro zam. i zam.), den nástupu do práce, místo výkonu práce, druh práce (příp. fce pracovníka)
- další náležitosti – ujednání o mzdě, ujednání o ubytování, ujednání o zvyšování kvalifikace, ujednání o pracovní době + další věci, o které mají obě strany zájem, někdy zkušební pracovní doba (3 měsíce)
Změny pracovního poměru
-změnit lze cokoliv na základě dohody všech účastníků, písemná forma ® převedení zaměstnance na jinou práci aniž by se ptal – zákoník:
- musí být převeden – jestliže zaměstnanec ztratí způsobilost k vykonávání práce (lékařský posudek), těhotná žena nebo matka dítěte (do 9 měsíců) vykonává práci, která ji neohrožuje; v zájmu ochrany jiných osob (bacilonosiči); vyžaduje-li to výkon pravomocného rozhodnutí soudu
- může být převeden – zahájením trestního řízení v souvislosti s plněním pracovních úkonů; porušení pracovní kázně; dočasná ztráta předpokladů k vykonávání práce; při prostojích (kvůli počasí), nutné z důvodů hrozící nehody nebo živelné katastrofy ® pominou-li důvody převedení, vrací se zpět na původní pracoviště
Ukončení pracovního poměru
-pracovní úkony – jednostranné (výpověď, okamžité zrušení, zrušení ve zkušební době)
-dvoustranné (dohoda o ukončení pracovního poměru)
-pracovní události – smrt, skončení dohodnutých prací, splynutí dohodnuté doby (ukončení volebního období atd.), odvolání z fce, odstoupení
-dohoda – písemná, mohou být uvedeny důvody, pracovní poměr končí dnem na kterém se obě strany dohodnou
-výpověď – písemná, doručená druhému účastníkovi, jinak je neplatná, pracovní poměr končí výpovědní dobou, která je stejná pro obě strany a to jsou dva měsíce od prvního dne následujícího měsíce (popř. 3 měsíce, že se organizace přemisťuje, reorganizuje či ruší a zaměstnanec je nadbytečný)
-důvod výpovědí – zaměstnanec je nemusí uvést, ale zaměstnavatel ano, důvody odpovídající zákoníku práce:
- změna organizace
- porušení pracovní kázně
- neuspokojení pracovních výsledků
- ztráta předpokladů
- nemá odpovídající kvalifikaci
-zákoník práce chrání zaměstnance – při přebytku zaměstnanců je zaměstnavatel povinen poskytnut mu dočasně náhradní místo
-zaměstnanci, kteří jsou v tzv. ochranné době (těhotné ženy, dočasně práce neschopní, specificky kvalifikovaní) nemohou dostat výpověď
-okamžité zrušení pracovního poměru – písemné a řádně podle zákony odůvodněno oběma stranami a doručeno navzájem, zaměstnavatel může toto udělat podle 2 důvodů: 1. Jestliže zaměstnanec byl odsouzen za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému odnětí svobody více než jeden rok anebo jestliže byl odsouzen za trestní čin související s prací více než na půl roku
2.Jestliže zaměstnanec porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem
-lhůta na ukončení pracovního poměru je jeden měsíc ode dne, kdy se dozvěděl zaměstnavatel o přestupku a nejpozději pak do jednoho roku kdy tento přestupek vznikl
-zaměstnanec ruší poměr pokud mu nebyla vyplacena mzda nebo náhrada mzdy do 15 ti dnů; jestliže nemůže práci vykonávat a ohrožuje jeho zdraví
-zrušení ve zkušební době – strany mohou uvést důvody, písemně, doručeně 3 dny před ukončením práce
Pracovní posudek
-zhodnocení zaměstnancovy práce (schopnosti, výkon práce, kvalifikace), většinou to chce zaměstnavatel do 15 dnů, nesmí být sepsán dříve něž dva měsíce před ukončením pracovního poměru
Potvrzení o zaměstnání
-po ukončení pracovního poměru; druh práce, doba, výdělek; pro důchody a další práci
Odstupné
-vyplácí se ve dvojnásobném průměrném měsíčním platu v případě, že rozvazuje pracovní poměr zaměstnavatel a zaměstnanec byl v organizace nadbytečným
Neplatné rozvázání pracovního poměru
-nebyly dodržovány zákonné záležitosti; zaměstnanec oznámí zaměstnavateli, že žádá o další zaměstnávání a pokud to nezařídí má nárok na náhradu mzdy; jestliže celková doby náhrady mzdy přesahuje 6 měsíců může soud na žádost zaměstnavatele zrušit či nepřiznat náhradu mzdy
-neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnancem – zaměstnavatel chce aby dál pracoval – soud může určit škodu kterou zaměstnanec způsobil zaměstnavateli
Práce konané mimo pracovní poměr
-dohoda na práci menšího rozsahu (dny, měsíce)
-dohoda o provedení práce – uzavření tam, kde rozsah je do 100 hodin, písemná i ústní, obsah – jaká práce, jaká ua to je odměna, splatnost atd.
-dohoda o pracovní činnosti – písemná forma nad 100 hodin, rozsah do poloviny týdenní pracovní doby, 15 ti denní výpovědní lhůta, bez důvodů, určitá i neurčitá doba
Pracovní řád
-právní dokument na každém pracovišti, přístupné a seznámení s každým pracovníkem
-ustanovení zákoníku práce více specifikováno pro místo práce
Pracovní kázeň
-uvědomělé plnění povinností vyplývajících z obecných pracovně právních předpisů, pracovních řádů a pokynů nadřízeních
-svědomitě a řádně pracovat, využívat pracovní dobu a pracovní prostředky, dodržovat předpisy
-vedoucí zaměstnanci mají stejné povinnosti jako ostatní + povinnost kontrolovat, opravovat, odměňovat atd.
Pracovní doba
-doba, v níž je zaměstnanec povinen pracovat pro zaměstnavatele
-trvá nejdéle 43 hodin týdně, mladší 16 let – 33 týdně
-v současné době je pracovní doba zkrácena nejméně tak, že plná pracovní doba je 42,5 hodiny týdně v jednosměnných provozech, 41,25 hodiny týdně ve dvousměnných provozech a 40 hodin týdně na pracovištích s nepřetržitým provozem
-rovnoměrné rozvržení pracovní doby – jednotlivé dny – max 9,5 hodiny, rozdíly mezi týdenními pracovními dobami nejsou větší než 3 hodiny
-nerovnoměrné rozvržení pracovní doby je přípustné na pracovištích, kde to vyžaduje povaha práce nebo podmínky provozu (stavebnictví, zemědělství, doprava, zdravotnictví); překračuje se hranice max denní pracovní doby a nedodržuje se limitovaná týdenní pracovní doba
-stanovení začátku a konce pracovních směn, možnost dělené směny ® pružné pracovní doby
-kratší pracovní doby – pro zaměstnance se změněnou pracovní schopností, důchodci, ženy pečující o děti
-přestávky na jídlo a oddech – nejméně 30 minut nejpozději po pěti hodinách nepřetržité práce – tyto přestávky se započítávají do pracovní doby
-zaměstnance musí mít nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami alespoň 12 hodin – může být zkráceno na 8 hodin zaměstnanci staršímu 18 let v nepřetržitých provozech, v zemědělství, při naléhavých opravních pracích nebo při živelných událostech
-jednou týdně nepřetržitý odpočinek alespoň 32 hodin
-dny pracovního klidu – nepřetržitý odpočinek v týdnu, svátky
-práce přesčas – práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn; zaměstnavatel je oprávněn nařídit práci přesčas jen výjimečně v mezích povolených limitů
-noční práce – mezi 22°°-6°°
odměňování práce
-základní právní předpisy, jimiž se řídí odměňování práce, jsou:
zákon o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku,
zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v dalších organizacích a orgánech,
vládní nařízení o minimální mzdě
-složky mzdy – části, z nichž se celková mzda skládá, např. základní mzda, příplatky, mimořádné odměny
-formy mzdy – použité prostředky (peníze nebo naturálie), způsoby výpočtu mzdy v závislosti na vykonané práci (mzda časová, úkolová, podílová, smíšená)
-za práci přesčas se poskytuje mzda zvýšená nejméně o 25% průměrného výdělku
-nároky na příplatky a mzdová zvýhodnění ( za práci v noci, ve střídavých směnách, v dělených směnách, za práci ve zdraví škodlivém prostředí)
-při některých převedeních zaměstnance na práci, za kterou náleží nižší mzda, obdrží zaměstnanec ke mzdě doplatek do výše svého průměrného výdělku
-průměrný výdělek pro pracovněprávní účely se zjišťuje z hrubé mzdy, zúčtované zaměstnanci v předchozím kalendářním čtvrtletí
-podkladem pro použití úkolové mzdy jsou normy spotřeby práce
-mzda – se zásadně poskytuje v penězích a v české měně
-naturální mzda – výrobky, výkony, práce, služby – jen se souhlasem zaměstnance
-mzda je splatná pozadu za měsíční období – vyplácí se nejpozději v následujícím kalendářním měsíci, pokud nebyla její výplata dohodnuty jinak v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě
-výplata mzdy se uskutečňuje v pracovní době na pracovišti
-jiné osobě lze zaměstnancovu mzdu vyplatit jen na základě plné moci
-srážky ze mzdy, o nichž nedošlo k dohodě se zaměstnancem, jsou přípustné pouze v případech, kdy to stanoví zákon
Náhrada mzdy při překážkách v práci
-překážky na straně zaměstnance:
- překážky z důvodu obecného zájmu, např. při výkonu veřejné funkce, při darování krve nebo poskytnutí první pomoci
- výkon služby v ozbrojených silách – při nástupu základní vojenské služby zaměstnanec obdrží náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za první dva týdny; za každou neomluveně zameškanou směnu v posledních čtyřech týdnech před nástupem vojenské služby lze tuto náhradu snížit za 1 až 3 dny
- školení a studium při zaměstnání v zájmu zaměstnavatele
- důležité osobní překážky, např. svatba nebo úmrtí rodinného příslušníka, přestěhování, narození dítěte manželce nebo družce, vyhledání nového místa před skončením pracovního poměru
-překážky na straně zaměstnavatele jsou postoje zaviněné zaměstnavatelem a jiné závažné provozní překážky
odborové organizace
-zaměstnanci se mohou svobodně organizovat v odborových svazech a sdruženích, jejichž posláním je prosazovat a hájit zájmy zaměstnanců vůči zaměstnavatelům
-příslušnými odborovými orgány ve smyslu pracovněprávních předpisů jsou orgány odborových svazů a sdružení, které mohou delegovat své pravomoci na vyšší odborné orgány, tj. orgány federace nebo konfederace odborových svazů a sdružení
-každá odborová organizace může hájit nejen individuální zájmy svých členů jako jednotlivců, ale i jejich společné zájmy v záležitostech týkajících se všech zaměstnanců ( problémy rozvržení pracovní doby, bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, pracovního řádu, péče o zaměstnance)
-odborové orgány kontrolují u zaměstnavatelů dodržování pracovněprávních předpisů
kolektivní vyjednávání
-kolektivní vyjednávání jsou jednání o uzavření kolektivních smluv mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli za případné součinnosti státních orgánů
-kolektivní smlouvy závazně upravují důležité právní vztahy účastníků, zejména v oblasti péče o zaměstnance a odměňování práce
-není-li v kolektivní smlouvě určeno období její účinnosti, považuje se za uzavřenou na dobu jednoho roku
-platná kolektivní smlouva musí mít písemnou formu a podpisy účastníků na téže listině; kolektivními smlouvami se zakládají právní vztahy nazýváme kolektivní pracovní právo
-kolektivní smlouvy:
- podnikové – uzavřené mezi jedním zaměstnavatelem a příslušným odborovým orgánem, zastupujícím zaměstnavatelovy zaměstnance
- vyššího stupně – uzavřené mezi organizací zaměstnavatelů a vyšším odborovým orgánem
-spory o uzavření kolektivní smlouvy a o plněni závazků, ze kterých nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům, mohou účastníci řešit za pomoci zprostředkovatelů a rozhodců
-krajním nátlakovým prostředkem je stávka (přerušení práce zaměstnanci) nebo výluka (zastavení práce zaměstnavatelem)
- ústava čr a volební systém
ústava Čr
-v českých zemích platily ústavy: dubnová (1848)
březnová (1849)
únorová (1861), jež byla podstatně doplněna prosincovou (1867)
-v československém státě platily: Prozatímní ústava (1918)
Ústavní listina ČSR (1920)
Ústava 9.května (1948)
Ústava ČSSR
-v České republice platí Ústava ČR (1993)
-rozlišujeme 3 etapy tzv. ústavního vývoje:
I.) 1848 – 1918 v rámci habsburské monarchie
Císařský patent z 15.3.1848 obsahoval příslib vydání ústavy a poté i volby do říšského sněmu. Ačkoliv 25.4. byla vyhlášena první rakouská ústava, byla oktrojovaná (tj. vyhlášena pouze rozhodnutím císaře bez říšského sněmu a proto nikdy nevstoupila v platnost). Další oktrojovaná ústava byla vydána císařem Františkem Josefem I. v březnu 1949. Dne 31.12.1851 byl Silvestrovskými patenty obnoven absolutismus. Zrušena tak byla občanská práva i parlamentní systém, ale i poddanství a rovnost před zákonem. Dne 20.10.1860 byl vydán císařem říjnový diplom, kde se zřekl absolutismu. Dne 26.2.1861 byla vydána třetí oktrojovaná ústava. Ta byla založena na vzniku nové říšské rady, která byla složena ze sněmovny panské a poslanecké, přičemž do poslanecké komory byli zástupci voleni nepřímo, ze zemských sněmů.
Významné pro dějiny naší ústavnosti bylo přijetí prosincové ústavy roku 1867, složené z 6 zákonů (říšská rada; všeobecná práva občanů; říšský soud; o nezávislosti moci soudní; o vládní moci podřízené kontrole rady; o dualismu Rakouska a Uher). Bez významu nejsou ani léta 1882 – 1896, kdy bylo postupně rozšiřováno volební právo a v roce 1907 bylo zavedeno všeobecné rovné hlasovací právo (tj. pro muže od 24 let/aktivní/ a od 30 let i pasivní).
II.) 1918 – 1992 v rámci Československa
Po vzniku ČSR došlo ihned ke schválení tzv. Prozatímní ústavy roku 1918, jež upravovala činnost Revolučního národního shromáždění, prezidenta a vlády. Řádná ústava byla schválena dne 29.2.1920. Za vzor jí byla dána Ústava Francouzské republiky (parlamentní systém). Ústava složená z preambule, 10 článků uvozovacího zákona a vlastního ústavního dokumentu, tvořeného 6 hlavami se 134 paragrafy. Zákonodárnou moc představovalo dvoukomorové Národní shromáždění, složené z Poslanecké sněmovny (300 poslanců na 6 let, AP od 21 let, PP od 30 let) a Senátu (150 senátorů volených na 8 let, AP od 26 let, PP od 45 let). Obě komory byly voleny stejným, tj. poměrným volebním systémem. Hlavou státu byl prezident, volený na 7 let oběmi komorami. Jakýkoliv prezidentův úkon vyžadoval k platnosti spolupodpis odpovědného členy vlády, tj. kontrasignaci. Systém soudní moci byl tvořen soudem ústavním, volebním, nejvyšším správním a státním soudem, dále pak vojenskými soudy a systémem civilních a trestních soudů, které tvořily soudy okresní, krajské, vrchní a nejvyšší soud. Ústava byla doplněna o právech, svobodách a občanských povinnostech.
Rokem 1918 byly zrušeny šlechtické výsady a nastolena rovnoprávnost žen.
Mnichovská dohoda z 29. – 30.9. 1938 znamenala fakticky konec čs. suverenity. Byl přijet zákon o autonomii Slovenska a republika se stala Česko-Slovenskou. Definitivní rozklad republiky byl završen vyhlášením Protektorátu a Slovenského štátu (14.-16.3.1939).
- Beneš v srpnu 1944 vyhlásil obnovení ústavního pořádku, ve kterém definoval dobu nesvobody od 30.9.1938 do doby než bude určeno (4.5.1945) a zákony v této době vydané za neplatné. Dne 4.4.1945 došlo v Košířích k vytvoření exilové vlády a prezident měl práva vydávat dekrety, které prošly později i retihabicí (dodatečným schválením).
Ústav 9.května 1948 znamenala vznik SNR, národních výborů, omezení soukromého sektoru a plánovanou ekonomiku atd. V roce 1960 pak byla vyhlášena nová socialistická Ústava ČSSR, kde si komunisté čl. 4 pojistili svou pozici ve státě, když svou stranu definovali jako „vedoucí sílu ve společnosti i ve státě, jako předvoj dělnické třídy, složenou z nejuvědomělejších a nejaktivnějších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence“. Její významnou změnu pak byl ústavní zákon o Čs. federaci z roku 1968, jež upravil vznik dvou rovnoprávních republik se svou vládou (federace).
Po listopadových událostech roku 1989 byl odstraněn 4.článek ústavy a došlo k rozsáhlé deetizaci a naplnění základních práv a svobod. Významnou roli pak sehrály spory o kompetenční zákony. Dne 25.11.1992 byl ve Federálním shromáždění schválen ústavní zákon o zániku ČSSR, který nabýval účinností uplynutím 31.prosince 1992.
III.) od 1.ledna 1993, kdy vznikla samostatná ČR
Ústava ČR byla přijata 172 hlasy (16 proti, 10 se zdrželo, 2 nepřítomni).
Ústava složena z 8 hlav, které tvoří 113 článků. Kromě základních ustanovení v I.hlavě upravují hlavy II.-IV.pravomoci nejdůležitějších státních orgánů podle principu dělby moci na tři složky a systému brzd a rovnováhy.
Hlava I. obsahuje základní ustanovení, tj. charakter ČR, politický systém, ochranu atp.
Hlava II. definuje moc zákonodárnou, tj. dvoukomorový parlament – Poslanecká sněmovna o 200 poslancích, volených na 4 roky, a Senát o 81 senátorech, volených na 6 let. (Každé dva roky se volí právě 1/3 senátu). Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva a podle zásad poměrného zastoupení. Do Senátu se volby konají na základě stejného volebního práva a podle zásad většinového systému. Návrhy zákonů se podávají v Poslanecké sněmovně. Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident a zatupuje ji pak senát, ten ovšem nemá právo přijímat zákonná opatření ve věcech ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv dle čl. 10.
Hlava III. upravuje moc výkonnou, jež je tvořena prezidentem a vládou, která podléhá kontrole Poslanecké sněmovny. Prezident je volen na společné schůzi obou komor. Jeho volební období trvá 5 let a počíná složením prezidentského slibu. Prezidentem může být občan volitelný do senátu (40let) nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a její předseda je jmenován prezidentem na návrh členů vlády. Do 30 dnů musí vláda přestoupit před Poslaneckou sněmovnu a ta by jim měla vyslovit důvěru.
Hlava IV. vymezuje moc soudní, která je tvořena Ústavním soudem a soustavou soudů. Ústavní soud se skládá z 15 soudců, jmenovaných na 10 let.
Hlava V. zavádí do našeho systému státní moci nezávislou moc v podobě Nejvyššího kontrolního úřadu, který kontroluje hospodaření se státním majetkem, státní rozpočet atp. V čele stojí prezident NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad), který je spolu s viceprezidentem jmenován na návrh Poslanecké sněmovny prezidentem republiky.
Hlava VI. je o České národní bance. Ta je ústavně nezávislou centrální bankou ČR. Nejdůležitějším nástrojem banky je monetární, tj. měnová hospodářská politika a fiskální, tj. rozpočtová politika (viz. vláda). V čele ČNB stojí guvernér, jmenovaný prezidentem republiky.
Hlava VII. o Územní samosprávě. Podle čl. 99 je ÚS dvojstupňová – obce a kraje(země). Oba stupně jsou spravovány zastupitelstvem, voleným na 4 roky.
Hlava VIII. obsahuje Přechodná a závěrečná ustanovení.
Státní symbolika
Ústavou ustátněno právě 6 státních symbolů: státní barvy (bílá, červená, modrá)
státní vlajka (žerďový klín do 1/2 a šířka ku délce v poměru 2:3)
vlajka prezidenta (lev ve skoku, „Pravda vítězí“ na červené stuze a lipové ratolesti okolo)
velká a malý státní znak (dva lvi ve zbroji a moravská a slezská orlice; malý znak je tvořen lvem s červeným štítem – 1.pole u velkého znaku bez štítu)
státní pečeť (tvořena velkým státním znakem s lipovými ratolestmi)
státní hymna /Kde domov můj – Fr. Škroup)
Listina základních práv a svobod
Tento dokument byl schválen Federálním shromážděním ČSFR na základě usnesení předsednictva ČNR ze dne 16.121992 a vyhlášen tak součástí ústavního pořádku ČR. Listina je složena z 6 hlav, tvořených 40 články. Hlava I. se zabývá obecnými ustanovenými, hlava II. lidskými právy a svobodami, hlava II. práva národnostních menšin, hlava VL. Hospodářskými, sociálními a kulturními právy, hlava V. právy na soudní ochranu a hlava VI. ustanoveními společnými. Dle této listiny: Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí bát nucen činit, co zákon neukládá. V čl. 6/3 Trest smrti se nepřipouští.
Volební systém
Volby jsou aktem, při kterém právoplatní voliči volí své zástupce do určitých funkcí, popř. orgánů. Rozlišují se volby parlamentní, prezidentské, komunální.
Volební systém je ústavou či zákonem stanovený způsob voleb do zastupitelských orgánů, sborů. Existují dva základní volební systémy – většinový (majoritní) a poměrné (proporcionální) zastoupení.
V ČR jsou volby do Poslanecké sněmovny založeny na zásadách poměrného zastoupení a volby do Senátu podle většinového principu. Tzn., že do Poslanecké sněmovny volíme více demokraticky, jelikož procento odevzdaných hlasů ve volbách odpovídá procentu reprezentantům, což umožňuje i zastoupení menších poltických stran ve sněmovně. Ovšem pro poltické strany u nás je stanoven podmínka pro vstup do parlamentu a to nejméně 5 % hlasů. Hlasy stran, které se do parlamentu nedostaly jsou v druhém skrutinium opět stejným způsobem rozděleny mezi ostatní strany. S tímto systémem se můžeme v celostátním měřítku setkat například v Izraeli či v Holandsku. Většinový princip voleb do senátu probíhá v 81 obvodech, kdy v každém obvodě může být zvolen 1 kandidát, který získá nadpoloviční většinu. V případě menšího procenta hlasů se koná 6.den tzv. druhé kolo, do kterého postupují první dva kandidáti. (VB, Kanada, USA, Francie)
Volby vyhlašuje prezident republiky společně se spolupodpisem předsedy vlády a jsou vyhlašovány nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Konají se pak ve dvou dnech – 1.den od 14:00-22_00 a 2.den od 7:00 – 14:00. Právo volit má každý občan starší 18 let (nejpozději do druhého dne voleb dosáhl tohoto věku). Po příchodu do volební místnosti se volič prokáže svou totožností a státním občanstvím ČR (OP).