William Shakespeare – Hamlet
Charakteristika
|
· Jedna z nejslavnějších tragédií, poprvé předvedena kolem roku 1600, vychází ze starodávného skandinávského příběhu Amlet
· Tragédie hl. hrdiny spočívá ve váhavosti – má potrestat zločin, o kterém má informace od přeludu, nebo má dohnat vraha k přiznání? · Není jasné, co je příčinou váhání, zda rozum nebo povaha · Obsahuje několik dobových motivů a stylových rovin (duchařské scénky, filozofické otázky a intelektuální monology, hledání smyslu života, souboj s množstvím padlých, výstup sarkastických hrobníků) |
Téma
|
· Váhání prince Hamleta, zda má potrestat vraždu vlastního otce, o které ho zpravil otcův duch |
Motivy
|
· Touha po moci, bratrovražda, hledání smyslu života a významu skutečné pravdy
· Vyjadřuje rozčarování nad ženami (nevěrná královna, slabá Ofelie) |
Postavy
|
· Princ Hamlet: dánský kralevic, citový, čestný, jedná racionálně, hledá pravdu x emocionální monology o smyslu života; vystupuje ve dvou rovinách – jako šílený (říká nesmysly a dvojsmysly) a Hamlet hledající vraha; Ofelii miloval, ale hloubka jeho citu se ukázala až po její smrti
· Král Claudius: Hamletův strýc, bratrovrah, krutý, toužil po moci, kaje se před bohem, ale výčitky necítí · Královna Gertuda: přelétavá, podřízená muži · Ofelie: křehká, naivní a nezkušená dívka, Hamletovi věří jeho lásku, ale je opatrná na radu otce · Rosenkratz a Guildenstern: podlézají novému králi, patolízalové, bývalí přátelé Hamleta · Fortinbras |
Děj
|
· Na hradě Elsinoru se zjevuje duch nedávno zemřelého krále v plné zbroji → duch se zjeví i princi Hamletovi, řekne mu, že jeho otec byl zavražděn vlastním bratrem, který se tak stal králem a vzal si H. ovdovělou matku → Hamlet váhá: je to dobrý duch jeho otce, mluví pravdu a má ho tedy pomstít? Je to ďábel, který mu našeptává? → předstírá šílenství, aby okolí oklamal, a chce se dozvědět pravdu; králův rádce Pollonius si myslí, že se Hamlet zbláznil z lásky k jeho dceři Ofelii (které nařídil, aby ho odmítala) → na hrad přijedou kočovní herci, Hamlet napíše hru, která kopíruje otcovu vraždu a před králem ji předvedou (divadlo na divadle) → Claudius se rozčílí, což Hamlet bere jako přiznání; cítí se být ohrožen, proto chce, aby ho Gertruda vyzpovídala → Hamlet si myslí, že za zástěnou poslouchá Claudius, bodne → zabil Pollonia, Claudiova rádce a Ofeliina otce → Claudius se rozhodne Hamleta zbavit, posílá ho do Anglie, Rosenkratz a Guildenstern s sebou vezou tajný dopis, aby anglický král nechal Hamleta popravit → Hamlet dopis najde a přepíše tak, aby král popravil R. a G., Hamlet se vrátí do Dánska → vrátí se v den Ofeliina pohřbu (po otcově smrti zešílela a utopila se) → setká se s Laertem, jejím bratrem, který je s králem domluvený, že Hamleta zabije, vyzve ho na souboj, aby pomstil otcovu vraždu a smrt sestry → Hamlet zabije Laerta jeho vlastním mečem, který měl otrávené ostří, sám je ale také zraněn, stihne ještě zabít Claudia, Gertruda umírá poté, co vypila číši otráveného vína určenou pro Hamleta; jedinou živou postavou zůstává Hamletův věrný přítel Horacio, který má příběh po pravdě vykládat (typické pro Shakespearovy tragédie) |
Kompozice
|
· 5 dějství, chronologická kompozice bez vedlejších epizod, děj se posouvá pomalu
· Lyrické a filozofické pasáže · Hra ve hře – příprava herců na představení |
Jazyk a styl
|
· Veršované pasáže (blankvers = 5 stopý nerýmovaný jambický verš), prozaické pasáže
· V originále 4042 veršů · Dlouhé filozofické monology postav (vykreslení charakteru), Hamlet se v nich zabývá otázkou lidské existence · Hamlet má dvě jazykové roviny – vážnou, rozumnou a šílenou, kde mluví ve dvojsmyslných hříčkách · Sarkastické a ironické poznámky, cynické poznámky (hrobníci zesměšňují morální a lidské hodnoty) · Spisovný, vytříbený jazyk – knižní, neutrální, archaismy, expresivní výrazy · Prolínání tragických a komických prvků · Básnické prostředky: řečnické otázky, inverze, přirovnání, metafory, anafora |
Autor
|
· 1564-1616
· Anglický renesanční autor · Nejslavnější světový dramatik · Spolumajitel londýnského divadla Globe · Autor 37 divadelních her (sporné autorství)a sbírky sonetů · 1. Tvůrčí období – komedie, 2. Období – tragédie |
Další tvorba
|
· Společné znaky:
· Náměty středověké, antické, kroniky · Renesanční prvky (pozemský život, postavy žen, kritika středověké omezenosti) · Nedodržují zásadu 3 jednot · Příčinou tragédie jsou lidské vášně nebo náhoda, próza i verš (blankvers) · Komedie: · Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí · Tragédie: · Romeo a Julie (tragédie nešťastné lásky), Mackbeth (tragédie touhy po moci), Othello (tragédie žárlivosti), Král Lear (tragédie nevděku dětí) · Sonety |
Směry | · renesance |
Epocha | · IT: Dante Alighieri, Boccacio, Petrarca
· FR: Villon, Rabelais · EN: Chaucer · ŠP: Cervantes y Savedra, Lope de Vega · několik překladů do češtiny – M. Hilský, J. Josek, J. V. Sládek, filmové adaptace |
„Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě to je zrada…“
Být či nebýt je asi nejslavnější monolog prince Hamleta, kde mluví o smrti a sebevraždě, o bolestech a nespravedlnostech v životě, ale přiznává, že alternativa života by mohla být horší. Monolog slouží k vysvětlení Hamletovy váhavosti nad okamžitou pomstou za smrt otce.