Ústní lidová slovesnost
S ústní lidovou slovesností souvisí pojem folklor = obecné označení pro tradice, odraz v umění i architektuře, lidové tance, kroje, nástroje (dudy…), písně, pohádky, pověsti, říkadla, rčení, anekdoty, pořekadla, bajky, hádanky, balady…
Znaky ÚLS:
- anonymní – autor neznámí
- předávají se odnepaměti z generace na generaci ústně
- velká proměnlivost (variabilita)
- odraz pocitů, nálad, stavy, starostí
- nefixované (= nezapisované)
- odraz stav daného jazyka
- kulturní bohatství
Pohádky, které si lidé vyprávěli neměli většinou pevně určené místo ani čas, dobro x zlo, byli zdrojem ponaučení, druhy: lidové i umělé, přírodní, novelistické
Pohádky lidové x pohádky autorské (Drda)
Pověsti – Alois Jirásek
Legendy – o svatých
Balady – K. J. Erben
Lidové písně, které si zpívávali měli různou tématiku: vojenské, svatební, milostné, vánoční, ukolébavky, smuteční, pracovní apod.
Říkadla a rčení často zachycují moudrosti života, např. moudrosti o počasí – pranostiky.
Přísloví – př. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Pranostika – o počasí, př. Svatá Lucie noci upije a dni nepřidá.
Dále se vyprávěli anekdoty většinou s vtipnou pointou, pořekadla, která mívala mravní náboj. Př.
První zprávy o ÚLS u nás pocházejí ze 14.století v podobě milostných písní. V době pobělohorské nastal úpadek české literatury jako takové, ale rozvíjela se právě ÚLS a pololidové tvorby, ÚLS byla největší literární hodnotou té doby, vznikali především sociální písně, zachovala se jich však jen malá část.
Pololidová tvorba – kramářské písně, venkovští lidé – písmáci, vzdělaní (učitelé, faráři) sepisovali paměti svých měst a vesniček, tvorba vychází ze skutečných událostí, je však přibarvována
Kramářské-jarmareční písně – zpěv, hra na flašinet, doplněno obrázky, informativní funkce, znázorňovali dění ve světě
ÚLS existuje dodnes, např. ústní tradování vtipů apod.
Nejvýznamnější sběratelé ÚLS:
František Ladislav ČELAKOVSKÝ (1799 – 1852)
- básník, sběratel lid.poezie, redaktor a překladatel
- vyučený tesařem, studoval gymnázium v ČB, filozofii v Praze a Linci – studia nedokončil
- působil jako vychovatel, soukromý učitel, redaktor Pražských novin (přílohy: české včely)
- sbíral Smíšené básně, Slovanské národní písně
- průkopník romantismu
- myšlenka slovanské vzájemnosti
- Díla:
- Ohlas písní ruských – nápodoba tradičních ruských bylin, použití ruských slov, lidových zvyků, zdrobnělin, Pkn
- Ohlas písní českých – lyrické, milostné, žertovné a satirické skladby, balada: Toman a lesní panna
- Mudrosloví národu Slovanského v příslovích
Karel Jaromír ERBEN (1811 – 1870)
- * v Podkrkonoší, pocházel z písmácké rodiny
- studoval gymnázium v Hradci Králové, poté filozofii a práva v Praze
- při svých studiích na VŠ se seznámil s Máchou (jeho současníkem i protichůdcem)
- přítel Palackého
- novinář (Květy, Pražské noviny)
- archivář města Prahy, sekretář v Nár.muzeu
- sběratel lidové slovesnosti!!!, pokračovatel Čelakovského
- Díla:
- Prostonárodní české písně a říkadla – sběratelské dílo národních českých písní s komentářem (2200)
- Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských a nářečích původních – obsahuje pohádky jako Zlatovláska, Dlouhý široký a bystrozraký…
- Kytice z pověstí národních – soubor 13 balad zachyujících boj člověka s přírodou a nadpřirozenými bytostmi s tragickým koncem, motivy: vina a trest, mateřská láska, vztahy mezi lidmi.
Božena NĚMCOVÁ (1820? – 1862)
- narozena ve Vídni, dětství v rodině Pankových v Ratibořicích na Náchodsku, ovlivněna babičkou Magdalenou Novotnou
- v 17 provdaná za úředníka Josefa Němce, kvůli jeho zaměstnání se často stěhovali – Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko …
- měla 4 děti, nestarší syn Hynek zemřel Þ obrovská bolest, v manželství nebyla nikdy šťastná
- citlivá sociálním otázkám, usilovala o spravedlivější společnosti a lepší postavení ženy ve společnosti
- vlastenectví (účast na pohřbu K.H.Borovského) a odvaha
- Díla:
- Národní pohádky a pověsti – např. Chytrá horákyně
- Slovanské pohádky a pověsti – např. O dvanácti měsíčkách
- Obrazy z okolí Domažlického – národopisná studie o životě chodského lidu, jejich kultuře, zvycích, krojích
- Chudí lidé, Dobrý člověk, Divá Bára, Karla, Pan učitel, Chýše pod horami (ze Slovenska) – povídky, hlavní hrdinové vždy představovali postavy všestranně dobrého člověka
- Babička (1855) – vznik po smrti syna Hynka, vzpomínky na její dětství doplněné a rozšířené o poznání lidového života
- V zámku a podzámčí – motivy: kontrast sobectví, bezcitnost x obětavosti, vzájemná pomoc v podzámčí, přepych x chudoba
- Pohorská vesnice – z Chodska, ideální shoda vrchnosti s poddanými – idealizace