Tradice světové literatury
- 4 tis. př. n. l. – pol. 15. st.
- Trójská válka, mnohobožství, řecké divadlo, nepůvodní latinská římská literatury, příchod křesťanství, Starý zákon, katolická církev
- architektura – Akropolis, koloseum, pyramidy…, hudba: lyra, strunné nástroje
- epika – obsahuje děj, příběh, časové souvislosti
lyrika – vyjádření prožitku, citu, nálady autora
epos – má rozsáhlý děj
bajka – zvířata jednají jako lidé
hymnus – slavnostní píseň týkající se vlasti a národa apod.
tragédie – hrdina zápasí s okolnostmi, nakonec zemře (původně oslavy zasvěcené Dionýsovi, dithyramby)
komedie – komické zobrazení nedostatků lidí (zrodila se podobně jako tragédie)
Orientální literatura
Mezopotámie
sumerská, akkadská literatura – zaznamenávaná klínovým písmem na hliněné destičky
Epos o Gilgamešovi – hrdina prožívá mnoho dobrodružství na cestě za nesmrtelností – člověk se stává nesmrtelným, pokud za svého života učinil věci, na které se nezapomene
Egypt
staroegyptská literatura, náboženská a krásná literatura, hieroglyfy
Potěšující písně tvé milé, když se vrací z lučiny – nejstarší milostná poezie
Achnatonův hymnus na slunce – oslava slunce
Egyptská naučení – soubory životních moudrostí a norem
Hebrejská literatura
Starý zákon – Tora – soubor proroků, svaté spisy – stvoření člověka, Kain a Abel, Noe, babylónská věž, dějiny židů – Abraham, Mojžíš, Šalamounova píseň písní; později součástí bible
Indie
védy – posvátné knihy – Noc – vyjadřují představy o vesmíru, světě
eposy – Mahábhárata, Rámájana. „Máš právo pouze na činy, nikoli však na jejich plody. Plody činů nesmějí být pro tebe pohnutkou, avšak neulpívej ani na nečinnosti.“
Čína
Kniha písní – nejstarší sborník lidových písní a náboženských hymnů, jednoduché a prosté básně
Hovory konfuciovy – filosofický spis, hlásal, aby v našich myšlenkách nebylo zlo
Antická literatura
antická kultura ovlivnila rozvoj evropské vzdělanosti
Homér
Ilias – závěrečný boj trójské války (Paris Menelaovi odloudil Helenu, vojenská výprava na Tróju, 9 let bojů, Hektor a Achilles, dřevěný kůň, zplenění Tróje)
Odyssea – dobrodružné putování Ithalického krále Odyssea do své vlasti (sirény, Penelopa, zasloužený mír)
znaky: V iliadě a v Odysseie se objevuje stejný mytologický názor na svět, široký epický popis, bohové ovlivňují život hrdinů, bezprostřední vztahy v lásce, svět bohů je zbaven nadpřirozenosti
nástup lyriky, příčiny – rozpad rodového zřízení, silnější prožívání vlastního života, objevování, poznatky z Přední Asie
Ezop
první tvůrce bajek, záměrem je poučení, velmi oblíbené
Závistivý pes – pes ležící na seníku nedovolí volům, aby žrali seno, i když sám pes seno nežere
Tragédie
Aischylos
osud určený, sudba, rozpory rodové a městské společnosti
Oresteia – Klytaimnestra se svým milencem zavraždí svého manžela Agamemnona, jeho syn Orestes zavraždí ji, později Orestes odchází očistit se z viny
Prosebnice, Peršané, Sedm proti Thébám, Spoutaný Prometheus
Sofokles
Král Oidipus – aniž by věděl, zabil svého otce a za ženu si vzal svou vlastní matku, ta spáchá sebevraždu a Oidipus si vypíchne oči, aby se potrestal
Antigona – dcera Oidipa; Antigona přes přísný zákaz pohřbí svého bratra, Kreon ji nechá zazdít do hrobky, nakonec ale poručí hrobku otevřít, Antigona se ale oběsila, Kreon prosí bohy, aby mu vzali život
Euripides
řešil konflikty svých hrdinů zásahem božstva
Medeia – mýt o Argonautech, výprava pro zlaté rouno, Iáson s Medeiou utíkají, Iáson ji zradí a ona příliš hrdá zabije své děti i Iásonovu snoubenku
Komedie
Aristofanes
umírněný demokrat, komedie připomínají frašky
Jezdci, Mír, Žáby – vysmívá se literárním snobům, rozbor tvorby Aischyla a Euripida
Filosofie
Platon
spisy psané formou dialogu, víra ve věčné a neproměnné ideje, má protidemokratické názory
Aristoteles
všechno vědění starověku, stanovuje některé zásady slovesného umění, zásada tří jednot – děj se odehrává na jednom místě, v jedné době a má jeden dějový proud
Helénistická kultura
pronikají sem orientální vlivy
Theokritos
idyly – milostné téma na venkově
Latinská římská literatura
přejímali správní organizaci od Etrusků, není tolik původní jako literatura Řecká
Titus Maccius Plautus
hry: Vychloubačný voják, Komedie o hrnci
Publius Terentius Afer
komedie: Dívka z Andru
Titus Lucretius Carus
naučné básnictví: O povaze věcí (popírá působení božstev v našem životě)
Marcus Tullius Cicero
řečnictví
Gaius Valerius Catullus
lyrická poezie: ústředním tématem je jeho láska k dívce Lesbii
Publius Vergilius Maro
básník: Zpěvy pastýřské a Zpěvy rolnické; Aeneas – jako Odysseus, položil základy římského státu
Publius Ovidius Naso
Žalozpěvy, Umění milovat
Proměny (římské báje, v každé dochází k proměně) – Daidalos a Ikaros, Iason a Medeia, Apollon a Dafné, Aeneas
Středověk
literatura náboženská (legendy, duchovní písně, modlitby)
Nový zákon
27 knih, židé Nový zákon neuznali
evangelia apoštolů Matouše, Marka, Lukáše, Jana; každé evangelium podává život Ježíše Krista z jiného pohledu
epištoly – dopisy od apoštolů křesťanským obcím
Kniha zjevení – o budoucnosti, mluví symbolicky; naznačení zničení světa ohněm
světská (hrdinské národní eposy); hrdinská epika – příběh s bohatým dějem, epická šíře, obšírné popisy, mnoho postav; hl. postava je idealizovaný hrdina, rytíř s řadou ctností
Francie
Píseň o Rolandovi
z 11. stol., rytíř Roland, velitel zadního voje křížové výpravy krále Karla Velikého
- Roland je zrazen vlastním otcem, zaskočen nepřáteli, přítel Olivier ho marně přemlouvá, aby zatroubil na kouzelný roh a přivolal pomoc hlavního voje, nezná jinou povinnost než bojovat proti přesile a hájit čest svého krále; kromě Rolanda všichni padnou, nechce do zajetí, nalehne na nůž čelem k nepříteli – umírá jako hrdina
Tristan a Izolda
vznik z keltských pověstí, jedna z nejoblíbenějších milostných látek středověku, osudová láska a její boj proti předsudkům
- Tristan dobyl pro svého strýce krále Marka plavovlasou Izoldu. Nedopatřením vypijí oba nápoj lásky, určený pro starého krále. Propadnou milostné vášni, která po různých dramatických příhodách končí pro oba tragicky
Alexandreis
Alexandr Makedonský byl vybrán jako příklad všech rytířských ctností;, zpracováno mnoha národy
Německo
Píseň o Nibelunzích
základem jsou mnohem starší díla z okruhu germánské mytologie; hrdina je nizozemský princ, později král, Siegfried
Alexandreida
od Ulricha von Etzenbach, vyšel z francouzské verze, konec 13. století
Španělsko
Píseň o Cidovi
opsal mnich Par Abbat podle staršího textu, který vznikl kolem roku 1140, píseň upadla v zapomnění, znovu objevena byla až v 18. století