Májovci
Vstupují do literatury na počátku 60. let, jako první se hlásí k odkazu Karla Hynka Máchy
| Jan Neruda – prozaik, básník, literární kritik a novinář |
|
– narodil se na Malé Straně v celkem chudých poměrech |
|
– revoluční rok 1848 a Bachův absolutismus už plně vnímal |
|
– jeho první velkou láskou byla Anna Holinová; její rodiče byli národně uvědomělí intelektuálové – s jejich pomocí se Neruda seznámil s Erbenem, Němcovou |
|
– po ukončení akademického gymnázia nedostudoval práva na univerzitě a stal se profesionálním spisovatelem |
|
– poezie: |
|
|
Hřbitovní kvítí – v tomtéž roce (1858) vychází Hálkovy Večerní písně – tyto dvě sbírky často dávány do protikladu |
|
|
|
– Neruda se inspiroval Máchou |
|
|
|
– nepoužívá mnoho básnických výrazů, píše civilním jazykem, věci přesně pojmenovává |
|
|
Kniha veršů – má tři části: Anně, Otci, Matce |
|
|
|
– k matce má velmi silné citové pouto, vztah k Anně je milostný, zato však vztah k otci je dosti komplikovaný |
|
|
Písně kosmické – reagují na období druhé průmyslové revoluce |
|
|
|
– psány daktylotrochejským veršem |
|
|
Balady a romance – často zaměňuje baladu s romancí a naopak |
|
|
Prosté motivy, Zpěvy páteční |
|
– próza: píše kratší útvary – povídky, fejetony (novinářský útvar, drobná úvaha, psán lehkým stylem), arabesky (nevelká próza s jednoduchým dějem, lehce ironizuje všední život) |
|
|
Trhani |
|
|
Povídky malostranské – soubor třinácti jednoduchých povídek |
|
|
|
– popisují život Malé Strany v době Nerudova mládí a dětství |
|
|
|
– Neruda střídá vážný postup s humorným |
|
|
|
– mistrnně charakterizuje postavy, prostředí a události, vybírá si postavičky, které jsou něčím zvláštní |
| Vítězslav Hálek – básník, prozaik |
|
– vybírá si protikladná témata s Nerudou, jeho dílo je optimistické, byl oblíbený už za svého života |
|
– poezie: Večerní písně, Pohádky z naší vesnice |
|
– próza: Muzikantská Liduška, Poldík rumař |
| Karolina Světlá – vlastním jménem Johanka Rottová |
|
– představitelka vesnické prózy, které se věnuje od své návštěvy Podještědí |
|
– Kříž u potoka – hlavní hrdinka Eva Potocká se musí vdát za člověka, kterého nemiluje, ale miluje jeho bratra |
|
|
– nakonec se však zřekne této své lásky a zůstane u svého manžela |
|
– Vesnický román, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec |
|
– městská próza – Černý Petříček |
| Adolf Heyduk – básník, obdivovatel Slovenska |
|
– Cimbál a husle – básně mají písňový charakter |
| Jakub Arbes – první, kdo se u nás pokoušel o vědecko-fantastický román |
|
– píše nový literární žánr – romaneto – kratší próza , na jejímž začátku je záhada, která je postupně odhalována |
|
– romaneta – Ďábel na skřipci, Ukřižovaná, Zázračná madona, Newtonův mozek |
|
– romány – Kandidáti existence, Štrajchpudlíci |
Ruchovci
Sdružovali se kolem almanchu Ruch, který byl vydán k položení základního kamene Národního divadla
| Svatopluk Čech – prozaik, básník, mluvčí Ruchovců |
|
– poezie – stěžejní témata – slovanství, historie Slovanů |
|
|
– Husita na Baltu, Adamité |
|
|
– Evropa, Slávie – dvě alegorie, spojuje je motiv lodě, na které dochází ke vzpouře |
|
|
– Ve stínu lípy – protiklad venkova (idyla) a města (shon) |
|
|
– Lešetínský kovář – brání se německému vlivu na vesnici |
|
– próza – satirická – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století |
| Eliška Krásnohorská – vlastním jménem Alžběta Pechová |
|
– sbírky Z máje žití, Ze Šumavy, K slovanskému jihu |
|
– libretovala Smetanovy opery Hubička, Tajemství a Čertova stěna |
Lumírovci
Snažili se dokázat, že se česká literatura se vyrovná zahraniční – hodně překládali, používali cizí formy básní (sonet, gazel)
| Josef Václav Sládek – Básně – společenská lyrika, také intimní lyrika – Sládek sbírku napsal po smrti své ženy |
|
– Jiskry na moři – Sládek vyhraňuje svůj styl – zkratkovitý, přesný |
|
– Selské písně a české znělky |
|
– překlady – Mickiewicz, Lermontov, Byron, Longfellow, třiatřicet Shakespearových dramat |
| Jaroslav Vrchlický – básník, dramatik, překladatel |
|
– Zlomky epopeje – rozsáhlý básnický cyklus |
|
|
– různorodá témata – z domova, ze zahraničí, ze současnosti, z minulosti |
|
– lyrické sbírky – Dojmy a rozmary, Poutí k Eldorádu, Co život dal – používá jamb – snaží se přiblížit evropské literatuře, tím se dostává do sporu s nastupující českou modernou |
|
– v devadesátých letech prožívá pesimistické období – rozchází se se skupinou autorů, se kterými vyrostl (Zeyer), nová generace jeho dílo kritizuje (Šalda, Machar, Březina) |
|
|
– Hudba v duši, Sonety samotáře, Nové sonety samotáře, Poslední sonety samotáře, Já nechal svět jít kolem |
|
– drama – trilogie Hippodamie – později Zdeněk Fibich upravil na melodram |
|
|
– veselohra Noc na Karlštejně |
|
– překlady – Dante, Goethe, Petrarca, Tasso, Shakespeare, Moliere, Voltaire, Hugo, Rostand, Dumas, Byron, Shelley, Poe, Mickiewicz, Whitman |
| Julius Zeyer – pocházel z bohaté rodiny, která mu zajistila vzdělání, rád cestoval |
|
– Ondřej Černyšev – román z prostředí carského dvora v době vlády Kateřiny Veliké |
|
– Román o věrném přátelství Amise a Amila – ze středověké Francie |
|
– Karolinská epopeja – parafráze starofrancouzských hrdinských zpěvů o rytířské družině Karla Velikého |
|
– Jan Maria Plojhar, Dům „U Tonoucí hvězdy“ |
|
– drama Radúz a Mahulena – k této pohádce přidělal scénickou hudbu Josef Suk |
Doporučená literatura
Jan Neruda, Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech
 |
 |
|
 |
| Nahoru |
Domů |
K otázce č.11 |
K otázce č.13 |
