Orientální literatury starověké a středověké
– počátky nepsaného umění již v pravěku: zaříkadla, přísloví, pranostiky, magické, obřadní projevy ( původně v podobě pokřiků)
Orientální literatury
– první státní útvary- městské státy- v Mezopotámii, Egyptě, Indii, Číně- díky příznivým přírodním podmínkám
Sumerská kultura ( Mezopotámie) – Sumerové 1. známý národ v dějinách
– potřeba písemných záznamů: úřední, náboženské dokumenty na hliněných tabulkách, dochované v knihovnách ( Ninive- největší knihovna)
– nejprve písmo obrázkové, poté klínové
Epos o Gilgamešovi– vypráví o obavách člověka ze smrti a o hledání nesmrtelnosti, hrdinou král města Uruk Gilgameš, nesmrtelnost nezíská, epos má morální vyústění: nesmrtelný se může stát svými činy, tím, že vykoná něco prospěšného pro ostatní lidi
Babylónie– král Chamurabi- zákoník, stavby zikurratů= chrámy, visuté zahrady královny Semiramis- jeden ze starověkých divů světa
Staroegyptská kultura
– egyptština patří do skupiny semitských jazyků, písmo zaznamenávali tzv.hieroglyfy (rozluštěno v roce 1822 Francouzem Jeanem Champollionem, střídaly se fonogramy (znaky pro zvuky) a ideogramy (znaky pro význam)
– pro běžné každodenní písemné vyjadřování se užívalo zjednodušených znaků, z nichž posléze vzniklo písmo hieratické a posléze démotické
– důležitou roli hráli bohové: Re- bůh Slunce, Usír, Sutech
– milostné písně, náboženské texty vkládané do hrobek- obsahovaly, rady mrtvému do posmrtného života : Kniha mrtvých, chvalozpěvy, oslavy života faraonů, životopisy: Sinuhet
Achnatonův Hymnus na Slunce
Indická literatura
– centrem povodí řek Indus a Ganges
– silný vliv náboženství(hinduismus, buddhimus), věřili v reinkarnaci, božstva Brahma(stvořitel), Šiva(ničitel), Višnu(zachovatel)
– nejstarší literární památky: védy ( véda= posvátné vědění), v nich oslavováni bohové- ti z osobněni přírodními úkazy: Ušas ( Jitřenka), Agni ( Oheň), nejprve psané védským jazykem, poté sanskrtem
eposy:
Mahábháráta– popisuje kulturní tradice, historii, bratrovražedné boje mezi rody, proložen pohádkami, legendami, bajkami, náboženskými, filozofickými úvahami
Ramájána– hrdinský epos, vypráví o lásce prince Rámy a jeho ženy Síty
Kámasutra
Perská literatura
sbírka náboženských textů Avesta- autorem asi Zarashutra, obsahuje modlitby, mýty, lyriku, právnické texty
Čínská literatura
– snaha izolovat se od ostatního světa, nadřazovat se nad jinými kulturami, vše co je nečínské považováno za barbarské
– centra v povodí Žluté a Velké řeky
– pečlivé zaznamenávání historie, velká úcta k císaři ( Syn nebes)
– vliv filozofie: konfucianismus (nečiň jiným to, co nechceš aby činili tobě), taoismus ( nabádá k osvobození se od společenských a jazykových konvencí, splynutí s přirozenou cestou bytí= tao), buddhismus ( v našem světě platí zákon odplaty a utrpení, člověk se vymaní z těchto zákonů a dosáhne nirvány)
soubor čínského básnictví: Kniha písní
Orientální středověká literatura – navazuje na starověkou
Indie:
Kálídása– básník: Šakuntala– lyrické,milostné drama ( přebásnil Hrubín- Ztracený prsten)
Oblak poslem lásky– milostná, lyrická báseň
Vátsjájana: Kámasútra
Persie:
Nízámí: rytířský epos Sedm obrazů – sedm princezen vypodobněných na obrazech vypráví vládci své příběhy, jde o mravoučnou skladbu o přerodu lehkovážného muže v moudrého vladaře
Firdausí: Kniha králů– národní epos o perských dějinách od nejstarších dob do 7. stol.
Arábie
– umění vychází z principů islámu: korán (7. stol. n. l.)- ustavuje muslimský život, základem islámského práva
– se skládá ze 114 kapitol, zvaných „sury“, zachycuje zjevení proroka Mohameda
–Tisíc a jedna noc – vezírova dcera Šahrazád králi Šahrijárovi vypráví po tisíc a jednu noc zajímavé příběhy, které král vždy vyslechne do konce a zapomene tak na svojí nedůvěřivost k ženám. Nepopraví Šahrazád po svatební noci jako všechny předtím, ale svůj příkaz zruší.
Čína – básník Li Po– verše o víně, přátelství, volnosti
- básník Tu Fu– kritické verše, zobrazení válečných hrůz, hladomor, despocii
- vypravěčský román- počátkem epiky- o historii, zázracích, kriminální, milostné příběhy