Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) Kytice (Lyrickoepický žánr – poezie – báseň – balada)
Romantismus v české literatuře – 3. fáze národního obrození (konec 18. století – 1. poloviny 19. století)
- ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
- ČÁST
TÉMA A MOTIVY
Téma: ve většině balad je hlavním tématem rozpor mezi jednáním hrdiny a pradávnou morální zkušeností lidstva, především zapomenutí na lásku k dítěti.
Motivy:
Kytice a Věštkyně – motiv národního smutku a naděje, matka představuje vlast
Poklad a Dceřina kletba – motiv mateřské viny
Svatební košile a Vrba – vztah mrtvých k živým – přeměna člověka
Polednice a Vodník – nepřátelské nadpřirozené bytosti
Zlatý kolovrat a Záhořovo lože – pohádkový motiv – dobro vítězí nad zlem
Štědrý den a Holoubek – láska a smrt
Lilie – přidána ve 2. vydání
Hlavní myšlenka: hlavním tématem je konflikt člověka se základními mravními zákony. Mravní řád by měl být odvěký neměnný, osud mnohdy nezávisí na vůli jednotlivce a jeho síla zničí každého, kdo se mu chce vzepřít.
ČASOPROSTOR
Děj je neurčitý, odehrává se většinou v domě (Vodník, Polednice) nebo v přírodě – rybník, les (Zlatý kolovrat).
KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA
Sbírku tvoří 13 balad: Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba a Věštkyně. Tyto balady jsou uvozeny stejnojmennou básní Kytice.
LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR
Lyrickoepická báseň – vyjadřují děj a časovou souvislost.
Balada – lyrickoepická báseň se smutným dějem a tragickým koncem.
Poema – povídka ve verších
- ČÁST
VYPRAVĚČ/ LYRICKÝ SUBJEKT
Er-forma, nezúčastněný vypravěč
POSTAVY
Hrdinové představují typy obecné, nejsou příliš konkretizováni – jsou ztělesněním lidských vlastností. Mezi postavami dominují ženy (matky, dcery), kterým autor projevil společenské uznání – dárkyně života. Postavy odmítají potrestání (kají se). Důvodem provinění může být závist (Kolovrat), chtíč po bohatství (Poklad), touha po budoucnosti (Štědrý večer), marnosti slov (Polednice), vražda (Holoubek) atd.
VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY A TYPY PROMLUV
Časté používání přímých řečí, hlavně v baladě kytici.
VERŠOVANÁ VÝSTAVBA
Výrazný rým – sdružený (aabbc)
- ČÁST
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU
Jazyk je velmi blízký lidovému, který je obohacen o metafory, personifikace a popisy, opakování výrazů (nech mne, nech mne zase jít…), úsporné sloky a výrazný rým.
Konkrétně ve Zlatém kolovratu využívá Erben archaismů a slov libozvučných i nelibozvučných k dotvoření síly básně i po fonetické stránce. Balady mají rychlý spád, autor se zabývá pouze důležitými okamžiky děje.
TROPY A FIGURY A JEJICH FUNKCE VE VÝŇATKU
Častá přirovnání („obraz boží rodičky/rodičky s božím děťátkem/tak jako růže s poupátkem“)
Epiteton („modrá světice, umrlčí komora, tělo bílé spanilé“)
Zdrobněliny („šiju, šiju si botičky“)
Zvukomalba („a žabí havěť v potoce/ pohřební píseň skřehoce“)
Opakování (nech mne, nech mne zase jít)
Rčení z lidového jazyka („nic se ty neboj“)
Výrazné stupňování napětí
Dialogické promluvy postav, časté oslovení
Metafory, elipsy, anafory, epifory, epizeuxis
Zajímavé je žánrové rozpětí sbírky: převládá forma lidové balady, nalezneme zde i pohádku, pověst i křesťanskou legendu
- LITERÁRNĚHISTORICKÝ KONTEXT
KONTEXT AUTOROVY TVORBY
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
- narodil se v r. 1811 v Miletáně
- český básník, historik, folklorista, archivář, sběratel a překladatel
- představitel české romanticky orientované literatury, která vycházela z folklóru a národních tradic
- narodil se v řemeslnické a písmácké rodině, studoval gymnázium v Hradci Králové, poté filozofii a práva v Praze
- Seznámil se s F. Palackým, se kterým spolupracoval celý život
- Vystřídal několik zaměstnání. Stal se členem Národního výboru a podílel se na přípravách Slovanského sjezdu. Účastnil se také delegace českých představitelů do Moskvy.
- Navazuje na tradici tvorby Františka Ladislava Čelakovského
- Ve venkovských archivech sbíral lidovou slovesnost: písně, pohádky, pověsti a říkadla. Avšak na rozdíl od Čelakovského metody ohlasové poezie se Erben rozhodl využít látek lidové slovesnosti k uměleckému přepracování, aby ukázal představy lidu o životě a světě.
- Lidovou slovesností je inspirována i jediná původní Erbenova básnická kniha – Kytice. Je to jedna z nejslavnějších a nejkrásnějších knih české literatury vůbec. Je výsledkem skoro dvacetiletého úsilí. Jednotlivé básně Kytice vycházely nejprve časopisecky, než kniha vyšla jako básnická sbírka v r.
- zemřel r. 1870 v Praze
Díla: pohádky: Zlatovláska, Otesánek, Pták Ohnivák, Hrnečku vař a další.
LITERÁRNÍ/OBECNĚ KULTURNÍ KONTEXT
Romantismus v české literatuře – 3. fáze národního obrození (konec 18. století a 1. polovina 19. století)
Společenská situace, která vedla ke vzniku romantismu
Ideály osvícenství a Velké francouzské revoluce naplnily lidstvo nadějí v osvobození člověka (VFR: rovnost – volnost – bratrství). Tyto ideály však nebyly naplněny a skutečnost vypadala jinak.
Nastupuje kapitalismus – ve všem rozhodují peněžní vztahy. Člověk se cítí být vyřazen ze společnosti a začíná pociťovat stále tíživěji své osamocení. Tento pocit se stává základem romantismu.
Romantismus
Umělecký směr, ale také životní pocit a postoj člověka ke společnosti a ke světu na konci 18. a v 1. polovině 19. století (mezi dvěma revolucemi – 1789 – VFR a 1848 – evropské buržoazní revoluce).
Své jméno dostal od románu – slovesného útvaru, v němž obraznost a citovost převládly nad rozumovostí
- Byl připravován zejména preromantismem
- Stavěl se proti klasicismu a osvícenství
- Kladl důraz na osobní a tvůrčí svobodu umělce, na city a fantazii, byl směrem subjektivistickým a individualistickým
- Romantikové prožívali a zobrazovali konflikt mezi jedincem a společností
Romantikové z tohoto základního rozporu hledali určitá východiska:
- Většinou to byly jen iluzorní úniky před realitou do ideálních vymyšlených světů, do světa vysněné exotiky nebo do čiré
- Někteří romantikové unikali do minulosti, idealizovali si ji a líčili idyličnost patriarchálních vztahů. V literatuře vedl zájem o dějiny ke vzniku moderní historické prózy.
- Další formou překonávání romantického konfliktu jedince se světem byl příklon k národu a lidu jako jediným pozitivním společenským hodnotám. Projevoval se především zájmem o lidovou tvorbu i o samotný život lidu. Lidová poezie se stala předmětem sběru, studia a uměleckého dotváření i přetváření.
- Jistou formou úniku romantiků byla i glorifikace lásky. Touží po skutečné, opravdové lásce, ale zároveň vědí, že ji nikdy nemohou najít. Zamilovávají se do žen, o kterých vědí, že jim nikdy nemohou patřit, poněvadž už trvale patří jinému.
- Únikovým východiskem romantiků byl rovněž příklon k přírodě.
- Naproti tomu ti, kteří nepodléhali iluzivním řešením a nenacházeli žádné nadosobní východisko, vyjadřovali svůj konflikt s realitou světa v podobě romantického „světobolu“ a „rozervanosti“ a pocit vlastního „odcizení“ světu a svého osobního „osamocení“ v něm promítali do vzpoury proti světu. Nazýváme je revolučními romantiky.
Rozvoj nových literárních druhů:
Intimní a reflexní (úvahová) lyrika – žánry: lyricko-epické, hlavním žánrem se stala próza – román
- lyrika = vyjádření prožitku, citu, nálady autora (milostní, přírodní, společenská, úvahová)
- epika = děj, příběh, časové a příčné souvislosti
Dva směry romantismu
- revoluční – zachycuje skutečný život a bojuje za lepší svět
- reakční – zkrášlená minulost a boj proti bohům (TITANISMUS)
Romantismus ve světě:
Německý romantismus – Novalis – Hymny noci
Anglický romantismus – Lord Georgie Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley, Walter Scott
Francouzský romantismus – Victor Hugo – román Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci
Ruský romantismus
- Alexandr Sergejevič Puškin – veršovaný román Evžen Oněgin
- Michail Jurjevič Lermont – Démon, Hrdina naší doby
Český romantismus – 3. fráze národního obrození
V Čechách se romantismus prosazoval velmi těžko, protože jeho základním rysem je umělecká svoboda autora, kdežto u nás národní obrození požadovalo, aby autor svým dílem čtenáře vychovával => jediným skutečným romantikem u nás je K. H. Mácha.
Obrozenské hnutí, uzavřené ještě ve 20. letech do vědeckých pracoven a skromných kroužků vlastenecké inteligence, stalo se ve 30. a 40. letech záležitostí celonárodní. Pozvolna mizel učenecký ráz české literatury určovaný jazykozpytci, slovníkáři a historiky. Přední místo nezaujímá už vědecká tvorba, nýbrž literatura krásná.
Protože generace 30. let nemusela již zápasit se základními potřebami pro národní život, jako bylo ustálení spisovného jazyka, vytvoření vědy v národním jazyce a zřízení základních institucí pro rozvoj literárního a vědeckého života , mohli si spisovatelé klást už náročnější cíle. Přesto se v české literatuře romantismus, zvláště ve své radikálnější podobě, jen těžko prosazuje, protože ho zpomalují požadavky národně výchovné.
- Karel Hynek Mácha – lyrickoepická báseň Máj
- Karel Jaromír Erben – básnická kniha Kytice
- Josef Kajetán Tyl
- hry ze současnosti: veselohra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – slavná především písní Kde domov můj, která se stala naší národní hymnou
- pohádkové hry (báchorky): Strakonický dudák
- historické hry: Kutnohorští havíři, Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova
- psal i prózu, zejména povídky čerpající z české minulosti – např. Dekret kutnohorský
- novinářství – časopis Květy
Národní obrození (70. léta 18. st.. – 50. léta 19. st.)
Doba nového vzestupu literární produkce po době temna, kdy se zdálo, že česká literatura je odsouzená k zániku.
Je to proces, ve kterém se zformoval novodobý český národ v souvislosti s rozvojem kapitalismu
Úkoly: 1. jazykově literární – vytvořit jednotný spisovný český jazyk pro literaturu místo německého jazyka
- politický – uvědomit český národ a připravit ho pro vstup do politiky
Vliv na vznik NO: rozpad feudalismu a nástup kapitalismu, vliv osvícenství a velké franc. burž. Revoluce, reformy Josefa II. – zrušení nevolnictví, zatlačování latiny, spisovným jazykem vědy je NJ.
Děj
Kytice (Mateřídouška)
Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.
Poklad
Povídka Poklad je o tom, jak šli jednou lidé na Velký pátek do kostela na mši. Za nimi jde i matka s dítětem. Tam, kde dřív býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka po chvíli váhání vchází dovnitř a je zaslepena stříbrem a zlatem až zapomene na své dítě, která odloží, aby si mohla nasbírat co nejvíce pokladů, když však přijde domů, poklad se mění na kameny a hlínu. Běží ke skále, kde zanechala své dítě. Dítko, ani skála tam už nejsou. Po roce utrpení a pokání se matka vrací na místo, kde stávala skála. Opět tam stojí, ale nyní matka poklady obchází a jediné, co ji zajímá, je její dítě. Motiv Velkého pátku, kde se otevírají brány k pokladům.
Svatební košile – lidová balada
Třetí balada vypráví o dívce, která 3 roky čeká na svého milého, který je na vojně. Už si ušila svatební košili, ale její nastávající se ještě nevrátil. Prosí Pannu Marii, vyhrožuje sebevraždou, jen ať se vrátí. Během jedné modlitby se na stěně pohnul obraz – zlé znamení. Náhle však někdo zaklepal na okno. Byl to on. Chtěl, ať s ním jde na hřbitov. Dívka si s sebou vzala modlitební knížku, růženec, křížek po mamince a onu košili. Během cesty všechno musela odhodit. U hřbitova měla přelézt zeď. Dívka pochopila, že se před chlapcem zachrání jen v blízké umrlčí komoře. Modlila se, a když kohout zakokrhal, všichni duchové se museli vrátit zpět a dívka byla zachráněna.
Polednice
Matka vyhrožuje svému dítěti, které pořád křičí, že na něj pošle Polednici. Ta však doopravdy přichází a matka chrání své dítě tak moc, až ho nakonec udusí.
Zlatý kolovrat – pohádka
Tato pohádka byla napsaná na námět Boženy Němcové. Příběh začíná, když pán bloudí v lese na lovu a má žízeň. Najde chaloupku, kdy bydlí Dornička a ta mu dá napít. Za odměnu jí slíbí manželství. Její macecha ale chce, aby se za pána vdala její pravá dcera, proto Dorničce usekne nohy a vypíchne oči. Dorničku najde stařeček a vymění oči a nohy za zlatý kolovrat. Když se král vrátí z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Jakmile začala příst, začal kolovrátek zpívat. Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.
Štědrý den – podtitul – pověst národní
Příběh Štědrý den popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Hana a Marie chtějí poznat osud, a tak vysekají díru do ledu. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. Co viděly na jezeře, to se také vyplnilo, z čehož vyplývá, že není dobré vědět, jaká bude budoucnost.
Holoubek – balada národní
Tato balada vypráví o mladé ženě, která zabije svého manžela a za tři dny chystá novou svatbu. Je přesvědčena, že mrtví nic neví, ale její oběť se vrací v podobě holoubky a žalostně vrká nad svým hrobem. Žena si uvědomuje svou velikou chybu, nevydrží to a utopí se.
Záhořovo lože – legenda (i v polštině)
Mladý hoch jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu pak popíše peklo, když se pak poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi , jaké tam pro něj mají připraveno mučící lože – Záhořovo lože. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe.
Vodník – balada
Matce se v noci zdál sen, že obléká své dceři do bílých šatů, ale z vodních pěn. Dcera se však vydá i přes zákaz k rybníku, ve kterém se utopí. Tím se provdá za vodníka, se kterým má dítě. Za rok se jde podívat nahoru na svět za matkou. Ta však chce, aby u ní dcera zůstala, a nedovolí vodníkovi vstoupit do chalupy. Ten za to zabije své dítě.
Vrba – balada
Vypráví o ženě, která je ve dne zdravá a v noci mrtvá. Její muž se jde poradit k babě a ta mu řekne, že duše jeho ženy je v noci ve vrbě. Když muž vrbu pokácí, zahubí tak nevědomky svou ženu. Kolébka z vrbového dřeva měla nahradit matčino náručí a píšťalka její hlas. Toto měl zhotovit muž pro jejich syna.
Lilie
Dívka se po smrti převtělila do lilie, která vyroste na hrobě. Mládenec si ji odnáší domů, kde se z květiny stává překrásná dívka, která však nesmí na světlo, proto ji mládenec chrání před světlem zdí. Po jeho odjezdu lilii pánova matka zahubí tak, že dá zbořit tu zeď.
Dceřina kletba
Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit. Dcera matku prokleje a vyčítá jí, že ji rozmazlila.
Věštkyně
V této básni se dozvídáme o věštkyni Libuši, která přináší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká.