Evoluce člověka – základní údaje
Zakladatelem vývojové (evoluční) teorie byl Charles Darwin.
Nejstarší známý zástupce čeledi Hominidae je Australopithecus.
Sapientace zahrnuje rozvoj mozku a rozumových schopností, rozvoj druhé signální soustavy a artikulované řeči.
Vývojově nejpokročilejším předchůdcem člověka moudrého (Homo sapiens) je Homo erectus.
Neandrtálce řadíme do druhu Homo sapiens.
Vývojovou linii vedoucí k primátům odvozujeme od placentálů a primitivních hmyzožravců.
Vývoj primátů začal ve svrchní křídě.
Moravská naleziště jeskynních pozůstatků neandrtálce – Švédův stůl, Kůlna, Ochoz, Šipka.
Důkazy vývoje člověka řadíme vedle archeologických nálezů také rudimenty a atavismy jsou kostrční obratle, drobné ušní svaly, nadměrná ochlupení těla, vzácně se vyskytující zmnožení prsních bradavek.
Hominizace je patrná u rodu Australopithecus, probíhal během třetihor, zahrnoval změnu kostry pánve, končetin a lebky a napřimování postavy.
Nejvíce znaků blízkých člověku nacházíme u šimpanze.
V raném pleistocénu před 4,5-1 milionem let žil v Africe předchůdce člověka zvaný australopithecus.
Veškeré dnešní lidstvo patří do poddruhu člověka odborně nazývaného Homo sapiens sapiens.
V současné době rozlišujeme 3 rovnocenné lidské rasy: bílou, žlutou, černou.
Nesprávný odborný název lidské rasy je antropoidní.
Autorem knihy „Původ člověka a pohlavní výběr“ je Charles Darwin.
Znaky hmyzožravců i primátů mají ze současných živočichů zástupci řádu Tany.
Evoluční trendy primátů jsou postavení palce do opozice proti ostatním prstům, redukce chrupu, prodlužování období rodičovské péče, prostorové vidění získané překrýváním obou zrakových polí.
Starší pleistocén – Homo habilis, Australopithecus.
Střední pleistocén – Homo erectus.
Mladší pleistocén – Homo sapiens neandertalensis.
Miocén – Ramapithecus.