Základní literárně-vědné pojmy
Literatura = písemnictví
– z latinského litera = písmeno
– jeden z druhů umění
– v širokém smyslu patří do literatury všechny písmem zaznamenané jazykové projevy
– člení se:
a) věcnou
– vzděluje poznatky
– podává vědecké poučení
– literatura odborná, populárně naučná, publicistická, administrativní
b) uměleckou
– rozhodující funkcí je funkce estetická
literatura faktu
– prozaický žánr stojící na rozmezí literatury věcné a umělecké
– Miroslav Ivanov ? Tajemství RKZ; Vojtěch Zamarovský ? psal o starověku, Řecký zázrak
literatura národní
– soubor literárních děl psaných zpravidla v jednom jazyku
– někdy i jiná díla, která formují, jsou součástí národní kultury (staroslověnské, latinské ? Kosmova kronika, Kafka + pražská německá židovská škola, Kundera ? píše francouzsky)
literatura světová
– soubor vynikajících děl národních literatur
literatura ohlasová
– literatura využívající prostředků a postupů lidové slovesnosti
– František Čelákovský
– studium literatury se zabývá literární věda, která má 3 součásti:
a) literární historie = dějiny literatury
– zkoumá literaturu v dějinném vývoji, snaží se postihnout literární tendence a směry
b) literární teorie
– zkoumá výstavbu literárního díla, literární druhy a žánry,?
c) literární kritika
– různá hodnocení, výklady, rozbory děl
Výstavba literárního díla
– strukturu literárního díla tvoří všechny umělecké prostředky, které se na něm podílejí
– základní vrstvy (plány), které tvoří literární dílo jsou:
1. tématická vrstva
– hlavní téma, vedlejší téma (epizoda), motivy, prostředí, děj, postavy, pojetí díla (komické, satirické, tragické), postava vypravěče
2. kompoziční vrstva
– způsob uspořádání a spojování jednotlivých tématických prvků
– základní kompoziční postupy:
a) chronologický
b) retrospektivní ? zobrazování zpětným pohledem
c) prolínání časových rovin
– další možnosti spojování tématických složek např. motivů ve verších:
a) kontrast
b) asociace
c) gradace
d) retardace
3. jazyková vrstva
– Jak autoři dosahují estetického působení jazyka?
a) výběr slov
– spisovná, nespisovná
– v rámci spisovné češtiny vybírá slova neutrální nebo zabarvená (dobové zabarvení, citové zabarvení, slohové zabarvení ? odborné, básnické,? výrazy)
b) zvláštní kombinací slov a hlásek
I. eufonie = libozvuk
II. kakofonie = nelibozvuk
– figury:
– syntaktické konstrukce vznikající pravidelným seskupováním slov nebo opakováním nějakého slova
1. aliterace
– opakují se stejné hlásky nebo skupiny hlásek (potkal potkan potkana)
2. epifora
– opakování slova na koncích veršů nebo po sobě jdoucích vět
3. anafora
– opakování stejných slov na začátku veršů nebo po sobě jdoucích vět
4. epanastrofa
– opakování slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty
5. epizeuxis
– opakování v jedné větě těsně po sobě
6. asyndeton
– bezespoječné spojení
7. polysyndeton
– nadměrné užití spojovacích výrazů, často spojky: a, nebo
c) použitím obrazných pojmenování (obrazná pojmenování = TROPY)
I. metafora
– přenesené pojmenování na základě podobnosti
– moře problémů, perla rosy
– perzonifikace
– vlastnosti živých lidí jsou přenášeny na neživé věci, případně na zvířata, rostliny
II. metonymie
– přenesené pojmenování na základě věcné souvislosti
– poslouchám Mozarta (- poslouchám jeho hudbu), pan Vorel kouřil dýmku (- kouřil tabák)
– synekdocha
– označení části pro celek nebo naopak použijeme označení celku pro část
– žádal o její ruku, byla tam hlava na hlavě
III. epiteton
– básnický přívlastek
– stříbrný vítr
IV. básnické přirovnání
– nebe bylo jako z olova
eufemismus = zjemnění
oxymorón ? zdánlivě nelogické spojení slov
hyperbola = nadsázka
ironie ? použití slov v opačném významu
apostrofa ? básnické pojmenování
Základy teorie verše
Verš = základní jednotka básně, jeden řádek
– dále se dělí na stopy ? v české literatuře se nejčastěji setkáváme s těmito stopami:
1. jamb U ?
– jambické básně mívají na začátku jednoslabičná slova
– Máj
– vzestupná stopa
2. trochej ? U
3. daktyl ? UU
Prozódické systémy:
1. sylabický systém
– založen na pravidelném počtu slabik ve verši
2. tónický systém
– založen na pravidelném počtu přízvuků ve verši
3. sylabotónický systém
– verše mají pravidelný počet slabik i slovních přízvuků
– typický pro češtinu
4. časoměrný systém
– typický pro antickou literaturu
– založen na střídání krátkých a dlouhých slabik přičemž jedna dlouhá = dvě krátké
5. volný verš
– neuplatňuje se zde stálý počet slabik ve verších
– omezena i funkce přízvuků
– často potlačena i interpunkce
Rým = zvuková shoda na konci veršů
1. sdružený aabb
2. střídavý abab
3. obkročný abba
4. přerývaný abcb
Literární druhy (žánry)
1. LYRIKA – líčí stav (pocity, nálady, myšlenky,?)
2. EPIKA ? líčí děj (vypráví ho)
3. DRAMA ? líčí děj (předvádí ho)
– epická i dramatická díla jsou většinou budována podle schémata:
a) expozice
– uvedení, seznámení s postavami
b) zápletka
– začátek děje
c) kolize
– rozvíjení děje (narůstání konfliktů,?)
d) krize
– vyvrcholení, základní střet
e) peripetie
– obrat, rozuzlení
f) zakončení
– u tragédie katastrofa
– u komedie happyend
1) epické žánry
a) malá epika
– bajka, anekdoty, příběh
b) střední epika
– povídka, novela ? obsahuje poentu (= překvapivý závěr), bývá delší, romaneto (Jakub Arbes), pohádky, pověsti, mýty, legendy
c) velká epika
– román, epos ? veršovaný, kronika
2) lyricko ? epické žánry
– balada, romance, básnické povídky, poemy, román ve verších
3) lyrické žánry
– píseň, sonet, ódy, elegie = žalozpěvy, modlitby, epigramy, pásmo
4) dramatické žánry
– tragédie, komedie, činohra ? důraz na psychologii postav, absurdní drama, melodram ? recitované slovo + hudba, muzikál