Středověká evropská lit.
Vše se otáčelo kolem křesťanství. Psali se žánry vycházející s Bible. Vznikaly duchovní písně a motlitby, žalmy, příběhy s Kristova života – byli zpracovány formou náboženských dramat. Středisky středověké kultury byli kláštery.
Jádrem středověké literatury byla Bible, zvláště její druhá část Nový zákon.
Tvoří 4 evangelia: evangelia: sv. Matouš. Marka, Lukáše a Jana jsou to příběhy o Kristově životě (narození, učení a smrti).
skutky apoštolské: popisují vznik církve a misijní činnost Apoštola Petra a Pavla.
epištoly: 2 velké soubory dopisů. První tvoří 14 listů apoštola Pavla. Druhá – katolické listy
zjevení sv. Jana: nebo-li apokalypsa, tato kniha popisuje konec světa a poslední soud.
Vznikaly nové žánry: 1. lyrické – duchovní písně a motlitby.
- epické – legendy a náboženská dramata.
Legenda – veršované nebo prozaické vyprávění o životě , zázračných skutcích a mučednické smrti světců.
Náboženské drama – předvádělo se v kostelech o Vánocích a Velikonocích mnichy a jeptiškami. Žádná souvislost s antickým
dramatem.
Staroslověnská literatura na Velké Moravě
Počátky spadají do 2. pol. 9. stol. a jsou spojeny s osobami Konstantina a Metoděje, kteří přišli na Velkou Moravu. Na
pozvání knížete Rastislava.
Konstantin a Metoděj pocházeli ze Soluně. Vytvořili jazyk Staroslověnštinu, která vznikla na základě Bulharskomakedonského nářečí. Kterým se mluvilo v okolí Soluně.
Konstantin vytvořil pro staroslověnštinu písmo, hlaholici, byla vytvořena s malé řecké abecedy.Hlaholici pak jejich žáci přetvořili na druhé slovanské písmo, cyrilici.
Konstantin byl knihovník a učitel filozofie na cařihradské univerzitě. Svoje druhé jméno Cyril přijal v klášteře.
Metoděj působil jako diplomat u byzantského císaře. R. 869 byl papežem ustanoven jako 1 moravský arcibiskup. Měly spory s knížetem Svatoplukem a proto byli po jeho smrti vyhnáni jeho žáci ze země. Část odešla do Bulharska a část do nově vznikajícího českého státu, ke se jejich útočištěm stal Sázavský klášter.
Na Velké Moravě vzniklo několik lit. děl:
&Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu, ve které autor, pravděpodobně Konstantin, obhajuje právo Slovanů poslouchat bohoslužby v jazyce, kterému rozumějí, obhajoba staroslověnštiny.
Životy psané prózou:
&Životy Konstantina a Metoděje – dva prózou složené životopisy – Panonské legendy. Zabývají se událostmi od jejich narození až po jejich smrt.
Po Metodějově smrti se centrem kultury stává Český stát.
Boj literatury staroslověnské a latinské
V českém státě převládal latinská kultura a od roku 885 sem začíná pronikat kultura Staroslověnská. V 2.pol. 11. stol začíná latinská vzdělanost vytlačovat Staroslověnskou kulturu. Posledním útočištěm Staroslověnské literatury se stal Sázavský klášter.
To platilo do roku 1097, kdy odtud byli Staroslověnští mniši vyhnáni.
Nejstarší lit. památky v českém státě jsou staroslověnské. Patřili k nim především legendy a duchovní písně.
&„Život svatého Václava“ – 1. staroslověnská legenda o sv. Václavu. Obsahuje málo zázračných prvků, psána prozaickou
formou
& „Kniha o rodu a utrpení Sv.Václava“ – 2. staros.leg. obsahují více zázračných prvků je psána prózou.
V průběhu 11. stol. začíná starosl. lit. ustupovat, ale neztrácí se úplně. Svědčí o tom Pražské hlaholské zlomky a Glosy meziřádkové vpisy v latinských textech psané staroslověnsky, později česky.
Poslední Staroslověnská píseň:
& „Hospodine pomiluj ny“ – nejstarší duchovní česká píseň, obsahuje prosbu o mír a úrodu. Plnila úlohu 1. hymny.
Latinské literární památky nevznikaly izolovaně, těžily se staros. tvorby.
& „Kristiánova legenda“ – legenda o Sv. Václavovi a jeho babičce Sv. Ludmile. I když je psaná latinsky obhajuje staroslověnskou vzdělanost a oslavuje panující Přemyslovský rod.
Dočasné vítězství latiny
Z žánrů se nadále těší velké oblibě duchovní píseň a legenda.
Kronika – vyprávění, někdy veršované. Autor zachycuje chronologicky události. Historicky nevěrohodné.
Zakladatel českého dějepisectví byl KOSMAS ve své době velmi vzdělaný člověk. Byl kanovník, později děkan svatovítské kapituly. Ve službách čes. panovníků a biskupů podnikal četné diplomatické cesty po Evropě. Autor díla:
& Kronika česká– vylíčil v ní čes.dějiny od nejstarších doba až po svou současnost. Jedna z mála historicky hodnověrných kronik. Rozdělil jí do 3 částí:
1) bájivá vyprávění starců – jde o vyprávění českých pověstí (praotci Čechovi, Krokovi a jeho 3 dcerách, dívčí válce atd.)
2) hodnověrné zprávy svědků – události které byli písemně zaznamenány
3) události, které sám zažil. Tato část je nejspolehlivější.
Jeho latina je na vysoké úrovni. Vyprávění oživuje historkami, úvahami, citacemi Antických autorů. Ve své kronice mluví o nutnosti sjednocení českého státu.
Ve 12. stol. se u nás objevuje náboženské drama.
& Svatojiřské officium líčí cestu 3 Marií ke Kristovu hrobu. Kristovo mrtví vstání a jeho zjevení.
V písemných památkách se setkáváme taky s češtinou:
2 česká duchovní píseň: & „Svatý Václave, vévodo české země“- původně měla 3 sloky, ale do konce 15. stol. měla 9 slok.
Plnila funkci 2 hymny.
Počátky laicizace a zčeštění literatury
Rozvoj česky psané lit. nastává od 2 pol. 13 stol. a je spjat s laicizací – lit. netvoří jen duchovenstvo, ale i šlechta a později měšťanstvo.
V období laicizace začínají působit 3 literatury, které se prolínají: česká, latinská, německá
Latinská literatura: byla psána duchovními, byli v ní tyto žánry: kronika, legenda, duchovní lyrika a náboženské drama.
Nejvýznamnějším dílem: & Zbraslavská kronika nejdříve psána jako klášterní kronika, jejím autorem byl opat Ota Zbraslavského kláštera. Po jeho smrti pokračoval v psaní kroniky Petr Žitavský , kroniku rozšířil na kroniku českých zemí. Své vyprávění dovedl až k r. 1338. Historicky spolehlivé dílo, psané na vysoké umělecké úrovni.
Německy psaná literatura: je zastoupena lyrické dvorské poezii jde o milostnou poezii, kde rytíř usiluje o přízeň vznešené dámy a dobývá její srdce. Tato láska je vždy nešťastná, jde většinou o provdanou ženu. Rozšiřovali ji u nás tzv. trubadúři v Německu minnesengři – zpěváci, kteří putovali od hradu k hradu a přenášeli své básně za doprovodu loutny nebo jiného struného nástroje.
Rytířská epika – básně v nichž vystupuje rytíř, který bojuje za svého pána. Důraz kladen na jeho statečnost, věrnost k pánovi.
Česky psané literatura
Objevují se i čes. psaná literární díla jedná se o duchovní lyriku – duchovní písně, mají nejstarší tradici a duchovní epiku.
Nejhodnotnější díla považujeme světské veršované epické skladby :
& Alexandreis autor je neznámý, usuzujeme, že to byl šlechtic, který vypráví o Alexandrově dětství a o jeho přípravě k úkolům panovníka a vojevůdce po vedením vychovatele – filozofa Aristotela. Poté jsou vylíčeny jeho výboje proti Peršanům až po jeho smrt v Babylónu. Alexandr je zde však vylíčen jako křesťanský panovník a jeho rytíři mají česká jména. Závěr se mění v zamyšlení nad smyslem života atd.
& Dalimilova kronika – autor je neznámý, šlo o nižšího šlechtice. První česky psaná veršovaná kronika, která mnohé čerpala s Kosmovy kroniky. Autor zde pracuje s historickými fakty volněji není přesný jako Kosmas. Jedná se spíše o politickoútočné dílo než o historické. Podporuje zde češství proti němectví.
Vrchol feudální kultury a rozvoj česky psané literatury
Období vlády Karla IV. představuje rozvoj hospodářského politického a kulturního života českých zemí. Karlovy kulturní a politické zájmy se projevily v realizaci významných projektů:
- povýšení pražského biskupství na arcibiskupství v r. 1344
- založení univerzity v Praze r. 1348
- rozsáhlá stavební činnost – Nové Město pražské. Pražský hrad, chrám sv. Víta, Karlův most atd.
Za jeho vlády se začaly projevovat společenské rozpory. Vzrostlo bohatství církve, a došlo k jejímu morálnímu úpadku. Docházelo ke konfliktům mezi vyšší a nižší šlechtou, vysokou šlechtou a králem, měšťanstvo usilovalo o lepší pol. postavení.
Tento vývoj společnosti se projevil i literatuře:
a ) rozšířila se sociální základna literatury – kromě duchovních a vysoké šlechty začalo tvořit měšťanstvo a studenti.
- b) vznikly nové literární žánry – světské drama a umělecká próza
- c) rozvíjela se česky psaná tvorba na úkor tvorby latinské.
Latinská literatura
Rozvíjela se literatura nauková pro potřeby univerzity. Vyjímku tvoří biografie Karla IV. & Život Karlův /Vita Caroli/, autorem je sám císař. Vylíčil zde své dětství a mládí až do r. 1348.
Karel IV. podporoval kronikářství, žádná z tehdejších kronik se nevyrovnala kronice Kosmově a Zbraslavské. Nejzdařilejší byla & Kronika česká Přibiká Pulkavy z Radenína.
Nauková literatura: rozvíjela se hlavně v okruhu univerzity a zároveň v ní sílily pokusy uvést život česky psanou odbornou terminologii. Př.: & Klaretův slovník Bartoloměje z Chlumce, psán ve verších.
Česká literatura
Na starší tradici legend navazují legendy, které mají silný beletristický ráz a slouží spíše jako zábavná četba.
& Legenda o svatém Prokopu kronikářsky zpracovává život opata Sázavského kláštera od jeho narození do smrti. Prokop zde chápan jako uvědomělý vlastenec, který chrání svůj klášter před němci i po své smrti.
& Život sv. Kateřiny – vyprávění o dívce z královské rodiny, která se odmítla provdat za císařova syna. Jde pro radu k poustevníkovi ten ji nadchne pro Ježíše Krista. Ta má pak vidění – spatří na louce Pannu í Marii s malým Ježíškem, který se na Kateřinu nedívá, není pokřtěna. Po Kat. křtu dochází k 2 vidění, v němž spatří Krista jako krásného mladého muže, do něhož se světsky zamiluje a slaví s ním sňatek. Přehádá 50 pohanů obrátí ke křesťanské víře císařovu manželku, byla za to mučena a popravena. Patří k umělecky nejnáročnějším českým středověkým literárním dílům.
Rozvíjí se satira zájem o problematiku běžného života a to se projevovalo v satirickém dramatu:
& Mastičkář středověká fraška, šlo o scénu, kdy 3 Marie hledají v hrobě Krista, aby ho pomazaly, ale on mezitím vstal z mrtvých. Neznámy autor (student univerzitní) vytvořil samostatnou scénu, kdy 3 Marie jdou na trh koupit vonné masti. Tento nákup je satiricky rozveden. Dílo zesměšňuje středověké podvodné šarlatány a dryáčnické získávání zákazníků.
Zásluhu na pronikání světských prvků do lat. lit. měli univ. studenti – žáci, kteří tvořili většinou satirickou poezii žákovskou.
Jejich básně napadají hlavně šlechtu a duchovenstvo, vysmívají se vlastní bídě a nouzi. Česko-latinské básně nazýváme makarónskou poezii.
Žákovská poezie – & Píseň veselé chudiny.
Rozvoj satiry utočí na soudobé společenské nedostatky, dokládá to & Hradecký rukopis, obsahuje:
- Desatero kázanie božie, autor kritizuje hříšníky, kteří se provinily proti jednotlivým přikázáním.
- Satiry o řemeslnících a konšelích je jich 7, kritizuje městské radní, kováře, řezníky atd. za okrádání zákazníků, nedbalou práci.
Rozvíjí se zábavná literatura, hlavně cestopisy překládané cizích literatur. Velkou oblibu získal & Mandellův cestopis
Vyniká fantastičnost, obsahuje převážně výmysly. Cestopis & Marca Póla Milión – líčí skutečné autorovy zážitky z cest do Mongolska a Číny byl považován z méně pravdivý. Zábavný charakter má taky & Trojanská kronika vyprávějící o Trojské válce, kde je Trója líčena jako středověké město. Byla vytištěna jako první česká kniha v Plzni r. 1468