Středověká česká literatura-Kosmova kronika česká
Počátky psané literatury u nás jsou spojeny se šířením křesťanství a se vznikem pevnějších státních útvarů (Velkomoravské říše a posléze českého knížectví). První texty vznikaly ve staroslověnštině, v Čechách též v latině. Literárními jazyky byly také hebrejština a němčina. Staroslověnská literatura vznikla nejdříve na Velké Moravě. První literární díla zde tvořili cizinci. Velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III. o vyslání misionářů, kteří by pomohli upevnit křesťanskou víru mezi domácím obyvatelstvem, protože se obával, aby se prostřednictvím církevní organizace nestala Velká říše závislou na mocném západním sousedovi. Hlavní smysl proto mise proto spatřoval ve výchově domácího, slovanského duchovenstva.
Byzantský panovník žádosti vyhověl, a tak r. 863 na Moravu přicházejí bratři Konstantin (později Cyril) a Metoděj. Usilovali o rozšíření křesťanství východního obřadu a také se snažili o vybudování základů vzdělanosti.
Po zániku Velkomoravské říše formovala české země dynastie Přemyslovců až do počátku 14. století. Na vzestup přemyslovského království navázal Karel IV., jenž upevnil postavení českého státu mezi evropskými politickými a kulturními velmocemi. Koncem 14. stol. je však nutná reforma katolické církve, což vyústilo v husitské hnutí. Vzorem pro mezilidské vztahy má být bible ? z husitského období pochází první úplný překlad bible do češtiny.
Staroslověnština je nejstarší doložený slovanský spisovný jazyk, vypracovaný v 9. st. soluňskými bratry Cyrilem a Metoďějem. Postupně se rozšířila od Velké Moravy až po sever Srbska. Staroslověnské památky vzniklé u nás byly psány hlaholicí, písmem, které sestavil Cyril již v Byzanci na základě malých písmenek řecké abecedy. V jiných oblastech se používala cyrilice, vytvořená koncem 9. stol. Metoďějovými žáky.
Po tříletém působení na Moravě se bratři se svými žáky vypravili do Říma a dosáhli toho, že papež staroslověnštinu uznal jako bohoslužebný jazyk.
Původní práce, jež nesloužili přímo k provádění obřadů, představují Proglas( = předzpěv), veršovaná předmluva k evangeliu, složený Konstantinem. Proglas, první dochovaná slovanská báseň vůbec, vysvětluje proč Konstantin tolik usiloval o převedení biblických textů do srozumitelného jazyka a životopisy (legendy), které zaznamenávají život a působení obou bratří ? Život Konstantinův ? zabývá se výkladem jeho názorů, popisuje učené spory, které vedl. Na něj navazuje Život Metodějův, který se soustřeďuje na konkrétní Metodějovo velkomoravské působení, které obhajuje. Soubor textů Kyjevské listy ? toto dílo je považováno za přechod mezi překladovou a původní tvorbou, jsou to mešní knihy. Životopisům K. a M. je blízká První staroslověnská legenda o sv. Václavu (též Život sv. Václava) ? vznikla kolem poloviny 10. stol., má historický základ, srovnává knížete s Kristem a zdůrazňuje jednotu panovníka a církve. Líčení řady zázračných jevů naproti tomu obsahuje Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (též Kniha o rodu a utrpení sv. Václava), vznik počátkem 11. stol., obsahuje: bohoslužebné texty a texty vymezující společenský řád, překlady části bible a další legendy věnované sv. Vítovi, sv. Ludmile, sv. Prokopovi aj. První uváděné názvy obou legend jsou umělé, vycházejí z latinské předlohy Gumpoldovy legendy, která byla napsána na německém území kolem r. 980. Vrcholným dílem je tzv. Kristiánova legenda (též Život a umučení svatého Václava jeho babičky svaté Ludmily) z konce 10. stol. Je psána latinsky ale obhajuje staroslověnské písemnictví. Pojednává o životě sv. Ludmily a sv. Václava. Je to právnická literatura, sbírka kázní, která obsahuje letopisy, legendy o sv. Ludmile, sv. Vojtěchovi aj.
Kosmas- patřil k nejpřednějším českým vzdělancům této doby, v Praze zastával významný církevní úřad. Studoval v belgickém Lutychu, kolem r. 1120 se stal děkanem svatovítské kapituly. Dobře se orientoval v soudobém písemnictví, ale i v antické literatuře.
Kronika česká– kronika zachycuje české dějiny od mytických počátků až po Kosmovu smrt. Je rozdělena do tří knih, z nichž první pojednává o nejstarších dějinách do roku 1038, druhá končí v roce 1092, třetí líčí Kosmovu současnost. Vyzdvihuje upevnění českého státu a křesťanství za vlády Přemyslovců. Rozlišuje ?bájné vypravování starců? (ústní lidovou slovesnost), ?hodnověrné zprávy svědků? (vlastní zkušenost, písemné prameny z antiky i středověku) a vlastní zážitky. Text je prokládán vtipnými anekdotami či filozofickými a mravními úvahami. Je významným zdrojem informací o nejstarších dějinách našich zemí a unikátní památkou.
Počínaje přelomem 11. a 12. stol. se začínají v latinských zejména bohoslužebných textech objevovat české glosy, což jsou vpisky (většinou na okrajích řádků rukopisných textů, které vysvětlují některá slova či slovní spojení. K nejznámějším patří Vídeňské a Svatořehořské glosy.
Jedinými doklady české básnické tvorby před poslední třetinou 13. stol. jsou písně: Hospodine, pomiluj ny (Pane, smiluj se nad námi), 2. pol. 10. stol., nebyla obřadním textem a postupně se stala všeobecně oblíbeným, národním dílem a proto byla postupně počeštěna. Zpívala se při slavnostních příležitostech, Karel IV. z ní učinil součást korunovačního obřadu.
Svatý Václave, vévodo české země ? 2. česká duchovní píseň, vznikla na přelomu 12. a 13. stol., plnila také funkci hymny.
Hospodine, pomiluj ny!
Hospodine, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyžiš,
hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!