Rozvoj české vědy a kultury v době národního obrození
Národní Obrození (NO) = proces, který započal v naší literatuře a umění v 70.letech 18. století a vyvrcholil v roce 1848. Byla opět vytvořena takřka neexistující česká literatura, česká věda, novinářství a divadlo. Byl vytvořen spisovný jazyk.
Příčiny:- společenský vývoj (rozpad feudalismu)
– osvícenské reformy Marie Terezie a Josefa II.
– povinná školní docházka (vyšší vzdělanost)
– zrušení jezuitů a toleranční patent, povoloval náboženskou svobodu pro některé nekatolické vyznání
– zrušení nevolnictví (volný pohyb vesn. obyv =>počešťování měst)
– reformy Josefa II. měly také stinnou stránku, zrušil zbytky české zemské samosprávy a nahrazoval ji novými, německými úřady, němčina byla rovněž zaváděna do škol.
NO – 4 etapy:
1. etapa obranná – cílem bylo obnovení českého jazyka (70.let 18. st – 1805)
2. etapa ofenzivní-vědecká – cílem pěstování vědecké české literatury. Vytvořit základy vědy v češtině (1806-1830)
3. etapa – literatura se sbližuje s životem a postupně v ní převládá romantismus (1831-1848)
- etapa – směřuje od romantismu k realismu
- etapa – obranná
- vytvořit novodobou českou vědu: zachránit a obnovit český jazyk, očistit národní dějiny od polopravd a lží
- vytvořit novodobou českou liter: poezii, prózu a drama, novinářství
Propagovala se slovanská vzájemnost rusofilství – měli se sjednotit slovanské národy, centrem Rusko.
Obrozenecké vědecké myšlení se u nás začíná projevovat v poslední třetině 18. stol. v Praze r. 1774 se vytvořila Soukromá společnost nauk (dnes Česká akademie věd). Od r. 1790 Královská společnost nauk, 2 sekce: 1. vědy matematické a přírodní, 2. vědy společenské měla přednost před ostatními, kvůli poznání české národní minulosti.
Josef Dobrovský (1753 – 1825)
– narozen Horní Uhry, vzdělával se v jezuitských školách, vystudoval teologii a filozofii
– kněžskou práci nevykonával stal se vychovatelem u Nosticů
– věnoval se vědecké práci, psal latinsky a německy. Češtině se věnoval je z vědeckého hlediska
– na sklonku života se dostal do sporu s novou vědeckou generací, když podryl pravost Rukopisu zelenohorského.
– pochyboval , že se ČJ stane jazykem literátů a vědců, na druhé straně podporoval českou liter. tvorbu pro lid, proto usiloval
o ustálení jazykové normy, dokládá to dílem:
& Zevrubná mluvnice jazyka českého – nastínil celý systém Čj a formuloval jeho zákonitost, slovesa rozdělil do 6 tříd
& Německo-český slovník – sestavil ho se svými spolupracovníky, pro překladatelské potřeby
Rozvíjel také literární historii, chtěl poukázat na hodnoty starší čes. literatury:
& Dějiny českého jazyka a literatury – souběžně s vývojem jazyka podává i dějiny čes. literatury, za vrcholné období považoval dobu veleslavínskou, dobu pobělohorskou za dobu největšího úpadku
& Základy jazyka staroslověnského – položil základy slavistiky-vědy zabývající se Slovany a jejich kulturou
Ovlivnil i českou básnickou tvorbu, tím, že vypracoval pravidla správné české prozódie-nauka o rytmičnosti řeči a skládání veršů: & O prozódii české
Gelasius Dobner
Historik, propagátor kritické metody v dějepisectví. Vydal v latinském překladu Hájkovu kroniku a upozornil na její faktografickou nespolehlivost.
František Martin Pelcl (1734-1801)
Jazykovědec, dějepisec. První profesor českého jazyka na pražské univerzitě. Vydal 3-svazkovou:
& Novou kroniku českou, která měla nahradit Hájkovu Kroniku českou.
& Základy gramatiky české – otiskl v ní Dobrovského prozódické zásady. Jako nakladatel měl zásluhu na vydání Balbínovy Obrany jazyka slovanského, zvláště českého.
Próza a poezie
Vydávají se díla starších autorů píšou se knížky lidového čtení, převážně dobrodružného charakteru. Pro lidové publiku založil v r. 1791 Václav Matěj Kramerius knihkupecký a nakladatelský podnik Česká expedice, kde vydával staročeské literatury a knížky lidového čtení. Vynikl také jako novinář, zprvu byl redaktorem Schönfelddských c. k. poštovských novin, později vlastních Pražských poštovských novin, přejmenovaných nakonec na Krameriovy c.k. vlastenské noviny.
Václav Tháma
Herec, dramatik, pokoušel se o básnickou tvorbu v duchu tzv. anakreontiky (starořecká poezie Anakreómta z Teu, která opětovala lásku, přátelství atd.)
Vydal 2 svazku almanachu sborníku & Básně v řeči vázané tam přispěly i další básnici jeho generace a také tam zařadil ukázky starší české poezie a překlady.
Příklad Thámova almanachu měl příznivou odezvu o 10 let později v dalším almanachu & Sebrání básní a zpěvů a & Nové básně vyšly v letech 1795-1814. vydal je Antonín Jaroslav Puchmajer , přispěly zde i další básnici, např. Šebestián Hněvkovský, František Vladislav Hek atd. o Puchmajerově skupině hovoříme jako o první novočeské básnické škole.
Počátky novodobého divadla a dramatu
České divadlo v době počátku NO se prosazovalo velmi obtížně vedle divadla německé a italské opery.
Praha měla stále německé divadlo v Kotcích od r. 1738, kde byla uvedena 1. česká novodobá hra Kníže Honzík.
- 1789 zahájilo činnost Nosticovo divadlo později zvané Stavovské. V něm se hrálo česky jen výjimečně v letech 1785-1805.Byla zde uvedena premiéra světoznámé opery W.A. Mozarta –Don Giovanni.
Zájem o české hry vedl k založení české divadelní společnosti která budovala na dolním konci Václavského náměstí.
První české divadlo – 1786 – tzv.Bouda, po 3 letech však byla budova stržena. Česky s pak hrálo na různých místech Prahy, např. i ve zrušeném klášteře U Hybernů.
Hlavním činitelem českého divadelního života byl Václav Thám. Nadšení o divadlo bylo veliké.Nejdůležitější bylo získat publikum pro české hry. Z her Václava Tháma vyšli tiskem jen 3: & Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera, & Vlasta a Šárka aneb Děvčí boj u Prahy a překlad hry Don Žuán aneb Kamenný host. Thám jich napsal nebo přeložil pře 50. Po zániku Boudy putoval s kočovnou divadelní společností po českém a moravském venkově. Umřel neznámo kde v Uhrách.
Prokop Šedivý –Thámův spolupracovník, autor lidových pražských frašek & Masné krámy a & Pražští sládci.
Po městech a vesnicích také kočovalo loutkové divadlo Matěje Kopeckého.
- etapa – ofenzivní
- mění se národní programy i pojetí národní kultury
- zesiluje touha vymanit se z nerovnoměrného postavení českého národa
- hledá se nový význam pro pojem vlastenec a vlastenectví
- vlastenectví založené na jazykové základně
Proměna přístupu lit. byla signalizována založením 1 česky psaného časopisu Hlasatel český a 1. vědeckého česky psaného časopisu Krok. Nová generace obrozenců byla ovlivněna novým uměleckým směrem preromantismem, tvoří pás mezi dosavadním klasicismem a nastupujícím romantismem.
Josef Jungmann (1773 – 1825)
– vystudoval filozofii a práva, stal se profesorem na gymnáziu, jazykovědec, básník, propagátor češtiny. Snaží se prosadit požadavky zavedení češtiny do škol a úřadů. Zabýval se též překládáním poezie. Jungmann chápe obrození jako začátek nové epochy ´ Dobrovský vidí těžiště české literatury ve starších dobách
& Rozmlouvání o jazyku českém – stať, poukazuje na národní bezpráví, poněmčování škol a úřadů. , vyslovuje kulturní a politické požadavky
& O klasičnosti literatury a důležitosti její – stať, slovo klasičnost se chápe jako dokonalost, aby prokázal dokonalost a životaschopnost češtiny.
Věnoval se překladatelské činnosti ze světové lit. volil záměrné náročná díla (básně Fridricha Schillera aj.W. Goetha.)
Rozšiřoval českou slovní zásobu: o slova zmizelá z českého užívání, o slova z řeči lidu, o slova z jiných slovanských jazyků,
zvláště polštiny a ruštiny, o slova vytvořena odvozováním (růst-rostlina)
& Česko německy slovník -5 dílů (120000 slov), nejvýznamnější dílo.
Vedle činnosti jazykovědné se zabýval také činností literární
& Slovesnost, aneb sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu…. Unikátní dílo spojující učebnici teorie liter. pro gymnázia a čítanku
& Historie literatury české – dějiny české literatury, podal nejúplnější bibliografický soupis dosud vyšlých českých tisků a archivních rukopisů.
sestavil plán na vytvoření české encyklopedie měla vyložit všechny vědní obory v ČJ.
& Logiky neb Umnice – osvětlovala literárně-teoretické pojmy od Antonína Marka, výklad filozofické terminologie, tento plán nebyl realizován
- česká encyklopedie & Riegrův slovník naučný
František Palacký (1798 – 1876)
pocházel s Hodslavic, z evangelické rodiny. studoval na gymnáziu a pak na lyceu v Bratislavě, kde se spřátelil s P.J.Šafaříkem a Janem Kollárem. Odtud odešel do Prahy kde se bohatě oženil, proto všechny své síly věnoval vědecké a politické práci.
& Staří letopisové čeští od r. 1378 do r. 1527 – staročeská kronika
byl vyzván aby pokračoval v práci na českých dějinách, začal s výzkumem všech českých a některých zahraničních archívů. Národní dějiny psal německy, od r. 1848 česky.
& Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě
Časově obsáhly dobu od začátku národních dějin do roku 1526. Husitství vidí jako demokratický, protifeudální odboj s cílem svobody myšlení. Česká historie od pravěku do nástupu Habsburků na český trůn. Smysl našich dějin viděl v stálém potýkání se s Němci, husitství vyzdvihoval jako nejslavnější období našich dějin. Vliv díla byl obrovský a silně působil na pozdější dějepisectví na uměleckou prózu.
Také založil časopisu Časopis Českého muzea časopis českého dějepisectví, podílel se rovněž na založení Matice české spolku pro vydávání české vědecké literatury.
Politická činnost:
Byl vůdčím činitelem národní liberální strany. Za revoluce byl zastáncem austroslavismu, který vycházel z potřeby zachovat rakouskou monarchii jako ochranu malých slovanských národů před Německem. Po rakousko-uherském vyrovnání od tohoto názoru odstoupil
Pavel Josef Šafařík
syn evangelického kněze, studoval teologii na univerzitě v Jeně, poté přešel na studium historie a jazykovědy
Působil jako gymnaziální profesor v Bratislavě, r. 1833 se dostal do Prahy, kde se stal ředitelem univerzitní knihovny.
Svou činnost lit. začal jako básník.
& Tatranská múza s lýrou slovanskou – sbírka
zasáhl i do poezie jako teoretik společně s Palackým & Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie – mylně prosazovali pro českou poezii časoměrný verš.
& Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí – pokračuje tak po Dobrovském v oblasti slavistiky. Slovanstvo pojímá jako jeden národ a jednotlivé národní jazyky chápe jako nářečí jediného slovanského jazyka.
& Slovanské starožitnosti –nej. dílo, založil vědu o slovanské prehistorii a archeologii.
& Dějiny slovanských literatur
Jan Kollár (1793-1852)
– Slovák
– evangelické bohoslovectví v Jeně
– zakladatel české poezie nové doby
– myšlenka slovanství
– setkání s Wilhelminou Friedrichovou – Mína – často v dílech
bás. sbírka Básně – city k jeho lásce
Slávy dcera – nejznámější sbírka znělek – 1824 – 150 znělek
– poslední vydání 615 znělek v 7 částích
– putování po významných zemích (pro slovanstvo)
– části Sála, Labe, Rýn, Vltava, Dunaj
– Léthé, Achreon
– ohlas na Božskou komedii a Byrona
– básník je doprovázen bůžkem Mílkem a Mínou
– Mílek – komentuje cestu a historii
– básník – mluvčí národa
– alegorie
– myšlenka Slávy dcera vyložena též v díle O literárnej vzájemnosti mezi kmeny s nářečími
– program slovanství staví na myšlence humanity
Paměti
iniciátorem Hlasové o potřebě jednoty spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky
– proti štůrovcům a jejich spis. slovenštině
Třetí etapa
František Ladislav Čelakovský
– sbíral české a slov. národní písně a přísloví a napsal Slovanské národní písně a Mudrosloví národů slovanského
v příslovích vlastní verše: Smíšené básně
– obohacení poezie umělé lidovými písněmi
– tzv. ohlasová poezie – cítění lidu
Ohlas písní ruských – bohatýři
– podle ruských bylin
– prosté postavy
– epické básně
– boj s Tatary a Turky
Ohlas písní českých – lyr. a satirické básně
– ne hrdinské
– ep. báseň Toman a lesní panna
– nejzdařilejší Č. báseň
– předchůdce Erbena
– život lidu
– charakter lidové písně
– epigramy, překlady, vědecké práce, bohemistické a slavistické