Publicistický styl
- styl sdělovacích prostředků; z lat. publicius = veřejný
- rozmanitost žánrů, obsahu, náplně
Publicistika:
- projevy písemné (tisk)
- projevy mluvené (rozhlas,televize,film)
Požadavky:
- aktuálnost
- působivost
- obecná přístupnost
- přesvědčivost
Funkce:
- informační
- poučná, vzdělávací
- přesvědčovací
- zábavná
Žánry
- Vlastní publicistické příspěvky
- Zprávy – krátké; komentované; informace o tom, co proběhlo
- Oznámení – informace o tom, co proběhne
- Článek – delší příspěvek, založen na zprávě nebo komentáři, někdy mívá kritickou povahu; cíl: informovat, přesvědčit, vzbudit pozornost
- Úvodník – založen na úvaze; důležitá aktuální informace, rozbor situace, vyvození závěru, odhaluje příčiny a souvislosti; vždy na první straně, oficiální ráz; použití 1. osoby množného čísla, spisovný jazyk, řečnické otázky, nevyskytují se živé jazykové prostředky
- Komentář – založen na úvaze; vychází ze zprávy, komentuje, rozebírá nejdůležitější události nebo problém; má funkci úvahovou i hodnotící
- Glosa – malý komentář zpravidla k jednomu faktu.
- Zvláštní publicistické útvary
- Recenze – kritika nově vycházejících knih.
- Kritika filmových a divadelních představení, společnosti, knih, výstav apod. Posuzuje, hodnotí, vytýká záporné a vyzdvihuje kladné stránky. Má různý obsah i formu: v komentáři, referátu, příspěvku dopisovatele. Je založena na analýze, je objektivní a nezaujatá.
- Referát – podrobnější informace o společensky významném problému.
- Reportáž – publicistický a umělecký/odborný styl; slohový postup popisný (statický/dějový); může být: novinářská, rozhlasová, televizní, filmová, fotografická; očité svědectví autora. Cíl: předat zprávu, informaci, názornou představu o prostředí, podrobný přímý přenos. Je živá a zajímavá, dokumentárně přesná. Používá termíny, aktualizované a expresivní výrazy, přirovnání, hyperbolu, opakování slov. Skladba: jednoduché, jednočlenné, zvolací, neúplné věty, prostá souvětí; výpustka, aposiopese.
- Smíšené žánry – publicistický a umělecký funkční styl
- Fejeton – zábavný útvar, který podává aktuální témata denního života zábavným, ironickým způsobem; kritizuje veřejný jev, čímž se snaží o jeho nápravu; má pointu. V novinách pod čarou; J. Neruda, R. Křesťan.
- Umělecká reportáž
- Sloupek – vtipná časová úvaha; psáno kurzívou; objevuje se ve 20. a 30. letech v Lidových novinách; K. Čapek, E. Bass, K. Poláček.
- Causerie – [kózrí]; kratší vtipná úvaha, lehčí tón, zábavná funkce, často dialog, duchaplnost; J. Neruda, J.S. Machar, K. Čapek.
- Interview – poslední n. předposlední stránka novin; rozhovor s osobností, většinou připravený, spisovná slovní zásoba; psaná i mluvená podoba.
Jiné než publicistické žánry
- Reklama, inzerát – informační styl.
- Výkladové články – právní poradna.
- Populárně naučné články – např. o pěstování květin.
- Administrativní útvary – např. usnesení z jednání.
- Umělecký styl – např. povídka na pokračování, báseň.
Zábavné útvary
- Křížovky, vtipy, testy, obrazová příloha, programy televize, horoskopy, ankety apod.
Význačné rysy publicistického stylu:
Automatizace = využití předpokládaných ustálených výrazů; může přejít ve fráze; z hlediska čtenáře x novináře; rychle informuje, umožňuje orientaci v textu. Např. Soud odročen.
Aktualizace = užití neobvyklého, nového výrazu k upoutání čtenáře.
- Lexikální neobvyklost – např. Dopravní infarkt; používá knižní i hovorové výrazy (titulky, černá kronika), slovní hříčky (kombinace slohových prostředků); osobitost autorova přístupu.
- Aktualizace ve větné stavbě – užití elipsy, subjektivního pořádku slov, jmenných a slovesně jmenných konstrukcí, nevlastních předložek.
- Aktualizované titulky.
- Grafická stránka – např. Absolutní Saudek; nelze udělat ostrou hranici, aktualizovaný výraz se po čase stává automatizovaným.