Pět etap české poválečné literatury a jejich představitelé

Po roce 1945 je naše literatura ovlivňována politickým vývojem. Celé toto období můžeme rozdělit do 5 etap podle politické situace:

1. 1945 – 1948:

• května 1945 došlo k povstání českého lidu proti fašistům
• května 1945 skončila II. Světová válka v Evropě a Československo bylo obnoveno jako demokratický stát ® návrat k ideálům první republiky; prezident – Eduard Beneš.

2. 1948 – 1955:

• Únor 1948 – násilný komunistický převrat; v čele komunistický předák Klement Gottwald (později prezident).
• Končí demokracie a začíná totalitní režim ® vládne jedna strana, která je podporována armádou a lidovými milicemi (ozbrojení dělníci z továren).
• Postupně došlo ke znárodnění soukromého majetku, byla potlačena politická i osobní práva občanů.
• Celé období je poznamenáno obdivem ke Stalinovi (Džugašvili 1879 – 1953), který stál v čele SSSR i za II. Světové války proti Německu. Vzniklo mnoho děl na jeho počest – kult osobnosti.
• Stáváme se součástí bloku socialistických zemí v čele s SSSR.
• Dochází k politickým procesům s odpůrci komunismu; mnoho umělců odmítajících režim bylo umlčeno, odsouzeno nebo se jim podařilo emigrovat.

3. 1955 – 1968:

• 1953 umírá Stalin – končí kult osobnosti (sochy odstraněny, knihy spáleny); dochází k politickému uvolnění v socialistickém bloku.
• Sovětský ministr Nikita Chruščov – odhaluje zvěrstva páchaná Stalinem na vlastním lidu – politické procesy, popravy, odsuny do pracovních táborů (Sibiř, souostroví Gulag).
• Počátkem ledna 1968 se do čela KSČ dostává Alexander Dubček – vlastní cesta k reformě socialismu.
• Projevila se snaha o vylepšení ekonomické situace – plánové hospodářství (pětiletky) se ukázalo nefunkční; došlo k politickému a kulturnímu uvolnění.
• 8. 1968 – začíná druhá okupace našich zemí ve 20. století – vstup vojsk Varšavské smlouvy (vojenský pakt socialistických zemí – Maďarsko, Polsko, východní německo a SSSR) na naše území.

4. 70. – 80. léta 20. století:

• Duben 1968 – do čela KSČ se dostává Gustav Husák – začíná období takzvané normalizace; naše země je členem východního bloku – socialistická soustava států.
• Československo je členem RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) a Varšavské smlouvy.
• Normalizace – po roce 1968 snaha o uvedení naší ekonomiky, kultury atd. do „normálu“ – návrat ke vzoru SSSR (L. I. Brežněv – nepodporoval změny k demokracii).
• Charta 1977 (proti normalizaci) – literární a jiní umělci podepisující listinu, kde požadují demokratické změny a svobody pro lidi – snahy nevyslyšeny; téměř všichni podepsaní nesměli publikovat, zastávat své funkce.

5. konec 80 let:

• Socialistická soustava prochází vlnou otřesů a na přelomu a 90. let se postupně rozpadá.
• Přispěla k tomu mimo jiné i politika M. Gorbačova, který stojí v čele SSSR do poloviny 80. let.
• U nás dochází k zásadnímu zlomu po 17. 11. 1989 – tzv. Sametová revoluce – zahájili svými protesty vysokoškolští studenti.
• Vracíme se k demokracii; prezidentem se stává bývalý politický odpůrce – Václav Havel.
• První svobodné volby (1990); rozdělení Československa (1993).

Rozdělení literatury do pěti etap:

1. etapa – 1945 – 1955:

• Byla vydávána díla autorů, kteří byli za okupace zakázáni
• 1946 byl první sjezd Československých spisovatelů ® první spor o orientaci české literatury ® rozdělení spisovatelů na dvě základní skupiny:
  • Autoři, kteří respektovali práva na uměleckou svobodu.
  • Autoři, kteří prosazovali prospěch socialismu a zejména socialistického realismu.
• Socialistický realismus – umělecký směr; vznikl po roce 1917 v SSSR; projevuje zejména v literatuře a výtvarném umění (malířství, sochařství) ®
  • Hlavní téma – přechod společnosti ke spravedlivějšímu společenskému řádu ® nejdříve k socialismu a pak ke komunismu (ten už stírá všechny rozdíly mezi lidmi).
  • Hlavní postava – dělník (proletář) a chudý rolník; nejdůležitějším prostředím jsou továrny nebo vesnice. Umění podléhá schématu – dělníci a rolníci jsou dobří a ostatní (např. inteligence) jsou špatní, tedy nepřátelé socialismu a komunismu.

Žánry a témata, které se objevovaly v literatuře těsně po válce:

Poezie:

• Reaguje okamžitě a nejrychleji na události roku 1945; oslavuje naše osvoboditele (Rudou armádu) a Květnové povstání pražského lidu; objevuje se znepokojení z budoucnosti – svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki ( a 8. 8. 1945).
• Autoři – Vítězslav Nezval, Vladimír Holan, František Halas, František Hrubín, Jaroslav Seifert.

Próza:

• Hlavním tématem jsou zážitky II. Světové války a vyrovnávání se s jejími hrůzami – genocidou apod.
• Pražské povstání a samotné osvobození, které sebou přineslo další neočekávané hrůzy.
• Lidé se vracejí k okupaci a snaží se prodat její pravdivý obraz; řeší se židovská otázka (genocida, holocaust); objevuje se téma zážitků z koncentračních táborů; témata protifašistického odboje u nás i v zahraničí (např. Anglie).

2. etapa – 1948 – 1955:

• Zdárný poválečný rozkvět literatury je díky událostem v roce 1948 zastaven; někteří autoři jsou umlčeni, jiní raději emigrují.

Rysy literatury:

• Jedinou tvůrčí metodou je socialistický realismus; za jediný vzor je považována literatura sovětská; funkce umění je zjednodušena pouze na úlohu vychovávat v duchu socialismu a komunismu.
• Není respektována tvůrčí individualita umělce a estetické funkce umění ® tomu se říká schematismus:
  • Předem se ví, jak co dopadne, kdo je dobrý a kdo špatný; postavy jsou bílé (dobří např. komunista, dělník apod.) a černé (špatní např. řezník); děj se odehrává nejčastěji v pracovním procesu, v továrně, při kolektivizaci vesnice; intelektuál – záporná postava (např. učitel).

Poezie:

• Oslava politických osobností, výročí, svátků – pochlebují režimu (politická agitace):
  • Vítězslav Nezval (1900 – 1958) – básník, dramatik, spisovatel a překladatel – Stalin; Zpěv míru.
• Díla oslavující krásu rodné země, domova, rodiny – tím se vyhýbají všemu politickému:
  • Josef Kainar (1917 – 1971) – básník, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář – Veliká láska; Český sen.
  • Jaroslav Seifert NC (1901 – 1986) – básník, spisovatel, novinář a překladatel – Maminka.

Próza – zcela v duchu socialistického realismu:

• Václav Řezáč (1901 – 1956) – Nástup.
• Jan Otčenášek (1924 – 1979) – spisovatel, divadelní, filmový a seriálový scénárista – Občan Brych; Romeo, Julie a tma (rasová nenávist).
• Jan Drda (1915 – 1970) – prozaik a dramatik – Němá barikáda (pražské povstání).
• Julius Fučík (1903 – 1943) komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel – Reportáž psaná na oprátce (zážitky z vězení).
• Josef Škvorecký (1924) – prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel – Zbabělci (život na malém městě v době kolem konce války); Sedmiramenný svícen (židovská tématika).
• Jiří Weil (1900 – 1959) – spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel – Život s hvězdou (židovská tématika; autobiografické rysy)
• Norbert Frýd (1913 – 1976) – spisovatel, diplomat a cestovatel – Krabice živých (autobiografie z koncentráku).
• Ladislav Fuks (1923 – 1994) – prozaik, autor především psychologické prózy – Spalovač mrtvol (zachycuje děsivou okupační atmosféru).

Film – okupační, židovská a válečná tématika:

• Smrt krásných srnců (Ota Pavel); Ostře sledované vlaky (Bohumil hrabal); Romeo, Julie a tma (Jan Otčenášek) a další.

3. etapa – 1955 – 1968:

• Po smrti Stalina dochází k postupnému uvolňování poměrů ve společnosti i v umění; je to období rozkvětu naší literatury, která má snahu navázat na přerušené kontakty s literárním vývojem ve světě.
• Básníci a spisovatelé mají větší možnost publikovat.

Poezie:

• Sdružení kolem časopisu Květen (měsíčník založený původně jako publikační prostor pro začínající autory); Host do domu byla v 50. letech moravská literární skupina.
• Publikace starších autorů – František Halas (Tvář), Jaroslav Seifert, Vladimír Holan (Rudoarmějci).
• Poezie v duchu surrealismu – umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století na základě tzv. psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Odkrývá lidské podvědomí na základě snů. U nás se k němu přihlásil např. Vítězslav Nezval (Praha s prsty deště).

Próza – konečně se objevují překlady světové literatury a tak je navázán kontakt s literárním vývojem v západním světě; spisovatelé se vracejí opět k válečné tématice:

• Jaroslav Škvorecký, Jan Otčenášek, Bohumil Hrabal.

4. etapa – 70. – 80. léta 20. století (po roce 1968 se literatura dělí na oficiální, samizdatovou a exilovou):

• Oficiální – výrazně ovlivněna vládnoucí ideologií, pohled na skutečnost – socialistický realismus
• Samizdatová – vychází tajně, díla jsou vydávána vlastními náklady autorů a opisovány milovníky literatury (psací stroj). Některá díla B. Hrabala, veškerá díla V. Havla další.
• Exilová – po emigraci většina autorů pokračovala ve spisovatelské činnosti a mohli svobodně tvořit. Zakládali vydavatelství ( Škvorecký) a vydávali díla těchto autorů. Někteří ztratili kontakt s domácím (českým) prostředím a stali se světovými autory (např. Milan Kundera).
• Do emigrace odcházeli i jiní umělci, kteří měli problémy po roce 1968 – např. písničkáři (novodobí básníci) – Karel, Kryl, Jaroslav Hutka a další.

Divadlo:

• V této době byl velký zájem o divadlo, zejména klubových forem (ABC, Semafor, Husa na provázku, Ypsilonka, Divadlo Járy Cimrmana). Herce a obecenstvo spojoval stejný nepřítel, proti němuž vytáhli do boje s humorem, satirou, narážkami, jinotaji apod. režim nemohl být kritizovaný a zesměšňovaný otevřeně, ale pouze touto spikleneckou formou.

5. etapa – od konce 80. let:

• Po revoluci v roce 1989 jsou otevřeny trezory se zakázanými filmy, jsou vydávána díla zakázaných autorů, mnozí umělci se vracejí zpět domů bez strachu o svou svobodu.
• Je zrušena cenzura, objevují se překlady cizích autorů (mnohdy byly rychlé a tudíž nekvalitní).