Doba husitská a pohusitská – literatura
Husitská literatura vzniká na základě sepětí se životem, reaguje na aktuální skutečnosti. V této době vrcholí proces demokratizace a laicizace a zároveň česká tvorba vítězí nad latinou a němčinou. Oblíbenými žánry jsou duchovní písně, satiry, kroniky, dále traktáty (= středověké odborné pojednání na téma náboženství, filozofie, později i z jiných oborů) a kázání, jimiž se díky působivosti ?živého slova? nejrychleji šířily revoluční myšlenky. Převládá prostá forma, srozumitelnost. Husovými předchůdci byli většinou kazatelé, kteří usilovali o nápravu zesvětštělé, zbohatlé církve a prohloubení náboženského života.
Husovi předchůdci
Konrád Waldhauser (asi 1326 ? 1369)
– německý kazatel (do Čech přišel na pozvání Karla IV.)
– kázal latinsky a německy
– vyzýval bohaté k pomoci chudým
Jan Milíč z Kroměříže (asi 1320 ? 1374)
– notář Karla IV. A kanovníkem pražské katedrály (obou hodností se vzdal)
– kázání vedl nejen v latině a němčině, ale především česky
– stěžejním prvkem jeho učení byl důraz na bibli nadřazenou autoritě církevního učení
– byl poměrně radikální a měl značný vliv na chudinu
Matěj z Janova (asi 1350 ? 1394)
– žák Jana Milíče, zástupce chudiny
– působil na univerzitě a psal latinsky, zřejmě se podílel na založení Betlémské kaple (1391)
Tomáš Štítný ze Štítného (asi 1333 ? asi 1409)
– zchudlý šlechtic z jižních Čech
– jako laik v česky psaných spisech zbýval teologickými a filozofickými otázkami
– tvůrcem jasného, výrazného, osobitě propracovaného výkladového stylu
– zpřístupňoval soudobou vzdělanost širšímu čtenářství
– psal o náboženských věcech česky:
– Knížky šestery v obecných věcech křesťanských
– soubor traktátů vykládajících zásady křesťanského života
– Řeči besední
– základní poučení o víře, náboženské a filozofické texty, které formou otázek a odpovědí napsal pro své děti.
– Řeči nedělní a sváteční
– výklad čtení na neděle a svátky, základ pro besedu o biblickém textu, náhrada kázání
Jan Hus
JAN HUS (asi 1371 ? 1415)
– narodil se v Husinci u Prachatic a vystudoval artistickou a bohosloveckou fakultu UK
– v roce 1400 byl vysvěcen na kněze
– působil jako univerzitní mistr, po roce 1409 (vydání Dekretu kutnohorského) se stal rektorem UK
– od roku 1402 kázal ? česky ? v kapli Betlémské (jeho kázání měla revolucionizující účinky, odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život duchovních i světských pánů, jenž nebyl v souladu s ?božím zákonem?)
– když se situace v Praze zdramatizovala, byl Hus dán do klatby a ve městě byly zakázány jeho církevní obřady (= interdikt) => odešel z Prahy a kázal lidu na Kozím hrádku a na hradě Krakovci
– 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své myšlenky obhájil před představiteli křesťanského světa na církevním koncilu v Kostnici
– své učení ani přes nátlak neodvolal, a tak byl odsouzen jako kacíř k smrti upálením ? byl upálen 6. 7. 1415 v Kostnici ? jeho popel byl rozprášen do Rýna
– navazoval na myšlenky Johna Wycliffa ? významného anglického reformátora, teologa na oxfordské univerzitě (nekompromisní kritika církve, požadavek jejího návratu k chudobě, k zásadám bible jako jediné autority křesťanství, církev = společenství věřících, kteří jsou bez těžkého hříchu a její hlavou je Ježíš Kristus, jediná nesporná autorita ? Bůh a jeho slovo v Bibli, žije-li světská či církevní vrchnost v těžkém hříchu ? není hodna poslušnosti, neuznával právo papeže (biskupa) stíhat klatbou ? trestat bude Kristus o Posledním soudu)
– kázání měla lidový charakter, mluvil prostě, srozumitelně, bez zbytečné učenosti, uváděl přirovnání a příklady z každodenního života
– Latinské spisy:
– Quodlibet
– vznik v univerzitním období, soubor projevů na rozmanitá témata
– De eccelsia (O církvi)
– spis podává souhrn kritických názorů na poslání církve ? církev má být společenstvím těch, kteří jsou předurčeni ke spasení, hlavou církve je Kristus, nikoli papež
– České spisy:
– Výklad Viery, Desatera a Páteře
– výklad tří hlavních křesťanských modliteb (Věřím v Boha, Otčenáš, dále Desatera)
– páteř z lat. Pater = otec
– úvahy o mravním životě člověka spojené s kritikou společnosti
– „Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy, nebť pravda tě vysvobodí od hříchu.“
– Knížky o svatokupectví
– nejútočnější z českých spisů, ostrá kritika církve, jejího obohacování, života jejich představitelů, vybírání poplatků za náboženské úkony
– Ukázka: Hus ukazuje a kritizuje kněží za to, že krmí mnohé pochlebníky, že chovají nepotřebnou čeleď, že kupují zbytečné věci, že mají velké a nákladné domy, že chovají krásné koně a slouží tím ďáblu.
– Postila
– vrchol Husovy kazatelské činnosti
– výklad svatých čtení nedělních – určeno prostým a neučeným lidem
– z lat. post illa verba = po oněch slovech (po slovech evangelia) – sbírka kázání a výkladů na čtení z evangelia uspořádaná v časové posloupnosti podle církevního roku
– Dcerka
– spis o výchově křesťanských dívek
– sebrané listy z Kostnice
– latinské i české dopisy adresoval Hus jak svým přátelům a stoupencům, tak i celému národu
– formuloval v nich svůj myšlenkový odkaz např. List přátelům v Čechách.
Hus svým působením urychlil vyvrcholení společenské nespokojenosti s církevními poměry a vyvolal nejen náboženskou (požadavek svobodných kázání a svobodného výkladu bible), ale i sociální revoluci (život bez zbytečného přepychu). Jeho nadčasové myšlenky o pravdě jsou aktuální dodnes (?pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí?).
Husův vliv na vývoj českého pravopisu:
– De orthographia bohemica
– navrhuje zjednodušení českého pravopisu ? diakritický pravopis (se znaménky) nabodeníčka ? dlouhé (á, é, í), krátké (č, š, ž)
– dříve pravopis spřežkový ? pro některé české hlásky užíváno spojení dvou a více písmen č=cz, á=aa
– i jinak pečoval o český jazyk ? snažil se ho přiblížit lidovému jazyku, nahrazoval zastaralá a německá slova
Literatura doby husitské
Základní funkcí literatury je úzké sepjetí se společenským bojem. Obracela se k aktuální skutečnosti a vznikala v sepětí s každodenním životem (obrazy válek, polemiky). Zlidovění literatury a čeština vytlačuje latinu. Stává se jazykem listin a veřejného jednání. Stoupá význam Bible, která je v husitství nejčtenější knihou, vzorem pro mezilidské vztahy. Je překládána do češtiny.
Žánry:
a) mizející ? rytířský epos, drama, legendy
b) rozvíjející se
– píseň
– aktuální obsah, většina husitských písní se zachovala ve zpěvníku Jistebnický kancionál
– Ktož jsú boží bojovníci
– husitský chorál, píseň náboženská i vojenská
– cílem zastrašit, dodat odvahu
– satira a polemiky
– Budyšínský rukopis
– významný historický pramen zachycující současné události z roku 1420
– 3 veršované polemické skladby:
– 1. Žaloba koruny české
– 2. Porok koruny české
– proti Zikmundovi a pánům, kteří si jej bez souhlasu Prahy zvolili za krále, porok = výtka
– 3. Hádání Prahy s Kutnou Horou
– Praha ? husitství ? krásná žena, Kutná Hora ? církev – stařena
– kroniky
– Vavřinec z Březové
– Husitská kronika
– Latinsky psaný historický spis (nedokončený), zachycující události z let 1414 až 1421
– traktáty
– kázání
– Jan Želivský
– postily
– oslavné básně
Doba pohusitská
Petr Chelčický (asi 1390-1460)
– jeho dílo je polemikou proti všem
– jihočeský zeman obhajoval pokoru, chudobu, ale odmítal vzdělání a prosazoval myšlenku neodporování zlu násilím ? na tyto myšlenky navázal ruský spisovatel a reformátor Lev Nikolajevič Tolstoj
– O boji duchovním
– odmítá násilí jako prostředek uskutečňování ideálů husitů
– traktát
– jediným možným bojem je duchovní zápas s ďáblem
– O trojiem lidu řeč
– proti středověkému rozdělení společnosti na stav rytířský, kněžský a poddané – hlásá rovnost všech lidí
– Postila
– Sieť viery pravé
– vrcholné dílo ? soubor chelčického učení
– kritika nejen církve ale i společnosti ( síť ? církev a pravá víra kterou ničí 2 hrozné velryby = papež a panovník )
– 1. kněz nejvyšší s panováním královským a se ctí nad císařem
2. císař s panováním, s úřady a s mocí pohanskou
– k originálním myšlenkám Petra Chelčického se vraceli mnozí myslitelé (T.G.M., L. N. Tolstoj) a na základě jeho myšlenek vznikla v r. 1457 Jednota Bratrská
Nejčastějším žánrem polipanského období ? polemiky
– vydávala je Strana táborská, Strana pražská, katolická církev, Jednota Bratrská
Literatura cestopisná
Cestopis panoše Jaroslava
– zpráva o cestě poselstva Jiřího z Poděbrad do Francie
Deník Václava Šaška z Biřkova
– vylíčil cesty královského poselstva po Evropě
– informace o zemích, památkách, způsobu života