Baroko jako umění vnitřního sváru a napětí
Za počátek baroka u nás lze považovat období po bitvě na Bílé hoře.
Zprvu byla česká literatura poznamenána odchodem části šlechty a měšťanstva
do emigrace, proto je nutné brát ohledy na domácí literární situaci i na
literaturu exulantskou. Oba tyto proudy se výrazně liší – domácí
literatura byla výrazně katolicky a barokně orientována, kdežto literatura
exulantská pokračovala v tradici tvorby renesanční a humanistické.
Barokní umění se rodí z pocitů člověka otřeseného v hloubi své
bytosti, nedůvěřujícího rozumu. V literatuře představuje umělecké vidění
světa a člověka v něm jako dynamický a rozporuplný proces cesty od hmotného
k duchovnímu, Bohu. Hrdina se obrací od přírody a světa, pohled z vnějšku
zaměří k vlastnímu nitru. Avšak ideály renesance nelze zapomenout ihned, připomínají
se snahou po světové harmonii i touhou obsáhnout všechno lidské vědění,
čehož je příkladem Komenský. Zapomenuto nemůže být ani úsilí o plné
poznání života, to ale dostává jinou podobu. Poznávaná skutečnost se mění
ve znaky, symboly, které mají vyjádřit nevyslovitelné a tajemné. Proto
baroko zrodilo nejen pansofisty, ale i astrology, proroky a stoupence magie.
Renesanční člověk chtěl proniknout k pravdě kritickým rozumem, barokní
člověk pravdu nehledá, byla mu zjevena a jde jen o to, jak pro ni bude
zaujat, jak vášnivě ji bude prožívat. Tento proces zobrazuje baroko výrazně
expresívními prostředky, které bylo možno uplatnit v poezii a dramatu. Tím
došlo k určitému zúžení systému literárních žánrů a zejména k změnám
v jejich hierarchii. V žánrech, které vyhovovaly barokní expresivitě, bylo
dosaženo pozoruhodných výsledků, zároveň však přetrvávala v naukové
literatuře do jisté míry i humanistická tradice obhajoby významu klasického
vzdělání.
Jan Ámos Komenský (1992 – 1670)
J. A. Komenský žil na přelomu několika epoch.V jeho osobě doznívá
tradice humanismu, je autorem reformních spisů, zároveň je také velkým
barokním spisovatelem. Největší proslulost si získal tvorbou pedagogických
spisů. Je to autor ryze český, ale zároveň i světový. Celým jeho dílem
prostupuje rozpor člověka jeho doby : člověka věřícího, který na druhé
straně poznává pokrok a novou dobu.
Život
J. A. Komenský se pravděpodobně narodili roku 1592 v Nivnici na Moravě v
českobratrské rodině. Záhy osiřel. Dětství prožil v Uherském Brodě,
vzdělával se na bratrských školách ve Strážnici a v Přerově a také v Německu
a Herbornské akademii a na univerzitě v Heidelbergu. Po návratu učil v Přerově,
později ve Fulneku, kde působil jako bratrský kněz. Šťastné období, ve
kterém začíná uplatňovat svou reformu výchovy a vyučování, přerušil
roku 1621. Musel uprchnout i s ženou a dvěma dětmi. Ukrýval se ve východních
Čechách v Brandýse nad Ohří, v Kunvaldu a naposledy v Bílé Třemešné.
Krátce na to ztratil rodinu, která podlehla morové epidemii. Roku 1628, po
vydání Obnoveného zřízení zemského, odešel do emigrace. Nejprve se
usadil v polském Lešně, kde byl zvolen posledním biskupem jednoty bratrské,
poté pobýval v Anglii, Švédsku, Uhrách… Jeho cesty se protínaly v Lešně,
kde mu zemřela druhá žena. V té době byl vyhlášen vestfálský mír, který
zmařil veškeré naděje na návrat domů, do Čech. Za švédsko – polské války
Komenskému v Lešně shořela většina majetku a část rukopisů, za zmínku
stojí především materiál k připravovanému slovníku Poklad
jazyka českého. Od roku 1656 až do své smrti žil – slavný a
oslavovaný – v Amsterodamu. Jeho životní dráha se ukončila roku 1670 a byl
pohřben v Naardenu.
Dílo
J. A. Komenský napsal za svůj život na 250 děl většího či menšího významu.
1. období
– převažují náboženské a filozofické spisy, které se zabývají
sporem víry s rozumem. Ve spisku Listové do nebe, který
obsahuje 5 fiktivních dopisů, adresovaných Kristovi, a z části napsaných
Kristem, kritizuje současné problémy, které řeší smírně. Další spis Truchlivý
(alegorický spor) se snaží hledat východisko ze zmatků a nejistot
doby. K útěšným spisům patří i Přemyšlování o
dokonalosti křesťanské atd. Vrcholem tohoto období a zároveň i
nejdůležitějším dílem baroka je Labyrint světa a ráj srdce
(1631). Je to alegorie soudobého světa, kdy se svět zdál bezvýchodným
labyrintem, kdy se skutečnosti křivily do groteskních tvarů a kdy se člověk
zachraňoval návrate do vlastního srdce. Poutníka na cestě městem – bludištěm
provází Všezvěd, Všudybud a Mámení, kteří mu nasazují růžové
brýle. Poutník přesto všude vidí jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalé
situace mu je samota a náboženské rozjímání . splynutí s Bohem, Tato myšlenka
náboženské odevzdanosti je uplatněna i v e filozoficko-náboženském pojednání
Centrum securitatis – Hlubina bezpečnosti.
– psal i vědecké spisy, ke kterým však stačil vytvořit pouze projekt,
protože podklady byly zničeny mj. při požáru v Lešně. Šlo o slovník Linguae
bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého). Překládal také žalmy,
propagoval časomíru v pojednání O poezii české¨
2. období
– po přechodu do exilu
– tvoří především latinsky
– česky ještě Kšaft umírající matky jednoty bratrské (útěšná
alegorická závěť z doby po uzavření vestfálského míru) a Kancionál,
což je sbírka českéducovní lyriky.
– práce směřuje k pansofii (vševědě) – harmonickému poznání
světa a člověka, což je myšlenka, která podnítila podstatnou část jeho
díla – pedagogiku
– hledal způsob nápravy světa, nachází jej v ideji výchovy člověka.
„Vzdělání má člověk využít nejen pro sebe, ale hlavně pro ostatní.“
Předpokladem je nová soustava vyučování. Návrh je v Didaktice
české (1628 – 1630), v přepracované latinské verzi vyšla jako Didactika
magna. Je to jeho nejproslulejší dílo. Bylo přeloženo do všech
evropských jazyků. Byly zde shrnuty a formulovány moderní pedagogické zásady,
platné dodnes: pojmová jasnost, názornost přiměřenost, postup od jednoduššího
ke složitějšímu, výuka cizím jazykům na základě výuky jazyka mateřského,
zřetel k dětskému chápání. navrhl také celkovou organizaci školství: třístupňové
studium, které zahrnuje i odpočinek a hry. Výchovu člověka rozvrhl do čtyř
věkových období, kterým mají odpovídat i instituce: mateřská škola
(rodina), obecná škola (v obci), latinské – gymnázium (v každém městě),
akademie, univerzity (v každé zemi).
– harmonickou výchovu celého člověka zdůrazňoval i v dalších učebnicích:
Imformatorium školy mateřské, které se soustředí na děti v
předškolním věku; Janua linguarum reserata (Brána jazykům
otevřená) – jazyková učebnice; ilustrovaná učebnice Orbis Pictus
(Svět v obrazech), spojující poučení jazykové s věcným; Nejnovější
metoda jazyků obsahující metodické i praktické návody;
Schola ludus (Škola na jevišti), atypická učebnice latiny obsahující
8 divadelních her určených žákům. Komenský vydal své pedagogické spisy
souhrnně v Amsterodamu jako Opera didactika omnia (Sebrané spisy
vychovatelské).
– celoživotní usilování o pansofii vložil do spisu Via lucis
(Cesta světla) a také do svého stěžejního filozofického díla Všeobecná
porada o nápravě věcí lidských, které začal psát roku 1644 a na
kterém pracoval až do konce života. Rukopis se ztratil a byl nalezen až roku
1935 v Halle an der Saale. Je programem vytváření spravedlivějšího světa
bez válek, světa lásky a moudrosti. Celková myšlenka díla pak směřuje k
základnímu cíli: univerzální náprava lidstva.
Význam
Tkví v velkolepé práci v celé řadě oborů, především v pedagogice, a
v syntéze celého předchozího vývoje naší kultury. Jeho dílo zůstalo živým
odkazem i dalším generacím a jeho myšlenky byly realizovány v mnohých zemích
světa. I dnešní člověk nachází v jeho tvorbě poučení i inspiraci.