Krytosemenné rostliny
Taxonomie:
Říše: Rostliny (Plantae)
Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta, Angiospermae)
Třída: Dvouděložné (Magnoliopsida, Dicotyledonae)
Třída: Jednoděložné (Liliopsida, Monocotyledonae)
Charakteristika
– oddělení krytosemenné rostliny je vývojově nejmladší a nejdokonalejší
– jsou to většinou autotrofní byliny a dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
– tyto rostliny jsou rozšířeny téměř na všech místech, která jsou pro rostliny obyvatelná, díky velké variabilitě a přizpůsobivosti
– je známo téměř 300 000 druhů krytosemenných
– jejich tělo je budováno pravými pletivy, stejně jako tělo nahosemenných, mají ale navíc jisté zdokonalení, které představují tracheje – cévy, ty umožňují efektivnější transport vody rostlinou
– dalším evolučním zdokonalením je květ, složený z několika orgánů: květních obalů, tyčinek, samičích plodolistů srostlých v pestík a z květního lůžka ® pohl. rozmnožování
– krytosemennost
– plodolisty jsou srostlé v pestík, jehož podstatnou částí je semeník – chrání semena
– dvojité oplození: pyl se zachytí na bliznu, klíčí v pylovou láčku a prorůstá k vajíčku – zde dochází k dvojitému oplození
– původ krytosemenných rostlin není dodnes objasněn – nepodařilo se najít zkameněliny jejich skutečných předků
– předpokládá se, že vývoj proběhl v horách tropických oblastí (zde se zbytky rostlin prakticky nemohly dochovat)
– další teorií je pobřeží Afriky – nálezy pylových zrn
Generativní orgány rostlin: viz MO č.14
ŽIVOTNÍ CYKLUS
– může být u krytosemenných dlouhý od několika týdnů do tisíce let
– podle délky životního cyklu je dělíme na:
Efeméry – jejich vývoj trvá jen několik týdnů (osívka jarní), je to typické pro rostliny rostoucí
v extrémních podmínkách (pouště, tundra)
Ozimy – vyklíčí na podzim, přezimují a na jaře vykvetou, vytvoří plody a umírají (např.
ječmen, řepka)
Jednoleté – vegetační cyklus trvá jeden rok, zpravidla od jara do podzimu (netýkavka, fazol)
Dvouleté – v prvním roce vytvářejí pouze stonek a listy, až druhým rokem vykvetou a vytvoří
plody (cukrovka, mrkev)
Vytrvalé – žijí více let, opakovaně kvetou a vytváří plody, zimu přečkávají v případě bylin v
podobě hlíz, oddenků nebo cibulí, patří sem také stromy. Z bylin je to například
jahodník, lipnicovité, cibule…
Vegetativní orgány krytosemenných
– stavba těla u krytosemenných je podobná stavbě u nahosemenných
– jediným rozdílem je výskyt trachejí, cév, které částečně nahrazují jednodušší cévice (tracheidy)
– stonek může být bud bylinný, dužnatý, nebo může sekundárně dřevnatět
– stavbou stonku se liší jednoděložné a dvouděložné byliny
– jednoděložné mají na povrchu pokožku, pod ní vrstvu sklerenchymu, tvořící mechanickou oporu a uvnitř stonku základní pletivo z parenchymu a v něm jsou volně rozptýlené uzavřené cévní svazky
– u dvouděložných je pod pokožkou primární kůra (cortex), tvořená kolenchymem či sklerenchymem a parenchymem s mléčnicemi, vyměšovacími kanálky a jinými orgány – uprostřed je střední válec (pericykl) s parenchymem, otevřenými cévními svazky uspořádanými do kruhu a s vytvořeným kambiem po obvodu
– listy dvouděložných se vyznačují velkou rozmanitostí tvarů a velikostí – mohou být bifaciální (konvalinka, dub, javor apod.) nebo méně často monofaciální (kosatec)
– zvláštní jsou listy sítiny – rozkladité, které jsou jednostranné a válcovité, některé rostliny jako např. jilm či begonie mají listy asymetrické
– u dřevin mohou být listy opadavé nebo neopadavé, podle toho v kterých zeměpisných šířkách rostou
– základním rozdílem mezi jednoděložnými a dvouděložnými je také stavba listu a uspořádání žilnatiny v listu
– jednoděložné mají zpravidla jednoduché a nedělené listy se souběžnou nebo obloukovitou žilnatinou
– dvouděložné mají listy často dělené nebo složené se zpeřenou či dlanitou žilnatinou
– ve stavbě kořene se jednoděložné a dvouděložné také liší: pro dvouděložné je typická allorhizie, pro jednoděložné homorhizie
Krytosemenné rostliny se dělí do dvou tříd: viz papíry od Ševčíka
- Jednoděložné
- Dvouděložné
+ čeledi
DVOUDĚLOŽNÉ
– obsahuje asi 210 000 druhů
– je to vývojově původnější skupina, patří sem většina vyšších rostlin
– jejich základním znakem jsou 2 dělohy v zárodku
– květy jsou zpravidla pětičetné nebo čtyřčetné s rozlišenými obaly
– rozdíly ve stavbě těla – viz vegetativní orgány krytosemenných
– dále se dělí na řády, které se často shodují s čeleděmi
– taxonomické členění do řádů je poměrně složité, proto uvádím dělení do čeledí
Nejdůležitější čeledi dvouděložných rostlin:
- Šácholanovité (Magnolioceae)
– vyskytují se především v tropech a subtropech, u nás jen jako okrasné dřeviny (šácholan, liliovník)
– jsou vývojově nejstarší, mají velký a primitivní květ na konci větví s květními obaly, tyčinkami a volnými jednoplodolistovými pestíky ve 3 kruzích či ve šroubovici
– jsou opylované hmyzem, plodem je souplodí měchýřků
Zástupci: šácholan velkokvětý
liliovník tulipánokvětý
- Vavřínovité (Lauraceae) – příbuzné šácholanovitým
zástupci: vavřín ušlechtilý
skořicovník
- Leknínovité (Nymphaeaceae)
– vytrvalé vodní byliny, vyskytující se v tropech, subtropech i v mírném pásu
– mají zpravidla dlouze řapíkaté plovoucí listy a oddenky
– květní orgány ve šroubovici, je většinou mnoho tyčinek a nektarií
– opylení hmyzem, plodem je bobule
Zástupci: leknín bílý
stulík žlutý
viktorie amazonská
lotos
- Pryskyřníkovité
– pětičetná a velmi různorodá čeled s druhy mírného až chladného pásu
– byliny, výjimečně i dřeviny s některými již odvozenými znaky – např. částečné uspořádání květních částí do kruhu, zbytek je ve šroubovici
– mají mnoho tyčinek, a volných pestíků ve vyklenutém květ. lůžku, jsou pětičetné někdy s rozlišenými (pryskyřníky), někdy s nerozlišenými (sasanky) květními obaly
– květy se mohou skládat do hroznovitého květenství
– plodem je souplodí nažek (pryskyřník) nebo měchýřků (blatouch)
– listy dělené či složené, bez palistů
– čeled je typická výskytem alkaloidů a jiných jedovatých látek
Zástupci: pryskyřník prudký a jiné pryskyřníky
upolín evropský
blatouch bahenní
orsej jarní
hlaváček jarní
koniklece
jaterník podléška
oměje
sasanky
čemeřice, orlíčky…
- Mákovité
– příbuzné pryskyřníkovitým, byliny s jednoduchými či složenými listy
– typické jsou mléčnice, mléko (latex) obsahuje alkaloidy, např. morfin, papaverin…
– květy dvoučetné, kališní lístky jen před rozvitím pupenu, pak opadají, volné lístky korunní (2 a 2naproti sobě), mívají mnoho tyčinek
– plodem je tobolka
Zástupci: mák setý
mák vlčí
vlaštovičník větší
- Bukovité
– většinou stromy, často velmi mohutné, jednoduché střídavé a opadavé listy (hlavně mírný pás)
– květy mají většinou jednopohlavné a malé, opylované větrem, často v jehnědách nebo strboulech
– plodem je nažka, zčásti (u dubu), nebo zcela uzavřená (u buku) v číšce stonkového původu
– mezi zástupce patří významné dřeviny našich lesů: buk lesní
dub letní
dub zimní – liší se tvarem listů a
umístěním plodů
kaštanovník jedlý
- Břízovité
– dřeviny s celistvými a střídavými listy, většinou druhy mírného až chladného pásu – opadavé
– květy jednopohlavné s redukovanými obaly, větrosnubné, často v květenstvích (jehněda)
– pestík tvořen 2 plodolisty
– plodem je nažka(bříza, olše) nebo oříšek (habr, líska)
Zástupci: bříza bělokorá
olše lepkavá
habr obecný
líska obecná …
- Hvozdíkovité
– byliny či keře s většinou kopinatými, střídavými listy
– květy jednotlivé nebo ve vidlanu, rozlišené obaly, oboupohlavné, pětičetné
– jsou opylované hmyzem, plodem je nejčastěji tobolka
Zástupci: rožec rolní – 5 čnělek
rod ptačinec – má 3 čnělky
hvozdík kropenatý
silenka nicí a nadmutá
knotovka bílá k. lesní
kohoutek luční
smolnička obecná
koukol polní apod.
- Merlíkovité
– byliny mírného pásma s jednoduchými listy a květy často uspořádanými ve vrcholičnatá květenství
– květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné s redukovanými květ. obaly, větrosnubné
– plodem je nažka
Zástupci: merlík bílý
řepa obecná
špenát zelený
lebeda lesklá
- Brukvovité
– jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny s dělenými listy bez palistů
– jsou rozšířené v mimotropické oblasti, zahrnují asi 3500 druhů
– mají menší oboupohlavné, čtyřčetné květy často v hroznovitých květenstvích; hmyzosnubné
– typické jsou čtyřmocné tyčinky, pestík ze 2 plodolistů
– plodem je šešule, šešulka nebo struk se semeny bohatými na olej (využívá se u řepky olejky či hořčice)
Zástupci: brukev zelná
brukev setá – ředkvička
ředkev
hořčice polní
penízek rolní
kokoška pastuší tobolka
řeřišnice luční
křen selský
česnáček lékařský
potočnice lékařská
ohnice rolní
kyčelnice cibulkonosná…
- Vrbovité
– dvoudomé malé poléhavé keříky až mohutné stromy s celistvými listy a většinou opadavými palisty
– samčí a samičí listy jsou bez obalů :vyrůstají v paždí listenů a tvoří jehnědovitá květenství
– pyl je přenášen hmyzem nebo větrem
– často rozkvétají před rašením listů
Zástupci: vrba bílá
vrba jíva
topol bílý
topol osika
- Rdesnovité
- Lipovité
- Pryšcovité
- Růžovité
– dřeviny i byliny s jednoduchými či složenými listy s palisty
– květy většinou oboupohlavné, pětičetné s rozlišenými obaly někdy v hroznovitých květenstvích
– mívají mnoho tyčinek, více plodolistů
– plodem je nažka, měchýřek, peckovice či malvice, někdy uzavřené v češuli
– podle tvaru květního lůžka a typu gynaecea (a plodu) se rozdělují do 4 podčeledí:
- Tavolníky
– apokarpní gynaeceum, miskovité květ. lůžko
– u nás jen okrasné rostliny – tavolník
- Růže
– apokarpní gynaeceum, plod je souplodí nažek v češuli.
Zástupci: růže šípková
ostružiníky
jahodníky
mochny (Potentilla) – m. husí, nátržník, stříbřitá, jarní…
- Slivonovité
– jeden pestík, češule, plodem je peckovice
Zástupci: švestka
meruňka
broskvoň
trnka
- Jabloňové
– plodem malvice, 4-5 srostlých plodolistů
Zástupci: jabloň domácí
hrušeň
- Bobovité
– byliny nebo dřeviny různého vzhledu, nejčastěji se složenými listy, někdy přeměněnými na úponky, s palisty
– zahrnují asi 16 500 druhů na celém světě
– květy oboupohlavné, souměrné s charakteristickým vzhledem, opylované hmyzem
– plodem je lusk, květy mohou být v hroznovitém květenství
– typická je symbióza hlízek kořenů bobovitých s hlízkovými, nitrogenními bakteriemi
– rostliny jsou díky tomu bohaté na bílkoviny
Zástupci: trnovník akát
janovec metlatý
vikev ptačí
hrachor luční
komonice bílá a lékařská
hrách setý
fazol obecný
čočka kuchyňská
jetel luční a jetel plazivý a j. pochybný
štírovník růžkatý
podzemnice olejná
tolice vojtěška
úročník bolhoj, soja luštinatá…
- Miříkovité
– byliny sev. mírného pásu s dutou lodyhou a složenými listy, jsou si vzhledově podobné
– mají drobné, oboupohlavné, pětičetné a většinou bílé květy ve složeném okolíku
– mívají obaly a obalíčky z listenů, podle toho lze dobře rozlišit druhy
– semenem je dvounažka
Zástupci: mrkev setá
petržel zahradní
miřík celer
kopr vonný
bršlice kozí noha
bolehlav plamatý
bolševník obecný a velkolepý ..
- Mořenovité
- Brutnákovité
- Lilkovité
– byliny či dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
– vyskytují se v mírném, subtropickém i tropickém pásu
– typické jsou bikolaterální cévní svazky
– květy mají oboupohlavné, pětičetné, se srostlým kalichem a korunou a 2 plodolisty
– plodem je nejčastěji bobule či tobolka
– char. znakem je přítomnost jedovatých alkaloidů, u brambor je to solanin, u tabáku nikotin
Zástupci: lilek brambor
rajče
paprika roční
tabák virginský
rulík zlomocný …
- Krtičníkovité
– byliny s jednoduchými, někdy redukovanými listy
– jsou často parazitické nebo saprofytní.
– mají čtyř až pětičetné, souměrné květy se srostlými kališními i korunními lístky a redukovaným počtem tyčinek
– plodem je tobolka
Zástupci: holoparaziti – podbílek šupinatý
poloparaziti – černýš rolní a jiní černýši
rozrazil rezekvítek a jiné rozrazily
divizna velkokvětá
náprstník velkokvětý …
- Hluchavkovité
– jsou byliny se čtyřhrannými stonky a jednoduchými, křižmostojnými listy
– květy jsou uspořádány v lichopřeslenech
– jsou jednopohlavné, dvoupyské a souměrné
– pestík ze dvou plodolistů
– plodem jsou dvě tvrdky
Zástupci: hluchavka bílá
šalvěj luční
popenec břečťanolistý
mateřídouška obecná
- Hvězdnicovité
– jsou druhově nejpočetnější čeleď dvouděložných rostlin (1400 druhů)
– jsou to byliny různého vzhledu s jednoduchými nebo složenými listy
– květy mají v úboru
– jsou oboupohlavné a pětičetné, okrajové květy jsou někdy sterilní
– plodem je nažka, typická je přítomnost zásobního polysacharidu inulinu
Zástupci: slunečnice roční
hvězdnice
kopretina
heřmánek pravý
podběl obecný
čekanka obecná
smetanka lékařská …
JEDNODĚLOŽNÉ
– charakteristickým znakem je zárodek s jednou dělohou a cévní svazky volně rozptýlené v parenchymu středního válce, bez kambia
– proto druhotně netloustnou a jsou to převážně byliny
– pro kořeny je typická homorhizie, často je vyvinutá listová pochva
– květy jsou nejčastěji trojčetné, okvětí někdy redukováno
– je to vývojově mladší, odvozená skupina krytosemenných
Nejdůležitější čeledi jednoděložných:
- Liliovité
– vytrvalé byliny, často vytvářející oddenky nebo cibule
– listy mají čárkovité, jsou rozšířené v mírném a subtropickém pásu
– květy jsou trojčetné, mají okvětí a jsou oboupohlavné
– opylení hmyzem, plodem je bobule nebo tobolka
Zástupci: konvalinka vonná
křivatec žlutý
tulipán zahradní
lilie bílá
lilie zlatohlávek
česnek cibule
ocún jesenní
vraní oko čtyřlisté
pórek…
- Vstavačovité
– vytrvalé byliny s oddenky nebo hlízami, rozmanitého způsobu života
– vyskytují se od tropů po mírný pás, patří sem jak autotrofní, tak mykotrofní paraziti (endotrofní mykorhiza) a také epifyty (patří mezi autotrofní, v korunách stromů)
– květy jsou oboupohlavné, souměrné, trojčetné s často velmi nápadným okvětím
– mohou být v hroznovitých květenstvích
– jsou opylované hmyzem, často se specializují na jeden druh opylovače
– vzniká velmi mnoho nepatrných semen – tobolek
Zástupci: nejvíce druhů v tropech
u nás – vstavač kukačka
střevíčník pantoflíček
hlístník hnízdák
vemeník dvoulistý
kruštík širolistý
okrotice bílá
prstnatec májový apod.
- Šáchorovité
– byliny trávovitého vzhledu s většinou trojhranným stonkem, hlavně v mírném pásu
– mají čárkovité listy ve 3 řadách
– květy jsou malé, oboupohlavné s redukovaným okvětím, opylované větrem
– tyčinky jsou 3, 3 plodolisty, plodem je nažka, někdy uzavřená ve srostlém listenu
Zástupci: rod ostřice – např. o. chlupatá, třeslicovitá
suchopýr úzkolistý
skřípina lesní
- Lipnicovité
– vytrvalé nebo jednoleté byliny se svazčitými kořeny, stébelnatými stonky a čárkovitými listy
– listy mají pochvy s blanitým jazýčkem a ouškem na bázi čepele
– květy jsou jedno- nebo oboupohlavné, trojčetné, skládají se do klásků a mají silně redukované obaly
– jsou větrosnubné
– kvítky jsou chráněny pluchami a pluškami
– mívají pestík se 2 bliznami a 3 tyčinky
– plodem je tobolka
Zástupci: žito seté
pšenice setá
proso seté
kukuřice
pýr plazivý
bojínek luční
ovsík vyvýšený
lipnice luční
kostřava luční
rákos
srha laločnatá
psárka luční
bambusovník
třtina chloupkatá…