Fantazie
Fantazie je psychický proces, ve kterém vytváříme relativně nové představy. Není to vytváření „z ničeho“, základem je vždy naše zkušenost, vjemy a jejich reprodukce. Fantazie je nezbytnou součástí každé tvůrčí práce, ale je velmi důležitá v lidském životě vůbec.
Podle míry obsahu prvků originálnosti a tvořivosti rozlišujeme fantazii
- rekonstruující fantazie – Je důležitá v technice, ale i při vyučování geometrie, historie, má velký význam při studiu atd., vytvoření představ na podkladě slovního popisu nebo schématického znázornění.
- tvůrčí fantazie – Znamená vytváření nových představ, zejména společensky hodnotných, např. v tvorbě umělecké nebo v technických vynálezech. V současné době se však v psychologii pojednává spíše o tvůrčí činnosti, která zahrnuje spolu s fantazií i ostatní procesy v jejich vzájemném spojení.
Podle toho, zda předem existoval nebo neexistoval úmysl (záměr) vytvořit fantazijní představu můžeme rozlišit
- fantazie záměrná – Je řízena uvědomělým záměrem, cílem, např. představit si stroj podle výkresu nebo vytvořit nové technické zařízení.
- fantazie bezděčná – Nemá takové usměrnění, alespoň v daném okamžiku: představy se vybavují „samy“, někdy se“ vnucují“ člověku proti jeho vůli. Je známá též v podobě snění za dne kdy si člověk představuje např. splněná přání a plány, nebo naopak obavy. Dále je známa ve spánku při snění, kdy dochází k celkovému útlumu mozkové kůry a jednotlivé její části jsou dočasně ve stavu exitace nebo ve fázových stavech, což umožňuje vybavování a přetváření představ.
K základním způsobům utváření fantazijních představ patří aglutinace. Jde o spojování různých běžně nespojovaných částí, vlastností nebo kvalit. Při utváření fantazijní představy aglutinací se připojí části nebo vlastnosti jednoho objektu k druhému (létající koberec, perníková chaloupka, domeček na kuří nožce, živá voda, kouzelný meč).
Jak ukazují uvedené příklady, aglutinace je běžná při tvorbě pohádek a vzniku mýtů, ale i mnoho vědeckých objevů, vynálezů, technických a stavebních konstrukcí vzniklo tímto postupem, kdy se spojí zdánlivě nespojitelné objekty či vlastnosti (zakřivený prostor, radiomaják, pohyblivé schody, samonosné konstrukce atd.).
Dalším způsobem utváření fantazijních představ je hyperbolizace, při níž se objekt zvětšuje nebo zmenšuje (broučci jako zmenšené lidské postavičky, trpaslíci, obři), nebo se zvětšuje počet částí (devítihlavý drak, n-rozměrný prostor).
Dalšími druhy fantazie jsou:
- spánkové sny
- halucinace
- bdělé snění
Sny
Sny a jejich funkce nejsou dosud plně objasněny, jejich účel lze patrně vysvětlit psychohygienicky. Během spánku se objevuje několik sekvencí, kdy se zdají sny, jejich obsah si ale někdy člověk nepamatuje. Ve snech si člověk odreaguje stresy a nepříjemné zážitky, splní se mu nenaplněné tužby. Vznikají na základě předcházející či očekávané činnosti, události nebo citového prožitku. Jejich vznik a obsah může být ovlivněn podněty z vnějšího prostředí (hluk, horko, chladno), podněty z vnitřního prostředí organismu (bolestí, nemocí, horečkou, alkoholickou nebo jinou intoxikací). Některé sny se opakují nebo jejich děj v dalších dnech pokračuje, odehrávají se v době dětství, na známých místech nebo ve zcela fantastickém prostředí, může jít i o sny „věštecké“, zaměřené do budoucnosti. Takové sny často ve své symbolice vyjadřují nějaké varování, neuvědomované obavy skryté v nevědomí. Práce se sny uplatňovaná v různých psychoterapeutických postupech má značný význam i pro sebepoznání každého člověka.
Halucinace
Halucinace se někdy řadí mezi poruchy vnímání. Ve skutečnosti se jedná o vznik patologických představ, které postižený člověk prožívá velmi intenzívně, takže je přesvědčen, že právě vnímá reálně existující předměty a jevy (slyší hlasy, vidí osoby, atd.). Přitom tyto smyslově názorné obrazy nevznikají na základě vjemu. Objevují se při deliriu, hysterii, epilepsii, schizofrenii, intoxikaci halucinogenními látkami, poraněních lebky a vestibulárního ústrojí.
Bdělé snění
Bdělé snění je druhem fantazie, při němž si člověk vytváří představy úzce spojené s vlastní osobou a zaměřené do budoucna. Je časté u dětí a dospívajících a jeho charakter a vztah k realitě závisí na věku, duševním stavu a vlastnostech člověka.
Fantazie eroticko – sexuální – jedná se o zvláštní druh fantazie, která je charakteristická především jako:
- afrodiziakum z vlastních zdrojů, označení tvořivosti a imaginace během sexuálního styku, zvlášť během předehry, nejčastěji však představa pohlavního styku bývá součást denního snění
- zvyšuje vzrušení
Podle nálezu z konce 90. let existují tyto rozdíly mezi muži a ženami:
- muži mají zhruba 2x více sexuálních fantazií, a to i ve snech, jejich fantazie se často týká neznámých osob, často jde o skupinový sex, střídání sexuálních partnerek, představy obsahují podrobnosti, jako je hladká kůže, pohybující se části těl, pohlavních orgánů, osvětlení spíše než tma
- u žen se fantazie týkají spíše známých mužů, partnerů, milenců, jsou daleko osobnější, beze spěchu, s více podrobnostmi o partnerovi, ve středu pozornosti jsou spíše než vizuální představy – pocity, něžné dotyky, tichá šeptání – erotika, autoerotizmus.
Fantazie je nezbytná pro řešení rozmanitých úloh (mezi nimi zejména geometrických a technických) i pro tvůrčí činnost. Někdy se připomíná, že fantazie v některých případech (zejména u některých mladých lidí) nabývá příliš velkého rozsahu nebo i forem úniku z reality do fantazie. Fantazie je důležitým prostředkem obohacení lidského života, pomáhá člověku překonávat jednostrannost, často připravuje jednání, aktivní působení na skutečnost, na přírodu a společenské prostředí, v kterém člověk žije.
Použitá literatura:
Čáp J., Psychologie pro učitele, Praha 1983
Linhart J. a kolektiv, Základy obecné psychologie