Evidence zásob materiálu

Oběžný majetek – tvoří část majetku podniku, používá se zpravidla krátkodobě (spotřebovává se)

Dělení oběžného majetku:

1. Zásoby:

• materiál – základní, pomocný, provozovací látky, náhradní díly, vratné obaly
• nedokončená výroba
• polotovary
• výrobky
• zboží
• zvířata

1. Pohledávky
2. Peníze – bankovní účet, pokladna
3. Krátkodobý finanční majetek – cenné papíry

Zásoby se evidují na skladových kartách. Doklady – příjemka, převodka, výdejka.

• Příjemka – slouží při přijetí materiálu (zboží) na sklad. Vede se pro každý druh majetku (zboží) zvlášť.
• Výdejka – slouží při výdeji materiálu (zboží) ze skladu. Vede se také pro každý druh zvlášť.
• Převodka – vede se při převodu nedokončené výroby na výrobky.

Pořízení zásob a oceňování

1. Nakoupené zásoby – oceňují se pořizovací cenou
2. Zásoby vytvořené vlastní činností – oceňují se ve vlastních nákladech, které obsahují vždy náklady přímé, někdy i náklady nepřímé (výrobní režie)
3. Bezplatně nabyté zásoby – dary, inventarizační přebytky – oceňují se reprodukční pořizovací cenou, cenou, za kterou byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje

Oceňování zásob

– účetní jednotka zpravidla nakupuje zásoby od nejrůznějších dodavatelů

– každý dodavatel má jinou cenu – jiná pořizovací cena – z tohoto důvodu je potřeba užít nějakou z metod

1. Metoda průměrných cen

Cena při úbytku zásob se stanoví jako vážený aritmetický průměr z pořizovací cen. Ten pak může mít dvě podoby:

• proměnlivý – počítá se při každém výdeji
• periodický – počítá se za určité období, jehož délku si stanoví účetní jednotka, přičemž toto období nesmí být delší než 1 rok

2. Metoda FIFO

Úbytek materiálu se oceňuje cenou „nejstarší“ zásoby. Při použití této metody je nutná pomocná evidence, abychom měli přehled, kolik měrných jednotek příslušného druhu materiálu je na skladě a za jaké ceny.

ÚČTOVÁNÍ