Romantismus ve světové a naší literatuře
| Romantismu předchází preromantismus – ten navazuje na klasicismus a doplňuje ho o subjektivitu | |||
| – řeší problém člověka, díla mají často úvahový charakter | |||
| – Jean Jacques Rousseau – francouzský osvícenský filosof | |||
| – Emil čili o výchově – soubor úvah | |||
| – člověk se narodí nezkažený, kazí ho výchova | |||
| – Johann Wolfgang Goethe – německý spisovatel, člen skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor) – požadovali naprostou tvůrčí svobodu pro každého spisovatele | |||
| – Utrpení mladého Werthera, Faust | |||
| Romantismus – směr první poloviny 19. století, vyniká subjektivitou | |
| – dílo má vždy hlavního hrdinu – často je nešťastně zamilovaný, nenávidí společnost a ona jeho, je silná individualita, touží po svobodě, samotář, prchlivý, citlivý, … | |
Rusko
| Alexandr Sergejevič Puškin – šlechtic, za kritiku cara ve vyhnanství, umírá v třiceti šesti letech v souboji | ||
| – Evžen Oněgin – veršovaný román | ||
| – příběh mladého znuděného šlechtice | ||
| – zamiluje se do něj Taťána, kterou miluje Oněginův přítel Lenský, Oněgin Taťáninu lásku neopětuje | ||
| – v souboji zabije Lenského a odjíždí | ||
| – když se vrátí, zamiluje se do Taťány, ale ta je už provdaná | ||
| – Piková dáma | ||
| M. J. Lermontov – Hrdina naší doby – soubor povídek – příběhy ze života mladého ruského aristokrata Pečorina | ||
Anglie
Walter Scott – Ivanhoe – anglické dějiny konce 12. století – spor o vládu mezi Richardem Lvím srdcem a Janem Bezzemkem
Emily Brontëová – Na větrné hůrce – hlavní hrdina Heatcliff byl v dětství ponižován, postupně získává moc a mstí se
Lord George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť – popisuje exotické kraje (středomoří)
Percy Bysshe Shelley – Odpoutaný Prometheus
Emily Brontëová – Na větrné hůrce – hlavní hrdina Heatcliff byl v dětství ponižován, postupně získává moc a mstí se
Lord George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť – popisuje exotické kraje (středomoří)
Percy Bysshe Shelley – Odpoutaný Prometheus
Spojené státy
Alan Edgar Poe – zakladatel hororu – Jáma a kyvadlo, Havran
Henry W. Longfellow – Píseň o Hiawatě – indiánská tématika
Henry W. Longfellow – Píseň o Hiawatě – indiánská tématika
Německo
Novalis – sbírka Hymny noci, nedokončený román Heinrich von Offterdingen
bratři Grimmové – soubor německých lidových pohádek
bratři Grimmové – soubor německých lidových pohádek
Francie
| Victor Hugo – cyklus básní Legenda věků – vývoj lidstva na cestě za pokrokem a humanitou | ||
| – Chrám Matky boží v Paříži – Quasimodo – ošklivý a všemi nenáviděný hrbatý zvoník v katedrále | ||
| – je schopen oběti vlastního života, když pozná lidskou laskavost | ||
| – protiklad – kněz Froll – asketický učenec, zároveň však pokrytec a ničema | ||
| – Bídníci, Devadesát tři | ||
| Stendhal – Červený a černý – Julien Sorel – chce dosáhnout vynikajícího postavení | ||
| – předstírá nebo utajuje city a názory podle toho, jak to vyžaduje jeho vlastní zájem | ||
| – když však postřelí jednu svoji milenku a dostane se před soud, odmítne milost od společnosti, kterou nenávidí a je popraven | ||
| – Kartouza parmská | ||
Polsko
Adam Mickiewicz – Balady a romance, Dziady
Český romantismus
| Karel Hynek Mácha – ovlivněn četbou světových romantiků (hlavně polských) | ||
| – v divadelní společnosti, ve které působil, se seznámil s Lori Šonkovou – miloval ji, ale byl s ní nešťasten – nechápala ho | ||
| – rád pěšky cestoval (byl např. v Benátkách) | ||
| – zemřel v šestadvaceti letech v den své svatby | ||
| – Máj – první skladba moderní české poezie | ||
| – lyricko-epická báseň, skládá se ze čtyř zpěvů a dvou intermezz | ||
| – tragédie milenecké dvojice Jarmily a Viléma | ||
| – Vilém zabije člověka, který Jarmilu sváděl, netušil však, že to byl jeho otec | ||
| – druhý, třetí zpěv – Vilém přemýšlí o smyslu života, zjišťuje, že po smrti nebude nic, jediná jistota, kterou člověk ve světě má, je vlast | ||
| – ve čtvrtém zpěvu se Mácha ztotožňuje s Vilémem | ||
| – Vilém je popraven, Jarmila se utopí | ||
| – psán jambickým rytmem | ||
| – Mácha se snaží o ponurý tón – hláskami „l“, „o“, „u“ | ||
| – časté jsou metafory, personifikace, epitetony (básnické přívlastky), oxymorony (protiklady) | ||
| – Márinka, Křivoklát, Cikáni | ||
| Karel Sabina – epigon Máchy (napodobuje jeho dílo) | ||
| – libretista (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta) | ||
| Josef Václav Frič – Paměti | ||
Doporučená literatura
Karel Hynek Mácha: Máj