| Renesance – kulturní epocha 14.-16. století |
|
– projevuje se v literatuře, výtvarném umění i v hudbě |
|
– projevuje se také ve vědě – lékařství, fyzika, velký dopad měl vynález knihtisku |
|
– v zájmu na prvním místě člověk a jeho schopnosti |
|
– návrat k antice |
| Humanismus – filozofický směr doprovázející renesanci |
Itálie
Dante Alighieri
| Božská komedie – má tři části – peklo, očistec, ráj |
|
– Dante prochází těmito místy a poznává je |
|
– peklem a očistcem ho provází Vergilius, rájem dívka Beatrice (Vergilius do ráje nesmí – byl pohan) |
|
– Beatrice byla skutečná dívka, do které byl Dante zamilován, nespatřoval na ní špatné stránky |
|
– tři linie – milostná |
|
|
– společenská – do očistce zařazuje středověké panovníky |
|
|
– obdiv k antice |
Francesco Petrarca
| Básník, píše sonety |
| Sonet – má čtyři sloky |
|
– teze (čtyři verše) |
|
– antiteze (čtyři verše) |
|
– synteze (tři verše) |
|
– synteze (tři verše) |
| Sonety Lauře – narozdíl od Danteho si uvědomuje, že Laura má nějaké lidské slabosti, špatné vlastnosti |
Giovanni Boccaccio
| Dekameron – sto novel se světskou tématikou |
|
– často řeší problémy partnerského či manželského soužití |
|
– promíjí drobné morální prohřešky, jsou-li kompenzovány lidskou chytrostí |
Francie
François Villon
| Byl finančně zajištěn bohatým strýcem, měl univerzitní vzdělání, přesto žil na okraji společnosti, byl i několikrát ve vězení. |
| Vytváří tzv. Villonskou baladu – je lyrická |
|
– má čtyři strofy – první tři mají sedm až dvanáct veršů, poslední strofa (poslání) má čtyři až šest veršů |
|
– poslední verš poslání se opakuje v závěru každé sloky |
|
– není bohatá na rýmy |
| Malý testament, Velký testament |
François Rabelais
| Největší francouzský renesanční prozaik, byl asketickým mnichem |
| Gargantua a Pantagruel – alegorie ze života obrů |
|
– obsahem je život tří generací obrů – otec je ještě středověký feudál, syn uctívá svobodu a vnuk už představuje renesanční myšlení |
|
– oslava lidského života a radostí |
Španělsko
Miguel de Cervantes y Saavedra
| Vrcholný představitel španělsé renesanční prózy. |
| V mládí vedl dobrodružný život – byl zraněn v bitvě (přišel o ruku), dostal se do tureckého zajetí, do otroctví, přátelé ho vykoupili. |
| Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – satira na rytířský román |
|
– hlavní postava je tragikomická – snílek, fantasta obětující vše svým ideálům, pohybuje se ve světě svých představ |
|
– když vystřízliví ze svých snů, umírá |
|
– v rytířském románu samozřejmě nesmějí chybět některé postavy – rytířův kůň Rosinanta, milovaná dáma Dulcinea, věrný sluha Sancho Panza |
|
– Don Quijote je nomen-omen |
Lope de Vega
| Dramatik, Shakespearův španělský současník. |
| Měl bohaté životní zkušenosti – napsal asi dva tisíce her. |
| Vytváří tzv. drama pláště a kordu – většinou historické hry se schématem tyranský šlechtic – hrdý venkovan – jejich spor nakonec vyřeší spravedlivý král. |
| Ovčí pramen |
Anglie
Geofrey Chaucer
Povídky Cartenburské – mozaika obyčejných lidí a jejich vlastností
William Shakespeare
| Narodil se v měšťanské rodině roku 1564 ve Stratfordu. V roce 1585 odchází do Londýna, kde se stává spolumajitelem divadla Globe. Na sklonku života se vrací zpět do Stratfordu, kde roku 1616 umírá. |
| Komedie – Sen noci svatojánské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský |
| Tragedie – Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear |
| Historické hry – Antonius a Kleopatra, Julius Caesar, Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V. |
| Pohádky – Zimní pohádka, Bouře |
| Sonety |
| Děje Shakespearových her jsou obecně v povědomí veřejnosti, jste-li však výjimkou… |
Doporučená literatura
François Villon
Miguel de Cervantes: Don Quijote
William Shakespeare
Eva Vrchlická: Z oříšku královny Mab (převyprávěné Shakespearovy hry)