• jedno z odvětví českého soukromého (zajišťující individuální zájmy) práva

 

• nejstarší a nejvýznamnější odvětví soukromého práva

 

• souhrn právních norem, které upravují společenské (→ občansko-právní) vztahy soukromé sféry

 

• převažují zde normy dispozitivní (= dávají možnost účastníkům právních vztahů, aby si sami určili rozsah vzájemných práv a povinností)

 

V občansko-právních vztazích je dovoleno vše, co není výslovně zákonem zakázáno a je státním orgánům zakázáno všechno, co není výslovně zákonem dovoleno.

 

Úkoly občanského práva

 

Občanské právo řeší:    a) majetkové vztahy FO a PO

1. b) majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem
2. c) vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti

 

Předmět občanského práva

 

Předmětem občansko-právních vztahů jsou:       a) věci

1. b) práva nebo jiné majetkové hodnoty

 

Zásada občanského práva

 

Každý občan je povinen při výkonu svých majetkových práv a povinností dbát, aby nezasahoval do práv a oprávněných zájmů jiných osob.

 

Při porušení práva poskytuje ochranu soud, ale předběžně také zakročuje orgán státní správy. Komu bezprostředně hrozí neoprávněný zásah do jeho práva, může své právo ochránit přiměřenou svépomocí.

 

Členění občanského práva

 

1) právo hmotné         – pramenem práva je Občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.) v platném znění

– předmětem jsou majetkové vztahy mezi subjekty a osobní práva

 

1. a) věcné -) zajišťuje moc osoby nad věcí, předmětem jsou věci práva nebo jiné majetkové hodnoty

 

1. b) závazkové -) zajišťuje vztahy, kde určitá osoba je oprávněna žádat splnění povinnosti od jiné osoby

 

1. c) dědické -) zajišťuje přechod majetku zemřelé osoby na její právní nástupce (dědice)

 

1. d) osobnostní -) zajišťuje ochranu osobnosti fyzickým osobám

 

1. e) osobně majetkové -) zajišťuje ochranu majetku, ta má osoba ve vlastnictví (autorské, vynálezecké právo aj.)

 

2) právo procesní       – pramenem práva je Občanský soudní řád (č. 99/1963 Sb.) v platném znění

– upravuje procesní postup ke sjednání jistoty, zabezpečení a vynucení všech majetkových i                                          nemajetkových práv zakotvených v soukromém právu

 

Prameny OBČANSKÉho práva

 

• všeobecné prameny práva – Ústava a Listina základních práv a svobod

 

• hlavní pramen práva – Občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.)

 

Zákoník řeší celou oblast daného práva (zákon jen určitou část). Zahrnuje přehledně a systematicky uspořádané právní normy celého právního odvětví nebo jeho podstatné části.

 

Má 9 částí z toho část 3 až 5 je zrušena – Obecná ustanovení (1), Věcná práva (2), Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení (6), Dědění (7), Závazkové právo (8), Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení (9).

 

• ostatní prameny práva – zákony (autorský, o vynálezech, o vlastnictví bytu, nájmu apod.), obchodní zákoník, občanský soudní řád, přepravní řády aj.

SUBJEKTY OBČANSKO-PRÁVNÍCH VZTAHŮ 

 

1) FO  – musí mít:

 

1. a) právní subjektivitu → způsobilost k právům a povinnostem (normou stanovená možnost být subjektem práva, tj.     být nositelem práv a povinností – vzniká narozením, končí smrtí)

 

1. b) způsobilost k právním úkonům → je schopna a oprávněna vlastním jednáním zakládat, měnit či rušit právní     vztahy (od 18 let) a je schopna ovládat své chování a posoudit jeho následky

 

• pokud osoba nesplňuje podmínky ke způsobilosti či má duševní poruchu, musí být v jednání zastoupena

 

• osobě, které je způsobilost omezena nebo soudem zbavena je ustanoven tzv. poručník ( = zástupce pověřený soudem)

 

Zastoupení – fyzická osoba může jednat za sebe, ale může se nechat zastoupit zástupcem (= ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem).

 

– vznik:       a) na základě zákona (zákonné zastoupení) – zákonný zástupce

 

1. b) rozhodnutím státního orgánu (zákonné zastoupení) – poručník či opatrovník, kterého přidělí soud

 

1. c) na základě dohody o plné moci – musí mít 3 podpisy (dvě strany a souhlas notáře), týká se i PO

 

Plná moc          -) zmocnitel uděluje plnou moc zmocněnci

-) přesné uvedení zmocněncova oprávnění

-) uděluje se písemně, je přesně určena

-) forma: dohoda nebo smlouva (souhlasný projev vůle všech stran)

-) zánik: provedením úkonu, odvoláním zmocnitelem, vypovězení zmocněncem,                               smrtí zmocněnce

 

Ochrana osobnosti

 

• FO má právo na ochranu své osobnosti (život, zdraví, občanská čest, lidská důstojnost, soukromí, jméno, osobní projev)

 

• bez souhlasu nesmí být použity a zveřejněny dokumenty osobní povahy (písemnosti, podobizny, obrazové a zvukové záznamy)

 

• jsou-li dokumenty použity přiměřeným způsobem pro vědecké a umělecké účely nebo pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství, souhlas není nutný

 

• právo na domáhání se práva přiměřeného zadostiučinění nebo peněžité náhrady

 

2) PO – organizace (systém prvků) za účelem dosažení určitého cíle

– má právní statut dle zákona, organizace jednají svých jménem a na svou majetkovou odpovědnost

 

– jsou to:           a) sdružení FO nebo PO

1. b) účelová sdružení majetku (fondy, nadace)
2. c) jednotky územní samosprávy
3. d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon

 

3) Stát – další účastník občansko-právních vztahů, v těchto vztazích vystupuje jako PO

 

PRÁVNÍ ÚKONY 

 

• projev vůle směřující ke vzniku, změně či zániku práv a povinností

 

• subjektivní právní skutečnost na vůli závislá

 

• musí být učiněn svobodně, vážně, určitě, srozumitelně, dovoleně a v předepsané formě (jinak je neplatný)

 

Provedení právního úkonu

 

1. a) jednáním
2. b) opomenutím – protiprávní jednání, projev vůle jež je v rozporu s právním řádem
3. c) výslovně – ústně nebo písemně
4. d) konkludentně – aktivní jednání, zřejmý úmysl jednajícího

 

Druhy právních úkonů

 

1) jednostranné (= unilaterální)           – např. závěť, odstoupení od smlouvy

 

2) dvoustranné (= bilaterální)              – např. smlouvy

 

– smlouva je dohoda smluvních stran, písemně uzavřená smlouva může být měněna či rušena písemně

– návrhem je projev vůle směřující k uzavření smlouvy, musí být určitý

– v občanském právu se vyskytují pojmenované (typické) smlouvy

 

3) vícestranné (= multilaterální)           – např. veřejná soutěž

 

Neplatnost právního úkonu

 

1. a) je-li nemožné jeho plnění

 

1. b) je-li učiněn osobou, která nemá způsobilost k právním úkonům

 

1. c) je-li učiněn osobou, která jedná v duševní poruše

 

1. d) pokud odporuje zákonu, obchází jej nebo se příčí dobrým mravům

 

1. e) pokud není učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků

 

Pro chyby v psaní nebo počtech (význam musí být nepochybný) není neplatný.

 

PROMLČENÍ

 

• právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené v zákoně

 

• následek neuplatnění práva v době, kterou zákon stanoví pro jeho uplatnění, uplynutím této doby se právo stává promlčeným ( pokud se dlužník promlčení dovolá, nelze promlčené právo věřiteli v soudním řízení přiznat)

 

• promlčují se všechna práva, mimo vlastnického práva a práva z vkladů na VK a BÚ

 

Promlčecí doba (lhůta) = převážně 3-letá, běží od doby, kdy mohlo být právo uplatněno prvním dnem

 

– pokud je plnění ve splátkách, lhůta začíná ode dne splatnosti jejich jednotlivých splátek

– změna věřitele či dlužníka nemá vliv na běh promlčecí doby

– promlčecí doba neběží ode dne uplatnění práva u soudu

– po upozornění příslušného orgánu (VZP, FÚ) běží nová promlčecí lhůta

 

ZÁKLADNÍ POJMY

 

Domácnost = FO, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby

 

Osoby blízké = příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel a jiné osoby, jestliže by újmu, kterou by utrpěla jedna z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní

 

Počítání času = lhůta se počítá následujícího dne po události, polovinou měsíce je 15 dní, je-li posledním dnem lhůty nepracovní den (sobota, neděle, svátek) je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den

 

Majetek osoby = hmotné věci jež má osoba ve vlastnictví, patří sem i tzv. majetková práva k nehmotným věcem (práva duševního vlastnictví – např. vynálezci, zpěváci) a pohledávky (celková hodnota majetku se snižuje o dluhy)

 

Věc a její právní pojetí

 

Věc = ohraničený samostatný předmět, který má hodnotu (cenu)

 

• nemůže jít o předmět, který je jako celek nevymezený a neovladatelný (obloha, ovzduší, přirozená voda), příp. předmět, který se stal nedílnou součástí věci hlavní (cihly na domě, zabudovaná zeď)

 

1) hmotné → prostorově vymezitelné a lidskými smysly poznatelné  

 

1. a) movité – věci přemístitelné
2. b) nemovité – věci nepřemístitelné, tj. pevně spojené se zemí pevným základem

 

1. c) spotřebitelné – mohou být užity jen jednorázově (potraviny, benzín)
2. d) opotřebitelné – užitím nezanikají, ale postupně se opotřebují až se nakonec spotřebují (tužka, guma)

 

1. e) zastupitelné – navzájem se zastupují, jsou použitelné jen v určitém množství, míře a počtu (cihly,                                          mouka, prací prášek)
2. f) nezastupitelné – jsou individuálně určeny (budova, stroj, auto)

 

1. g) dělitelné – lze je reálně dělit, aniž by došlo k jejich znehodnocení (salám, obilí, koláč, čokoláda)
2. h) nedělitelné – nelze je reálně oddělit, došlo by totiž k jejich znehodnocení (bankovka, knoflík)

 

1. i) hlavní a její součásti – náleží k věci hlavní tak, že nemůže být oddělena, aniž by se tím hlavní věc znehodnotila                                          (kolo u auta)
2. j) hl. a její příslušenství – samostatné věci, jsou určeny k tomu, aby byly trvale užívány s věci hlavní (lékárnička                                          v autě, světla v budově)

 

2) nehmotné → nemají hmotnou podstatu a prostorové vymezení, ale oceňují se a mají hodnotu jako věci hmotné

 

– např. vynálezy, zlepšováky, vědecká díla, technologické postupy aj.   

 

Právo duševního vlastnictví

 

– pramenem práva je autorský zákon (č. 121/2000 Sb.) v platném znění

 

– autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě

 

– autorské právo trvá i po zničení příslušného díla

 

– autorské právo je nepřevoditelné (práva k užívání mohou být převedeny na jinou osobu) a trvá po celý život   daného autora (po smrti přechází na dědice na dobu trvání 70 let)

 

– pokud je autorské právo porušeno, žádá se o satisfakci (omluva, zadostiučinění, odškodnění apod.)

 

– v obchodním právu se užívá právo průmyslového vlastnictví

 

– předmětem autorského práva jsou:     a) slovesná díla vyjádřená řečí nebo písmem (knihy, texty, písně)

 

1. b) hudební, dramatická, hudebně-dramatická, choreografická, fotografická,                  audiovizuální, pantomimická a kinematografická díla

 

1. c) výtvarná díla (malířské, sochařské, grafické, architektonické,                  kartografické, užitného umění)

 

1. d) díla softwarové povahy

 

– předmětem autorského práva nejsou: a) úřední díla (právní předpisy, rozhodnutí, veřejné listiny, pamětní a                                                                      obecní kroniky, státní a obecní symboly)

 

1. b) výtvory tradiční lidové kultury, když není znám autor díla

 

1. c) politické projevy a řeči pronesené při úředním jednání

 

Katastr nemovitostí

 

– eviduje veškeré nemovitosti na území ČR

 

– je veřejně přístupný (lze pořizovat výpisy, náčrty, nahlížení)

 

– listiny z KN jsou listiny veřejné (údaje v takové listině jsou považovány za pravdivé)

 

– obsah:                        -) geometrické a polohové určení nemovitosti a katastrálního území

-) parcelní číslo

-) druh a výměra pozemku

-) popisná a evidenční čísla staveb

-) údaje o vlastnických a jiných právech k nemovitostem (věcné břemeno, zástavní právo, věcné                               předkupní právo, držba)

 

– zápisy do KN se dělí na:

 

1. a) vklad – prováděn tehdy, jestliže je vlastnické právo převáděno na jiného nebo se zřizuje zástavní právo,                             věcná břemena nebo věcná předkupní práva

 

1. b) záznam – provádí se změny, ke kterým došlo jinak než smlouvou (dědění, vydržení)

– neprovádí se na návrh, ale z úřední povinnosti dnem, kdy byla příslušná listina doručena

 

1. c) poznámka – zachycuje přechodný stav, který může vyústit v podstatnou změnu

– např. zahájení soudního řízení (soud zakáže disponovat s věcí až do rozhodnutí věci)                

VĚCNÁ PRÁVA

 

PODSTATA VĚCNÉHO PRÁVA

 

Zajišťuje moc osoby nad věcí bez spojitosti s nějakou povinností jiné konkrétní osoby.

 

– zahrnuje:        1) vlastnické právo

 

2) spoluvlastnictví

 

3) práva k cizím věcem          a) věcná břemena (u nemovitostí)

1. b) zástavní a podzástavní právo
2. c) zadržovací právo (u movitých věcí)

 

VLASTNICKÉ PRÁVO

 

Vlastník = je oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním

 

• všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti

 

• žádný vlastník nesmí použít svůj majetek v rozporu se zákonem, chráněnými zájmy nebo na újmu druhých

 

• stát může vlastnická práva omezit nebo věc vyvlastnit ve veřejném zájmu, na základě zákona nebo za náhradu

 

• výkon vlastnického práva může vlastník provádět aktivním právem nebo nekonáním

 

• držba → držitelem věci je ten, kdo s ní nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe

 

Obsah vlastnického práva

 

• oprávnění věc držet – tzn. mít věc u sebe, což je předpokladem, aby vlastník mohl vykonávat další dílčí práva

 

• oprávnění věc užívat – tzn. využívat užitných vlastností věci k uspokojení svých potřeb, ale také naopak (neužívat ji, ponechat ji neupotřebenou a nechat ji zkazit)

 

• oprávnění věc požívat – tzn. brát si z ní plody a jiné užitky-přírůstky (výnosy z polí, plody stromů, mláďata zvířat, úroky z vkladů)

 

• oprávnění s věcí nakládat – tzn. rozhodovat o jejím osudu → smluvně ji přenechat do nájmu, půjčit ji, darovat nebo vyměnit za jinou (dáváme najevo, že již nechceme být jejím vlastníkem), opustit ji nebo dokonce zničit

 

Omezení vlastnického práva

 

1. a) použití věci bez souhlasu vlastníka

 

• stav nouze (např. živelná pohroma)

 

• naléhavý veřejný zájem (hrubé narušení veřejného pořádku, nelze-li dosáhnout účinku jinak, ale jen na dobu nezbytně nutnou a za náhradu v nezbytné míře)

 

1. b) vyvlastnění

 

• nucený přechod vlastnického práva na stát na základě úředního rozhodnutí

 

• vyvlastnit věc lze jen tehdy, je-li to ve veřejném zájmu a účel nelze dosáhnout jinak, provádí se tak vždy jen na základě zákona a za náhradu

 

Nabývání vlastnictví

 

– ve vlastnickém právu neexistuje věc bez vlastníka kromě určitých výjimek (přírodní bohatství – nelze ho prodat,   vyvlastnit apod.), osoba se stane vlastníkem následujícími způsoby

 

1) převodem vlastnického práva         – kupní, darovací nebo jinou smlouvou

– movité věci → převod tradičně

– nemovitosti → převod vkladem do katastru nemovitostí

– nikdo na jiného nemůže převést více práv než má sám

 

2) přechodem vlastnického práva       – dědění (→ věc přechází na nového vlastníka nezávisle na vůli vlastníka                                                                    předchozího)

 

3) originálně                                       – původní nabytí k věci, která předtím nebyla ve vlastnictví žádné osoby

– např. zhotovení, vytvoření, výroba věci

 

4) vydržením                                       – faktické ovládání věci

– oprávněná držba → oprávněný držitel se stává vlastníkem, má-li věc                                                                    nepřetržitě v držbě (u movitých věcích po dobu 3 let, u nemovitostí po                                                                    dobu 10 let)

– neoprávněná držba → osoba, která se zřetelem ke všem okolnostem                                                                    nemůže předpokládat, že má k věcem vlastnické právo

 

5) rozhodnutím státního orgánu          – většinou soudem

 

Věci ztracené, opuštěné a skryté

 

1. a) ztracená věc – ta, která má svého vlastníka, ale ten s ní nemůže disponovat, neboť se dostala z jeho moci     faktickou ztrátou

 

– nálezce je povinen ztracenou věc vydat vlastníkovi, není-li vlastník znám tak státnímu orgánu (nepřihlásí-li se   vlastník o věc do 1 roku od vydání, připadne věc státu)

 

– nálezce má právo na náhradu nutných výdajů (skladování, opatrování) a na nálezné (10 % z ceny nálezu)

 

1. b) opuštěná věc – ta, která nemá svého vlastníka, ten dal svých jednáním najevo, že již věc nechce a opouští ji

 

1. c) skrytá věc – ta, která byla ukryta vlastníkem před nebezpečím, zazděním či zakopáním (i archeologické nálezy)

 

Ochrana vlastnictví

 

1) Svépomoc – je obecně dovolena, jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je     takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit

 

– je nutno postupovat obezřetně, vlastník může vzít právo do svých rukou jen za splnění určitých podmínek a kdy   ochrana ze státních orgánů by mohla přijít později

 

2) Orgán veřejné správy – pokud dojde k zásahu do pokojného stavu, správní orgán je pak povinen poskytnout     vlastníkovi na jeho žádost právní ochranu tím, že nařídí rušiteli, aby odstranil závady a obnovil pokojný stav

 

3) Orgán soudní – vlastnické právo se nepromlčuje (není stanovena promlčecí lhůta), jsou 2 typy žalob:

 

1. a) žaloba na vydání věci (vindikační) – žalobce se domáhá vydání určité věci od žalovaného

 

1. b) žaloba zápůrčí (negatorní) – všechny ostatní žaloby

– žalobce se domáhá toho, aby rušení jeho vlastnického práva bylo                                                                    zakázáno či přikázáno obnovit původní stav (sousedské vztahy)

 

Imise    – výkon vlastnického práva, který neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického práva

– jde o obtěžování sousedy hlukem, pachem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, párami, vibracemi,                odpady, vniknutím chovných zvířat na cizí pozemek

 

Zánik vlastnického práva

 

1. a) zánik věci (zničení, zapracování do jiné)

 

1. b) opuštění věci vlastníkem

 

1. c) smrt vlastníka

 

1. d) smlouvou, kterou vlastník věc daruje, prodá nebo vymění

 

1. e) vydržením, kde věc získá držbou někdo jiný

 

1. f) rozhodnutím soudu (zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví)

 

 

 

 

 

SPOLUVLASTNICTVÍ

 

Spoluvlastnictví = jedna věc je ve vlastnictví jedné či více osob

 

• společné jmění vzniká jen mezi manžely

 

1) podílové spoluvlastnictví

 

• vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci → nevyjadřuje část věci, ale podíl na užívání

 

• spoluvlastníci vystupují společně jako 1 vlastník k jinému subjektu

 

• pokud je věc dělitelná, rozdělí se podle velikosti jednotlivých podílů i s případnými dluhy

 

• pokud je věc nedělitelná, nastupuje dohoda, že jeden spoluvlastník ji převezme a ostatní vyplatí

 

• pokud chce jeden spoluvlastník svůj podíl prodat, musí ho nejprve nabídnout spoluvlastníkům (= předkupní právo), nabídky musí být stejné jak pro spoluvlastníky, tak i pro jiné osoby

 

• zrušení může nastat dohodou, pak nastupuje soud

 

2) bezpodílové spoluvlastnictví (společné jmění manželů – SJM)

 

• oba manželé mají společná práva a povinnosti, oba manželé společně užívají, udržují a spravují majetek jež tvoří SJM

 

• předmětem SJM je vše, co obecně může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto za trvání manželství

 

• před uzavřením manželství mohou manželé uzavřít dohodu o společném jmění (co tam bude patřit), sňatek vzniká prohlášením („ano“)

 

• věci spravují obvykle, v ostatních případech je nutný souhlas obou manželů (např. koupě nového auta)

 

• majetek SJM může užít 1 z manželů k podnikání se souhlasem toho druhého
• patří sem: majetek, závazky (pokud někomu z manželů vznikne dluh, jsou povinni se na něm společně podílet), dary jež si dávají manželé navzájem

 

• nepatří sem: věci jež dostal jeden z manželů darem nebo je zdědil, věci jež slouží k jeho osobní potřebě a majetek jež získal z restituce nebo ještě před uzavřením manželství

 

Zánik SJM – zaniká zánikem manželství (rozvod, prohlášení za mrtvého, smrt jednoho z nich) nebo je-li jeden z nich odsouzen k propadnutí majetku, pokud 1 z manželů opustí společnou domácnost, SJM nezaniká

 

Vypořádání SJM – rozdělení majetku dohodou (vč. pohledávek a dluhů), pak nastupuje soud (ten není vázán uvážením manželů, aplikace právní domněnky → pokud nedojde k rozdělení SJM do 3 let po ukončení manželství, pak každému z nich patří věci, které užívají pro svou potřebu, rodinu a domácnost – soud přihlíží k potřebám nezletilých dětí a k tomu, jak se kdo zasloužil o SJM)

 

PRÁVA K CIZÍM VĚCEM

 

– práva k cizím věcem zahrnují:

 

1) VĚCNÉ BŘEMENO

 

• podstatou je omezení vlastníka v jeho právech ve prospěch jiného, vztahuje se k nemovitostem a jsou tudíž uvedeny v katastru nemovitostí

 

• specificky se rozlišuje nemovitost služebná (na níž vázne povinnost) a nemovitost panující (má právo z věcného břemena)

 

• vlastník je povinen:

 

1. a) něco trpět → př. cesta přes pozemek, instalace rozhlasu na domu, stožár na zahradě

 

1. b) něčeho se zdržet → př. výstavba na pozemku v chráněné oblasti

 

1. c) něco konat → př. udržování studny, pozemku či zahrady, péče o pramen v chráněné oblasti

 

Vznik věcného břemena

 

1. a) písemnou smlouvou (uzavírají ji vlastníci nemovitosti, pak následuje vklad do katastru nemovitostí)

 

1. b) ze závěti nebo-li děděním nebo dohodou dědiců (převod vlastnictví)
2. c) rozhodnutím státního orgánu (soudem nebo správním orgánem – zpravidla stavební úřad)

 

1. d) vydržením

 

1. e) ze zákona (zákonem stanovená povinnost vstupu na pozemky (plynárenský, vodní, lesní a rybářský zákon)

 

Zánik věcného břemena

 

1. a) smrtí osoby (pokud je na ni věcné břemeno vázáno)

 

1. b) smlouvou

 

1. c) zánikem nemovitosti služebné

 

1. d) rozhodnutím soudu (na návrh vlastníka nemovitosti služebné kdy došlo k hrubému nepoměru)

 

2) ZÁSTAVNÍ A PODZÁSTAVNÍ PRÁVO

 

Zástava = věc určená k zajištění pohledávky

 

• věřitel se může rovněž domáhat svého práva na plnění pohledávky ze zástavy jestliže dlužník neplatí

 

• rozdíl zastavené věci a pohledávky v případě neplnění pohledávky se nevrací

 

• do zástavy se dává nemovitost (hypotéka) a movitá věc (k věřiteli k uschování)

 

• podzástavní právo je zastavení pohledávky, která je již zajištěna zástavním právem

 

Vznik zástavního práva

 

1. a) písemnou smlouvou

 

1. b) soudcovským zástavním právem

 

1. c) ze zákona (daňová pohledávka, pohledávka z nájmu bytů)

 

Zánik zástavního práva

 

1. a) dohodou

 

1. b) zaplacením pohledávky

 

3) ZADRŽOVACÍ PRÁVO

 

• jednostranný právní akt užívaný u movitých věcí

 

• jde o movitou věc dlužníka, kterou věřitel zadrží (např. oprava auta v opravně – dlužník nemá na opravu, věřitel tudíž auto zadrží)

 

• o zadržení věci musí být vlastník věci ihned informován, samotný výkon spočívá v soudní dražbě (uspokojení věřitele, zbytek vlastníkovi)

 

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU A ZA BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ

 

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU

 

Škoda = majetková újma, kterou lze vyjádřit všeobecným ekvivalentem (zpravidla penězi)

 

• občanské právo preferuje náhradu škody pouze v penězích (tam kde to není možné, umožňuje ji nahradit uvedením do předešlého stavu)

 

• rozlišení: a) skutečná škoda         – majetková újma, o kterou se zmenšil majetek poškozeného

1. b) ušlý zisk – majetková újma toho, co poškozením v důsledku způsobené škody ušlo

 

• zakročovací povinnost → povinnost uložená tomu, komu již škoda konkrétně hrozí, aby zakročil k odvrácení škody (kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody)

 

Funkce odpovědnosti za škodu

 

1. a) reparační → poškozenému bude škůdcem nahrazena škoda úplně (penězi, uvedením věci do původního stavu)

 

1. b)satisfakční→ poškozenému bude přiznáno další peněžní zadostiučinění (bolestné, náhrada za stížené     společenské uplatnění)

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu

 

1. A) protiprávní úkon – podstatou je úkon nedovoleného chování (delikt) v rozporu se zákonem

 

Okolnosti vylučující protiprávnost:          1) plnění zákonné povinnosti (zákon nařizuje konat činnost, kdy škoda                                                                      vznikne, např. vzetí občana do vazby, vrtání zubů)

 

2) výkon práva (např. vlastnického práva)

 

3) oprávněné použití zbraně (způsobem a v rozsahu dle zvláštních                                                                      předpisů, např. policie, armáda, celní stráž, BIS, soukromá osoba aj.)

 

4) dovolená svépomoc (brání se ten, kdo je bezprostředně ohrožen                                                                      neoprávněným zásahem do svých práv)

 

5) svolení poškozeného (svolení, které dá poškozený k jednání, kterým                                                                      byla způsobena škoda, souhlas musí být dán před škodou)

 

6) nutná obrana (jednání předpokládá hrozící nebo trvající útok)

 

7) krajní nouze (stav přímo hrozícího nebezpečí)

 

1. B) existence škody – poškozený musí škodu dokázat a škůdce musí škodu vyvinit

 

1. C) příčinná souvislost – mezi protiprávním úkonem a škodou

– musí být skutečně prokázána, důkazní povinnost má poškozený

 

1. D) zpravidla zavinění

 

1) úmyslné:       a) přímé           – škůdce chtěl škodu způsobit a jednal s cílem ji způsobit

 

1. b) nepřímé – škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a pro případ, že ji způsobí,                                          byl s tím srozuměn

 

2) nedbalostní:   a) vědomé        – škůdce nechtěl škodu způsobit, ale věděl však, že ji způsobit může a bez                                                       přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí, tj. jednal lehkomyslně

 

1. b) nevědomé – škůdce nechtěl škodu způsobit a ani nevěděl že ji způsobit může, avšak vzhledem                                          k okolnostem a svým osobním poměrům o tom vědět mohl a měl

 

3) náhodné:       – nepředvídatelná a neodvratitelná událost

– zásah tzv. vyšší moci

 

SUBJEKTY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU

 

1. a) FO – deliktní způsobilost (způsobilost k zavinění), která je dána duševně zdravé a zletilé osobě

 

– omezená způsobilost, která je dána osobě s duševní poruchou nebo osobě nezletilé (osoba byla způsobilá                posoudit následky svého jednání a zároveň toto jednání ovládnout)  

 

1. b) PO – deliktní způsobilost vzniká současně se vznikem její právní subjektivity

 

1. c) Stát – deliktní způsobilost při výkonu veřejné moci (nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřednický postup)

 

DRUHY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU

 

Při úhradě škody se hradí skutečná škoda a ušlý zisk, vychází ze z ceny věci v době poškození.

 

1) škoda na zdraví

 

• věcná škoda → věci, které se škodou souvisí (dopravní nehoda – ztráta telefonu, poškození oděvu atp.)

 

• účelně vynaložené náklady spojené s léčením → N na léky a jiný zdravotnický materiál, N na dietní stravování, N na dopravu na zdravotní středisko, N na domácí pečovatelku

 

• bolestné → bolestné se přiznává za bolesti jež nastaly při poranění, léčení a při odstranění následku zranění (hradí se až po skončení léčení)
• stížení společenského uplatnění → prokazatelně nepříznivé následky, které trvale a výrazným způsobem stěžují poškozenému možnosti uplatnění v životě

 

• náhrada na výdělku → náhrada za rozdíl mezi původním výdělkem a výdělkem pracovní neschopnosti, mezi původním výdělkem a invalidním důchodem a mezi původním výdělkem a nynějším výdělkem v práci

 

• usmrcení → N na výživu pozůstalých a přiměřené N spojené s pohřbem (N účtované pohřebním ústavem, cestovní výlohy, N na úpravu hrobu, 1/3 N na smuteční ošacení a N na zřízení náhrobní desky do 10 tis. Kč)

 

2) škoda na majetku

 

ZVLÁŠTNÍ DRUHY ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU

 

1) Odpovědnost za škodu při převzetí věci, která je předmětem závazku

 

• jde o objektivní odpovědnost (nezkoumáme zavinění) za poškození, ztrátu nebo zničení převzaté věci

 

• důvodem ke zproštění odpovědnosti je pouze okolnost, že by ke škodě došlo i jinak (např. živelnou událostí)

 

2) Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo věci, které bylo      při plnění závazků použito

 

• jde o absolutní odpovědnost (= případ objektivní odpovědnosti, kterou se nelze zprostit)

 

• vztahuje se na poskytování služeb včetně zdravotních, veterinárních, sociálních a biologických

 

3) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání

 

• odpovídá za ni ten, kdo škodu způsobil společně s tím, kdo měl povinnost vykonávat nad ním dozor

 

• osoba povinná dohledem se odpovědnosti zprostí, pokud prokáže, že náležitý dohled nezanedbala

 

• pokud se odpovědná osoba odpovědnosti zprostí a škůdce sám za škodu neodpovídá, nese si jejich důsledky poškozený sám, jako následek náhody (např. spláchnuté hodinky chovance ústavu – následek si nese chovanec, nikoli ústav)

 

4) Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří se přivedou do stavu vylučujícího příčetnost

 

• jde o stav, kdy subjekt není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky

 

• odpovídá za škodu v tomto stavu způsobenou, případně společně s těmi, kdo jej do tohoto stavu úmyslně přivedli (stav po požití alkoholu nebo drogy)

 

5) Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

 

• je to jednání, které zákon neporušuje ani v užším smyslu neobchází, ale toto jednání poškozuje obecně chráněné zájmy způsobem mezi poctivými lidmi považovanými za nepřípustný

 

6) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků

 

• osoby provozující dopravu objektivně odpovídají za škodu způsobenou zvláštní povahou tohoto provozu

 

• odpovědnosti se provozovatel zprostí, prokáže-li, že nemá škoda původ v povaze provozu, nebo že ji nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat

 

• provozovatel neodpovídá za škodu, pokud někdo vozidlo použil bez jeho souhlasu, ale spoluzodpovídá, pokud mu to svojí nedbalostí umožnil (odcizení vozidla, černá jízda – zaměstnanec užije služebního auta bez souhlasu zaměstnavatele)

 

7) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným

 

• provozovatel odpovídá stejným způsobem jako u dopravního prostředku

 

• provozem zvlášť nebezpečným se míní taková činnost, při níž jsou využívány přírodní či technické síly, které za současného rozvoje vědy a techniky nelze objektivně plně ovládnout (práce s výbušninami a trhavinami, využití atomové energie, činnost při níž je nebezpečí úniku jedovatých a radioaktivních látek)

 

 

 

8) Odpovědnost za škodu způsobenou na odložených nebo vnesených věcech

 

• subjekty jsou provozovatelé poskytující ubytovací služby, provozovatelé činností s nimiž je spojeno odkládání věcí a provozovatelé garáží a podniků obdobného druhu

 

• odpovědnost je objektivní, liberačním důvodem je pouze to, že ke škodě by došlo i jinak

 

• předpokladem odpovědnosti je, že věci byly vneseny do provozovny nebo odloženy na místě k tomu určeném nebo tam, kde se obvykle odkládají

 

• této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením („Za odložené věci se neručí“)

 

• za peníze a cennosti ručí provozovatel do 5 tisíc Kč, neomezeně tam, kde byly předány do úschovy nebo škodu způsobil zaměstnanec provozovatele

 

• právo na náhradu škody musí být uplatněno bez zbytečného odkladu (nejpozději do 15 dní )

 

BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ

 

Žádná osoba se nesmí bezdůvodně v rozporu se zákonem či dobrými mravy obohacovat na úkor někoho jiného.

 

Základním předpokladem je, že došlo k získání určitého majetkového prospěchu, tedy k určitému obohacení na straně neoprávněného nabyvatele

 

Platí princip, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat (nelze-li zjistit toho, na jehož úkor byl prospěch získán, musí se vydat státu)

 

Bezdůvodným obohacením není:            – plnění ze hry nebo sázky mezi fyzickými osobami

– čestné dluhy (nelze je u soudu vymáhat)

– plnění, které bylo již promlčeno

 

Druhy bezdůvodného obohacení

 

1. a) plnění bez právního důvodu

 

• někomu bylo něco dáno nebo, že bylo v jeho prospěch něco konáno, ovšem od samého počátku zde nebyl dán právní důvod tohoto plnění

 

• např. existující dluh byl plněn jinému než věřiteli, nebo někým jiným než dlužníkem nebo bylo plněno více, než činil platný závazek

 

1. b) plnění z neplatného právního důvodu

 

• plnění na základě právního důvodu jež existoval pouze formálně, od počátku byl však neplatný

 

• např. smlouvy týkající se nemovitosti musí být písemná, jinak je od začátku neplatná

 

1. c) plnění z právního důvodu, který odpadl

 

• právní důvod existoval platně, ale později odpadl

 

• např. poskytnutí zálohy na koupi zboží či služeb, která se pak neuskutečnila

 

1. d) plnění získané z nepoctivých zdrojů

 

• prospěch získaný trestnou činností, činností jež je v rozporu s dobrými mravy

 

• např. nedovolené podnikání, spekulace, předražování zboží a služeb

 

1. e) plnění za jiného

 

• případ, kdy někdo má povinnost (ze zákona nebo ze smlouvy) něco plnit a nečiní tak, za něho plní jeho povinnosti ten, komu to zákon ani smlouva neukládá

 

• např. vyživovací povinnost rozvedených manželů

 

 

 

DĚDĚNÍ

 

NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ

 

Dědictví = přechod majetku zemřelé osoby na její právní nástupce (dědice) → dědické právní nástupnictví  (= dědická sukcese):

 

1. a) musí být prokázána smrt zůstavitele úředním způsobem (úmrtní list – vydává ho matrika na základě sdělení     lékaře, prohlášení za mrtvého)

 

1. b) smrti zůstavitele se musí dožít jeho pozůstalí (dědicové)

 

• dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, na pozůstalé nepřechází vyživovací povinnost a některé závazky (ne dluhy, ale např. zhotovení díla nebo provedení služby), z dědictví se platí daň

 

• dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu

 

• právnické osoby dědí pouze ze závěti

 

• dědicem může být osoba jež se dožila smrti zůstavitele a mající právní subjektivitu (může to být i nenarození dítě – pokud se narodí živé)

 

• dědic může dědictví odmítnout jen jako celek, písemně nebo ústně u soudu (výrok nelze vzít zpět) do 1 měsíce

 

• nabytí vlastnictví dědictví potvrzuje soud, který také provede vypořádání, jestliže se dědici nedohodnou

 

• pokud se zapomene při dědictví na nezletilé dědice, musí dostat nejméně tolik, kolik by dostali ze zákona, pokud je dědic starší 18-ti let, tak musí dostat polovinu toho, co by dostal ze zákona

 

Nezpůsobilý dědic = dědic, který se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli a jeho rodině nebo vykonal psychický či fyzický nátlak na zůstavitele

 

Neopomenutelný dědic = dědic, který je přímým potomkem zůstavitele, možno ho vydědit

 

Vydědění potomka

 

Zůstavitel může takto učinit, jestliže potomek:

 

1. a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných událostech

 

1. b) o zůstavitele trvale neprojevuje zájem, který by jako potomek projevovat měl

 

1. c) byl odsouzen za úmyslný trestný čin v trestu od 1 roku

 

1. d) trvale vede nezřízený život

 

Listina o vydědění není součásti závěti, vydědit lze jen přímého potomka.

 

Způsob dědění

 

1. a) ze závěti nebo ze zákona

 

1. b) kombinací obou

 

Přechod dluhů

 

• dědic (dědicové) je povinen uhradit přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele

 

• dědic (dědicové) je povinen převzít dluhy zůstavitele (jen do výše zděděného majetku)

 

Likvidace dědictví = likvidace nařízení soudem je-li dědictví předluženo, soud provede zpeněžení všeho zůstavitelova majetku a rozvrh výtěžku zpeněžení mezi věřitele dle pořadí stanoveného zákonem

 

Odborné pojmy

 

Bona Vacantia = ještě nepřijaté dědictví

Delace = připadnutí dědictví, uplatnění zásady, že dědictví připadá dědici dnem smrti zůstavitele

Erepce = odnětí dědictví osobám nehodným

Kaduční řízení = postup soudu v řízení o dědictví, které nenabude žádný dědic a tudíž připadne státu (odúmrť)

Minorát = dědický řád, na základě kterého se k dědictví povolává nejmladší z nejbližších příbuzných

Repudiace = odmítnutí, nepřijetí dědictví

Alograf = závěť psaná cizí rukou

DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI

 

Závěť = vůle zůstavitele jak bude naloženo s jeho majetkem

 

• zůstavitel ji sestavuje vlastnoručně nebo v jiné písemné formě za účasti svědků nebo formou notářského zápisu

 

• zůstavitel nesmí do závěti klást žádné podmínky, které by bylo potřeba splnit pro získání dědictví

 

• závěť lze zrušit zničením, odvoláním nebo sepsáním nové

 

• povinný obsah závěti: a) den, měsíc a rok podepsání (platná je datumově nejmladší)

 

1. b) ustanovení dědiců, určení jejich podílů a věcí a práv

 

1. c) vlastnoruční podpis (závěť kterou nenapsal zůstavitel, musí vlastní rukou     podepsat a před 2 svědky výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední     vůli, tito svědci se do závěti rovněž podepíší)

 

– pokud zůstavitel neumí číst nebo psát anebo je duševně nemocný, je třeba 3    svědků, v závěti je uveden způsob seznámení s obsahem a způsob, jakým byla    závěť zůstaviteli interpretována

 

• druhy závěti: a) holografní                             – zůstavitel ji sepsal vlastnoručně vč. datumu a podpisu

 

1.                                    b) allografní                              – sepsána jinak než vlastnoručně (PC, stroj), musí být                                                                                              zůstavitelem podepsána a datována s 2 svědky

 

1. c) formou notářského zápisu – celostátní evidence

 

DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA

 

• jestliže zůstavitel nesepíše závěť, dědí se ze zákona (všichni dědí stejným dílem mimo 3. skupiny)

 

Způsob dědění:             1. skupina       – dědí zůstavitelovy manželské i nemanželské děti a manžel

– nedědí-li některé dítě, připadá jeho podíl jeho dětem

 

2. skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 1. skupině

– dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a osoby, které se zůstavitelem žili min.                                                                    po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti

– všichni dědí stejným dílem, ale manžel vždy nejméně ½ dědictví

 

3. skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 2. skupině

– dědí zůstavitelovi sourozenci a osoby spolužijící dle stanov v 2. skupině

– nedědí-li některý ze sourozenců, připadá jeho podíl jeho dětem

 

4. skupina – připadá v úvahu, nenastane-li skutečnost v 3. skupině

– dědí prarodiče zůstavitele

– nedědí-li některý z nich, připadá jeho podíl jejich dětem (ve vztahu                                                                    k zůstaviteli – tety a strýcové)

ZÁVAZKOVÉ PRÁVO

 

PODSTATA ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA

 

Upravuje vztahy v nichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osoby, která má tuto povinnost plnit a které, v případě nesplnění, hrozí právní následky.

 

Závazkový vztah → právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění pohledávky od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

 

Dělení závazkového práva

 

1. a) obecná ustanovení – vznik, změna, zajištění a zánik všech druhů závazkových vztahů

 

1. b) jednotlivé druhy smluvních závazků – např. kupní smlouva, směnná smlouva, darovací smlouva, smlouva o     dílo, smlouva o půjčce, smlouva o úschově, nájemné smlouva aj.

 

Základní pojmy

 

Pohledávka = právo FO nebo PO (věřitel) požadovat po druhé osobě (dlužník) plnění vzniklé z určitého závazku, věřitel má právo vymáhat v době splatnosti pohledávku a dlužník má povinnost toto plnění uspokojit

 

Závazek = dluh FO nebo PO (dlužník), má-li povinnost vyplývající ze závazku zaplatit druhé osobě (věřitel) určitou věc

 

Dlužník = ten, kdo má povinnost plnit-platit

 

Věřitel = ten, kdo má právo požadovat určité plnění-placení (věc, peníze, pracovní výkon)

 

Společné závazky

 

= vztahy mezi více účastníky na jedné strany

 

1. a) dílčí závazek – každý spoluvěřitel či spoludlužník je vázaný jen do velikosti svého podílu

– nejsou-li podíly předem domluveny, předpokládá se, že jsou navzájem stejné

 

1. b) solidární závazek – subjekty na jedné straně vůči druhé straně vystupují jako celek (rukou nerozdílnou)

– pokud 1 z dlužníků splní celý závazek tak u ostatních zaniká, pokud je celý dluh splněn                                          vůči 1 věřiteli tak je splněn vůči všem

 

1. c) nedílný závazek – dlužník plní dluh kterémukoliv z věřitelů, splněním jednomu z nich dluh zanikne

 

VZNIK ZÁVAZKŮ

 

– vznikají ústně, písemně nebo konkludentně

 

1) z právních úkonů               – tj. ze smluv, které jsou souhlasným projevem vůle zúčastněných stran

– smlouvy pojmenované, nepojmenované a smíšené

 

Zásady smluvních vztahů:          a) rovnost stran

 

1. b) smluvní volnost stran (každý může smlouvu uzavřít, zvolit si druhou stranu i                  obsah, formu a typ smlouvy)

 

1. c) povinnosti uzavřít smlouvy – povinné ručení, placení SP a ZP zaměstnavatelem

 

1. d) plnění a dodržování smlouvy

 

1. e) ochrana dobré víry („Bona Fides“) – zákon chrání toho, kdo jedná v dobré víře

 

2) z rozhodnutí soudu nebo   – zákon přiznává soudu založit závazkový vztah

jiného státního orgánu

 

3) ze zákona                           – jde zejména o právní události (odpovědnost za škodu)

 

Složky závazku

 

• podstatné složky – jde především o stanovení práv a povinností a předmětu plnění, bez těchto složek by smlouva nebyla identifikována a zpravidla by ani nevznikla

 

• obvyklé složky – ujednání, které se ve smlouvě obvykle uvádějí, ale nemají vliv na podstatu smlouvy

 

• nahodilé složky – služby, které se ve smlouvách objevují zcela nahodile, nemají zásadní vliv na podstatu smlouvy (zabalený dort je dopraven přímo k oslavě)

 

ZMĚNA ZÁVAZKŮ

 

– pokud byl závazek uzavřen písemně, změna musí být rovněž písemná

 

1) co do obsahu  

 

1. a) prodlení dlužníka – skutečnost v níž dlužník nesplní závazek včas a řádně

 

• jestliže věřitel včasné a řádné plnění nepřijme, nejde o prodlení dlužníka

 

1. b) prodlení věřitele – skutečnost v níž věřitel nepřijme včasné a řádné plnění od dlužníka nebo neposkytne     patřičnou součinnost

 

• pokud dojde k této skutečnosti, dlužník neplatí úroky
• věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi N, které mu tím vznikly
• na věřitele přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci, která je předmětem plnění
• věřitel je povinen dlužníkovi nahradit škody způsobené prodlením, jestliže dlužník prokáže věřitelovo zavinění

 

2) co do účastníků

 

1. a) postoupení pohledávky

 

• věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit jinému věřiteli
• dochází ke změně v osobě věřitele, dlužník zůstává stejný
• dlužník se ke smlouvě nijak nevyjadřuje, pouze je mu postoupení oznámeno aby věděl komu má plnit

 

1. b) převzetí dluhu

 

• dochází ke změně v osobě dlužníka, místo tohoto dlužníka nastupuje do smluvního vztahu dlužník nový
• je nutný souhlas věřitele, pokud není souhlas tak původní dlužník zůstává a nový dlužník se stává spoludlužníkem vedle původního dlužníka

 

1. c) přistoupení závazku

 

• bez souhlasu dlužníka nastupuje dlužník nový, který ručí původně s novým dlužníkem společně

 

1. d) převzetí plnění

 

• zůstává původní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, plnění ale poskytne jiný subjekt (ten za dlužníka zaplatí)

 

1. e) poukázka

 

• třístranný právní vztah, který nemusí mít písemnou formu
• poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby plnil poukazník na účet poukazatele

 

1. f) poukázka na cenný papír

 

• obdobná jako klasická poukázka, ale tuto může vystavit jen peněžní ústav v písemné formě
• týká se pouze cenných papírů

 

ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ

 

Funkce zajištění:           a) zajišťovací    – použitý prostředek zajištění zabezpečuje včasné a řádné plnění dlužníka

1. b) uhrazovací – směřuje k uspokojení pohledávky z majetku dlužníka (nebo třetí osoby)

 

Prostředky k zajištění

 

1) zástavní a zadržovací právo

 

2) smluvní pokuty

 

• sjednávají ji strany pro případ porušení smluvní povinnosti, účastník jež poruší povinnost je pak povinen pokutu zaplatit

 

• musí být uvedena písemně ve smlouvě, úhradou smluvní pokuty závazek nekončí

 

3) ručení

 

• používá se při menších peněžních částkách u peněžního ústavu

 

• věřitelem je třetí osoba, ručitele si volí peněžní ústav sám, ten pak ručí za stejných podmínek jako dlužník

 

• vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník

 

4) dohody o srážkách ze mzdy

 

• dohoda je uzavírána mezi dlužníkem a věřitelem

 

• dlužník souhlasí, že v případě neplnění bude jeho plátce mzdy provádět srážky ze mzdy či jiných příjmů (důchod, mateřská, stipendium, podíly na zisku)

5) zajištění závazku převodem práva

 

• uzavírá se písemně

 

• splnění závazku se zajišťuje převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (dlužník postupuje věřiteli své majetkové právo, které má proti třetí osobě)

 

6) zajištění postoupením pohledávky

 

• pohledávka se zajišťuje postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby

 

• smlouvou je tato pohledávka postoupena tím, že bude vrácena zpět, až se zajištění stane bezpředmětným

 

7) jistota

 

• není samostatným zajištěním, jde o tzv. kauci (= zřízení zástavního práva nebo ručení)

 

8) uznání dluhu

 

• jednostranný právní písemný úkon, který provádí dlužník

 

• dluh se uznává: a) co do výše    – částka musí být uvedena slovně

 

1. b) co do vzniku – musí být uvedeno z čeho a kdy dluh vznikl

– uvádí se dlužník tak, aby nemohl být zaměněn za jiného

– podepisuje se oběma stranami s notářským ověřením

 

ZÁNIK ZÁVAZKŮ

 

Nejčastějším důvodem zániku závazku je jeho včasné a řádné splnění. Dále se jedná o:

 

1. a) uložení do úřední úschovny – dlužník nemůže svůj závazek splnit proto, že věřitel není přítomen nebo neví kdo                                                       je věřitelem nebo ho nezná

 

– uložením do úschovny jsou splněny náležitosti splnění závazku

 

1. b) odstoupení od smlouvy – rozlišuje se odstoupení jednoho z účastněných nebo odstoupení ze zákona

 

– důvodem je prodlení dlužníka, omyl, lest, tíseň, částečně nemožné plnění aj.

 

1. c) dohoda – věřitel se vzdává svého práva nebo dluh dlužníkovi promine

 

– původní závazek může zaniknout i dohodou o jiném závazku (dlužník bude plnit                                                       jinak než bylo v původním závazku)

 

1. d) narovnání – dohoda mezi účastníky může odstranit neshody (sporné a pochybné) ve                                                       vzájemných právech a povinnostech

 

1. e) nemožnost plnění – nastane, stane-li se plnění nemožným (povinnost dlužníka zaniká)

 

– nemožnost plnění nesmí existovat v době uzavírání smlouvy, musí nastat                                                       následně (dodatečně)

 

– pokud dlužník nemá peníze, nemožnost plnění nenastává

 

1. f) uplynutí doby – práva a povinnosti zanikají uplynutím doby, která je ve smlouvě uvedena

 

1. g) smrt dlužníka – určité závazky přechází na dědice

 

– závazek zaniká, pokud se přímo vztahoval k osobě dlužníka (plnění, které mělo                být provedeno osobně dlužníkem – překlad knihy, vykonání práce)

 

 

1. h) smrt věřitele – určité závazky přechází na dědice

 

– závazek zaniká, pokud se plnění vztahovalo přímo na osobu věřitele (na dědice                                                       nepřechází např. právo na bolestné, odškodnění na stížené společenské postavení)

 

1. i) splynutí – splynutí věřitele a dlužníka v jednu osobu, jejich práva a povinnosti splynou také

 

1. j) změna poměru – smlouvy se uzavírají za určitých poměrů, které v té době existují

 

– dlužník nemůže plnit za podmínek jež jsou ve smlouvě (změna DPH – změna cen)

 

1. k) výpověď – jednostranný úkon, který ukončuje závazek jehož předmětem plnění je opakující                                                       se nebo nepřetržitá činnost
2. l) započtení – kompenzace, má-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky stejného druhu (obě                                                     peněžní), zaniknou započtením do výše, do které se kryjí

 

1. a) dohodou – strany se dohodnou na započtení pohledávek dle smlouvy

 

1. b) ze zákona – některá ze stran učiní projev vůle směřující k započtení

 

SMLOUVY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA

 

KUPNÍ SMLOUVA

 

• prodávající se zavazuje dodat kupujícímu určitou věc a převést na něj vlastnická práva a kupující se zavazuje uhradit kupní cenu

 

• občanský zákoník: prodávajícímu vzniká povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu vzniká povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu

 

• předmětem koupě je jakýkoliv předmět v právním smyslu (věc movitá i nemovitá, spoluvlastnické podíly, opakující se dávky – teplo, plyn)

 

• přechod vlastnických práv – movitá věc (převzetí), nemovitá věc (zápisem do katastru nemovitostí)

 

Struktura

 

1. a) označení subjektů
2. b) předmět plnění
3. c) kupní cena (uvedena s DPH) v penězích, jinak se jedná o směnnou smlouvu
4. d) způsob zaplacení (hotově, bezhotovostním způsobem, splátkami)
5. e) způsob dodání zboží
6. f) termíny dodání
7. g) ostatní ujednání
8. h) datum
9. i) podpisy stran

 

Doplňky smlouvy

 

• předkupní právo – kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo

 

• právo zpětné koupě – prodávající má právo požadovat od kupujícího věc, pokud mu vrátí peníze (platí jen 1 rok), smlouva o tomto doplňku musí být uzavřena písemně

 

• koupě na zkoušku – podmínka vrátit věc neporušenou do dohodnuté doby (kupující do určité doby předmět koupě schválí)

 

Informace ke smlouvě

 

• prodávající odpovídá za to, že je věc bez závad

 

• prodávaná věc musí odpovídat účelu, který prodávající ve smlouvě uvádí

 

• u potravin se uvádí datum minimální trvanlivosti, u potravin podléhající rychlé zkáze pak datum použitelnosti

 

• pokud věc není ve shodě se smlouvou, má kupující právo aby prodávající bezplatně uvedl věc do shody se smlouvou (rozpor kupní smlouvy)

 

• záruční doby: a) 24 měsíců

1. b) 8 dní – potravinářské zboží
2. c) 3 týdny – krmiva
3. d) 6 týdnů – zvířata

 

Směnná smlouva

 

• účastníci (prodávající a kupující) vyměňují věc za věc
• obsah, práva a povinnosti vychází z kupní smlouvy
• není řešena otázka ceny

 

DAROVACÍ SMLOUVA

 

• dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá

 

• jedná se o dvojstranný právní úkon (je třeba souhlasu obou stran), tvoří se mezi živými subjekty

 

• musí být písemná u nemovitosti a u movité věci (nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování)

 

• dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady o nichž ví (v opačném případě je obdarovaný oprávněn věc vrátit)

 

• dárce se může dožadovat vrácení daru (nestačí nevděk dárce, je nutné hrubé porušení mravů proti dárci či členům jeho rodiny)

 

SMLOUVA O DÍLO

 

• zhotovitel se zavazuje objednavateli, že na vlastní nebezpečí provede dílo a objednavatel se zavazuje, že dílo převezme a zaplatí

 

• dělení: a) smlouva o zhotovení věci na zakázku

1. b) smlouva o opravě a úpravě věci

 

• cena za dílo se určuje dohodou, rozpočtem nebo odhadem (u oprav), případné zvýšení ceny musí být oznámeno objednavateli (tolerance zvýšení u odhadu je 10 – 15 % bez oznámení)
• smlouva je naplněna pokud je dílo provedeno řádně a včas, objednavatel může kdykoliv odstoupit od smlouvy bez udání důvodu (účelně vynaložené náklady musí zaplatit)

 

• zhotovitel odpovídá za vady (záruční list na 6 měsíců, 3 roky u staveb)

 

SMLOUVA O PŮJČCE

 

• věřitel přenechává dlužníkovi věci určené dle druhu a dlužník se zavazuje věřiteli tyto určené věci vrátit

 

• při peněžité půjčce lze dohodnout úroky a při nepeněžité půjčce pak větší množství věci nebo věci lepší jakosti

 

• smlouva vzniká odevzdáním věci dlužníkovi, dlužník může vystavit dlužní úpis (tím stvrzuje dluh vůči věřiteli)

 

SMLOUVA O VÝPŮJČCE

 

• půjčitel předává výpůjčiteli věc k bezplatnému dočasnému užívání a výpůjčitel se zavazuje převzatou věc vrátit

 

• jedná se o bezplatnou smlouvu (pokud je úplata, jedná se o smlouvu nájemní), která se uzavírá ústně

 

• půjčitel může požadovat brzké vrácení věci (věc potřebuje, věc je výpůjčitelem špatně udržována), výpůjčitel nesmí věc půjčit třetí osobě

 

NÁJEMNÍ SMLOUVA

 

• pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc (movitou i nemovitou), aby ji dočasně užíval nebo z ní bral i užitky

 

• uzavírá se na dobu určitou i neurčitou, cena se uvádí většinou v penězích (je možná i jejich naturální podoba)

 

• nájemce může dát věc do podnájmu třetí osobě, pokud to neodporuje dohodě pronajímatele s nájemcem

 

• smlouva končí uplynutím doby na kterou byla sjednána, dále dohodou, výpovědí nebo zaniknutím věci pronajímatele

 

1. a) nájem bytu – tzv. „chráněný nájem“ – bydlení je základní právo člověkovo (výpověď jen dle zákona)

– písemná nájemní smlouva (rozsah užívání, popis příslušenství a stavu bytu, výše                                          nájemného a jeho výpočet, způsob výpočet topení)

– pokud je v nájmu více osob, mají stejná práva a povinnosti

– společný nájem bytu manželů (vzniká po uzavření sňatku)

 

1. b) podnájem bytu – nájemce pronajímá byt podnájemníkovi, je nutný souhlas pronajímatele

– pokud podnájemníkovi smlouva skončí, nemá nárok na náhradní ubytování

 

1. c) nájem obytné – jedná se o svobodárny, penziony, podnikatelské ubytovny (místnosti trvalého ubytování)

    místnosti                – nevzniká zde společný nájem

 

1. d) nájem a podnájem – problematiku řeší zákon o nájmu a pronájmu nebytových prostor

    nebytových prostor            – prostory nejsou určeny k bydlení

 

1. e) podnikatelský – nájem na určitou dobu a za úplatu (půjčovny videokazet, automobilů)

    nájem movit. věcí   – jde o věci, které má nájemce v nájmu, a je to pro něho výhodnější než věc vlastnit

 

PŘÍKAZNÍ SMLOUVA

 

• příkazník (obstaratel) se zavazuje, že pro příkazce (objednatel) obstará nějakou věc nebo vykoná pro něho jinou činnost

 

• dělení: a) smlouva o obstarání věci               – obstaratel se zavazuje objednateli obstarat určitou věc                                                                                       za odměnu (svatební hostina, pobyt v Praze)

 

1. b) smlouva o obstarání prodeje věci – objednatel dává právo obstarateli, aby převzal věc do                                                                    prodeje a učinil opatření k jejímu prodeji (autobazar,                                                                    starožitnictví)

– věc má být prodána do 3 měsíců (pokud se nedohodnou                                                                    na delší době, smlouva se ruší)

 

Jednatelství bez příkazu

 

• někdo obstará (aniž je k tomu oprávněn) cizí záležitost někoho jiného, aby odvrátil hrozící škodu

 

• ten, v jehož prospěch je takto jednáno, je povinen nahradit tomu kdo jednal bez příkazu nutné náklady, i v případě, že se výsledek nedostavil (jednání musí být přiměřené)

 

SMLOUVA O ÚSCHOVĚ

 

• depozitum, schovatel přejímá od složitele movitou věc za účelem, aby ji pro něho opatroval

 

• schovatel není oprávněn věc užívat, je povinen se o ni starat a na požádání složitele ji vydat

 

• smlouva se provádí ústně, písemně i konkludentně

 

SMLOUVA O UBYTOVÁNÍ

 

• ubytovatel se zavazuje, že objednavateli poskytne přechodné ubytování v zařízení k tomu určeném a objednavatel se naopak zavazuje za poskytnutou službu zaplatit

 

• ubytovatel musí mít schválený ubytovací řád a je odpovědný za vnesené věci, ubytování lze rezervovat dopředu (storno, pak poplatek)

 

SMLOUVA O PŘEPRAVĚ

 

• druhy přepravy: a) pravidelná (linková) a nepravidelná (zájezdová)

1. b) individuální (taxi) a hromadná (autobus)
2. c) osobní a nákladní
3. d) specifická (silniční, železniční, letecká, vodní, námořní, lanová)

 

• dělení: a) osobní přeprava     – zavazuje dopravce přemístit cestujícího s jeho zavazadly na určité místo                                                             řádně a včas s tím, že cestující musí zaplatit a koupit si tak jízdenku

– pokud dopravce přijede na místo pozdě a cestujícímu tak vznikne škoda,   nemá cestující nárok na náhradu

– cestující se musí při jízdě prokázat platnou jízdenkou

 

1. b) přeprava nákladu – zavazuje dopravce přepravit zásilku z místa odeslání do místa určen řádně                                                                    a včas s tím, že odesílatel musí zaplatit

– dopravce má odpovědnost za škodu

– zásilka musí být převzata do 6 měsíců (jinak propadá dopravci)

 

SMLOUVA ZPROSTŘEDKOVATELSKÁ

 

• zprostředkovatel se zavazuje, že zájemci zajistí možnost uzavření určité smlouvy s další osobou (např. realitní kancelář)

 

• zprostředkovateli je vyplácena provize (pevná částka nebo určité procento z ceny jež platí po uzavření smlouvy mezi zájemcem a prodejcem)

 

• smlouva se uzavírá na dobu určitou (pokud není naplněna, zaniká po skončení) a na dobu neurčitou (3 měsíční výpovědní lhůta)

 

SMLOUVA O VKLADU

 

• vkladatel přenechává bance peníze, ta vklad přejímá a zavazuje se poskytnout vkladateli majetkové výhody z přenechané částky (úroky, výhry) a nakonec mu vrátit částku, která mu náleží

 

• smlouva musí být písemná, banka je vázána tajemstvím (výjimka na základě soudního nebo daňové řízení)

 

• dělení: a) vkladní list             – potvrzení banky o pevném jednorázovém vkladu

– vystavuje se pouze na jméno

 

1. b) vkladní knížka – provádí se přijetí vkladu, změna vkladu a výběr vkladu

– vystavuje se pouze na jméno

 

POJISTNÁ SMLOUVA

 

• pojistitel se zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění nastane-li nahodilá událost ve smlouvě označená, pojistník se zavazuje platit pojistné

 

• vzniká na základě smlouvy nebo ze zákona (povinné ručení, pojištění notáře proti svému omylu)

 

• smlouva bývá zpravidla písemná, součástí smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky

 

• dělení: a) osob                                   – životní (pro případ smrti), důchodové, úrazové, ostatní

 

b majetku                   – celé soubory věcí nebo samostatné věci, domácnosti, staveb,                                          zemědělských a průmyslových rizik, havarijní, úvěrové

 

1. c) odpovědnosti – dobrovolné, povinné, zákonné

za škodu

 

SMLOUVA O DŮCHODU

 

• někomu se zakládá na doživotně nebo na dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu (nejedná se o starobní nebo invalidní důchod)

 

• musí být uzavřena písemně

 

VEŘEJNÁ SOUTĚŽ

 

• vyhlašovatel uveřejní prohlášení, že poskytne určitou cenu tomu, kdo splní stanovené podmínky

 

• může ji vyhlásit kdokoliv (FO nebo PO)

 

• předmětem soutěže bývá většinou vytvoření nějakého díla nebo provedení určitého úkonu

 

• vyhlašuje se neurčitému počtu zájemců, stanovují se přesné podmínky jež se nesmí během soutěže měnit (cena, řešení, ocenění a hodnocení vítězů)

 

• po skončení soutěže musí vyhlašovatel všechny zájemce seznámit s výsledky a hodnocením

 

VEŘEJNÝ PŘÍSLIB

 

• veřejné prohlášení, že bude vyplacena odměna (jiné plnění) tomu, kdo splní podmínky veřejného příslibu

 

• např. odměna za ztracené věci, dopadení zločince, dárek ke koupi výrobku

 

• splnění příslibu lze vymáhat soudní cestou

CESTOVNÍ SMLOUVA

 

• cestovní kancelář je povinna poskytnou zákazníkovi zájezd (popř. další služby) a ten je povinen zaplatit smluvenou cenu

 

• cestovní kancelář je povinna ze zákona být pojištěná proti zkrachování

 

• je jen písemná

 

• obsahuje označení smluvních stran, vymezení zájezdu (místo, termín), rozsah poskytovaných služeb (strava, spotřeba energie), stanovení ceny, pojištění, možnosti odstoupení od smlouvy, podpisy stran, další náležitosti

 

SMLOUVA O SMLOUVĚ BUDOUCÍ

 

• umožňuje účastníkům, aby si zajistili uzavření určité smlouvy v budoucnu, protože teď nejsou známy všechny potřebné skutečnosti

 

• je jen písemná, obsahuje předmět koupě a cenu

 

• např. zděděný dům (nemůžeme ho prodat, protože není uzavřeno dědictví)

OBČANSKÉ PRÁVO PROCESNÍ

 

OBČANSKé PRÁVO PROCESNÍ

 

• druhá z částí občanského práva, nazývána také jako civilní proces nebo občanské soudní řízení

 

• upravuje procesní postup ke sjednání jistoty, zabezpečení a vynucení majetkových i nemajetkových práv zakotvených v soukromém právu

 

• v občanském právu procesním se projednávají věci FO a PO z oblasti občanského, obchodního, pracovního a rodinného práva

 

• pramenem práva je Občanský soudní řád (č. 99/1963 Sb.) v platném znění

 

Upravuje postup soudu a účastníků v civilním procesu tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků.

 

Má 8 částí z toho část 5 je zrušena – Obecná ustanovení (1), Činnost soudu před zahájením řízení (2), Řízení v prvním stupni (3), Opravné prostředky (4), Výkon rozhodnutí (6), Jiná činnost soudu (7), Závěrečná ustanovení (8).

 

Zásady občanského práva procesního

 

• zásada volného hodnocení důkazů – soud není ničím omezován, jak má hodnotit důkazy záleží na soudu

 

• zásada arbitrárního pořádku – zákon nepředpisuje soudu časové období ani úseky řízení

 

• zásada projednací – soud projednává řízení dvou stran, soud přihlíží jen k tomu, co procesní strany přednesly a jaké důkazy nabídly

 

• zásada rovnosti účastníků – soud vystupuje jménem státu („jménem republiky“), ostatní účastníci jsou si rovni bez ohledu na výsledek řízení

 

• zásada veřejnosti – každý občan má přístup na jednání jako divák, platí výjimky (utajené věci, narušení mravnosti, nezletilé osoby, osoby jež by mohly rušit jednání), rozsudek je pak veřejný

 

• ostatní zásady – zásada ústnosti, zásada používání mateřského jazyka

 

Občanské soudní řízení má 2 části:        a) nalézací řízení (soud hledá pravdu, začíná podáním návrhu nebo bez)

 

1. b) výkon rozhodnutí (soud vydá pravomocné vykonavatelné rozhodnutí                  pokud povinný nesplnil, tj. tato část nemusí nastoupit)

 

Občanské soudní řízení směřuje k tomu, aby soud rozhodl:

 

1. a) o osobním stavu → určitou věc (např. rozvod)

 

1. b) o splnění povinnosti → povinnost vyplývající ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva

 

1. c) o určení → zda tu právní vztah nebo právo je (není) anebo zda nadále trvá oprávněný zájem

SOUDY

 

Soud v občanském soudním řízení stanovuje, na čí straně se nalézá právní nárok popíraný stranou druhou. Řízení příslušní soudům 1. stupně, pokud zákon nestanoví příslušnost krajským soudům, jakožto soudům 1. stupně.

 

Ve většině případech rozhoduje o řízení samosoudce (např. u pracovního práva rozhoduje senát). U odvolacích soudů rozhoduje tříčlenný senát, u dovolacích soudů pak pětičlenný senát.

 

Postoupnost řízení:        – rozhodnutí:   okresní soud     nebo     krajský soud

↓                          ↓                                             ↓

– odvolání:      krajský soud     nebo     vrchní soud

↓                          ↓                                             ↓

– dovolání:      Nejvyšší soud               Nejvyšší soud

 

Soustava soudů

 

1. stupeň Okresní soudy

 

• nejnižší článek, ovšem s nejširším rozsahem věcné příslušnosti ve věcech rozhodovaných v občanském soudním řízení, ale i ve věcech trestních
• soudcem je samosoudce nebo senát
• mají sídla v okresních městech
• ve větších městech (Brno, Ostrava) to jsou Městské soudy, Praha má Obvodní soudy

 

2. stupeň Krajské soudy

 

• rozhodující je jejich činnost jako soudů odvolacích
• soudcem je senát, výjimečně samosoudce
• v Praze je to Městský soud

 

3. stupeň Vrchní soudy

 

• dbají o výklad zákonů a ostatních právních předpisů, rozhodují o mimořádných opravných prostředcích
• soudcem je senát
• jsou 2, a to v Praze a Olomouci

 

4. stupeň Nejvyšší soud

 

• dbá na dodržování zákonnosti, rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích, zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů
• soudcem je senát
• je jediný v ČR se sídlem v Brně

 

Příslušnost soudů

 

= vymezení okruhu působnosti mezi soudy navzájem

 

1. a) věcná příslušnost – okruh působnosti mezi jednotlivými druhy soudů (okresní soud nebo krajský soud)

 

1. b) místní příslušnost – rozsah působnosti mezi jednotlivými soudy téhož druhu

– dbá se na bydliště žalované osoby (adresa zaměstnání, poslední známé bydliště)

 

1. c) funkční příslušnost – rozsah působnosti mezi soudy různého druhu při projednávání téže věci po sobě

 

Chování u soudu

 

• nesmí se jíst, pít a kouřit, nedůstojné je žvýkání

 

• do síně se vstupuje pouze na výzvu (rozhlas, vězeňská stráž, zapisovatel, soudce)

 

• osoba nesmí mít pokrývku hlavy, výjimku tvoří vězeňské či policejní orgány ve službě a dámy, které si kladou pokrývku hlavy za součást oděvu

 

• mluví se ve stoje, hlasitě a zřetelně

 

• síň musí být řádně vyvětrána, osvětlena a čistá

 

• vlevo od soudce sedí obžalovaný, vpravo žalobce

 

ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ

 

• jedná se o žalobce (navrhovatele) a žalovaného (odpůrce), tito stojí v řízení proti sobě

 

• zákon dále označuje další účastníky (osoby jež chtějí uzavřít manželství pro nedostatek věku, prarodiče žádají styk s vnukem)

 

• osoby zúčastněné na řízení (právní a státní zástupci, svědci, znalci, tlumočníci, notáři, zástupci společenských organizací, zapisovatelé), musí mít právní subjektivitu a procesní způsobilost (zletilé a duševně zdravé osoby)

 

Zástupci účastníků řízení

 

1) na základě zákona              – FO je zastoupena svým zákonným zástupcem

 

2) na základě plné moci         a) obecný zmocněnec – FO, která jedná osobně

– činnost nesmí vykonávat opakovaně

 

1. b) advokát             – jedná osobně nebo se může nechat zastoupit jiným                                                                                             advokátem, koncipientem nebo pracovníkem své                                                                                             advokátní kanceláře

 

1. c) notář             – jen v omezeném rozsahu dle notářského řádu

– jedná osobně nebo se může nechat zastoupit jiným                                                                                             notářem, koncipientem nebo notářským kandidátem

 

3) na základě rozhodnutí        – rozhodnutí provádí soud

– účastník řízení nemůže jednat (nemá procesní způsobilost)

 

ČINNOST SOUDU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ

 

Smírčí řízení

 

V občanském soudním řízení se soudce snaží o smír mezi účastníky řízení. Někdy dochází k tzv. prétorskému smíru (= smír ke kterému dojde, aniž by začalo vlastní řízení). Smír může soudce schválit, pak má stejný účinek jako rozsudek.

 

Předběžná opatření

 

Ještě před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžná opatření, a to v případě, kdy je potřeba upravit poměry účastníků řízení nebo v případě, kdy výkon rozhodnutí může být ohrožen.

 

– obsah:                        a) placení výživného v nezbytné míře

 

1. b) odevzdání dítěte od péče druhého z rodičů nebo toho, koho určí soud

 

1. c) poskytnutí alespoň části pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze                  závažných důvodů nepracuje

 

1. d) složení peněžní částky nebo věci do úschovy soudu

 

1. e) nenakládání s určitými věcmi a právy

 

1. f) něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet

 

Zajištění důkazu

 

Jedná se o úkon, kterým se zajišťuje určitý důkaz, u kterého hrozí obava, že jej později nebude možné provést vůbec nebo se značnými obtížemi.

 

Spojení věci

 

V rámci hospodárnosti řízení může soud spojit v jedno řízení věci, které u něj byly zahájeny a spolu souvisí (např. nezaplacení faktur, u každé je jiný návrh, ale účastníci jsou stejní).

 

Vyloučení věci

 

Věc lze vyloučit pro samostatné řešení, pokud se pro spojení nehodí (např. určení otcovství a pak určení výše výživného).

 

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

 

Zahájení řízení

 

Řízení se zahajuje na návrh (žalobou), který obsahuje: označení soudu, označení účastníků řízení, identifikační číslo, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů navrhovatelem, petit (žalobní návrh navrhovatele), podpis a datum.

 

Podáním návrhu je řízení zahájeno. Pokud se řízení zahajuje bez návrhu, tak je zahájeno dnem, kdy bylo vydáno usnesení příslušného soudu.

 

Soud zkoumá tzv. litispendenci, tj. otázku, jestli ve stejné věci neprobíhalo nebo neprobíhá současně řízení u jiného soudu za účasti stejných stran. Dále zkoumá to, zda-li o věci už nebylo pravomocně rozhodnuto v minulosti.

 

Vlastní průběh řízení

 

Vlastní průběh řízení soudem má být veden tak, aby věc byla rozhodnuta co nejrychleji, ale ne ukvapeně. Soud usiluje o to, aby spor byl vyřešen smírně.

 

– obsah:                        a) zahájení řízení (soudce se zeptá zda má někdo námitky k podjatosti a příslušnosti soudu, soudce                               dá možnost stranám aby se smířily)

 

1. b) zahajovací řeči (soudce vyzve žalobce aby přednesl žalobu a vyzve žalovaného aby přednesl                  obsah podaných vyjádření ve věci, příp. aby svá tvrzení doplnil)

 

1. c) dokazování (žalobce a žalovaný předkládají důkazy, žalobce má povinnost tvrzení)

 

1. d) závěrečné řeči (nejprve řeč žalobce, posléze řeč žalovaného)

 

1. e) porada soudu (soud se odebere k poradě mimo soudní místnost)

 

1. f)vyhlášení rozsudku (vyhlašuje se ve stoje a jménem republiky, soudce provede i stručné                              odůvodnění a přesné poučení o odvolání)

 

Náklady řízení

 

Mezi běžné náklady řízení patří zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců (jízdné, nocležné, poštovné), soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, odměny advokátovi za zastupování, odměny notáře, svědečné, znalečné aj.

 

Na návrh může soudce přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry.

 

Účastník řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud řízení bylo zahájeno bez návrhu, pokud řízení skončilo smírem nebo pokud řízení bylo zastaveno.

 

Soudní poplatky do výše 5 tis. Kč se platí kolkovými známkami, vyšší částky pak v hotovosti.

 

DOKAZOVÁNÍ

 

Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dokazování provádí soud při jednání. Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny.

 

Nedokazují se tzv. notoriety (= obecně známé skutečnosti, které jsou soudu známy jako všeobecné nebo již z předchozích jednání) a otázky týkající se práva (soud zná právo).

 

Důkazy:            a) přímé          – přímo potvrzují nebo vyvrací dokazovanou skutečnost

 

1. b) nepřímé – objasňují dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, nesvědčí proti                                                       obžalovanému nebo v jeho prospěch přímo

– nabývají důkazního významu jen ve spojení s jinými důkazy (musí to být několik                                                       nepřímých důkazů, které tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a                                                       uzavřenou soustavu, jež vede výlučně k jedinému závěru a vylučuje možnost                                                       jiného závěru)

– jsou to tzv. indicie

 

 

 

Důkazní prostředky

 

1) svědecké výpovědi

 

• osoba jež je soudem předvolána, musí se k němu dostavit a vypovídat (obecná svědecká povinnost), výpověď může osoba odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání

 

• svědkem je fyzická osoba, která předmětnou událost vnímala svými smysly

 

• otázky se musí týkat podstaty soudního sporu, nepřipouštějí se kapciózní (otázka jež poukazuje na skutečnost, která dosud nebyla potvrzena) a sugestivní (otázka jež v sobě obsahuje odpověď) otázky

 

• svědek má nárok na náhradu hotových výdajů, tzv. svědečné (jízdné, náhrada mzdy, ubytování)

 

2) znalecké posudky

 

• závisí-li rozhodnutí soudu na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, přibere soud usnesením znalce (fyzická nebo právnická osoba)

 

• soud může znalce vyslechnout nebo mu uložit, aby vypracoval písemný posudek

 

• účastníci řízení musí poskytnout znalci součinnost (předložení potřebných předmětů, podkladů, dokladů apod.)

 

• znalci jsou jmenováni a odvoláváni ministrem spravedlnosti a jsou zapsáni v seznamu znalců, které jsou vedeny u Krajských soudů, znalci skládají znalecký slib

 

• osoba, která není úředně znalcem, ale má příslušné zkušenosti v oboru, může provést znalectví pouze pro daný případ, takový to odborník podepisuje znalecký slib

 

• znalec nesmí provádět právní kvalifikaci (jen posudek, nikoli odsouzení)

 

• znalecký posudek má stejnou hodnotu jako ostatní důkazy, zúčastněné strany se mohou se znaleckým posudkem před řízením seznámit, pokud s ním nesouhlasí, vytvoří se tzv. revizní znalecký posudek

 

• znalec má nárok na náhradu hotových výdajů, tzv. znalečné (účast, odměna, použití zařízení)

 

3) listinné důkazy

 

• předkládají se v originále nebo v kopii, která ovšem musí být úředně ověřena

 

• listinný důkaz soudce přečte nebo sdělí jeho stručný obsah

 

• soudce může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu, aby ji předložil (soud ukládá tuto povinnost pouze na podnět účastníka), soud si rovněž může listinu opatřit od jiného soudu nebo orgánu

 

• typy listin: a) veřejné         – vydávají je soudy a státní orgány (listiny, které zákon označí za veřejné)

– pravost listiny dokazuje ten, kdo ji označil za nepravou

– např. notářské zápisy, výpisy z katastru nemovitostí

 

1. b) soukromé – všechny listiny, které nejsou veřejnými

– pravost listiny dokazuje její předkladatel

– např. faktury, dodací listy

 

4) ohledání

 

• ohledávají se hmotné věci, ohledávání se provádí přímo u soudu nebo na místě samém za přítomnosti zúčastněných osob (zde se sepisuje protokol o ohledání, příp. se provádějí obrazové záznamy)

 

5) výslechy účastníků

 

• ojedinělý důkazní prostředek, soud ho nařizuje jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak

 

• výslech může osoba odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání (pokud osoba odmítne vypovídat, oslabuje svoje postavení)

 

• další okolnosti jsou podobné jako u svědeckých výpovědí

 

6) zprávy a vyjádření orgánů, fyzických osob a právnických osob

 

Hodnocení důkazů

 

Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Přitom soud přihlíží ke všemu, co vyšlo během řízení najevo a co uvedli účastníci řízení.

 

ROZHODNUTÍ

 

Rozhodnutí je individuální správní akt, kterým se rozhoduje o právních poměrech účastníků řízení (zakládají se a mění a ruší práva i povinnosti účastníků řízení, autoritativně se deklarují jejich práva a povinnosti). Vydáním rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí) končí soudní řízení.

 

Formy rozhodnutí

 

1. A) ROZSUDEK

 

1) rozsudek     – je vydáván v podstatě (v meritu) věci

 

– rozsudkem rozhoduje soud o věci samé na základě zjištěného skutkového stavu věci

 

– vyhlašuje se vždy veřejně, ve stoje a „jménem republiky“

 

– vyhlašuje se zpravidla ihned po skončení jednání, nejpozději však do 10 dní po skončení jednání

 

– originál rozsudku podepisuje předseda senátu či samosoudce, stejnopisy rozsudku pak ověřuje                             soudní úředník, stejnopisy rozsudku se doručují účastníkům řízení do vlastních rukou nejpozději                             do 30 dní ode dne vyhlášení rozsudku (předseda soudu je oprávněn lhůtu prodloužit až o 60 dní)

 

– soud uvádí výrok úplně, odůvodnění stručně a poučení o odvolání přesně

 

– jakmile je rozsudek doručen příslušné straně, následujícím dnem po doručení se začíná počítat                             patnáctidenní odvolací lhůta, pokud po tuto dobu nikdo ze stran nepodá odvolání, rozsudek je po                             uplynutí lhůty v právní moci (pokud je odvolání podáno, právní moc se ruší)

 

– od dne nabytí právní moci pak začíná běžet lhůta k plnění, pokud po tuto dobu žalovaný svoji                             povinnost nesplní, rozsudek se stává  po uplynutí lhůty k plnění vykonatelným (pokud lhůta                             k plnění není stanovena, tak je rozsudek vykonatelný souběžně s právní mocí

 

– obsahové náležitosti:   a) výrok           – označení soudu, datum

– jména a příjmení soudců a přísedících

– označení účastníků a jejich zástupců

– účast státního zastupitelství

– označení projednávané věci

– znění výroku v bodech (částech)

 

1. b) odůvodnění – čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů

– jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení)

– které skutečnosti byly prokázány a které nikoliv

– jak se soud vypořádal s důkazy (jak je hodnotil, jaké                stanovisko zaujal)

 

1. c) poučení – skutečnost, zda se lze proti rozsudku odvolat nebo je                                                                      o odvolání       konečný

– odvolací lhůta (15 dní od doručení vyhotovení rozsudku)

– odvolací orgán, u kterého se odvolání podává a který o                                                                                              něm rozhoduje

 

2) rozsudek pro zmeškání     – tzv. kontumační rozsudek

 

– podmínky:       a) žalovaný se bez řádné omluvy nedostavil k prvnímu jednání

 

1. b) žalovaný řádně a prokazatelně byl předvolán k prvnímu jednání                                                                                   nejméně 10 dní předem

 

1. c) žalovaný byl poučen o možnosti vydání kontumačního rozsudku

 

1. d) vydání kontumačního rozsudku navrhne žalobce, soud pak                                                                                   vychází ze skutečností uvedené žalobcem (tyto skutečnosti                                                                                   považuje za nesporné)

 

3) rozsudek pro uznání          – žalovaný uzná nárok (požadavek) žalobce, soudní řízení končí

 

– soud zkoumá to, zda nedošlo k prekluzi nebo k promlčení

 

 

 

1. B) PLATEBNÍ ROZKAZ

 

1) platební rozkaz                   – je vydáván v podstatě (v meritu) věci

 

– vydává ho soud na návrh žalobce nebo bez návrhu, pokud předmětem věci určitá                                                       peněžitá částka

 

– nelze ho vydat pokud jde o věc o které rozhoduje senát, není-li známo bydliště                                                       žalovaného nebo má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny

 

– je třeba ho doručit žalovanému do vlastních rukou, pokud ho nelze doručit i jen                                                       jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší

 

– podá-li i jen jeden ze žalovaných včas opravný prostředek, platební rozkaz se ruší                                                       a soud nařídí jednání

 

2) směnečný nebo                  – vydává se tehdy, předloží-li žalobce směnku nebo šek, na jeho návrh vydá soud     šekový platební rozkaz         směnečný nebo šekový platební rozkaz v němž žalovanému uloží, aby do 3 dní                                                       zaplatil požadovanou částku a náklady řízení

 

1. C) USNESENÍ

 

– vydává se v případech nepodstatných (podmínky řízení, zastavení či přerušení řízení, odmítnutí či změna návrhu,    smír, náklady řízení, pořádková pokuta aj.)

 

– je méně obřadné (má volnější formu)

 

– lhůta k plnění usnesení začíná běžet od doručení usnesení, jejím uplynutím je usnesení vykonatelné

 

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

 

1. A) ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

 

– účastník napadá dosud nepravomocné rozhodnutí soudu 1. stupně

– účastník má nárok, aby se příslušný orgán opravným prostředkem zabýval a rozhodl o něm

– podání prostředku je pro účastníka právem, nikoliv povinností

 

1) odvolání      – podává se do 15 dní ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku

 

– náležitosti:      a) obecné náležitosti (označení soudu, označení účastníků apod.)

1. b) proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje a v jakém rozsahu se napadá
2. c) v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí
3. d) čeho se odvolatel domáhá (jak by měl soud rozhodnout)

 

– odvolání se podává u orgánu, který vydal rozhodnutí v 1. instanci, tento napíše zprávu k odvolání                a spolu s odvoláním ji zašle na soud 2. instance

 

                        – dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno ho vzít zpět, v odvolacím řízení lze i uzavřít smír

 

– odvolací soud zasedá vždy v senátě (tvořen soudci), neprovádí se rozsáhlé dokazování (nové                             důkazy ano), závěrečné řeči účastníků jsou stručné a jasné

 

– vyhlášení rozsudek odvolacího soudu nabývá právní moci okamžikem vyhlášení

 

– způsoby rozhodnutí:     a) odvolací soud odvolání zamítne a rozhodnutí soudu 1. instance potvrdí

1. b) odvolací soud sám rozhodne ve věci, poněvadž soud instance rozhodl                   nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav
2. c) odvolací soud sám rozhodne ve věci, poněvadž soud 1. instance rozhodl                                                                      nesprávně, protože nesprávně zjistil skutkový stav

 

2) odpor proti platebnímu rozkazu    – platební rozkaz se ruší a soud nařídí jednání, nový platební rozkaz se                                                                    vydá ve zkráceném řízení

 

– při podání tohoto opravného prostředku se neplatí soudní poplatky

 

3) stížnost                                          – podává se proti usnesení

 

 

 

1. B) MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

 

– účastník napadá rozhodnutí, které již nabylo právní moci

– obsahy žalob jsou taxativně vyjmenovány a jsou k nim stanoveny lhůty na jejich podání

 

1) žaloba na obnovu řízení     – obsah žaloby: skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být použity u soudu 1. a 2.                                                       instance a tyto důkazy mohou přivést příznivější rozhodnutí ve věci (tj. jde o nové                                                       skutečnosti, které vyšly dodatečně najevo) nebo jdou-li provést důkazy, které                                                       nemohly být provedeny u soudu 1. a 2. instance a tyto důkazy mohou přivést                                                       příznivější rozhodnutí ve věci (tj. jde o důkazy, které účastník použil, ale nemohli                                                       být z různých příčin provedeny)

 

– žaloba musí být podána ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se navrhovatel žaloby                                                       dověděl o nových skutečnostech nebo je mohl uplatnit, nejdéle však do 3 let od                                                       nabytí právní moci rozhodnutí

 

2) žaloba pro zmatečnost       – obsah žaloby: napadá se pravomocné rozhodnutí soudu 1. nebo 2. instance, které                                                       trpí právními vadami, vydal ho nepravomocný soud, soud byl nesprávně obsazen,                                                        rozhodoval vyloučený soudce, v téže věci bylo rozhodnuto, v řízení vystupovat                                                        účastník bez způsobilosti aj.

 

– lhůty jsou obdobné jako u žaloba na obnovu řízení, soud žalobu usnesením buď                                                       zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší (vyhoví žalobě pro zmatečnost)

 

3) dovolání                             – důvody: řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné                                                       rozhodnutí ve věci nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení                                                       věci

 

– účastník musí být povinně zastoupen advokátem nebo notářem

 

– účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího                                                       soudu u soudu, který rozhodoval v 1. instanci

 

– o dovolání rozhoduje Nejvyšší soud bez nařízení jednání (provádí-li se nové                                                       dokazování, nařídí jednání), soud dovolání zamítne nebo zruší napadlé rozhodnutí                                                       odvolacího soudu a vrátí věc k novému řízení

 

VÝKON ROZHODNUTÍ (EXEKUCE)

 

Stadium, které spočívá v nuceném vymáhání splnění povinnosti vyplývající z pravomocného rozhodnutí soudu, pokud tato povinnost nebyla splněna dobrovolně.

 

V exekuci vystupuje oprávněný (ten, v jehož prospěch na základě rozhodnutí soudu má být plněno) a povinný (ten, který měl a má povinnost něco udělat).

 

Oprávněný musí mít exekuční titul → pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Iniciativu k provedení exekuce provádí oprávněný, nikoli soud. Exekuci provádí soudní vykonavatelé (zaměstnanci soudu) a soudní exekutoři.

 

Exekuci nelze provést když:       a) se rozhodnutím soudu definitivně vyřeší sporné vztahy (rozvod)

1. b) podaná žaloba byla zamítnuta
2. c) povinný povinnost dobrovolně splnil
3. d) oprávněný nepodá návrh na exekuci

 

Prohlášení o majetku – vztahuje se k peněžitému plnění, oprávněný soudu navrhuje aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku (oprávněný má zájem o brzké uspokojení pohledávky od povinného)

 

• soud vyzve povinného aby provedl prohlášení o majetku, tj. aby předložil u soudu seznam svého majetku, oprávněný se může řízení zúčastnit (se souhlasem soudu může povinnému klást otázky)

 

• povinný je povinen uvést v prohlášení o majetku pravdivé údaje, jinak se vystavuje trestnímu stíhání podle trestního zákona (poškozování věřitele)

 

• po doručení soudní výzvy k prohlášení o majetku je povinnému zakázána jakákoliv manipulace a nakládání s jeho majetkem

 

 

Druhy exekuce

 

1. A) PENĚŽITÁ

 

1) srážky ze mzdy                   – jiné příjmy např. důchod, odměny, nemocenská, stipendium aj., srážky provádí         nebo jiných příjmů                 plátce příjmů do doby, kdy je částka splněna

   

– výpočet srážky: z čisté mzdy se odečte záloha na daň z příjmů FO a pojistné, tato                                                       částka se pak zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi, pohledávka pak                                                       činí 1/3 z částky, přednostní pohledávka činí 2/3 z částky (výživné, náhrada                                                       škody pro ublížení na zdraví, pohledávky daní a poplatků apod.)

 

2) přikázání pohledávky         – určitá částka se odečte z bankovního účtu povinného (jednorázová větší částka)

 

– částku nelze odečíst z účtů vedených na vkladních knížkách a vkladních listech

 

– na příkaz soudu musí banka příslušný účet zablokovat a odepsat z něj částku (účet                                                       může být veden v jakékoliv měně u tuzemského peněžního ústavu)

 

– po doručení soudního usnesení peněžnímu ústavu je povinnému zakázáno                                                       disponovat s účtem (neplatí pro výběr prostředků na nejbližší mzdy zaměstnanců)

 

3) prodej movitých věcí         – vykonavatel navštíví bydliště povinného a v něm provede soupis věcí, které                                                       budou použity k exekuci (povinný nesmí nakládat s věcmi, které byly                                                       vykonavatelem sepsány k exekuci), povinný musí umožnit vykonavateli přístup                                                       na všechna místa

 

– mezi věci k plnění exekuce nepatří běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení                                                       domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby                                                       a protézy a léky, hotové peníze do částky 1 000 Kč (je-li povinným podnikatel,                                                       nemůže se exekuce týkat věcí, které potřebuje k výkonu své podnikatelské                                                       činnosti)

 

– usnesení o nařízení exekuce se doručí povinnému až při provádění samotného                                                       výkonu, vyrozumění o soupisu věcí se doručuje povinnému, oprávněnému a                                                        manželu povinného

 

– oprávněný může být přítomen při sepisování věcí povinného, event. může                                                       prohlásit, že věci nejsou majetkem povinného nebo že má některou věc                                                       umístěnou mimo svoje bydliště

 

– sepsané věci se prodávají v dražbě (dražební rok), tu lze provést v místě, kde                                                       sepsané věci jsou, u soudu nebo v aukční síni, soud zajišťuje aby sepsané věci                                                       byly dopraveny do místa dražby

 

– dražební rok se oznamuje povinnému, manželu povinného, oprávněnému a                                                       orgánu obce v jejímž obvodu se dražba koná

 

– dražbu provádí vykonavatel, který o ní sepíše protokol

 

– z dražby jsou vyloučeni soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného

 

– nejnižší podání v dražbě začíná na 1/3 odhadní nebo úředně stanovené ceně (cenu                                                       stanovuje exekutor, ve složitějších případech pak soudní znalec)

 

– vykonavatel uděluje příklep tomu dražiteli, který učiní nejvyšší podání, je-li                                                       takových dražitelů více, rozhodne se losem

 

– vydražitel (dražitel jemuž byl udělen příklep) musí věc ihned zaplatit, neučiní-li                                                       tak, věc se draží znovu, a to bez jeho účasti

 

– dražba končí jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení oprávněného, nenajde-                                                      li se kupec pro dražené věci, nařídí soud dražbu znovu, pokud ani zde se věci                                                       neprodají, jsou nabídnuty oprávněnému za 1/3 odhadní nebo úředně stanovené                                                       ceny, odmítne-li oprávněný tyto věci, vrací se povinnému a pohledávka je tak                                                       neuspokojena

 

 

 

 

4) prodej nemovitostí            – exekuce se vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím

 

– usnesení o nařízení exekuce doručí soud oprávněnému, povinnému, manželu                                                       povinného, katastrálnímu úřadu, ale i osobám jež mají k nemovitosti osobní                                                       vztah, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu

 

– úřední stanovenou cenu nemovitosti stanovuje soudní znalec

 

– před dražbou je vydána dražební vyhláška, která obsahuje místo a čas dražby,                                                       označení nemovitosti a příslušenství, výši nejnižšího podání – činí 2/3 z úředně                                                       stanovené ceny, výši dražební jistoty – povinnost zaplacení poplatku toho, kdo si                                                       chce nemovitosti prohlédnout

 

– dražba se provádí v místě, kde se nachází nemovitost, u soudu nebo v aukční síni

 

– dražbu řídí pouze soudce, jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo                                                       zaplatit dražební jistotu, ostatní ujednání platí jako u dražení movitých věcí

 

5) prodej podniku                  – oprávněný musí označit podnik jehož prodej navrhuje a doložit, že podnik je                                                       majetkem povinného

 

– přechod podniku do majetku vydražitele za předpokladu, že není narušen chod                                                       podniku a není snížena jeho hodnota

 

– nový majitel vstupuje nejen do pohledávek původního majitele podniku, ale                                                       současně i do dluhů, které nebyly uspokojeny

 

– soud vydá rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku a                                                       ustanoví správce podniku (= osoba, která vykonává správu podniku, rovněž musí                                                       zjistit pro soud finanční záležitosti podniku, tj. jeho ocenění, pohledávky,                                                       závazky, soupis majetku aj.)

 

– po právní moci usnesení o ceně podniku soud nařídí dražbu, dražební vyhláška se                                                       zašle příslušným osobám, nejnižší podání soud stanoví ve výši 1/2 ceny ocenění                                                       podniku včetně jeho věcí, práv a jiných majetkových hodnot

 

6) zřízení soudcovského        – zřízení soudcovského zástavního práva se zaznamená do katastru nemovitostí,      zástavního práva na              povinný svoji nemovitost může prodat jen se souhlasem soudu a oprávněný, který      nemovitostech                        zástavní právo zřídil, bude jako první uspokojen

 

1. B) NEPENĚŽITÁ

 

1) vyklizení bez náhrady        – na základě rozhodnutí soudu je povinný vyklidit aniž by mu byl zajištěn náhradní                                                       prostor bytové nebo nebytové prostory

 

                                               – soud musí vyrozumět o vyklizení povinného nejméně 5 dní předem, kdy bude                                                       vyklizení provedeno, dále o tom vyrozumí oprávněného a příslušný orgán obce

 

– vyklizují se všechny předměty (i věci patřící někomu jinému) nacházející se                                                       v místnosti, z vyklízeného místa jsou vykázány všechny osoby včetně povinného

 

– vyklizené věci se předají povinnému nebo zletilému příslušníkovi jeho                                                       domácnosti, pokud není nikdo přítomen vyklizení nebo je-li převzetí věci                                                       odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obci, soudu                                                        nebo jinému schovateli

 

 

– pokud si povinný věci v úschově do 6 měsíců nevyzvedne, jsou prodány na návrh                                                       schovatele, věci které se nepodaří prodat, soud nabídne obci či schovateli na                                                       úhradu nákladů úschovy za 2/3 odhadní ceny (odmítnou-li věci převzít, připadají                                                       státu)

 

2) vyklizení s náhradou          – povinnému je zajištěna bytová náhrada nebo přístřeší, oprávněný musí prokázat                                                       náhradní prostory kam budou věci přestěhovány

 

– po přestěhování vykonavatel vyklizení předá náhradu povinnému či rodinnému                                                       příslušníkovi, odmítnou-li ji převzít, uloží klíče u soudu nebo orgánu obce a                                                       povinného o tom vyrozumí

 

– nezačne-li povinný náhradu do 6 měsíců užívat, jeho práva k náhradě zanikají

3) odebrání věci                     – povinný musí vydat oprávněnému věc i s příslušenstvím, věc odebírá soud

 

– nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání věci,                                                       oprávněného o tom vyrozumí soud předem

 

– při odebrání věci musí být přítomen oprávněný nebo jeho zástupce, kterému je                                                       věc po odebrání ihned předána

 

– pokud povinný nevydá věc dobrovolně, může vykonavatel rozhodnutí učinit                                                       osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (má právo otevírat skříně, zásuvky,                                                       schránky apod.)

 

– má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat u sebe někdo jiný, vyzve jej soud,                                                       aby ji oprávněnému vydal

 

– nelze-li určenou věc odebrat a není-li věc podobné jakosti, může soud vyzvat                                                       povinného, aby takovou nebo podobnou věc opatřil

 

4) rozdělení společné věci     – soud určí, že jeden ze spoluvlastníků věc prodá a výtěžek si pak spoluvlastníci                                                       rozdělí nebo soud sám rozhodne o prodeji (dražba) anebo soud rozhodne způsob                                                       jakým bude věc rozdělena

 

– spoluvlastníci mají postavení oprávněných

 

5) provedení prací a výkonů  – povinný pro oprávněného provádí nějakou práci

 

– práci může vykonávat i někdo jiný než povinný, ale na základě povolení soudu a                                                       na náklady povinného

 

– povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil oprávněnému předem

 

– za porušení povinnosti může soud uložit povinnému pokutu až do výše 100 000                                                       Kč, a to opakovaně

 

Exekutorský úřad

 

• soudním exekutorem je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem

 

• soudní exekutory jmenuje a odvolává na návrh Komory ministr spravedlnosti, exekutorské úřady jsou pevně stanoveny v obvodu každého okresního soudu, zřizují se vyhláškou ministerstva spravedlnosti a působí od roku 2001

 

• soudní exekutor musí mít způsobilost k právním úkonům, právnické VŠ vzdělání, bezúhonnost, tříletou exekutorskou praxi a exekutorskou zkoušku

 

• před zahájením své činnosti musí soudní exekutor složit slib do rukou ministra spravedlnosti a musí uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti

 

• soudní exekutor zaměstnává zaměstnance, ti mohou vykonávat jednotlivé úkony exekuční činnosti

 

• do činnosti soudního exekutora spadá vlastní exekutorská činnost (výkon exekučních titulů), právní pomoc oprávněnému i povinnému, dobrovolná dražba a dražba

 

• odměna soudního exekutora závisí na vykonané exekutorské činnosti, náklady exekuce hradí povinný (15 % z vymoženého plnění náleží soudnímu exekutorovi anebo se soudní exekutor dohodne s oprávněným, pak už se odměna po povinném nevymáhá), soudní exekutor má nárok na náhradu hotových výdajů

 

• soudní exekutor se rozhoduje sám o druhu provedení exekuce

 

• se soudním exekutorem spolupracují úřady ČR, pověření k výkonu exekuce vydává soud

 

• exekučním titulem je: a) pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu

 

1. b) notářský nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti

 

1. c) vykonatelné rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy (platební      výměry, nedoplatky aj.)

 

1. d) vykonatelné rozhodnutí ve věcech nedoplatků nemocenského pojištění a      sociálního zabezpečení

 

SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ

 

SPRÁVNÍ SOUDNICTVÍ

 

• pramenem práva je Soudní řád správní (č. 150/2002 Sb.) v platném znění, který upravuje pravomoc, příslušnost a postup soudů ve správním soudnictví a postup účastníků řízení ve správním soudnictví

 

• ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu FO a PO před porušováním jejich subjektivních práv ze strany orgánů veřejné správy

 

• opravným prostředkem ve správním soudnictví je kasační stížnost proti procesním vadám soudního řízení (podává se proti pravomocnému rozhodnutí ve lhůtě 2 týdnů, řeší ji Nejvyšší správní soud, nepodává se ve věcech volebních, proti výroku o nákladech řízení a proti odůvodnění správního soudu) a obnova řízení proti změně skutkového stavu

 

• správní soudnictví je jedno-instančním soudnictvím, ve správním soudnictví jednají a rozhodují:

 

1) specializované senáty – ve věcech důchodového pojištění a zabezpečení a nemocenského pojištění     krajských soudů               rozhoduje specializovaný samosoudce

 

– v ostatních věcech rozhoduje specializovaný senát složený z předsedy a 2 soudců

 

2) Nejvyšší správní soud – vrcholný soudní orgán správního soudnictví se sídlem v Brně

 

– dbá na jednotu a zákonnost rozhodování, rozhoduje o kasačních stížnostech, ve                                                 věcech volebních, ve věcech politických stran a o dalších věcech

 

– sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví

 

PŘÍSLUŠNOST SPRÁVNÍHO SOUDU

 

• ve věcech důchodového pojištění a zabezpečení je místně příslušným soudem ten, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště

 

• ve věcech nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je místně příslušným soudem ten, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni

 

• v ostatních věcech je místně příslušným soudem ten, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni

 

PRAVOMOC SPRÁVNÍHO SOUDU

 

1) správní soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutí orgánu veřejné správy

 

• účelem žaloby je, aby bylo zrušeno správní rozhodnutí, které porušuje právo žalobce
• pokud správní soud zjistí, že správní rozhodnutí porušuje práva, tak ho zruší a vrátí ho správnímu orgánu, aby ve věci znovu rozhodl
• správní soud sdělí správnímu orgánu, jak má postupovat aby do budoucna nedocházelo k porušování práv

 

2) správní soudy rozhodují o nečinnosti správního orgánu

 

• správní orgán nevydá v určité lhůtě (obvykle 30 dní) správní rozhodnutí
• správní soud vydá rozhodnutí, ve kterém stanoví pevně datum do kterému správní orgán musí rozhodnout (pokud správní orgán datum nesplní, tak je odpovědný za škodu způsobenou nevydáním rozhodnutí)

 

3) správní soudy rozhodují o žalobách proti nezákonnému zásahu správního orgánu

 

4) správní soudy rozhodují o kompetenčních žalobách

 

• řešení kompetenčního konfliktu – správní orgány si přehazují věci potřebné na vydání správního rozhodnutí (žádný správní orgán se necítí být kompetentním k vydání správního rozhodnutí)
• správní soud rozhodne, který správní orgán je ve věci kompetentní a vydá tak správní rozhodnutí

 

5) správní soudy rozhodují o věcech volebních a o věcech politických stran a hnutí