Oficiální rozvojová spolupráce a Světová banka
Historie a popis oficiální rozvojové spolupráce (ODA)
Oficiální rozvojová spolupráce (ODA) pomáhá rozvojovým zemím na cestě ke stabilnímu, udržitelnému a rovnoměrnému rozvoji. Rozvojová pomoc je jedním ze způsobů, jak se efektivně bránit světové nestabilitě a konfliktům, které snadno a často vznikají z důvodu chudoby, negramotnosti, hladu a nemocí. Poskytování rozvojové pomoci započalo v závěru 2. světové války, která přinesla světu nevídanou devastaci. Základní vytyčené cíle rozvojové pomoci jsou odstranit extrémní chudobu a hlad, zpřístupnit základní vzdělání pro všechny, prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen, omezit dětskou úmrtnost, zlepšit zdraví matek, bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem, zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí a vytvořit globální partnerství pro rozvoj.
Zrod zahraniční pomoci můžeme hledat ve třech událostech:
- založení OSN (1945)
- počátek a vývoj studené války
- vznik osvobozeneckých hnutí v bývalých koloniích
ODA dnes můžeme rozdělit na tzv. bilaterální zahraniční rozvojovou spolupráci (poskytována konkrétním státem konkrétnímu státu) a tzv. multilaterální zahraniční rozvojovou spolupráci (poskytována mezinárodní organizací konkrétnímu státu).[1] Z tohoto rozdělení můžeme vyčíst, že bilaterální pomoc je více zavazující (bývá nazývána neokolonialismem) pro obdarovanou stranu a často bývá státy užívána jako taktika zahraniční politiky.
Podle jiných kritérií můžeme ODA rozdělit na rozvojovou pomoc a humanitární pomoc. Rozvojová pomoc je poskytována potřebnému státu pro účely dlouhodobých projektů v sociální oblasti nebo v hospodářské infrastruktuře.
Podle typu dárce rozdělujeme zahraniční pomoc na vládní, nevládní nebo kombinace těchto obou typů. Další typologií může být dělení na pomoc formou grantu (nenávratné dotace) či pomoc formou půjčky (vratná finanční pomoc, u které je příjemce zvýhodněn ať již nízkými úroky, dlouhodobou splatností či kombinací obou výhod).
Průběh zahraniční pomoci můžeme od jejího počátku podle Petra Halaxy rozdělit na čtyři hlavní období:
- 1950-1965: rozvoj prostřednictvím kapitálu a růstu
- 1965-1980: koncept vzájemné závislosti
- 1980-1990: programy strukturální adaptace a zvyšování úlohy nevládních organizací
- 1990-2000: konec studené války
Role Světové banky
Světová banka jako hlavní světový zdroj pomoci pro rozvoj každoročně poskytuje zemím, jež jsou jejími klienty, úvěry a půjčky v hodnotě téměř 30 miliard USD. Svými finančními prostředky, vysoce kvalifikovanými odborníky a rozsáhlou vědomostní základnou banka individuálně pomáhá každé rozvojové zemi na cestě ke stabilnímu, udržitelnému a rovnoměrnému rozvoji. Banka se zaměřuje zejména na pomoc nejchudšímu obyvatelstvu a nejchudším zemím, ale následující potřeby zdůrazňuje pro všechny své klienty:
– investovat do lidského rozvoje, zejména do zdraví a vzdělání,
– chránit životní prostředí,
– podporovat a podněcovat rozvoj soukromého podnikání,
– posilovat schopnost vlády poskytovat kvalitní služby, a to účelně a transparentně,
– podporovat reformy, jež povedou k vytvoření stabilního makroekonomického prostředí, které bude příznivé pro investice a dlouhodobé plánování,
– zaměřit se na sociální rozvoj, plnohodnotnou integraci, způsob vlády a vytváření institucí jako na hlavní nástroje vedoucí ke snížení chudoby.
(viz podrobnosti v kapitole Programy Světové banky)
Banka také napomáhá zemím vytvářet a upevňovat základní předpoklady potřebné k přilákání soukromých investic a jejich udržení. Vlády mohou díky půjčkám a poradenské činnosti Světové banky reformovat své ekonomické systémy a posilovat bankovnictví. Investují do lidských zdrojů, infrastruktury a ochrany životního prostředí, čímž zvyšují přitažlivost a návratnost soukromých investic. Garance Světové banky a záruky MIGA proti politickým rizikům spolu s kapitálovými investicemi IFC vedou k tomu, že investoři snižují svá rizika na minimum a do rozvojových zemí a zemí na přechodu k tržní ekonomice se nebojí investovat.
Světová banka ve 21. století
Ve světě na prahu 21. století není na místě skepse ani přílišná spokojenost. Zdá se, že země, jež prošly finanční krizí, mají to nejhorší za sebou; jejich vyhlídky jsou celkově lepší, i když pro některé to platí více a pro jiné méně. Úspěch v rozvojových zemích se bude částečně odvíjet od ekonomického vývoje ve Spojených státech, Evropě a Japonsku. Stejně tak důležité bude to, zda rozvojové země budou schopné vést takovou politiku a provádět takové strukturální reformy, jež jim umožní silný růst. Ve světě budou prosperovat ty země, které nejlépe dokáží využít možných přínosů globalizace a přitom se účinně vypořádají s jejími riziky. Země, které se nepřizpůsobí, budou ještě více zaostávat a propast mezi majetnými a nemajetnými se bude dále prohlubovat.
Světová banka si je vědoma budoucích problémů a s rozvojovými zeměmi pracuje na zavedení přístupu, jenž by byl ucelenější z hlediska naplňování jejího poslání a zajistil větší účast všech zainteresovaných stran. Tento přístup se označuje jako tzv. Komplexní rozvojový rámec (Comprehensive Development Framework – CDF). Banka se přestala omezovat na pouhé financování rozvojových projektů a začala se zabývat i otázkami lidského a sociálního rozvoje, způsobu vlády a institucí. V souvislosti s tím vyvstala také potřeba komplexnější strategie. V rámci CDF se usiluje o to, aby jednotlivé země pociťovaly vlastní angažovanost v rozvojovém plánu, který by se soustředil na požadované změny v dlouhodobé perspektivě a který by byl podpořen úzkou spoluprací mezi vládami, dárci, občanskou společností, soukromým sektorem a dalšími účastníky rozvojového dění. Světová banka v souvislosti se zaváděním Komplexního rozvojového rámce zaměřila svou pozornost na to, co považuje za základní pilíře efektivního rozvoje:
– struktura: účinný způsob státní správy a neúplatná, transparentní vláda, efektivní právní a soudní systém, dobře organizovaný a kontrolovaný finanční systém, síť sociálního zabezpečení a sociální programy;
– materiální zabezpečení: voda a kanalizace, energie, silnice, doprava a telekomunikace, kulturní zázemí a životní prostředí;
– specifické strategie: pro rozvoj měst, zemědělství a soukromého sektoru.
Každá země má vedle toho ještě své vlastní priority. Rozdílnou pozornost v závislosti na rysech dané země a výsledcích národního dialogu o prioritách a programech důležitých k řešení problémů si budou zasluhovat například makroekonomické a rozpočtové otázky, obchod a regulace, pracovní trh a podmínky pro zaměstnanost a role soukromého sektoru.
Komplexní rozvojový rámec je v prvé řadě proces. Je to nový způsob práce, nástroj k tomu, aby rozvoj ve světě bojujícím s chudobou byl efektivnější. Z krátkodobého hlediska byly v tomto rámci vytvořeny mechanismy pro navázání komunikace v rámci společnosti a hledání konsensu; rámec otevírá cestu užší spolupráci, která umožňuje strategickou selekci a klade důraz na dosažení konkrétních výsledků. Z dlouhodobého hlediska se očekává, že Komplexní rozvojový rámec podpoří vyšší efektivitu rozvoje a přispěje k dosažení hlavního cíle, jímž je snížení chudoby.
Programy Světové banky
Světová banka prostřednictvím půjček, konzultačních služeb a technické pomoci podporuje širokou škálu programů zaměřených na omezení chudoby a zlepšení životní úrovně rozvojového světa. Ústředními předpoklady pro dosažení těchto cílů jsou efektivní strategie a finanční podpora programů na snížení chudoby. Programy Světové banky se přednostně zaměřují na podporu udržitelného sociálního a lidského rozvoje a posilování ekonomického řízení, přičemž stále větší důraz je kladen na zajištění angažovanosti všech aktérů, efektivní a transparentní vládu a státní správu a budování institucí.
Investice do lidského rozvoje
Žádná země nemůže vykazovat hospodářský růst ani se jí nemůže podařit vymanit se z chudoby, pokud její obyvatelé neumějí číst a psát nebo pokud se musí potýkat s podvýživou a chorobami. Na prahu nového tisíciletí stále stovky milionů lidí postrádají alespoň základní vzdělání, zdraví a výživu, kterou mnoho rozvinutých států považuje za samozřejmost. Tento problém není jen morální záležitostí, ale i zásadní překážkou v boji proti chudobě.
Proto Světová banka směřuje velkou část své pomoci do oblastí, kde je zaručeno její maximální zhodnocení. Patří sem základní sociální služby jako mateřská péče, výživa, předškolní a základní vzdělávání a programy zaměřené na ženy a chudé obyvatele zemědělských oblastí. Světová banka, která je celosvětově největším investorem do sociální sféry, poskytla půjčky v celkové hodnotě přes 40 miliard dolarů na více než 500 rozvojových projektů ve 100 zemích.
Světová banka rovněž pomáhá vládám klientských zemí restrukturalizovat systémy sociálního zabezpečení a penzijní systémy a vytvářet záchranné sociální sítě na ochranu lidí nejvíce vystavených důsledkům hospodářské transformace. Kromě peněz Světová banka také poskytuje technickou pomoc a poradenské služby prostřednictvím zpracování hloubkových studií životní úrovně, strategií pomoci a zpráv o veřejných výdajích. Vládám tak má být umožněno vytvářet udržitelné, dlouhodobé strategie dosažení hospodářského růstu.
Ochrana životního prostředí
Omezení chudoby bytostně souvisí s ochranou životního prostředí a udržitelností sociálního rozvoje. Udržitelnost označuje celou řadu věcí, ale především to, že zdroje (včetně lidských zdrojů) mají být v rámci rozvojového procesu chráněny a podporovány, místo aby byly poškozovány a vyčerpávány. Rozvojové země jsou většinou vystaveny ničení životního prostředí více než země průmyslové. Problémy jako je znečištění vody a vzduchu, klimatické změny, snižování biodiverzity, rozšiřování pouští a kácení lesů, ohrožují schopnost rozvojových zemí naplnit základní potřeby svých obyvatel: zajistit dostatek potravin, bezpečné přístřeší a zdravé prostředí.
Světová banka činí vše pro to, aby její projekty životní prostředí nepoškozovaly. Všechny projekty jsou z hlediska své potenciální ekologické škodlivosti podrobně hodnoceny. U projektů, které by negativní dopad na životní prostředí mít mohly, se provádí analýza ekologických následků a banka poté projekt upraví tak, aby bylo ekologickým škodám zabráněno. Ochrana životního prostředí se stala běžnou součástí všech činností Světové banky, neboť zkušenost ukazuje, že levnější je poškozování životního prostředí předcházet, než se snažit škody až dodatečně napravovat.
Se záměrem podporovat tyto snahy Světová banka spolupracuje s dalšími rozvojovými úřady, nevládními organizacemi a společenskými sdruženími, aby využila jejich znalostí a zkušeností. K organizacím, se kterými banka spolupracuje a které jí pomáhají financovat projekty na ochranu řek, lesů a pobřežních oblastí, patří také IUCN (World Conservation Union), Nature Conservancy, World Wildlife Fund, Worldwide Fund for Nature a mnohé další. Světová banka je rovněž jednou z výkonných institucí Světového programu ochrany životního prostředí (Global Environment Facility), který hraje klíčovou roli při řešení prioritních otázek životního prostředí, jako je například problematika biodiverzity, klimatických změn, úbytek ozónové vrstvy a znečišťování světových moří a oceánů.
Podpora růstu soukromého sektoru
Soukromý sektor je motorem dlouhodobého růstu. Základními prvky potřebnými pro nastartování soukromého podnikání, pro jeho rozvoj a pro získávání důvěry domácích a zahraničních investorů, jejichž investice jsou nezbytné k tvorbě bohatství, příjmů a pracovních míst, jsou stabilní a otevřené tržní prostředí umožňující přístup k půjčkám spolu se spolehlivým finančním systémem. Světová banka pomáhá vládám celého světa vytvořit potřebné podmínky pro obnovu a rozšíření investic do soukromého sektoru.
Mezi tyto podmínky patří:
– schválení základních zákonů, pravidel a vytvoření místních institucí tak, aby se soukromí investoři mohli spolehnout na vynutitelnost smluvních závazků,
– výstavba fyzické infrastruktury (například doprava, voda, energie, telekomunikace atd.) a vytvoření nezbytné technologické a informační základny, která těmto zemím umožní obstát na globálním trhu,
– rozvoj místního kapitálového trhu a bankovního systému.
Kromě půjček a technické pomoci nabízí Světová banka rovněž záruky na podporu soukromých investic, jejichž cílem je snížení investičních rizik, především při dlouhodobém financování dluhů. Tyto záruky hrají důležitou roli zejména pro soukromé financování infrastruktury, na které jsou v klientských zemí Světové banky pro příští desetiletí zapotřebí investice v hodnotě 250 miliard USD ročně, mají-li být uspokojeny jejich potřeby. Záruky tvoří dodatečnou součást reformních programů a vzájemně se doplňují se službami na omezení rizik poskytovanými soukromému sektoru prostřednictvím IFC a MIGA.
Mezinárodní finanční korporace (IFC), přidružená instituce Světové banky, od svého zrodu poskytla podporu zhruba 2000 podnikům ve 129 zemích v hodnotě více než 21 miliard z vlastních zdrojů a dalších 15 miliard bylo získáno prostřednictvím syndikovaných úvěrů a úpisů. IFC také pomáhá zemím při budování kapitálových trhů a poskytuje poradenské služby v oblasti privatizace státních podniků.
MIGA a její záruky, vztahující se na politická rizika, rovněž podporují růst soukromého sektoru, neboť dodávají investorům odvahu investovat i do podniků, které by za běžných podmínek byly posuzovány jako příliš rizikové. Tato instituce zajistila investice v hodnotě téměř 5 miliard USD do více než 24 klientských zemí. MIGA rovněž investorům a zemím poskytuje informace o investičních příležitostech.
Podpora ekonomických reforem
Protože deformace ekonomického prostředí mají za následek zvyšování chudoby, pomáhá Světová banka klientským zemím zdokonalovat hospodářskou a sociální politiku s cílem zvýšit její efektivitu a transparentnost, posílit stabilitu a umožnit dosažení rovnoměrného ekonomického růstu. Světová banka poskytuje finance, poradenské služby a technickou pomoc na podporu reformního úsilí o snížení rozpočtových deficitů, omezení inflace, liberalizaci trhu a investic, privatizaci státních podniků, vybudování spolehlivého finančního systému, posílení soudního systému a zaručení vlastnických práv. Tyto reformy pomáhají přilákat zahraniční soukromý kapitál, vytvářet domácí úspory a investice a umožnit vládám poskytovat efektivní sociální služby.
Reformní opatření však mohou vést v důsledku zavírání neproduktivních podniků ke zvýšení nezaměstnanosti a při ukončení neefektivních vládních dotací ke zvyšování cen, a tak mohou z krátkodobého hlediska nepříznivě ovlivnit život chudých obyvatel. Proto Světová banka do své podpory reforem často zahrnuje i financování sociálních záchranných sítí na ochranu chudých a zranitelných skupin populace.
Za vážnou překážku provádění klíčových reforem v chudých zemích je považována vysoká míra zadluženosti, především vůči vládám rozvinutých států. Na ochranu reformních snah před riziky spojenými s vysokou zadlužeností a splácením úroků založila Světová banka spolu s Mezinárodním měnovým fondem v roce 1996 Iniciativu pro pomoc vysoce zadluženým chudým zemím (HIPC). Tato iniciativa vychází ze závazku mezinárodního společenství (sdružujícího všechny věřitele), že budou společně a organizovaným způsobem usilovat o snížení zadluženosti nejchudších zemí na udržitelnou úroveň. Podmínkou způsobilosti pro uplatnění pomoci HIPC je, že země musí být zároveň způsobilá pro půjčky IDA, musí být zatížená neudržitelnou dlužní povinností a musí prokázat odhodlání k provedení hospodářské reformy. Oddlužení poskytované v rámci této iniciativy závisí na schopnosti dané země splácet svůj dluh v kontextu hospodářského rozvoje a omezování chudoby. Pro obdržení pomoci již bylo shledáno způsobilými deset zemí, kterým byly odepsány dluhy v hodnotě zhruba 8,5 miliardy USD.
Potírání korupce
Vlády mohou efektivně vykonávat svoji činnost jen tehdy, těší-li se důvěře lidí, jimž slouží. Korupce má zničující ekonomický a sociální dopad. Podkopává důvěru ve vládu a snižuje efektivnost veřejné vládní politiky. Kromě toho má korupce negativní vliv na výši zahraničních investic. Snižuje také účinnost zahraniční pomoci a ohrožuje politickou i veřejnou podporu poskytování pomoci ze strany dárcovských zemí.
Občané a vlády musí samozřejmě vést boj proti korupci v první řadě sami, Světová banka však podává řadě států v jejich protikorupčním úsilí pomocnou ruku. Banka vypracovala několik průzkumů zaměřených na stanovení míry a charakteru korupce v jednotlivých zemích. Uspořádala také sérii seminářů, kurzů a školení pro vládní úředníky a příslušníky občanské společnosti. Nejširší je však dosah úsilí Světové banky o pomoc v oblasti vytváření a uplatňování strategií a institucionálních reforem, jež mají vést k minimalizaci příležitostí k výskytu korupce; tyto reformy zahrnují mimo jiné zlepšení finanční regulace, dohledu a způsobů odhalování korupce; zvýšení transparentnosti rozhodování ve veřejném sektoru a zvýšení odpovědnosti soukromého sektoru skrze potvrzení práv akcionářů a věřitelů.
Pomoc zemím postiženým konflikty
K nejvážnějším světovým překážkám rozvoje se řadí konflikty a násilnosti, které mají dopad na mnoho z těch nejchudších zemí světa. Výhodou Světové banky v této oblasti je zejména její schopnost zajišťovat přechod země ze závislosti na pomoci k udržitelnému ekonomickému růstu, zkvalitňovat koordinaci obnovy v období po skončení konfliktu a poskytovat pomoc, která má k této obnově přispět. Pomoc banky po skončení konfliktu se zaměřuje nejen na obnovu infrastruktury, ale i na zajišťování programů na podporu ekonomických změn, řešení sociálních potřeb a budování institucionální kapacity země. Rovněž se vypracovávají projekty na podporu odminování, demobilizace a opětné integrace bývalých vojáků a vysídlenců do společnosti. Světová banka působí po celém světě v místech tak různorodých jako je Balkán, Burundi, Kambodža, Sierra Leone a Haiti. Se svými četnými partnery přispívá Světová banka k hospodářské obnově, nastolení stability a vytváření předpokladů lepší budoucnosti pro lidi, do jejichž životů zasáhl válečný konflikt.
Stimulace investic
Jedinečné partnerství Světové banky s vládami klientských zemí a její pomoc při tvorbě jejich plánů a stanovování priorit ji předurčují k tomu, aby hrála významnou roli při stimulaci a získávání investic pro financování rozvoje.
Úvěry a půjčky IBRD a IDA obvykle pokrývají méně než polovinu celkových investičních nákladů na projekty. Zbytek si zajišťují klientské vlády samy nebo skrze spolufinancování. Tímto způsobem se zdroje, jež Světová banka získá od držitelů dluhopisů a akcionářů, násobí z hlediska objemu i účinnosti.
Dohody o spolufinancování s dalšími dárci bývají velice efektivní, nejen pro získání dodatečných zdrojů, ale i pro lepší koordinaci mezi různými rozvojovými institucemi. Na spolufinancování se podílejí i další rozvojové banky, Evropská unie, státní rozvojové programy a exportní úvěrové agentury. Všechny tyto instituce poskytují každoročně dalších 7 až 8 miliard USD, tedy zdroje v hodnotě jedné třetiny prostředků poskytovaných Světovou bankou. Pro mnoho svých klientských zemí banka zprostředkovává setkání konzultačních skupin, na nichž se představitelé dárcovských zemí mohou setkat s hlavními představeiteli zemí, jimž byly poskytnuty půjčky, a mají tak příležitost diskutovat o obecných ekonomických prioritách a strategiích, případně se dohodnout na další podpoř
Kde Světová banka získává peníze?
Světová banka získává peníze pro rozvojové programy ze světových kapitálových trhů a v případě IDA prostřednictvím příspěvků od bohatších členských zemí.
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), na níž ročně připadají asi tři čtvrtiny všech úvěrů, které Světová banka poskytuje, získává téměř všechny peníze z finančních trhů. IBRD jako jedna z nejopatrnějších a konzervativně řízených světových institucí prodává obligace s ratingem AAA a další dluhopisové cenné papíry penzijním fondům, pojišťovnám, korporacím, jiným bankám a jednotlivcům na celé zeměkouli. Úroková sazba, již IBRD účtuje příjemcům úvěrů, odpovídá podmínkám, za kterých si banka sama peníze půjčuje. Úvěry mají splatnost 15 až 20 let, s možností tří až pětiletého odkladu splátek jistiny.
Z příspěvků, jež státy platí za členství v bance, pochází necelých 5% finančních prostředků IBRD. Členské vlády kupují akcie v počtu, který se odvíjí od jejich relativní ekonomické síly. Skládají však jen malou část hodnoty těchto akcií. Nezaplacený rozdíl je „v pohotovosti“ pro případ, že banka utrpí tak závažné ztráty, že již nebude schopna platit svým věřitelům. Tento případ však nikdy nenastal. Tento garanční kapitál může být použit pouze na platby držitelům obligací, nikoli na administrativní náklady nebo na poskytování úvěrů. Podle pravidel IBRD nesmí poskytnuté a schválené úvěry překročit úhrnný součet jejího kapitálu a rezerv. U úvěrů Světové banky nikdy nedošlo k prodlení splátek.
Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA)
Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA) byla založena v roce 1960 s cílem poskytovat půjčky zemím, jež jsou příliš chudé na to, aby si mohly půjčovat za běžné obchodní sazby. IDA pomáhá rozvoji a boji s chudobou stejně jako IBRD, avšak poskytuje bezúročné půjčky, technickou pomoc a poradenské služby. Půjčky IDA se na všech půjčkách Světové banky podílí asi jednou čtvrtinou. Na pokrytí administrativních nákladů příjemci půjček hradí poplatek, který činí méně než 1% vypůjčené sumy. Půjčky mají splatnost 35 až 40 let, s možností desetiletého odkladu splátek.
K finančním prostředkům IDA, jež se doplňují každé tři roky, přispívá téměř 40 zemí. Mezi dárcovské země patří nejen vyspělé země jako Francie, Německo, Japonsko, Velká Británie a Spojené státy, ale také Argentina, Botswana, Brazílie, Maďarsko, Korejská republika, Rusko a Turecko, tedy země, jež se samy kdysi řadily mezi příjemce půjček.
Finanční prostředky IDA jsou spravovány stejně obezřetně, konzervativně a opatrně, jako je tomu u IBRD. Stejně jako u IBRD, ani u půjček IDA nikdy nedošlo k prodlení.
Partneři v oblasti rozvoje
Světová banka je jen jednou z řady organizací na celém světě, které rozvojovým zemím pomáhají, ať už půjčkami nebo granty. Pro různé části světa existují regionální rozvojové banky – pro Afriku, Asii, Karibskou oblast, Evropu a Latinskou Ameriku. Rozvojovým zemím také půjčují některé komerční banky. V posledních letech se dluh vůči mnoha těmto bankám stal velkou finanční zátěží.
Světová banka spolupracuje s Mezinárodním měnovým fondem, který má přes 180 členských zemí. Napomáhá při vytváření a udržování řádného systému plateb mezi národy, z nichž každý má jinou měnu, jiné měnové kurzy a jinou vládní politiku.
Nejbohatší národy mají své vlastní vládní agentury, které podporují rozvojové země formou půjček a grantů. V poslední letech poskytnuly relativně největší částky na podporu rozvojových zemí země Skandinávie, Nizozemí a Francie.
Rozvojovým zemím též pomáhá Organizace spojených národů a její agentury – jako např. UNICEF, Světová zdravotnická organizace (WHO), Rozvojový program OSN (UNDP) a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Rozvojové projekty po celém světě financuje také řada soukromých neziskových organizací nebo náboženských nadací.
S mnoha z těchto institucí Světová banka spolupracuje a některé z jejích projektů financují společně.
Na Summitu tisícíletí se všech 191 členských států Organizace spojených národů zavázalo splnit do roku 2015 osm konkrétních rozvojových cílů.
V uplynulých 25 letech došlo k dosud největšímu snížení extrémní chudoby ve světě. Naproti tomu máme desítky chudých zemí, které ve stejném období zchudly ještě více. Více než miliarda lidí žije z příjmů nižších než jeden dolar na den. Každý rok umírají tři miliony lidí na AIDS, 11 milionů dětí se nedožije pátého roku života. Svět nyní disponuje dostatečnými zdroji a technologiemi, díky nimž se právo na rozvoj může stát realitou pro každého. Mezi státy panuje obecná shoda v tom, jak rozvoje dosáhnout. Rozvojové cíle tisíciletí se zabývají otázkami jako je snížení extrémní chudoby na polovinu, zavedení školní docházky pro všechny děti a zastavení šíření infekčních nemocí, jako např. AIDS. Cílovým rokem naplnění je rok 2015. Toho lze dosáhnout pouze v případě, že všechny státy přehodnotí svůj dosavadní přístup a radikálně urychlí a posílí praktické kroky.
1. Odstranit extrémní chudobu a hlad |
– snížit na polovinu počet extrémně chudých lidí (žijících z prostředků, které se rovnají, nebo jsou nižší než jeden dolar na den) – snížit na polovinu podíl lidí trpících hladem |
2. Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny |
– zajistit, aby všechny děti, chlapci i dívky, absolvovaly plné základní vzdělání |
3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit postavení žen |
– do roku 2005 odstranit rozdíly v přístupu mužů a žen k základnímu a vyššímu vzdělání a do roku 2015 dosáhnout téhož na všech úrovních vzdělání |
4. Omezit dětskou úmrtnost |
– snížit o dvě třetiny míru úmrtnosti u dětí mladších 5 let |
5. Zlepšit zdraví matek |
– snížit o tři čtvrtiny míru úmrtnosti matek |
6. Bojovat proti HIV/AIDS, malárii a jiným nemocem |
– zastavit šíření HIV/AIDS a snižovat procento nově nakažených – zastavit šíření malárie a dalších závažných chorob a snížit míru jejich výskytu |
7. Zajistit trvalou udržitelnost životního prostředí |
– začlenit principy trvale udržitelného rozvoje do národních politik a programů; zvrátit proces ubývání přírodních zdrojů – snížit na polovinu podíl lidí, kteří nemají trvalý přístup k nezávadné pitné vodě – do roku 2020 dosáhnout výrazného zlepšení životních podmínek alespoň 100 milionů lidí přebývajících v chudinských předměstích velkoměst (slumech) |
8. Vytvořit globální partnerství pro rozvoj |
– rozvíjet otevřený obchodní a finanční systém založený na pravidlech, zajistit jeho předvídatelnost a nediskriminační charakter. To zahrnuje i dobré způsoby výkonu vlády a správy, rozvoj a snižování chudoby na úrovni států i na mezinárodní úrovni – zabývat se otázkou zvláštních potřeb nejméně rozvinutých zemí. To zahrnuje odstranění cel a kvót pro jejich export, rozsáhlé oddlužení vysoce zadlužených zemí a navýšení rozvojové pomoci zemím, které prokázaly svou odhodlanost řešit problém chudoby – zabývat se zvláštními potřebami vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových zemí – prostřednictvím opatření na úrovni států i na mezinárodní úrovni komplexně přistupovat k problémům zadlužených zemí a vytvořit dlouhodobou perspektivu jejich řešení – ve spolupráci s rozvojovými zeměmi vytvořit solidní pracovní příležitosti pro mladé – ve spolupráci s farmaceutickými společnostmi zajistit dostupnost základních léků v rozvojových zemích – ve spolupráci se soukromým sektorem zajistit, aby všichni lidé mohli využívat přínosů nových technologií, zejména technologií informačních a komunikačních |
Literatura:
Waisová, Šárka a kolektiv: 2005. Ve stínu modernity: Perspektivy A problémy rozvoje. Nakladatelství Aleš Čeněk: Plzeň.
Halaxa, Petr: Zahraniční pomoc ve vztazích vyspělých a rozvojových zemí.
[1] Waisová, Š., Ve stínu modernity, str. 315.