Návykové látky a prevence – úvaha
Téma této seminární práce je velice široké. O návykových látkách – drogách už toho bylo napsáno a řečeno nepřeberně. Nechci napsat, že zbytečně ( vzhledem ke skutečnému stavu uživatelů návykových látek), ale spíš stále nedostatečně. Ne nadarmo se výraz „ opakování matka moudrosti“ hodí nejen ve vztahu k učení a zapamatování si učiva, ale i dostání se do podvědomí a uvědomění si situace. A ta je více než alarmující:
Nechci začít hned užíváním tvrdých drog na školách a mezi studenty nebo mládeží obecně, ale ono i množství dětí či mládeže zneužívajících marihuanu je více než dost..
Ráda bych se zamyslela nad středoškolskou mládeží, protože je mi blízká – syn studuje střední školu. Vynechám rodičovská sdružení, kdy se profesoři snaží apelovat na rodiče – již to pokládám za vcelku nesmyslné – je to jen částečné přenesení odpovědnosti – aby na děti dohlédli a snažili se jim zabránit třeba v kouření marihuany. Ve třetím ročníku stř. školy je většině studentů 18 let, jsou tedy plnoletí a mají právo se rozhodnout, zda škola může či nemůže rodiče seznámit se studijními výsledky, na rodičovská sdružení chodí „ většinou z legrace“ sami sobě a pokud to jde, profesorům se vysmívají v duchu, co vy mi můžete, rozhoduji si sám o sobě, sám si omlouvám nepřítomnost, sám si chodím na sdružení, sám si rozhodnu, zda a co budu kouřit………..ale to se bohužel velice pletou……… „dospělé“ dítě, které studuje a tedy se stále dozvídá, těžko posoudí, nakolik to, co má za módní záležitost a znak dospělosti, může mít následky naprosto katastrofální. Nikdo těch, co berou, píchají si, šňupou, kouří, hulí, inhalují, čichají, znají přesně účinek požité či použité drogy na svůj organizmus….proto jsou důsledky tak katastrofální, mnohdy bohužel fatální….
Ono i braní drog, pití alkoholu je vlastně útěk. Jako ortodoxní víra – člověk nemá vlastní názor, řídí se bezezbytku a nejmenšího odporu vůlí jiného. Člověk vlastně před něčím utíká, za něco se schovává….ať už je to neúspěch ve studiu,v soukromí, v partě, v rodině, v sobě samém, nechuť rozhodnout osobě sám……..A Prevence…….
Několik let jsem pracovala ve věznici. Jednou jedinkrát mne byl syn navštívit – strašně moc o tu návštěvu stál, prakticky si ji vymohl neustálým škemráním, louděním, lehkým citovým vydíráním.Ustoupila jsem. Pracovala jsem ve vazební věznici – na oddělení pro mladistvé a blízké věku mladistvích a na oddělení zvláštního režimu – zvlášť nebezpeční pachatelé. Prošel kontrolou jako každý návštěvník – předložení občanského průkazu, projití bezpečnostním rámem, lehkou osobní prohlídkou a hlavně poučením, jak se musí chovat. Už to syna lehce vyvedlo z míry, ale stále se držel a byl to ten kluk, který má americké filmy v malíčku a nic ho nemůže překvapit. Ředitelem věznice jsem měla dovoleno syna vzít na denní aktivitu mladistvích – na terapii. Většina v té době obžalovaných mladistvích byla závislá na různých typech návykových látek – drog, alkoholu, pár gamblerů. Vazební řád se od trestního řádu liší v tom, že trestní řád bere blízkého věku mladistvích do 21 let, vazební řád do 26 let. Syn naprosto z blízka viděl a na vlastní kůži zažil kontakt s člověkem, který byl sice stejně starý, ale život měl prakticky za sebou. Jak životními zkušenostmi, tak zničením organizmu drogou. Žloutenky všech typů je to nejmenší…….to vyprávění, ta vnitřní bolest a strach z neodvratitelného, lítost, sebelítost, zmar a lhostejnost, sebezničující způsob života……ta realita…….když jsme odpoledne přijeli domů, syn nemluvil, nevečeřel, zavřel se ve svém pokoji a vysloveně nechtěl žádný kontakt….druhý den mi řekl něco, co mne nesmírně překvapilo, zprvu zamrzelo a později se to vysvětlilo. Syn mi totiž řekl, že se mne prvně v životě opravdu bál….ne pro mne samou, ale pro to, v čem se minimálně osm hodin denně pohybuji a nezblázním se……několik nocí dost špatně spal…..nemohu napsat, že mám jistotu, že můj syn se drog celý život vyvaruje, ale snad mohu doufat v to, že už navždy bude mít v hlavě to, co viděl, co slyšel a co prožil a v okamžiku, kdy tu ruku bude chtít vztáhnout a vzít si, se mu vše vybaví a o to pevněji přitiskne ruku k tělu a řekne si, že žádný okamžik sebehezčího pseudoštěstí mu za to nestojí…….že to bude vždy jen on sám, kdo si rozhodne o svém bytí a ne ten druhý, ovlivněný chemií….
Prevence? Co to je? Zákaz? . je od toho, aby se porušil….mentorování – je únavné, ale podívat se z oka do oka tomu, co mne čeká a vidět sebe samého na místě toho, kdo už nemůže zpět a přesto po tom nesmírně touží a rve se o každý den, to je prevence….i za cenu pár bezesných nocí