Elektrické vytápění
Základní druhy vytápění : nejčastější způsob elektrického vytápění místností je Joulovým teplem . Toto vytápění dělíme na přímé a nepřímé .
Přímé vytápění – jde pouze u přímotopných spotřebičů . K nim patří :
-holé odporové vodiče např. v některých elektrických kamínkách
-radiátory : plněné vodou nebo olejem a vyhřívané topným článkem
-topné plášťové vodiče
-teplomety : s parabolickým reflektorem
-topné ventilátory : topný rezistor s ventilátorem
nepřímé vytápění – topnými články se zahřívá keramické jádro a teplo se v něm akumuluje . aby se později předalo do místnosti . Jádro se ohřívá v nočních hodinách a to až na teplotu 650°C a ve dne se teplo předává do místnosti , a to buď samovolně ( statická kamna ) nebo se jádrem prohání pomocí ventilátoru vzduch , jehož ohříváním se teplo z jádra předává do místnosti ( dynamická kamna ) .
Akumulační keramické jádro dynamických kamen je obloženo vrstvami tepelně izolujícího materiálu , který ve značné míře zamezí samovolnému unikání tepla .
K nepřímému vytápění patří ještě způsob , který nazýváme akumulace do vody . Topné radiátory jsou vytápěny vodou z akumulačních elektrických ohřívačů .
Překročí – li teplota v horních vrstvách ohřívače nastavenou hodnotu , zapíná termostat A čerpadlo 2 a zespodu se čerpá studená voda . Klesne – li teplota v horních vrstvách pod nastavenou hodnotu , vypíná termostat A čerpadlo . Spodní termostat B zapíná a vypíná topný článek 1 .
Výhody : Hlavním a nejdůležitějším faktorem je jistě přínos ekologický . Při tomto vytápění se do ovzduší neuvolňují žádné částečky spalin a tím se neznečisťuje ovzduší . Při ostatních typech vytápění je ekologické znečištění patrné . V tomto případě je i přímo úměrný odběr elektřiny spalinám vypuštěným do ovzduší z elektráren . Čím méně se topí tím méně se spotřebuje energie a naopak .
Dalším důvodem je finanční stránka . V dnešní době jsou již typy elektrického vytápění zdokonalené tak , že není zdaleka tak velká spotřeba elektrické energie a vytápěním tímto způsobem se dá i velice ušetřit . S tím souvisí i další bod výhody , kterým je skvělá regulovatelnost výhřevnosti . Díky ní se nám snižuje případná spotřeba elektrické energie .
Výhodou je i spolehlivost dodávky energie a letité zkušenosti výrobců .
Nevýhody : Větší vstupní kapitál než u jiných vytápěcích procesů . Jsou zde také nevýhody pro odběratele , kteří se často ztrácejí v tarifech za elektrickou energii .
Určení elektrického příkonu k vytápění : Dimenzování vytápění závisí na stanovení tepelných ztrát ( W ) objektu . Tepelně ztráty lze stanovit přibližně nebo přesným výpočtem .
K určení přibližného elektrického příkonu lze použít některý empirický vzorec . Např. Carpenterův vzorec pro ztráty Φ .
Φ = ( 0,4 Vn + 3,5S1 + 1,4S2 ) * ( ςi – ςe ) ( W )
Legenda :
V – objem místnosti
N – součinitel výměny vzduchu ( 2 – 12 podle účelu )
S1 – plocha oken a dveří
S2 – plocha zdí a podlahy
ςi – žádaná teplota
ςe – nejnižší teplota venku