Vývoj divadla a dramatu do konce 19. století
Teoretické pojmy
Drama ? je určeno k předvádění na jevišti, proto je založeno na přímé řeči postav: monolozích
a dialozích
monolog = souvislá promluva jedné dramatické postavy = projev jednoho mluvčího,
dialog = rozmluva, rozhovor
umělecké prostředky divadelního představení: 1, přímá řeč,
2, hra herců,
3, dekorace (jevištní výprava) a kostýmy,
4, hudba.
Scénické poznámky: vloženy do textu; týkají se např. zevnějšku osob, místa děje, chování
postav, způsobu řeči.
Stavba děje: expozice, kolize, krize, peripetie, rozuzlení.
Dějství (jednání, akty): zpravidla 2-5;
hra o jednom dějství = jednoaktovka;
výstupy: dány výměnou postav na jevišti;
obrazy: dány změnou scény,
Dramatické formy:
1) činohra – řeší vážný rozpor mezi postavami, současné společenské otázky,
– rozvíjí se hlavně od 19. století,
2, tragédie ? zachycuje konflikt končící smrtí hlavního hrdiny (hrdinů),
3, komedie ? s humorem zachycuje problémy zpravidla menší závažnosti,
fraška ? komika přehnaná až do nepravděpodobnosti, humor hrubší povahy,
báchorka ? pohádková hra,
4, jiné útvary: libreto ? text k opeře, operetě, muzikálu,
scénář ? text k filmu,
scénický melodram ? přednes dramatické básně doprovázený hudbou,
VÝVOJ EVROPSKÉHO DRAMATU
1. Antika
Řecké drama
– vznik řeckého dramatu ? oslavy boha Dionýsa
– první dramata vznikaly z kultovních her
znaky: – náměty brány z řecké mytologie = bájesloví (náměty známé divákům),
– osudovost ? bohové určují život lidí,
– hrálo se v amfiteátrech (zde skvělá akustika), herci hráli maskách (pouze muži, ti hráli
i ženské postavy),
– divadelní představení měla často podobu soutěží,
– v prvních hrách vystupoval pouze jeden herec se sborem, který vyjadřoval obecné
mínění
– psaly se 2 žánry ? nejdříve tragédie pak komedie
TRAGÉDIE
Aischylos – dramatik
– zavedl do hry 2 herce
Orestea
Oresteův otec byl zabit svou manželkou. Orestea ho pomstí tím, že zabije svou matku. Poté propadne výčitkám svědomí a sám se oslepí a hledá cestu do podsvětí.
Sofokles – zavedl do hry 3 herce,
– zdařilejší dramatik,
– děj odvozuje z charakteru postav,
Antigona
Děj se odehrává v městě Théba. Dva královi synové bojují o trůn a vzájemně se zabijí. Král však zakáže jednoho z nich pohřbít, což představuje velikou ostudu (že by neměl být jeden syn pohřben). Jejich sestra Antigona se bratra rozhodne tajně pohřbít. Antigonino tajemství je však vyzrazeno a ona má být zazděna. Nakonec spáchala sebevraždu ? uškrtila se na svém závoji. Dále se pak zabije i její milenec (syn nového krále) a když se to tuto zprávu dozví jeho matka, také spáchá sebevraždu.
Král Oidipus
Věštba předpověděla, že Oidipus zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Proto se rodiče rozhodli dítě odložit u pastevce v horách. Věštba se však stejně naplnila a teprve, když se lidé dotazovali, proč přišla neúroda, dozvěděli se příčinu.
toto drama vyjadřuje přesvědčení, že člověk neunikne svému osudu.
Euripidés – dramatik
Médea ? vychází z báje o Argonautech, kteří byli vysláni na Kolchidu, aby přivezli zlaté rovno. Což byl nelehký úkol. Rovno hlídal had. Médea ? dcera krále hada uspala a Argonauti získali rovno. Jasson s sebou odvezl Médeu. Jasson se ale rozhodne vztah s Médeou ukončit a ona zabije jejich děti.
Komedie
Aristofanes
– názvy her podle přestrojení sboru,
– náměty her z běžného života,
– jeho hry velmi kritické (kritizoval politiku a nešvary tehdejší společnosti)
Jezdci, Ptáci
Římské drama
Plautus ? čerpá ze života obyčejných lidí,
Komedie o hrnci (o lakomci ? vliv na Moliéra),
Pseudolus ? o prohnaném otrokovi.
2. Renesance
William Shakespeare ? Angličan, narodil se ve Strattfordu nad Avonou,
– herec, spolumajitel divadla, dramatik,
komedie: Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Komedie plná omylů
tragédie: Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Mackbeth
historické hry: Jidřich IV., Jindřich VI., Richard III., Antonius a Kleopatra
Znaky Shakespearových dramat:
1, neomezenost ? místa, času, děje i námětu,
2, světská tématika = nenáboženská
– hry ukazují obraz pozemského života, lidské vlastnosti dobré i špatné (přátelství, věrnost,
láska, žárlivost, nenávist, ?)
3, příčinou tragédie jsou lidské vášně či náhoda (ne osud) ? hrdinové si osud určují sami,
4, ve hrách často vystupují samostatné a nepodřízené ženské postavy z lidu (např. Julie),
5, prolínání prvků tragických a komických,
6, jazyk: uplatnění různých vrstev (od básnických až po lidové),
– užití blankvers ? nerýmovaný pětistopý jamb ? vznikl v alžbětinském divadle ?
problém překlad do češtiny,
překladatelé: Josef Václav Sládek, M. Hilský ? současný překladatel,
7, vliv antického dramatu: užití chóru (sboru), motivy z řecké mytologie
Romeo a Julie ? tragédie
Děj se odehrává v italském městě Verona, vystupují zde dva znepřátelené rody ? Kapuletové a Montekové. Romeo a Julie se do sebe zamilují, ale rodiče nechtějí, aby se vzali. Julii nutí do sňatku s jiným ? hrabětem Parisem. Romeo a Julie se tajně vezmou v klášteře. Dochází k souboji mezi Tybaltem (Juliiným bratrancem) a Romeem. V potyčce Tybalt zabije Romeova přítele Merkucia a Romeo pak zabijí Tybalta. Romeo utíká z Verony. Kapuletovi neustále připravují Juliin sňatek s Parisem. Julie ho ale nechce. Mnich,bratr Lorenzo, nabízí Julii uspávací lék, který způsobí zdánlivou dočasnou smrt. Julie nakonec požije nápoj a vypadá, jako by byla mrtvá. V tomto stavu ji uvidí Romeo, ke kterému nedorazila zpráva, jak to vše ve skutečnosti je, a myslí si, že Julie je opravdu mrtvá. Sám se nakonec zabije. Když Julie procitne a vidí, že je Romeo mrtví, zabije se také. Tato tragédie smíří oba znepřátelené rody.
Hamlet ? dánský princ, který chce pomstít svého otce. Přitom pochybuje o svých schopnostech.
Hamlet se domnívá, že jeho otec byl zavražděn otcovým bratrem Claudiusem, který se oženil s jeho matkou. V noci se mu zjeví duch otce a ten mu své podezření potvrdí.
Hamlet se rozhodne pro pomstu, a aby nebyl podezřelý, předstírá šílenství. Přichází s nápadem zinscenovat vraždu otce, kterou by zahráli 2 herci z potulné herecké společnosti. Claudius (nový král) však uprostřed hry odejde ? Hamlet si tím ověřuje, že otce zabil.
Dále je zde mladý muž, který Hamleta vyzval na souboj. Král meč Hamletova protivníka potře jedem. Hamlet to však odhalí, probodne mečem krále i mladého muže. Sám se také poraní a na následky zranění zemřel.
Ottelo ? drama o žárlivosti, závisti a pletichaření
Ottelo byl generálem ve službách Benátské republiky. Jeho sluha Jago mu závidí jeho život, karieru, ženu Desdemonu a rodinu. Chce u něho vzbudit žárlivost, aby pochyboval o věrnosti své ženy. Aby Ottelo uvěřil, služebná jeho ženy sebere její šátek a dá ho do pokoje jiného důstojníka. Ottelo to bere jako důkaz nevěry. Protože nechce prolít krev, Desdemonu zaškrtí. Později se dozvídá, jako to všechno bylo a spáchá sebevraždu.
drama kritizuje ? žárlivost a závist
Mackbeth ? drama o touze po moci
Titulní hrdina je vojevůdce skotského krále, který svého panovníka obdivuje, ale touha po moci je silnější než obdiv a city. Začne uvažovat o tom, že by mohl jít na jeho místo. Jeho žena ho v touze podporuje. Rozhodne se zabít krále, aby se dostal manžel na jeho místo.
3. Klasicismus a preromantismus
Voltaire ? francouzský autor,
dramata ? Mohamed, Oidipus
Moliére – francouzský dramatik,
– autor komedií, které se dodnes hrají v divadlech (postavy jsou nadčasové),
hry
Don Juan
Don Juan svedl donu Elvíru, unesl ji z kláštera a poté ji opustil. Bratři dony Elvíry ho pronásledují, aby potrestali sestřinu čest. Juan svádí další dívky a jedné z nich slibuje manželství. Na svých cestách přichází k hrobu Kontura, kterého zabil a jeho sochu výsměšně pozve na večeři. Tato socha nakonec skutečně přichází jako symbol trestu. Protože don Juan nevyužil času, který měl k nápravě, otevírá se země a dona Juana pohlcuje.
Zdravý nemocný
Myšlen je hlavní hrdina Hypochondr (člověk přesvědčený o tom, že je nemocný). Obtěžuje a tyranizuje své okolí. Je velice lakomý a je rozhodnut, že dceru provdá za synovce svého lékaře. Lidem vadí jeho chování a chtějí ho potrestat. Komorná se převlékne za lékaře a předepisuje mu nesmyslné zákroky (naordinuje ? vypíchnutí oka, uříznutí ruky, ?). Tím si hlavní hrdina uvědomuje svou úchylku.
– autor si zde děla srandu nejen z hypochondrů, ale zesměšňuje i dobové lékaře (ti totiž předepisovali různé zákroky, jen aby dostali peníze).
Misantrop (= nepřítel lidí)
Děj se odehrává v Paříži. Hlavním hrdinou je Misantrop, který se držel zásady, říkat pravdu za každou cenu, i když mu to přinášelo problémy. Zamiloval se do ženy, která byla jeho pravým opakem (pomlouvala, intrikovala, přetvařovala se). Hlavní hrdina chce, aby s ním odjela z Paříže na venkov. Žena ale odmítne a Misantrop odchází sám.
Lakomec (viz. čtenářský deník)
Tartuffe (= svatoušek),
– člověk, který se přetvařoval,
Tartuffe se vydával za svatouška (zbožného, čestného člověka) a podařilo se mu vloudit do rodiny Orgona. Orgon mu uvěřil, považoval ho za svého přítele, a svěřil mu velkou část majetku, který na něj převedl. Chtěl mu dát i svou dceru za manželku. Tartuff sváděl Orgonovu manželku. Orgon se dozvěděl o všem od svého syna, ale nevěřil mu. Otce přesvědčilo, když v úkrytu vyslechl rozhovor Tartuffa a manželky ? odhalil pravou podobu Tartuffa. Bylo ale již pozdě ? Tartuff měl velké množství majetku. Nakonec však zasáhl král. Orgonovi hrozila nejen ztráta majetku, ale i vezení. Král Orgonovi pomohl, jako Orgon mu dříve pomohl ve válce.
Johann Wolfgang Goethe ? německý autor
Faust – dvoudílné veršované filosofické drama,
– v divadlech se hraje 1. díl,
Téma převzato z lidové pověsti ? zpracována v knížkách lidového čtení. Faust byl vědec, který se upsal ďáblovi. Ten ho nakonec odnese do pekla.
Geothův Faust je vědec, který je nespokojený se svým životem. Na scénu přichází Mefistoteles (ďábel). Uzavřou spolu smlouvu – že ďábel zajistí Faustovi šťastný život. V té chvíli, až bude Faust šťastný, odnese ho do pekla. Ďábel děla tedy vše proto, aby byl Faust šťastný (bohatství, majetek). Do hry vstupuje Markétka, s níž se Faust setkává. Zamilují se do sebe a ona se nechtíc dopouští zločinu. Markétka se dostává do vězení ? nešťastnou náhodou způsobila smrt. Ze zoufalství zabijí i Faustovo dítě a čeká na popravu. (konec 1. dílu).
2. díl ? Faust se dostává na císařský dvůr za to, že vynalezl papír. Císař mu za odměnu nabízí peníze. Ty Faust odmítá a jako odměnu chce pás neúrodné pusté země ? tuto zem chtěl zúrodnit a vytvořit domov pro lidi. V tom našel Faust smysl života ? v konání dobra pro jiné lidi. Teprve teď se dostal do stavu, že byl spokojený. Ač je podmínka smlouvy s ďáblem naplněna, ďábel Fausta do pekla neodnesl. Faust totiž ďábla porazil tím, že smysl života našel v pomáhání druhým.
Friedrich Schiller
Óda na radost ? oslavná báseň (použil ji Beethoven ? ve své 9. symfonii)
drama: Úklady a lásky ? milostná tragédie, velice oblíbená
Loupežníci – jedná se o konflikt 2 bratrů (zasazeno do historie)
– jeden z bratrů je nositelem myšlenek Strum und Drunk ? bojuje za
svobodu ? hlavní cíl tohoto hnutí.
4. Realistické drama
Nikolaj Vasiljevič Gogol ? ruský autor
Revizor ? satirická komedie, divadelní hra (dodnes se velice často hraje)
Hlavním hrdinou je Chlestakov ? bezvýznamný, řadový úředník, kterého ve městě kam přijel považují za dlouhou očekávaného revizora. Přijel do malého zapadlého (provinčního) městečka. Všichni lidé se ho snažili získat na svou stranu ? podplácejí ho, snaží se před ním krýt nepořádek. Chlestakov toho využívá až do té chvíle, než pravda vyjde najevo.
uk.: Několik mužů, kteří mají v městě významné postavení se baví o příjezdu revizora. Diskutují o tom, jak připravit nemocnici na návštěvu revizora ? v nemocnici pacienti špinaví, běžně kouřili na chodbách, lékaři jim dávali co nejméně léků. Zástupci chtěli vyřešit nápisy v jakékoli cizí řeči, aby vypadalo, že zde pracují opravdu odborníci. Jeden z lékařů neuměl rusky ? těžko mohl léčit pacienty.
Řeší zde i poměry na tamějším úřadě ? úředníci pijí a berou úplatky., v úředních místnostech se chovají domácí zvířata.
Anton Pavlovič Čechov ? ruský autor
– největší ruský dramatik,
znaky Čechovových dramat: 1, zachycují všední, každodenní život,
2, nejsou zde žádné dramatické zápletky,
3, dramatičnost není v ději, ale ve způsobu života postav,
4, hlavní hrdinové podle autora ?žijí hloupě? ? jsou to lidé, kteří
nejsou spokojeni se svým životem, mají plány, ale nejsou schopni je uskutečnit ? nejsou schopni využít své nadání, dosáhnout štěstí, úspěchu, svůj život promarňují.
5, hl. hrdinové (šlechtici z řad staré spol. vrstvy) nebyli schopni se přizpůsobit změnám ve společnosti ? změnám v ruském kapitalismu.
hry: Tři sestry
Strýček Váňa
Racek
Višňový sad
Panství statkářky Raněvské je beznadějně zadluženo. Nabízí se buď prodání statku (což nechtějí) a nebo je možnost prodat památný višňový sad (k němu ale měli hluboký citový vztah). Je zde postava obchodníka, který nabízí za sad dost peněz. Obchodník chtěl sad rozparcelovat na pozemky pro letní sídla měšťanů. Ač zpočátku Raněvská sad prodat nechtěla, nic jiného jí nezbylo.
Rodina Ranvěvských reprezentuje ruskou šlechtu, odcházející starý svět.
Mladý kupec ? reprezentuje nastupující vrstvu kapitalismu.
Henrik Ibsen ? norský dramatik
Přínos pro světové drama
– dokázal ?vyhmátnout? aktuální témata (např. vztah partnerů v manželství, otázku rozvodu),
– spojil realismus s prvky symbolismu,
– uplatňuje retrospektivu ? hra začíná v okamžiku, kdy už je konflikt vyhrocen, důležité
události, které se konfliktu vedly, se odehrávaly v minulosti a divák se o nich dozvídá
postupně v průběhu hry z dialogů postav.
Peer Gynt
– veršované pohádkové drama (dramatická báseň),
– využil motivy norských pohádek a mýtů,
Hl. hrdinou je Peer Gynt ? snílek, fantasta, která má spoustu plánů, vymýšlí se, vychloubá se, je sice energický a nadaný, ale chová se nezodpovědně a sobecky, bezohledně jde za svými cíli a přitom ubližuje lidem kolem sebe, včetně těch nejbližších, kteří ho mají rádi.
Protipólem Peera je jeho dívka Solveiga, která ho nezištně miluje a celý život na něj čeká.
děj: Peer opouští Solveigu, která ho nezištně miluje a odchází do světa hledat své štěstí (mimo jiné pobývá v říši trolů, slíbí manželství dceři krále, má se stát vládcem říše, ale když pozná, že by ztratil svou svobodu, utíká pryč). Peer úspěšně putuje světem, získává dobré postavení. Jako starý muž se vrací domů, bilancuje svůj život a dochází k poznání, že jej prohrál, neboť tu pravou hodnotu ? lásku Solveigy ? měl a promarnil ji.
Opory společnosti ? drama řešící téma poctivosti v podnikání,
Divoká kachna ? psychologicky laděný román,
Nora (Domov loutek) – drama zabývající se otázkami morálky současné společnosti,
– příběh ženy, vzorné matky a oddané manželky, která opouští rodinu,
když poznává, že je svému manželovi pouhou loutkou.
ČESKÉ DRAMA
1. Středověk
– drama se vyvinulo z velikonočních a vánočních her,
– původně se předváděli scény z bible v kostele, jako součást mše,
– postupně se scény začali hrát i mimo koster ? např. na náměstích ? hráli je studenti,
– začali se hrát různá světská témata,
Mastičkář ? velikonoční hra,
– v této době zvykem hry nazývat podle hlavní postavy,
– hra se odehrává v měšťanském, lidovém prostředí,
– využívá se hovorového jazyka,
Mastičkář na trhu vychvalovat svoje masti a říká, že jsou zázračné.
hra je satirická ? autor odsuzuje mastičkáře ? kritika podvodného prodavače.
uk.: Mastičkář haní ty, kteří věří v Hypokrata. Mastičkář tvrdí, že jejich přípravky se používají po celém světě a že mají ohromné účinky.
2. Baroko ? doba pobělohorská
Jan Ámos Komenský
Škola hrou – soubor latinských her, psáno v latině zábavnou formou,
Jezuitské drama
jezuité ? představitelé školství a kultury,
cíle: vzdělávací,
výchovný (vystupovat na veřejnosti, naučit se mluvit před více lidmi),
propagační (propagace katolické víry) ? katolická víra ? jediná povolená v době
pobělohorské,
hrálo se pro školu i pro veřejnost,
jazyk: hrálo se především v latině (ale i německy a česky),
náměty her: náboženské (biblické příběhy) případně z české historie,ohromná okázalost ? nákladná výprava (kostýmy, kulisy) ? snaha zapůsobit na diváka, ohromit ho.
3. Národní obrození
1. období (1781 ? 1815)
– rychlý rozvoj divadla,
– působilo na široké vrstvy lidí,
Divadla, ve kterých se hrálo česky
– první divadlo
divadlo v Kotcích ? zde se hrálo první české představení v národním obrození,
původně německá hra Kníže Honzík,
divadlo Stavovské (dříve Tylovo)
– zde se hrály hlavně německá činohra a italská opera, pouze občas české
představení,
zde se hrála 1 česká hra v národním obrození
hra Václava Tháma ? Břetislav a Jitka
divadlo Bouda
– dřevěné divadlo (bylo na Václavském náměstí ? původně Koňský trh),
– zde se tvořila první generace českých dramatiků (autorů divadelních her),
herců,
– vůdčí osobností Thám ? dramatik, sám i hry překládal, sám hrál i režíroval,
další osobnosti ? Prokop Šedivý ? psal frašky (= založené na nadsázce, užívá i hrubší humor).
2. období (1815 ? 1830)
Václav Kliment Klicpera
– psal komedie (dodnes se hrají),
– komedie s historickými náměty nebo ze současnosti (dělal si legraci z lidí, kteří si hráli na
vlastence),
hry: Hadrián z Římsů,
Každý něco pro vlast
Rohovín čtverrohý
3. období (1830 ? 1848)
Josef Kajetán TYL
– celý život ? zasvěcený divadelník,
– novinář (publicista), organizátor společenského a kulturního života,
– působil u divadla jako herec, dramaturg (zodpovídá za repertoár, vybírá hry, které se budou
hrát),
Divadelní hry (dramata)
1, hry historické (s historickou tématikou)
Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud
Podkladem pro hru byly historické záznamy o hornických bouřích na konci 15. století (za vlády Vladislava Jagellonského).
hlavní postavy: Vít ? stojí v čele horníků, mladý, radikální, prudký
Opat ? měl mezi horníky přirozenou autoritu, umírněný, důvěřivý, starší,
Beneš ? nejvyšší úředník, nadřízený horníků, zloduch,
Hynek ? kladný, syn Beneše, čestný a spravedlivý člověk, sympatizuje s horníky,
Důvodem nespokojenosti horníků bylo rozkrádání mezd. Úředníci si je nechávali. Horníci se to snažili řešit. Hlavní představitel horníků byli ale na konci popraveni ? takto skončila vzpoura. Důvody tragického konce ? horníci si mysleli, že Beneš s nimi chce opravdu vyjednávat. Byli ale hloupí, na podmínky Beneše přistupují. Ten nechal rukojmí uvěznit. Vít prchá do Prahy, aby od krále získal milost a horníci byli propuštěni. Milost ale přichází pozdě ? horníci jsou popraveni.
uk.: Rozhovor Opata a Víta. Vít si stěžuje na nekvalitní rudu. Mluví také o rozkrádání peněž (zisku) od jejich nadřízených. Vít vyzýval Opata, aby je vedl. Je u všech uznávaný a má mezi nimi přirozenou autoritu. On argumentoval poslušností, trpělivostí. On se ale stále chápe, jako podřízený. Nakonec je ale vedl.
Hra se hrála v roce 1848 ? alegorie ? narážka na poměry v Čechách v tomto roce.
2, hry ze současnosti
Fidlovačka (aneb Žádný hněv a žádná rvačka)
– zde zazněla poprvé píseň Kde domov můj (autor: J. K. Tyl, hudba: František Škroup),
Fidlovačka = původní význam ? název ševcovského nástroje, slavnost pražských ševců
Paličova dcera ? palič = žhář, záměrně způsobuje požáry,
– hlavní postavou je dívka, která velice trpěla za svého otce,
3, dramatické báchorky = pohádkové hry
– prolínání světů pohádkového a reálného (skutečného),
– vystupují zde nadpřirozené bytosti,
Strakonický dudák (viz. čtenářský deník)
Hlavním hrdinou je dudák Švanda, který se rozhodl jít do světa, aby vydělal peníze hrou na dudy. Chtěl se oženit s Dorotkou. Švanda hrál na dudy moc hezky, byly totiž začarované (obdařené nadpřirozenou mocí). Dudy očarovala Švandova matka, která byla vílou. Využila svých schopností.
Švanda se opravdu vydal do světa. Byl úspěšný, vydělával peníze. Peníze ho ale zkazily. Zapomněl na Dorotku i na domov. Dorotka společně s Kalafunou (Švandův kamarád ? muzikant) se vydali za ním do světa. Přivedli ho zpátky domů a vrátil se i zpět k Dorotce.
Téma: milostné ? vztah Švandy a Dorotky,
vlastenecké ? v cizině zapomněl i na svou vlast,
vliv peněz na morálku (charakter) člověka,
Tyl využívá hovorového jazyka.
Lesní panna aneb cesta do Ameriky
Tvrdohlavá žena
4. Národní divadlo (budova postavena v novorenesančním stylu)
– byl zřízen sbor pro zřízení Národního divadla ? Palacký ? předseda výboru,
– probíhaly sbírky ? přispívali lidé ze všech vrstev obyvatelstva, konaly se plesy, dobročinné
společenské akce,
– Prozatímní divadlo ? součást Národního divadla (zadní trakt ND, zde je dnes zázemí divadla),
– před postavením ND bylo divadlo, které plnilo funkci českého divadla,
Josef Zítek ? projektant ND,
16. 5. 1868 položen základní kámen (z kamenů různých památných míst Čech a Moravy),
– 1. otevření ? při příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa a jeho snoubenky (Čechům vadilo, že ND bylo otevřeno na počest Habsburkům),
12. 8. 1881 ? nedbalostí dělníků ND vyhořelo,
– znovu otevřeno 18. 11. 1883 ? slavnostně uvedena Libuše od Bedřicha Smetany,
generace ND ? Ženíšek ? maloval hlediště a strop,
M. Aleš,
Hynais ? opona,
Brožík ? výjevy z českých dějin,
Myslbek ? sochy v ND,
5. Realistické drama
Ladislav Stroupežnický
komedie ? O Mikuláši Dačickém z Heslova
Zvíkovský rarášek
Naši furianti ? realistické drama
Děj hry se odehrává na jihočeské vesnici. Zápletka spočívá v tom, že 2 lidé se uchází o práci ponocného (všelijak intrikují a dělají vše proto, aby práci získali).
furiantství – dokázat, že je někdo, ješitnost, samolibost,
– zakládali si na své významnosti a majetku,
– nebyli příliš vzdělaní, chodili hrát karty,
– někdo, kdo má moc ve vesnici, doma rozhodovala žena
Alois a Vilém Mrštíkové
Maryša ? nejlepší české realistické drama, postavy jsou nejednoznačné, jsou rozporuplné.
Hl. hrdinkou je Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala. Rodiče chtěli Maryšu provdat za bohatého mlynáře Vávru (se 3 dětmi). Vávrovi bylo asi 40 let a měl pověst, že svoji bývalou ženu bil a utrápil. Maryša si Vávru vzít nechtěla, říkala, že zapomene na svého milého Francka, hlavně ať ji rodiče nenutí. Maryše ale nezbylo nic jiného, než respektovat rodiče a Vávru si vzala a Francek odešel na vojnu.
Manželství Maryši a Vávry nebylo šťastné. Když se Francek vrátil z vojny, požádal Maryšu, aby s ním odešla do Brna. Maryša ale odmítla. Říkala, že neporuší slib, který dala. Byla rozhodnuta dodržet všechna pravidla. Vávra ale Francka ohrožoval. Střelil na něj. Maryša mu hned druhý den nasypala do kávy jed.
charakteristika postav (různé pojetí)
Maryša – tvrdá, bojovná žena, která byla dohnána k vraždě okolím,
– tichá trpící, zoufalá milující jiného,
– zlá žena, kterou neobměkčily ani nevinné děti,
Vávra – bezcitný, sobecký, krutý, násilný, hrubý člověk; mírný jen tehdy, když vidí, že nátlak
nemůže mít úspěch,
Francek – prostý chlapec, milující, bezradný,
– zamilovaný furiant, věrný své lásce,
– člověk vedený zlostí a nenávistí, stejně sobecký jako ostatní: chce Maryšu jen získat
a ovládat, podílí se na její tragédii,
Lízalovi – bezohlední rodiče, kteří vnucují své dceři násilím vlastní představu štěstí,
– vyrostli z bídy, dřinou se dopracovali ke 2 grandům, bojí se, aby znovu neupadli do
chudoby, chtějí to nejlepší pro milovanou dceru,
Gabriela Preissová
Její pastorkyňa (opera ? Leoš Janáček)
Hl. hrdinka je Kostelnička (přezdívka) starala se o kostel. Provdala se za vdovce s dítětem ? Jenůvka, a stala se její pěstounkou. Jenůvka byla pastorkyní (schovankou) Kostelničky. Manželství Kostelničky ale nebylo šťastné. Manžel se nestaral o rodinu, chodil do hospody, hrál karty. Nakonec umřel. Kostelnička se snažila Jenůvku co nejlépe vychovat ? měla jí ráda jako vlastní. Měli spolu hezký vztah. Jenůvka (už jako dospělá) šla pracovat do mlýna, kde žili 2 nevlastní bratři Laco a Štefra. Oba dva se do Jenůvky zamilovali. Nejdříve dávala přednost Lacovi ? věrný, miloval Jenůvku kvůli povaze, byl velmi hodný. Ale odešel na vojnu. Jeunka se zamilovala do Štefy. Ten to s ní ale nemyslel vážně ? miloval Jenůvku jen kvůli vzhledu. Neměl s ní příliš vážné úmysly. Jenůvka s ním čekala dítě. Laco se vrátil z vojny. Jenůvka se zranila ? měla jizvu na obličeji a Štefa ji opustil. Když byla Jenůvka těhotná, kostelnička ji skrývala. Lidem namluvila, že odjela za prací do Vídně. Když se dítě narodilo, zabila je a hodila do řeky. myslela si, že tím Janůvce pomůže. Ta si vzala Laca. V den svatby se však vražda prozradila. Nějací lidé z vesnice našli kostru dítěte a Kostelnička se přiznala. Kostelnička šla na 3 roky do vězení a po odpykání trestu bydlela s Jenůvkou, Lacem a jejich dítětem.
Gazdina roba ? tragický příběh mladé ženy, která pochází z chudé rodiny ? živila se jako
švadlena.
Opustila svého manžela a odešla se svým přítelem za prací. Nikdo je v kraji kam přišli neznal, proto si lidé mysleli, že jsou manželé. Lidé se však dozvěděli, že manželé nejsou. Ženu za to odsuzovali, zesměšňovali ji. To ji dohnalo až k sebevraždě.
gazda ? hospodářství
roba ? žena
Jaroslav Vrchlický
Hyppodamie ? trilogie, inspirována řeckou mytologií,
Noc na Karlštejně
Děj se odehrává na hradě Karlštejně ve 14. století za vlády Karla IV. Na Karlštejně platilo nařízení, že zde nesměla být žádná žena. král tam chtěl rozjímat a odpočívat. Císařovna Alžběta, o které se tradovalo, že umí lámat meče, se za císařem na hrad vydala, protože se jí stýskalo. Chtěla být s císařem.
Druhou ženou, která na hrad pronikla byla Alena ? neteř purkrabího (správce hradu). Alena se vsadila s otcem, že pokud vydrží noc na Karlštejně, bude se moci provdat za svého snoubence Peška.
Arcibiskup Arnošt z Pardubic (1. pražský arcibiskup) pomohli císařovně, aby se mohla převléknout za páže a držet stráž u císařské ložnice. Když však císař poznal císařovnu, Arnošt se snažil Karla přesvědčit, že císařovna vše udělala z lásky. Císař ji odpustil. Nic se ale neprozradilo. Alžběta se dostala ven z hradu a slavnostně přijela na Karlštejn ? údajně zabloudila. Nařízení, že ženy nesmí na hrad, bylo zrušeno.