Renesanční humanismus a baroko v české literatuře
Počátky humanismu (konec 15. st. ? 20. léta 17. st.)= Humanistická literatura, hlásící se ke kulturním hodnotám antické vzdělanosti, navazovala v Čechách a na Moravě do jisté míry na kulturní atmosféru doby Karla IV., ale především čerpala z obnovených kontaktů s evropskými zeměmi, zejména s Itálií.
Latinský humanismus= Střediskem latinsky píšících humanistických vzdělanců byla pražská královská kancelář za vedení Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, který psal příležitostné a moralizující verše a politické a didaktické (= uspořádané) spisy. Druhé centrum bylo v Olomouci, kde působilo několik humanistických biskupů mezi nimi Jan Dubravius. Je autorem veršované skladby ?Theriobulia?, v níž podává typicky humanistické rady panovníkovi, jak správně vládnout.
Národní (český) humanismus= Česky píšící humanisté chtěli ukázat, že český jazyk může být nositelem estetických a ideových hodnot stejně dobře jako latina. Proto se zpočátku zaměřili na překládání z antické a humanistické literatury. Program národních humanistů formuloval Viktorin Kornel ze Všehrd. Zájmy měšťanstva vůči šlechtě hájil ve spise ?O praviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery?. Dobové oblíbenosti životních rad dostál i Jan Hasištejnský z Lobkovic svou ?Zprávou o naučení syna Jaroslava?, jenž je i autorem cestopisu o putování do Palestiny.
Vrcholný humanismus (20. léta 16. st. ? 20. léta 17. st.):
Latinský humanismus= Latinsky psaných literárních děl je v tomto období co do množství značný počet, ačkoli jsou na umělecky nižší úrovni než díla psaná v češtině. Nejhojněji je zastoupena příležitostná poezie (oslavné básně na osoby či města, přání ke svatbě nebo k narozeninám), která často vycházela ve sbornících, např. ?Směs básní?, kam přispěl i Matěj Collinus, polemické básně psal Pavel Litoměřický z Jizbice. O historické drama se pokoušel Jan Campanus Vodňanský (?Bretislaus?, ?Cechias?).
Národní (český) humanismus= V popředí zájmu žánrově rozmanitější česky psané literatury stála literatura nauková. Organizátorem kulturní a vydavatelské činnosti byl Daniel Adam z Veleslavína, autor slovníků a ?Kalendáře historického?. V historiografické literatuře se objevovaly již nejen díla pojatá jako tradiční kroniky, ale i práce věnované např. erbům či šlechtickým rodům.
Václav Hájek z Libočan
?Kronika česká?= čtenářsky velmi oblíbená, faktograficky nespolehlivá. Náleží spíše k historické beletrii.
Jan Blahoslav
– nejvýznamnější postava této epochy. Biskup jednoty bratrské. Zejména proti Janu Augustovi hájil potřebnost vyššího vzdělání ve spise ?Filipika proti misomusům?. K rozvoji rétoriky poetiky, gramatiky a muziky přispěl spisy: ?Vady kazatelů?; ?Gramatika česká?; ?Musica?.
Je též autorem děl teologických, historických a výchovných. Redakčně se podílel na dílech: ?Kancionál šamotulský?; ?Kancionál ivančický?.
Do obliby začala přicházet též milostná poezie a dramatická tvorba, která čerpala především z témat biblických, zčásti i světských s moralizující tendencí.
Literatura období baroka (20. léta 17. st. ? 70. léta 18. st.):
Počátky baroka (20. léta 17. st. ? pol. 17. st.)= Po porážce českých stavů na Bílé hoře a následné rekatolizaci došlo k odchodu evangelické šlechty a měšťanstva z českých zemí, a tedy k rozpolcení české kultury na katolickou (domácí) a evangelickou (emigrantskou).
Emigrantská literatura= Literatura v exilu tvořila zejména literatura historiografická (Pavel Skala ze Zhoře, Pavel Stránský ze ?Stránky u Zap) a duchovní poezie (Jiří Třanovský). Jednoznačně nejvýraznější osobností emigrantské linie byl Jan Amos Komenský.
Jan Amos Komenský
V jeho monumentálním a velmi různorodém díle se propojuje humanistická vzdělanost s barokními prvky. Psal latinsky i česky. Životním dílem Komenského se měla stát ?Všeobecná porada o nápravě věcí lidských?, v níž vrcholilo jeho vševědné a všenápravné úsilí. Zůstala však nedokončena. Přídomek ?učitel nároků? si získal svými výchovnými a výukovými spisy:
?Velká didaktika?= pokusil se systematizovat pedagogické metody. Vystupoval proti přežilým scholastickým výukovým metodám. Vzdělání mělo být v mateřském jazyce, zdarma a pro všechny.
?Informatorium školy mateřské?= o předškolní výchově dětí
?Brána jazyků otevřená?= učebnice latiny
? Svět v obrazech?= původně ilustrovaná učebnice latiny, která se stala vzorem pro učebnice cizích jazyků vůbec.
Komenský napsal též řadu útěšných spisů, v nichž se snažil přesvědčit (jak biskup jednoty bratrské), že Bůh rozhoduje spravedlivě o lidských osudech:
?Kšaft umírající matky jednoty bratrské?= pastýřský list, v němž alegorickou formou závěti poskytuje útěchu.
?Truchlivý?= čtyři díly, z nichž první dva díly jsou psány formou sporu mezi Truchlivým, Vírou a Rozumem, přičemž námitky pochybovače dokáže vyvrátit až Kristus.
?Střed bezpečnosti?= svět je zde přirovnáván k vířícímu kolu, jehož středem je Bůh. Čím blíže je člověk Bohu, tím dále je od víru útrap a pochybností.
?Labyrint světa a ráj srdce?= poutník prochází městem, v němž hledá zaměstnání, které by jej uspokojovalo. Provází jej Všudybud (alegorie zvídavosti) a Mámení (alegorie pohodlnosti). Pravou spokojenost však poutník nachází jedině ve svém srdci, kde k němu promlouvá Kristus.
Obrodit české básnictví podle římské časoměrné tradice se Komenský pokusil ve stručném spise ?O poezii české?.
Domácí literatura= Katolická literatura neměla v této době tak výraznou osobnost jako byl Komenský, byla však žánrově rozmanitější: duchovní poezii psal Jiřík Hlohovský, náboženskou polemickou literaturu Jiří Plachý, tendenční historiografickou literaturu Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Objevovala se i literatura cestopisná a satirická.
Vrcholné baroko (pol. 17. st. ? 20. léta 18. st.)= Ve 2. polovině 17. století exulantská literatura postupně přestala plit roli rovnocenné protiváhy domácí literatury, její produkce se zúžila pouze na drobnější útvary, např. písně. V domácí katolické literatuře se plně nerozvinuly rysy typické pro barokní evropské literatury. V poezii schází artistní, reflexivní i příležitostná poezie a převažují kancionály, v próze román a převažují postily, v dramatu tragédie a převazují latinské školní hry.
Bohuslav Balbín
Nejvýraznější představitel naukové literatury. Básník, dramatik, teoretik literatury, rétoriky i dramatu a pedagog. Jeho latinsky psané historické a vlastivědné práce byly založeny na pečlivém studiu pramenů. Jako oslava české národní historie vyznívají:
?Výtah z dějin českých?= historiografické spisy
?Rozmanitosti z historie Království českého?= nedokončená vlastivědná práce
Obhajobu češtiny podal ve spise: ?Rozprava na obranu jazyka slovanského, obzvláště českého?
– byl též teoretikem dramatu a pokusil se i o básnickou a dramatickou tvorbu.
Snahou o očištění českého jazyka neblaze prosluli tzv. puristé (Jiří Konstanc, Jan Drachovský, Václav Jan Rosa), kteří především přecenili tvorbu slov skládáním na úkor odvozování.
Doznívání Baroka (20. léta ? 70. léta 18. st.)= V této době došlo ke zjednodušení žánrové skladby, k opakování ustálených literárních postupů, k nárůstu počtu parodických a satirických děl. Uplatnilo se především kazatelství a písňová tvorba. Ve filologii pokračovaly puristické snahy. Satira a parodie se uplatnila zejména v dramatické tvorbě. Kritizovala zvláště společenské nedostatky, ale ukazovala též na nově se rodící umělecký pohled. Přestože tradiční barokní tvorba zcela nezanikla, výraznější jsou např. parodistické hry Ignáce Plumovského ?Pargamotéka? a ?Landebork?. Svou funkci plnila též ústní lidová slovesnost, neboť náročnější barokní literatura nemohla uspokojit požadavky širšího čtenářského okruhu.