Realismus
převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte); prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti
znaky:
q pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
q typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
q objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
q kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
q román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj
q nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap.
Naturalismus
- krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu ð člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda
Francie
Honoré de Balzac (1799–1850) – zakladatel realismu
– cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví
- např. román Otec Goriot – z prostředí měšťanského penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický román encyklopedický
– román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství
– román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se
– román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím
Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
– román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický
– román Citová výchova – příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiografické rysy
Guy de Maupassant (1850–1893) – mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování
– povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila
– román Miláček – o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen
Émile Zola (1840–1902) – představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka (”lidského živočichopisu”) a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity;
– román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle
– románový cyklus Rougon–Macquartové, např.
– román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón
– román Germinal – z prostředí hornické stávky
- romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta
Anglie
počátky realismu – viz Defoe, Swift
Charles Dickens (1812–1870) – kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)
– např. romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka
– vrcholný román Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor;
- dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický
Rusko
odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) – realismus spjatý s romantismem
– satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov)
– román Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním ”mrtvých duší” (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)
– historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon
– psychologický román Anna Karenina – dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)
jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství ð zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav
– román Zločin a trest – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy); realistický filozofický román
- podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)
– povídkové pásmo Lovcovy zápisky – rámcové postavy: autor – lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
– román Otcové a děti – střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti
Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) – zakladatel lyrického a psychologického dramatu
lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života
– např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;
– autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě
- humoristické a satirické povídky – umění zkratky a náznaku, např. Pavilon č. 6
Polsko
Henryk Sienkiewicz (1846–1916)
– historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)
– trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
- román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)
USA
Mark Twain (1835–1910) – novinář a humorista
- romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka
Český realismus
nástup nové literární generace = májovci
almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes;
ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)
zásady májovců
q svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)
q lidovost (tvorba pro lid a o něm)
q realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
q úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (”dohánění Evropy”)
Poezie
Jan Neruda (1834–1891)
« Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.
– novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog ð fejetony)
– kritik (literární a divadelní)
– básník – 6 básnických sbírek
- Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy)
- Knihy veršů – trojdílný soubor:
- část – básně epické, zvl. sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti
- část – básně lyrické: cyklus Otci, Matičce, Anně
rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)
- část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem ð zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada – viz refrén:
- Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.:
- Balady a romance – vrchol lidovosti;
útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří ð lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy);
- Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) ð proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie
- Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen
– prozaik
fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky
soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy
Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života;
zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)
Nerudův přínos:
q po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním
q tvůrce sociální balady
q rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová)
q vynikající fejetonista
q novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus
q zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy
q život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled
q rozmanitost forem
q jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině
Vítězslav Hálek (1835–1874)
« Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie
novinář: Národní listy
organizátor kulturního života (Umělecká beseda)
básník
– epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)
– lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;
lyrika:
q osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce)
q přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly)
q společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)
- V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů
prozaik – povídkář
témata:
q vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku
q touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli)
q sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí
Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)
– tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:
– romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
– povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře
– povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky
– román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna
sociální román:
Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář
– román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)
– román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
– tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky
např.
Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) ð protiválečné zaměření
Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce:
- a) ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta;
v tvorbě:
v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)
- b) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem;
v tvorbě:
úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní)
rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček); metoda kritického realismu
Svatopluk Čech (1846–1908)
« Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)
- a) epika – epopeje
q historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)
q venkovská témata:
Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota)
Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu
Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku
q alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby)
q satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)
- b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)
- Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti
skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby:
q lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)
q epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)
q vrchol – závěr (básníkova vize budoucnosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti)
- c) próza – satiry (broučkiády)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)
Josef Václav Sládek (1845–1912)
« Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel Lumíra)
- a) osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie
např. sbírky Básně, Jiskry na moři, Světlou stopou, Sluncem a stínem; b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky ”příchod osvěty”, civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody
- b) sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost;
- Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí;
- Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost
- c) oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly
- d) klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka
- e) překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových
Sládkův přínos:
q básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu
q hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru
q prostý, hutný, střídmý jazykový výraz
q zakladatel české básnické tvorby pro děti
Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
« Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)
- a) poezie – asi 4 tisíce básní
– intimní lyrika
q v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně
q pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech)
např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní
– přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb. Strom života
– vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos
– formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře
– epika
cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;
- Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda);
- Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy
- Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy
- Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí
úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav
- b) drama
veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;
melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie
- c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.
Vrchlického přínos:
q výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)
q upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě
q obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
q v překladech uvedl ve známost řadu autorů
q připravil půdu pro impresionismus a symbolismus
q největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury
Julius Zeyer (1841–1901)
« Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou ð záliba v cizích látkách, zájem o historii
- a) poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)
- b) próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)
- drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla
Naturalismus
Karel Matěj Čapek – Chod (1860–1927)
– román Kašpar Lén mstitel – tragický příběh vraha – mstitele, zedníka Léna
– román Turbína – příběh patricijské rodiny – bankrot továrníka a životní ztroskotání jeho dcery
- romány Antonín Vondrejc a Jindrové – tragická osudovost milostných vztahů;
autorův vývoj od naturalistického determinismu k úsilí o mravní obrodu; nejen objektivní registrátor jevů, ale i výraz subjektivního, soucitného vztahu k lidem (× Zola); jazyk obohacen archaismy, novotvary, vulgarismy; znalost řeči pražské periferie
Realismus v české próze a dramatu
návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. stol. (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
q realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého bádání
vliv pozitivismu; boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného; časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk);
vědecké osobnosti: filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk (studie Česká otázka, Jan Hus, Karel Havlíček aj.), estetik Otakar Hostinský (studie O realismu uměleckém), historik Jaroslav Goll, jazykovědec Jan Gebauer (Historická mluvnice, Staročeský slovník), literární historik Jaroslav Vlček (Dějiny české literatury)
q kritický realismus v české próze – tendence sociální i národně osvobozenecké;
historický román (s výchovnou tendencí národní) – historická věrnost, typizace; vliv francouzské a ruské literatury
venkovský román (znalost venkova, národopisné studie, regionální charakter prózy); návaznost na Hálka
q realismus v českém dramatu – vliv evropského dramatu (Ibsen, Gogol); ředitel ND Adolf Šubert, dramaturg Ladislav Stroupežnický
q naturalismus – ve společenském románu (=dokument doby); záliba v negativních jevech, pesimismus (K. M. Čapek – Chod, V. Mrštík)